Tři trestné večery pro Shizuo - Druhý Izayův trest

Pod jeho nohama byla už pěkná hromádka nedokouřených cigaret. Vždy si zapálil, dal si pár čoudů a rozhodnut vkročit do domu, cigaretu odhodil na zem a zašlápl ji do štěrku. Tuhle činnost už dělal asi půl hodiny. Pak mu nikotinové ruličky došly. Poškrábal se na krku a konečně rozhodnut prošel pod kamennou bránou, kterou tu zanechal při svém odchodu minulou noc.

„Shizu-chan...,“ rozzářila se tvář barona, když ho uviděl v hale.

„Nebudeš se mě dotýkat!“ zavrčel hned na uvítanou Heiwajima Shizuo.

„Ale já se tě včera vůbec nedotknul,“ odseknul nesouhlasně Orihara Izaya a nasadil ukřivděný výraz.

„Nebudeš se mě dotýkat!“ opakoval znovu Heiwajima Shizuo. „Ničím!“

Orihara Izaya zvednul omluvně obě ruce.

„Dobře, Shizu-chan, ani se tě nedotknu. Je to pro dnešek jediná tvoje podmínka?“

Heiwajima Shizuo opatrně kývnul.

„Takže pro mě připravíš dnes večer koupel?“

„Koupel?“

„Nechci tě zdržovat, tak jdu rovnou k věci. Voda. Horká voda. Naplněná do takové té velké nádoby, do které se můžu ponořit a relaxovat. Neznáš? Nějakým způsobem jsi včera ze sebe musel dostal to svinstvo, ne?“

Blonďák nasadil svůj zabijácký výraz a nehodlal včerejší noc komentovat. Nedal ani jedním slovem baronovi podnět k tomu, aby z něj tahal podrobnosti a další diskriminující informace.

„A něco mi přečteš od Oskara Wilda,“ dodal Orihara Izaya. „Umíš číst, že jo? Aspoň ta značka, co trčela z mého kočáru...“

Heiwajima Shizuo se otočil na patě a zamířil do koupelny. Nebyl zvědavý na narážky vedené na jeho osobu. Koupelně vévodila dvě francouzská okna, veliké zrcadlo zasazené do zlatého rámu nad keramickým umyvadlem. Uprostřed rozsáhlé koupelny s bílými obklady stála vana na nožičkách, modernizovaná přívodem vody přes mosazné kohoutky. Toaletní stolek byl plný různých lahviček, obsahující mořskou sůl, vonné oleje, mýdlo, parfémy a dokonce i pěnu do koupele. I přes důkladné Shizuovo prozkoumání jednotlivých lahviček vytouženou kyselinu sírovou na rozpuštění baronova těla nenašel.

Orihara Izaya nakráčel do místnosti, sundal si košili.

„Otoč se, Shizu-chan,“ naznačil rukou kolečko. „Trochu se před tebou stydím.“

Heiwajima Shizuo se ušklíbnul a zavrčel:

„Já tu vůbec nemusím být.“

„Bohužel, tomuhle se nevyhneš,“ zasmál se baron, když ponořil své štíhlé tělo do horké vody. „Budu potřebovat tvou odbornou péči, aby ses dobře postaral o moji maličkost a nenechal jediné místo na mém těle bez povšimnutí.“

„Co?!“ vyhrknul blonďák a prudce se otočil k Izayovi.

Chytil pevně okraj vany a nahnul se těsně nad Orihara Izayu, který se pod jeho pohledem nořil hlouběji do vody, až mu z vody vyčuhovala jen hlava s rozcuchanými hnědými vlasy.

„Jenom mě hezky umyješ. Vlasy, zádečka, chodidla... kam si nedosáhnu... to přece není tak těžký úkol, ne?“ zatvářil se Orihara Izaya smutně.

„Co?!“

„Vybereš nějaký pěkně voňavý šampon. Masáž mé jemné kůže na hlavě by mi prospěla. Mám rád ten s broskvemi,“ pokračoval Orihara Izaya.

„Co?!“

„Je v takové té baculaté lahvičce. Když ji odšroubuješ a přivoníš, hned to poznáš. Ta vůně po broskvích je nezaměn...“

„Co?“

Vytlačený obrys Shizuových prstů byl už znatelně vidět na okraji vany.

„Tak dobře, nechám to na tvém výběru.,“ pokrčil uraženě rameny Izaya. „Trochu ti to ulehčím a namočím si zatím vlasy,“ a zmizel pod hladinou.

Heiwajima Shizuo držel nad hladinou několik vteřin svou obrovskou ruku a přerovnával myšlenky, které se mu nahrnuly do hlavy, týkající se převážně způsobu, jak nejlépe uchopit barona, aby se rychle a nehlučně utopil.

Izaya se vynořil a odhrnul si mokré vlasy z obličeje.

„Tak co, máš vybráno?“

Heiwajima Shizuo se otočil ke stolku a kydnul si do dlaně šampon, který opravdu voněl po broskvích. S nechutí se dotknul těch hnědých vlasů a otřel si o ně šampon, jakoby se zbavoval výkalů.

„Masírovat, Shizu-chan,“ naznačil svou rukou Izaya a podrbal se na hlavě. „Jestli se chceš dostat brzy domů, tak se trochu hýbej. Máš před sebou ještě spoustu míst, kterým se musíš věnovat.“

Heiwajima Shizuo vjel prsty do vlasů a i přes svou hrubost musel baron uznat, že pohyby blonďákových prstů jsou mu velice příjemné. Když se dotknul nepatrně jeho zátylku, naskočila mu husí kůže, která naštěstí pod vrstvou pěny nebyla vidět. Začal pochybovat, zda tento druh trestu byl ten pravý. Otření o pravé ucho ho donutilo trhnout hlavou.

„Super,“ vyhrknul Orihara Izaya a bez varování se ponořil pod hladinu.

Heiwajima Shizuo tam stál s rukama od pěny, nevěřícně se díval na bublinky, vycházející na hladinu a pak se v duchu ušklíbnul. Orihara Izaya se před ním schoval. Utekl před jeho doteky.

Chceš mě tímhle potrestat? Myslíš si, že nejsem schopen se tě dotýkat? Blesklo mu hlavou.

Hnědovlasá hlava se vynořila a rychle se nadechla. Shizuo mu potopení nestopoval, ale určitě trhnul svůj osobní rekord v zadržení dechu.

„A teď osobní hygiena. Nějaké voňavoučké mýdlo,“ nadhodil baron. „A mám raději tu hnědou mořskou houbu, než utěrku.“

Heiwajima Shizuo se prohraboval nádobami na stole. Stál zády k Izayovi, když si sundal svou košili a přehodil ji přes taburet. Otočil se k němu a vítězně ukázal na mýdlo.

„Nechci být celý mokrý,“ řekl na vysvětlenou Heiwajima Shizuo, když se střetl s tázavým výrazem Izaye. „Nerad bych šel domů v mokrých věcech nebo dokonce nahý.“

Orihara Izayovi přes svou výmluvnost došla slova. Když si Heiwajima Shizuo začal do dlaní pěnit mýdlo, znejistěl ještě víc. Blonďák mu položil namydlené ruce na krk a jemně promnul. Pak sjel na záda a krouživými pohyby mu přejížděl po lopatkách.

„Napadlo mě, že nic nenahradí jemnost lidské kůže. Mám trochu hrubé ruce, takže kdyžtak křičte, BARONE, kdyby se vám to nelíbilo,“ pronesl Heiwajima Shizuo nahlas a sjel dlaněmi přes ramena na hubený hrudník Orihara.

„Tvoje ruce jsou opravdu trochu... škrábou,“ snažil se protestovat Orihara Izaya a sledoval hbité velké lopaty, které mu hladily prsní svaly, pro bohatost pěny nebyly ani vidět a proto ho prsty, které mezi sebou sevřely bradavku zaskočily a vyjekl jak malá holka.

Heiwajima Shizuo si troufale hrál s tou tvrdnoucí třešničkou, tvořil na ni kopečky bílé pěny jak šlehačkové pusinky na dortu, pak své dílo hrubě dlaní zbořil a pokračoval dál středem, až kam jeho dlouhé ruce dosáhly. Stál za baronem, takže se musel opřít svým nahým hrudníkem o Izayova ramena a dýchal mu horký vzduch přímo do ucha.

Blonďákovy ruce už se skoro dotýkaly hladiny, pěna se vpíjela do vody a odplouvala v drobných ostrůvcích napříč vanou.

„Ehm, to by asi stačilo,“ zakoktal Orihara Izaya a vystrčil na hranu vany svoje chlupaté nohy. „Co třeba péče o moje uchozené nožky?“

Heiwajima Shizuo si začal znovu mydlit ruce. Dívali se na sebe jak dva kohouti na smetišti, kdo to dřív vzdá. Dlouhán promnul prsty, jeden po druhém, promazal chodidla a promasíroval kotníky a pokračoval v omývání štíhlého lýtka a dosáhnutí stehen se opět setkal s překážkou v podobě vody.

Orihara Izaya ponořil nohy a zabrblal pod nos, že by rád relaxoval, jestli by mu Shizuo nepřečetl kousek z knihy.

„Obávám se, že jsem ještě neskončil,“ usmál se Heiwajima Shizuo a sklouznul pohledem po baronově hrudníku pod hladinu. „Budeš se muset Izaya-kun postavit, ať mě nepomluvíš, že jsem něco vynechal.“

Orihara Izaya byl doslova pohledem vytáhnut z vody. Voda po něm stékala a Izaya se snažil rukama schovat svůj poklad, který po celou dobu umývání jevil velké známky zájmu o neškodné dotyky.

Heiwajima Shizuovy ruce pokračovaly tam, kde skončily. Přejel několikrát po plochém břichu a sjel po vnitřní straně stehen.

„Shizu-chan, jsem tam lechtivý,“ chytnul ho Izaya za zápěstí, ve snaze zabránit mu dalšímu pohybu.

Heiwajima Shizuo se zarazil a vrhnul na barona zlostný pohled.

„Domluvili jsme se, že se mě nebudeš dotýkat!“

Orihara Izaya povolil svůj stisk, jakoby dostal zásah elektrickým proudem a další šok mu způsobila dlaň, která vzala do zajetí jeho váček s choulostivými korálky pod probouzející se chloubou, za kterou se opravdu nemusel stydět.

„Tam to Shizu-chan zvládnu sám,“ zaskuhral Izaya a další slova, která měl na jazyku, zanikla v jeho zachroptění, když se kluzkou dlaní projel Shizuo po jeho vzrušení.
Vypadalo to, že očistou nebyl stále spokojen, drhnul ten kousek Izayova těla, jakoby to bylo nejšpinavější místo a jelikož nabíralo na velikosti, musel se několikrát vrátit.

Druhá ruka mu sjela na sepnuté hýždě, nechtěly mezi sebe pustit vtíravou ruku, která ale byla neodbytná, dožadovala se propuštění k stále neomytému místu. Orihara Izaya zalapal po vzduchu, nechtěně se prohnul vstříc podnětům na svém ztopoření a už po několikrát vyslovil blonďákovo jméno. Nohy se mu mírně klepaly, musel se zapřít jednou rukou za okraj vany, aby si mohl pořádně vychutnat ničivé vzrušující pocity, procházející mu tělem. Zavřel oči, aby si co nejlépe užil přicházející uvolnění, deroucí se mu od středu břicha, přes slabiny, přímo do středu penisu.

Studená voda, která zkropila jeho roztoužené tělo, těsně před momentem la petite mort, barona vrátila do kruté reality.

„Myslím, že jsem hotov, BARONE!“ usmál se Heiwajima Shizuo, položil prázdný kbelík na zem a hodil přes roztřesené tělo Orihary Izaye osušku. „Máte ještě nějaké přání na dnešní večer?“

Výmluvnému Orihara Izayovy podruhé toho večera došla slova. Opatrně vystoupil z vany a zachumlal se do ručníku.

„Jen to tu prosím ukliď,“ zamumlal pro sebe Orihara Izaya a šouravými kroky vyšel z koupelny.

Když se baron Orihara Izaya opět přišel nadýchat čerstvého večerního vzduchu k oknu ložnice, ani ho nějak nepřekvapila vana plná vody, trůnící v záhonu bílých růži. Musel uznat, že dnešní večer prohrál. Na porážky od Shizua byl zvyklý, ale ten pocit, který ho neustále obcházel, kroužil kolem něco jako škorpion, vyčkávající na vhodnou chvíli zaútočit a bodnout na nejcitlivějším místě, ho znepokojoval. Co to bylo za pocit? Do dnešního dne to bylo jen nepřátelské kočkování, dostat toho druhého do kouta, ztrapnit ho před ostatními. Donutit ho sklonit hlavu, pokleknout a uznat porážku. Poprvé ve svém životě se bál, co zítřek přinese za překvapení a jaký trest má pro blonďáka vymyslet, aby on nebyl mezi poraženými, válející se v prachu totální beznaděje.

Dodatek autora:: 

Tak že tak hezky prosíte, dávám i druhý den. Stejně na to mám čas do konce pátku. Aspoň to budu mít čas trochu upravit. Ale jestli ani tohle nepomůže a boj prohraji, budu moc, moc smutná

Povídky by DandyP

Další díl: 

Tři trestné večery pro Shizuo - Den před večerem

Předešlý díl: 

Tři trestné večery pro Shizuo - První Izayův trest