SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Love

......ALIVE?! -6. kapitola

Otec??

......ALIVE?! -5. kapitola

Nová organizace

......ALIVE?! -2. kapitola

Za vodopádem

„Co to? To je…?‘‘ Vyjekla. Byla v šoku. Ani nevěděla, co má říct. On sám na tom nebyl zrovna nejlíp.

You will Forget 1

CO SE TO DĚJE...

Někteří říkají, že trpím ztrátou paměti. Do domova jsem přišla před deseti lety, bylo mi tedy sedm a já musím uznat, že si na to vůbec nepamatuju. Pamatuji se ale jen na roky po třináctém věku. Nevím, proč se to stalo, asi proto, že jsem tak onemocněla.

Byla jsem normální děvče. Černé vlasy, šedé uhrančivé oči. Normální rty, rovný nos, obyčejná postava, trochu širší boky, ale jinak prostě normální. U mě jsou nejlepší ty oči, nebo sem měla říct, byly?

Dodatek autora:: 

(Tuto povídku jsem psala a píšu pro mou kamarádku do jejího blogu. Proto je zcela možné, že jste jí někteří již viděli. Ale rozhodně není zkopčená. Mám jí doma na PC! Díky za pozornost)

Sen nebo skutečnost ?

Mám tu pro vás jednu mou jednorázovku, která mi prostě před pár měsíci jedné noci napadla. Ani nevím jak, ale musela sem to napsat. Nevím jestli se vám to bude líbit, ale mohu říct, že jsem to psala srdcem. Asi sem měla nějakou divnou chvilku, já totiž normálně vůbec takovýhle ff, natož jednorázovky tou dobou ještě nikdy nepsala. No tak se dyžtak nezlobte, kdyby to na vás dělalo dojem, že je to něco hroznýho. Protstě mi tenkrát chytla nějaká divná nálada.

Dodatek autora:: 

Tak jo, poslouchám nebo spíš čtu váš ortel.
Hrůza co??? Asi jo, no teda já mám z toho strach, ale to už je u mně asi normální
Tak prosím pište, komentujte a hodnoťte. Třeba když zjistím, že se vám to líbilo, udělám vám radost, a zase až mi chytne opět uprostřed noci rapl, tak pro vás něco sepíšu
---------------------------------------------------------------------------
Všem moc děkuju za přečtení, a jak říkám, při nejhorším se omlouvám.

Ztracená odvaha

Ztracená odvaha

Oči červené od, nekonečných slz.v srdci smutek, co se jen tak neschová. Neschová se za pocitem, že bude šťastný. Konečně šťastný.
Černovlasá dívka drobnější postavy, přecházela po pokoji sem a tam. Snažíc se ze všech sil utišit. Nezvládala to. Srdce plakalo nad neopětovanou láskou. Ničilo její zdravé a jasné myšlení. A to nejhorší, ničilo jí samotnou.

Dodatek autora:: 

Můj menší nepatrný výmysl, chorého mozku Smile

Dvě rozdělená srdce

Tuto povídku jsem sepsala právě dnes v noci, Respektivě teď.

Dodatek autora:: 

Mmm...takže nevím jaký na vás tento můj příběh udělal dojem.
jen pro ty, co jsou citlivější nátury, to aby si snad příště k mým budoucím FF a Realům už brali rovnou radši štos kapesníčků, že? XD
Mno se nějak horši a horšim, nebo mi to jen přijde, že se víc a víc propadám do citovejch povídek??
No tak vám nevim, vážně nevim, když sem to po sobě teď četla po druhý, tak už tam ani snad skoro žádný chyby nevidim, ale to je u mě normální , a pak se jich tam najde mraky XD, a ZROVNA TAK SEM JÁ SAMA ÚPLNĚ CÍTILA tuhle povídku jak sem jí sepsala tak....tak divně..prostě zvláštnim stylem pro mě samou neobvyklim.. Takže když si teď v hlouby duše myslim, že je to možná můj nej výtvor co sem kdy napsala, tak to bude zaručeně propadák , jak já se znám Laughing out loud
Tak ale teď vážně, sice si myslim, že tam moc chyb nemám , i když určitě mám, ale jako ten děj ..mno celý to co sem tu napsala, neřikejte mi hlavně že se vám to ještě líbí?? Nebo to tu semnou už jako vážně šlehne XD
Mě se to nelíbí nejvíc, vlastně se sebou nejsem vůbec spokojená, ale tak když už sem tu stvořila sekci pro povídky, tak proč to sem nedát? Ať se svět pokochá mým antitalentem Laughing out loud, STEJNAK SI TO MOC LIDÍ NEPŘEČTE.....btw: (Díky BOHU ŽE NE MOC LIDÍ:-D)

Já budu čekat

Tento jednodílný příběh byl původně sepsaný pro jednu FF soutěž, ale když to tak po sobě čtu, tak sem ráda že sem to tam nedala XD.

Dodatek autora:: 

já vím , já vím, tak jak bych to shrnula…ehm, ehm,… děsnej příběh , děsnej děj, děsný zakončený, takže sečteno, vyděleno, a rovná se : …mno prostě katastrofa Laughing out loud

Nevědomost je sladká 2, - (Itachi x Siria) - (10.)

V tomto dílu se konečně dostáváme všemu na kloub, a začnou se nám tu záhady a nevysvětlitelné událsti postupně již vysvětlovat,. I přesto tu ale přibide tím pádem pár nových postav, a tím i pár zápletek, ale tak, mno...to bych nemohla bejt já že? Tongue
Jinak se všm moc omlouvám za zpoždění, a prot jsem tento díl protáhla o stránku navíc Smile
Doufám, že se budete všichni dobře bavit a žemě neukamenujete za ten konec,jaký mám s oblibou ve zvyku Laughing out loud

Dodatek autora:: 

Takže 10 je za náma a teď nevím,co si o tom myslíte. no, protože jsem splnila vaše přání protáhnout s navázáním na další sérii tuto povídku, tak jsem ji i trošku roztáhla ohledně děje, jak sem měla v plánu Smile No tak, ale snad to vše nerozvádím zase nějak moc Laughing out loud
Snad se vám to líbilo Wink

Poslední sbohem

„Dobré ráno miláčku.“
„Dobré Naruto.“
„Přišly dnes noviny?“
„Ano, máš je na stole položené vedle snídaně.“

Naruto se posadil, vzal si do ruky noviny a začal číst. Když v tom z ničeho nic zajekl.

„Co se děje?“
„Víš kterého dnes je?“
„Ano vím, je 18. září.“
„No právě, v tento den, Team 7, jsme si společně slíbili, že se shledáme odpoledne před hlavní budovou Hokage.“
„A kdy jste si to slíbili?“
„Je tomu přesně padesát let. Přesně před padesáti lety, kdy se naše cesty znovu a naposled rozešli jsme si společně slíbili, že ať se děje cokoliv, tak tam všichni přijdeme.“
„Ale ty blázne stará, myslíš, že si na to vzpomenou. Sám si řekl, že je tomu už padesát let.“
„Ale nech toho! Byl to slib, který se musí splnit.“

Podíval se na nástěnné hodiny.

„A co já tu s tebou tak žvaním. Už musím jít, abych to stihl.“

Syndikovat obsah