Hojte všichni ^^
Po velmi dlouhé době přináším novou povídku! Ti, co ode mě už něco četli, a štvalo je, že je to vždy tak krátké a smutné, tak tímto možná budou překvapeni. Především proto, že je to moje první sériovka a už jen první díl má okolo 4 stránek ve wordu, což je pro mě rekord.
Tato povídka bude v jistých částech smutná, ale doufám, že se mi tam povede dosadit trochu toho humoru
No já už to nebudu dále protahovat a budu doufat, že se vám bude líbit. A doufám, že mě podpoříte v psaní dalšího dílu, a to jak chválou, která by mě opravdu potěšila, tak i nějakou tou kritikou, díky které se budu pokoušet ještě více zlepšovat v psaní!
Takže přeji pěkné počteníčko!! ^^

Další dílek: bohužel má vetší zpoždění, k vůli škole a tomu, že jsem se musela hodně učit a nakonec mám z matiky za 3, takže se opět můžu věnovat psaní. Žádná 4, žádný zarach a hodně textů. >)
Díl je kratší a přesto doufám, že se bude líbit. Další díl je v hlavě, takže ho brzo z formátuji. Víc neprozradím, až na to, že čas druhé půlky se blíží
PS; speciálně pro evuska

Moje osobně nejoblíbenější kapitola ♥
Nanami je ťuťu a Homuru v téhle kapitole vytáčí, jak jen může. Vím, že si to Homura nezaslouží, ale když on se tak roztomile vzteká.
Trochu nad Sparkless začínám ztrácet kontrolu. Občas se mi to u nějaké práce stane, když se jí hodně věnuju. To si potom postavy dělají co chtějí a já svému původnímu plná na pokračování můžu leda tak zamávat šátečkem.
Minule jsem se ptala, jestli byste chtěli ilustrace. Chtěli jste je, tak tu máme první a to zde: http://www.anime-manga.cz/sparkless-01
Udělala jsem tři obrázky během dvou dnů a to ve škole. A pořád jsem se tím chlubila spolužačkám, protože Nanami je naprosto ťuťu. Já vím, samochvála smrdí, ale od čeho jsou parfémy, no ne?
Mimochodem, proč všechny tak strašně zajímalo, co chce Nanami dělat s ananasem? To nemůže mít jen rád ananas? Bože můj, tohle není Boku no sexual harassment!
Netvařte se, že vás to nenapadlo, zvrhlíci!

BWAHAHAH! Třetí kapitola!
Víte, zjistila jsem, že jste strašní drahoušci. Vždycky jsem měla trochu problémy, že jsem se třeba zarazila na jednom místě povídky a nebyla jsem schopna se hnout z místa. Ale když čtu komentáře (velice lichotivé komentáře, chichichi), vždycky mě to nastartuje. Jděte do háje s Redbullem!
Vážně, z každého komentáře mám radost jak malé dítě o Vánocích.
Co bych jen dodala k téhle kapitole? Snad jen, že Pána much nikdy nečtěte, já z něj měla o loňských prázdninách asi týdenní depresi.
Potom, že chci mladší sestru jako je Ritsuka a staršího bráchu jako je Seiji-kun ♥ A Nanamiho jako domácího mazlíčka!
Chichichi, už se těším, jak se vám bude tahle kapitola líbit. A jak příští...
Takže, buďte trpěliví, miláčci, a pěkně komentujte ♥
P.S.: Co byste řekli na nějakou tu ilustraci?