TAK....MÁM TADY PRO VÁS NĚCO, NA CO MNOZÍ Z VÁS DLOUHO ČEKALI A VĚŘTE, DALA JSEM SI ZÁLEŽET. TAKŽE SNAD SE VÁM TO ZALÍBÍ
NO JE TO PRO VÁS TAKOVEJ DALŠÍ , ALE TENTOKRÁT MNOHEM EXTRA DELŠÍ BONUSOVEJ DÍLEK, ZA TO, ŽE SE VÁM MŮJ PŘÍBĚH LÍBÍ. A UPŘÍMNĚ DOUFÁM, ŽE TO TAK BUDE I DO BUDOUCNA A TO I S MOJÍ BUDOUCÍ POVÍDKOU, A OSTATNÍMI DÍLY TÉTO
TAK SI TO UŽIJTE, A PAK MI DEJTE VĚDĚT, JAK SEM VÁS ZKLAMALA (UVNITŘ SEBE DOUFÁM ŽE MOC NE)

21. díl

TAK NEVIM JESTLI MNĚ PO TOMHLE DÍLU NEUŠKRTÍTE, ALE TENHLE DÍL SE MI SNAD I POVEDL. TAK SI TO UŽIJTE

19. díl

[=15]Itachi už byl téměř u sídla, když najednou ucítil nepatrný dotek na jeho zápěstí. Při tomto dotyku pohlédl na Siriu.

Celá bledá, se mu snažila něco říct, jenže byla na tom tak zle, že se nezmohla na nic jiného než jen pootevřít ústa.

Itachi poznal že se mu snaží dát něco najevo, a proto se zastavil a naklonil se jen lehce k jejím rtům.

A TADY JE TEN DRUHÝ SLÍBENÝ DÍL TAK SI HO UŽIJTE. TEDY JESTLI SE BUDE LÍBIT DOUFÁM , ŽE VÁS NEZKLAMU

17. díl

[=15]Miushi se zbraní namířenou přímo do jejího srdce plný zloby zvolal „zemři sestřičko!!!!“
Poté už se jen napřáhl a než stačil udeřit, zastavila ho něčí ruka.
„Shibuki-sama…….Proč jste to udělal??“ Tázavě se Miushi podíval na Shibukiho.
„Chci ji živou Miushi“ Na jeho tváři byl vidět jakýsi zamyšlený pohled, směrovaný na ni.
Miushi stáhl katanu zpět do svého pouzdra.Díval se na Siriu s opovržením, a s chutí že kdyby mohl, vykonal by nejraději to v čem mu bylo právě zabráněno.
Když si Itachi všiml co se děje, dočista se zasekl. Nemohl však nic dělat, protože nepřátel bylo stále dost, a vždy když už byl u ní blízko, zatarasili mu cestu zase jiní shinobi.
Siria klečíc v prašném dýmu od boje, který se kolem ní ze všech stran odehrával, jen pohlédla na toho, kdo jí právě zachránil nechtěný život. Když ho viděla, zbylá síla co ji zůstala, se rázem úplně vytratila. Věděla že je to nejspíš konec, jen nemohla dopustit, aby se něco stalo jejímu bratrovy. I když by se nejraději postavila, a s chutí zabodla toho kdo jí zničil život, nakonec se přemohla a nechala se zajmout.
Byl jí milejší než její život,její bratr, který pro ni znamenal vše, a který jí zůstal ze své rodiny už jen on.
„Odveďte ji“ Zvolal Shibuki na své dva strážné.
Bez jakéhokoliv vzpírání se nechala zajmout a odvést pryč.
Akatsuki měly stále proti sobě moc shinobi. Krom toho, Konan byla zraněná, a pro Paina z neznámých důvodů, né zrovna ve své kůži. Itachi když zpozoroval jak Siriu odvádí, byl vyveden z míry ještě víc než před tím . Jediní kdo byly plně použitelní, byl Deidara a sám Pain.
Proto se Pain rozhodl zavelet na ústup.

DOUFÁM ŽE SE VÁM TO BUDE LÍBIT .TAK SE HEZKY POBAVTE,A DEJTE VĚDĚT JAK SE MI TO NEPOVEDLO

15. díl

[=15]Siria si všimla, že ji někdo nese. Nemusela přemýšlet kdo to byl. Poznala jeho hruď, jeho dotyk, vůni, jeho dech, i teplo jeho těla, kterým ji tak blaženě hřál.Nedalo jí to, a pomalým vzhlédnutím se na onu osobu podívala.
Pohlédla přímo do jeho plamenem zbarvených očí.
„Ita…Itachi???“ Nevěřícně ze sebe vydala. Ústa jí zůstala pootevřená, od údivu, že zrovna on, je ten, kdo ji teď nese.
Itachi však na Siriu ani nepohlédl, jen se stále díval upřeně před sebe.
Siria to ale nevydržela, z nenadání se mu obemkla okolo krku.Její ruce se sevřeli silou, ze strachu že je to jen sen. Bylo jí jedno jak moc velký odpor k ní cítí. Chtěla se ho dotknout, a moct ucítit teplo jeho těla. Po chvíli však zaspala.
Nikdo nic neříkal. Konan se podívala za sebe, a když viděla jak ji Itachi nese, jen se pro sebe lehce pousmála, a myslí jí prolétla jedna myšlenka „Ah Itachi….Já to věděla. Viděla sem jak si nachází cestu k tvému kamennému srdci, i když to na sobě nedáš znát“
Ještě hodnou chvíli šly, Když se najednou začala Siria probouzet.
„Už si odpočatá??“ Zeptal se jí se zájmem.
Siria na něj pohlédla tak trochu překvapeně.
„Itachi já…ano děkuji“ S mírným povzdechem sklopila svůj pohled od něj.
„Nemusíš, nic sem neudělal. Nesl sem tě jen z důvodu, aby si nás nezdržovala“ Odpověděl jí chladně.
„Ach…..ano , proto se omlouvám“ Myslela tím i ten včerejšek, ale to už nedokázala říci. V jejím hlase byl poznat hluboký zármutek.
„Hmmm….“ Odsekl jí bez menšího projevu.