Double gravitation - Vliv oceánu - část 15

Je brzy ráno a já už nemůžu spát. Ležím natáhnutý na posteli, přikrytý jen lehkou dekou. Teplo je tu dost a já stejně vždycky spím nahej. Otočím se na bok. Vedle mne v klidu oddychuje Daniel, otočený zády ke mně. Nadzvednu deku a prohlížím si jeho dokonalé tělo. Nakloním se k němu. Má tak úžasně tvarované uši. Neodolám. Začnu mu je olizovat jako pes.

Nevím, co se mi zdálo. Byl jsem opravdu hodně unavený a usnul hned, jak jsme se ubytovali. Vlhkost na obličeji a horký dech mě donutí otevřít oči a nechápavě zírám na vznášející se průhledný závěs ve dveřích, vedoucí na balkon. Svaly na břiše se mi křečovitě stáhnou, když mě obejde vlna vlezlého vzrušení. Vyjedu rukou, abych chránil svoje ucho, a posadím se.

„Dobré ráno," usměji se, když vidím reakci Daniela. Hned ho chytnu za ruku a stáhnu ho zpět vedle sebe na postel. „Tahle poloha byla ideální."

Natáhnu do nosu mořský vzduch, abych si připomněl, kde jsme.
„Šéfe, proč spíme v jedné posteli?"

„Protože..." Pohladím jeho bok a ruku přemístím na jeho břicho. „Doufám, že se ti tu bude líbit, budeme tu týden."

„Týden?! V jedný posteli?!" vyhrknu a opět se zachvěji pod jeho zkoumavou rukou.

„Zdá se ti to málo? Je mi líto, ale dýl to bohužel nepůjde."
Špičkou prstu obkroužím jeho pupík a pak ji posunu k jeho slabinám.

Nahrnu si prostěradlo do hrsti a zatnu zuby. Všechno se ve mě sevře touhou po něm. Natáhnu k němu ruku, abych dal najevo svůj protest, ale nakonec se ho jen lehce dotknu na prsou a pod návalem dalšího vzrušení se zachvěji a ruka mi bezvládně dopadne zpět na prostěradlo.

Myslím, že tato jeho reakce mi bohatě stačí. Beru to jako souhlas k tomu, co se chystám udělat. Zůstávám opřený o jeden loket a druhou rukou Daniela otáčím na bok. Přitisknu se na jeho záda svým tělem.

Přítomnost jeho kůže na mých zádech mě celého rozhodí. Ještě jsem se nestačil ani probudit a už sním za bílého dne. Posunu ruku k němu a hladím ho přes hýždě až na stehno a jemně ho přitáhnu k sobě.

Přestanu se opírat o loket a pohodlně se položím, abych mu byl co nejblíž. Ruku zasunu pod jeho hlavu. Druhou pátrám v chloupcích a úmyslně se vyhýbám tomu, abych se dotkl jeho penisu.

Otírám se tváří o jeho ruku, propletu naše prsty a přitáhnu si jeho zápěstí k ústům. Ochutnávám jeho kůži, rty zkoumám vystouplé žíly. Snažím se nemyslet na jeho ruku, pátrající mi ve slabinách, ale i přesto neovládám svoje vzrušení, které se mi hrne do miláčka a aniž by se ho někdo dotkl, staví se do pozoru, aby na sebe upozornil.

Danielovy doteky ve mně vzbuzují touhu ještě víc. Moje vzrušení začíná rychle nabírat svou délku a tvrdost a já se mu otírám půlkami. Jeho erekce už také volá po doteku. Přejedu prstem po celé délce a pak ho stisknu v dlani.

Pod jeho doteky se rozsypávám na drobné kousky. Utlumím svůj výkřik do jeho dlaně a stisknu křečovitě jeho prsty. Tvrdě proti němu vyjedu zadečkem, abych ho co nejvíc cítil.

Palcem rozetřu jeho kapičku touhy a jemnými tahy ho začnu zpracovávat. Jeho zadek přitisknutý na mém rozkroku a jeho pohyb proti mně, mi opět berou dech.

Sevřu jeho ruku, která mě pomalu dráždí na mé chloubě, a zastavím ji. Tak hrozně po něm toužím, tak hrozně chci, aby moje vzrušení prožíval spolu semnou. Jeho pohyby mě dohání do extrému, nechci v tom zůstat sám, chci být s ním jedno tělo. Posunu se kousek pánví, abych mezi stehny uvěznil jeho erekci, a pomalými pohyby si ho otírám o roztoužené místo.

Sevření mezi jeho stehny mě vyvádí z míry. Tohle tření znásobuje mé vzrušení. Více stisknu jeho chloubu v ruce a zrychluji. Vysunu ruku zpod jeho hlavy a natáhnu se pod polštář.

I přestože ho chci zastavit, nemůžu. Jeho zpracování mého miláčka je až moc dokonalé, že mám jen volně položenou ruku na té jeho a vnímám tu rozkoš, co mi dopřává.

Vytáhnu zpod polštáře gel.
„Vidíš? Připravil jsem se," ukážu mu ho před očima.
Přestávám se věnovat jeho penisu. Zajedu rukou mezi jeho stehna. Chytnu ho pod kolenem a ohnu nohu nahoru, chodidlem opřeným o matraci. Právě včas. Ještě chvíli, a myslím, že by gelu nebylo potřeba. Ale já potřebuji cítit jeho.

„Šéfe, já vás miluji," usměji se a pak zkřivím tvář pod záplavou impulsů, které pohlcují náhle moje tělo, když mi přejel po stehně.

Na moment své vlastní vzrušení nechávám být stranou. Opřu se o loket, otevřu uzávěr a na volnou ruku si nakápnu trochu gelu. Promnu si prsty a pak bez váhání zamířím na to správné místo. Nakláním se nad Danielem a sleduji jeho reakci.

I když jsem vždy připraven, moje mysl to nestačí nikdy pobrat. Pokaždé mě ten pocit překvapí, pokaždé je tak emotivní. Nadzvednu se a zapřu o loket, zvrátím hlavu a ukradnu na moment jeho ústa.

Vyžádaný polibek mě donutí víc k němu sklonit hlavu. Moje vlasy na moment zakryjí jeho odřenou tvář. Prsty v jeho konečníku dál dělají svou práci. Povytahuji je a vracím zpátky. Otáčivými pohyby třu. Vím přesně kam zamířit, abych mu sebral i zbytek dechu.

Chci ho líbat. Chci se mazlit s jeho rty. Ale to, co mi provádí prsty, mi ve spojení s jeho ústy, nedovolí dýchat. Padám zpět na matraci a vzdechy tlumím do prostěradla.

S uspokojením sleduji, jak se Daniel složil zpátky na postel. Políbím ho na rameni a na paži. Cítit, jak se jeho tělo svíjí pod tím, co právě prožívá, mě dostatečně nabudí a opět mi to připomene můj vlastní chtíč. Vytáhnu prsty, přetřu si jimi penis a bez váhání se nastavím proti němu.

Cítím ho tak blízko sebe. Dřív než do mě vstoupí, přejedu mu po stehně, promnu mu váček a celou délkou si ho otřu o roztoužený otvor. Jen se potřebuji ujistit, jestli je v pořádku, jestli je připraven a svým dotekem ho ujistit, že po něm toužím a že mi moc chybí.

Už nemůžu déle čekat. Snažil jsem se celou dobu nedát tak moc najevo svou touhu po Danielově těle, ale déle to už zdržovat nejde. Ohnu nohu v koleni, zasunu mezi ty jeho. Podsunu ji blíž k jeho zvednuté noze, aby si ji mohl o mě zapřít. Nastavím se a pak do něj bez varování vniknu. Tak jak to mám rád. Tak - jak doufám, to má rád i on.

Pevně se o něj zapřu nohou a vyjedu mu vstříc svou pánví. Chci, aby si mě vzal na jednou, hluboko, drsně, tak, jak si mě bere pokaždé. Způsobem, jenž mě tenkrát ve výtahu připravil o rozum, a já věděl, že je to přesně on, koho potřebuji.

Zatlačím se do něj tak moc, jak nám to naše poloha umožňuje. Myslím, že jsem zas na moment přestal dýchat a srdce nasadilo šílené tempo.

I když mě vášeň celého spaluje a nejraději bych se jen chvěl pod jeho taktovkou, sjedu si rukou mezi nohy a automaticky a rytmicky se začínám vzrušovat na svém penisu. Pohybuji ve stejném rytmu pánví, abych umožnil šéfovi vstřebat tu těsnost, rozdýchat moje sevření a vzbudil v něm ještě větší touhu po mně.

Naše pohyby se synchronizují. Přirážím jak smyslu zbavený a on mi vychází vstříc. Všechno to tření,
ať vevnitř, nebo venku mě přivádí k těm nejlepším pocitům. Přidržuji si jeho nohu na koleni a vím,
že tohle už dlouho nevydržím. Všechno se ve mě začíná svírat.

Je mi fuk, že mě někdo uslyší. Už mám dost toho stísněného pocitu okolo srdce a sevřený hrudník, abych v sobě zadržel svoje rostoucí emoce. Chci si užít plnými doušky přicházející orgasmus, ničím neomezován. Jsem úplně uvolněný, naše splynutí mi rozlévá do krve pocit souznění, naše sehrané pohyby vytváří iluzi jednoho těla.

Přemýšlím, jestli můj penis má někde směrovku. Všechno, co cítím v celém těle, se přesouvá právě tam. Dýchám překotně a jen občas ze sebe vydám zasténání, které přehluší Danielovy výkřiky. Pár posledních přírazů. Opět mě zaplavuje vlna takového orgasmu, který ve mne dokáže vyvolat jen milování s ním.

V ten okamžik se přestávám hýbat. Jen se sevřu v trýznivé křeči, donutím ruku, aby se pohnula, jednou, dvakrát, zapomínám dýchat i křičet, jen se svíjím na stejných vlnách, v jakých mě bombarduje orgasmus.

Sjedu rukou z kolene na jeho podbřišek a co nejvíc si ho natisknu na sebe, aby ani trocha, co právě oba prožíváme nepřišla nazmar. Políbím ho znovu na rameno a opřu se o něj čelem, protože se mi zatmělo před očima, jak mnou proudí pocit z prožívaného vyvrcholení.

Zakloním hlavu, abych se aspoň vlasy o něj otřel, a nabízím mu svůj krk, divoce bušící tepnu, kdyby po ni zatoužil. Stáhnu si jeho ruku na svou chloubu, využiji jeho tisknutí si mě k sobě a daruji mu do dlaně své poděkování za skvělý sex.

Nadzvednu hlavu. Mám chuť se zakousnout do jeho pulsující tepny. Sehnu se k ní a jemně ji pouze nasaji mezi rty. Párkrát ještě pohladím jeho penis a pak sperma hladivým třením mé dlaně rozetřu po jeho břiše.

Nechávám se líbat na krku a pak otočím hlavu, jak mi to poloha dovolí, aniž bych pohnul tělem, aniž bych ho propustil ze svého sevření, které mi dodává teplo uvnitř mě. Vynutím si jeho rty, vášnivě je políbím a jazykem se jen otřu o jeho zuby.
„Je tady na východním pobřeží moc hezky, že šéfe?" usměji se, a co nejvíc se k němu přitulím.

„Moc hezky," také se usměji. „Přeješ si každé ráno takový budíček?" podívám se na něho lišácky. Nevím, jestli bych to dal, ale tak nějak mi to z pusy vyletělo samo. Ještě jednou naznačím zatlačení proti Danielovu zadečku a pak se pomalu vysunu ven.

Přimhouřím oči nad tou myšlenkou. Využiji jeho nepozornosti, jak se ze mne vysouvá, převrátím ho na záda, sednu si mu do klína, sevřu jeho boky stehny, přitisknu se hrudníkem na jeho svalnatá prsa a uvězním jeho ruce vedle hlavy a vychutnávám si těch pár sekund nadvlády, než mě skopne dolů. „Budíček? Jsem zvyklý to dělat několikrát denně. Budete mi stačit?"

„Chceš mě zabít?" první věta co mi vyletěla z pusy.

„Budu něžný a budu vás šetřit."

„Ty možná ano, ale já ne," usměju se. Vytrhnu ruky z jeho sevření, rychle ji přesunu dolů a silně stisknu jeho koleno.

Zaúpím pod tím drtícím sevřením, dobrovolně z něho sjedu a kleknu si vedle něj. Přejedu mu starostlivě po obvazech na stehně.
„Zapomněl jsem na vaše zranění," řeknu vážně a položím hlavu na jeho břicho.
Hladím ho po obvazech, jako bych chtěl svými dlaněmi zranění co nejrychleji vyléčit. Nechci, aby mi viděl to tváře, potemnělou smutkem a náhlým návalem strachu o něj.

„To je dobrý, stehy drží, ten poslední doktor to zadrátoval jak nějakou díru v plotě," pohladím ho po vlasech a nechám na nich položenou ruku. Pak nadzvednu hlavu. „Spíš ty by sis měl nechat spravit dlahu, jinak budeš mít křivé prsty.“
Ještě chvilku si užívám ten příjemný pocit, kdy se můžu probírat Danielovými vlasy.
„Tak!" poplácám ho po zádech. „Vstávat, osprchovat a nástup k lékaři!" zavelím jak na vojně. „Taky mám nakázáno přijít na kontrolu."

Pouštím šéfa do sprchy jako prvního. Vyšel jsem jen tak na balkon a opřu se o zábradlí. Máme perfektní výhled na oceán, na tu nekonečnou hladinu, vpitou do oblohy. Nemám chuť jít k doktorovi. Nemám chuť jít do sprchy, když mám na dosah oceán. Poslouchám, jak teče voda ve sprše, a vylovím peněženku šéfovi z kapsy u kalhot. Má tam jen pár dolarů, ale to mi stačí. Aspoň na nějaké plavky. Natáhnu na sebe kalhoty, tričko mi pořád neuschlo a vykradu se ven.
Potřebuji na sobě vodu. Tuny vody.
Potřebuji volnost.

Sprchuji se a snažím se, abych si nenamočil obvaz. Je to ale marný boj. Musel bych se koupat v pláštěnce. Zastavuji vodu. Jen tak lehce se otřu a s ručníkem omotaným kolem pasu a s mokrými vlasy vycházím ven, abych ukázal Danielovi, jak jsem sexy a borec.
Nevím proč. Asi pořád ten blbý zvyk z vojny.

V suterénu jsem si uvědomil, že jsem nenechal vzkaz. Řekl jsem to aspoň na recepci, i když se na mě dívali jako na blázna, že snad nejsem malé dítě, abych oznamoval, kam jdu. Nasávám cestou vzduch, nasávám ten ruch velkoměsta, to vzrušení, že jsem tak blízko oceánu. Sundávám si boty a prohrábnu písek mezi prsty. Je teplý a jemný. A je tu taky dost lidí. Hodně lidí. Hlava na hlavě. Tahle pláž není pro mě. Ani se mi najednou nechce do vody. U prvního stánku jsem si nekoupil plavky, koupil jsem si mapu.

„Danieli?" volám a prohlížím apartmán.
Nikde není. Pro jistotu se podívám i pod postel. Možná si jen zašel něco koupit. Stejně jsem ho poslal na nákup, hned jak jsme přistáli a on že ne, že musí být se mnou, prý aby se neztratil. Zvedám telefon a volám paní Thomsové. Ujišťuji ji, že je všechno v pořádku a že jsem Daniela našel a nezabil. Obleču si na sebe jen triko a šortky, nazuju sandály a vydám se dolů, na snídani. Možná tam bude Daniel.

Šéf teda nenosí nic moc peněz po kapsách. Znovu se dívám do mapy. Místo, které jsem si vyhlídnul je docela dost daleko. Stopem jsem se odmítl vydat. Hromadná doprava mě děsila, ale neměl jsem na výběr. Pustil jsem plážovou sprchu a umyl si aspoň břicho. I když to nebylo vidět, cítil jsem tu slepenost na kůži. Jít polonahý do vlaku. Znovu jsem převrátil bankovku v ruce. Taky bych mohl jet na to místo s šéfem. Ne, myslím, že musí do nemocnice. Jeho zdraví je přednější a já budu večer zpátky. To tílko s nápisem I love New Jersey jsem překousl, ale nedalo se nic dělat.

V klidu jsem posnídal. Kávu jsem si nechal přinést na terasu, kde jsem si dal první cigaretu po tak dlouhé době. Myslím, že jsem naposledy kouřil... Vlastně už ani nevím, kdy. Možná je načase přestat. Celou dobu jsem se díval po okolí a pohledem pátral, jestli někde nezahlédnu Daniela.
Nemůžu ho pořád omezovat a hlídat jak nějaké malé dítě. I když mi vadí, že nevím, kde je, přeci jen je to dospělý člověk.

Když jsem zjistil, kolik stojí autobus, vycouval jsem od okýnka. Zase stojím u moře, v davu lidí a nechávám si jen chladit nohy.
Mám hlad. Sakra.
Nenapadlo mě, že nakonec skončím jako šéfův vězeň. Odříznut od peněz, odříznut od místa, které znám, odříznut od přátel, kteří by mi mohli pomoct. Strčím ruce do kapes a courám se pomalu zpět do hotelu. Prohlížím si ho ze zahrady.
Luxusní, plný prachatých papalášů.
A já mezi nimi. Se svým šéfem, s kterým mě váže jen pracovní smlouva a sex. Sednu na lavičku a zavřu oči.
Připadám si jako dě.vka.

Když už mám vypité kafe, zvednu se a jdu k hotelovému lékaři. Možná zjistím, jestli třeba není tam. Jestli tam vůbec byl. Doktor mi kontroluje šití a kroutí hlavou nad tím, jaký umělec to drátoval. „Aspoň to drží dobře," usměju se. „Byl tady Daniel Walker? Měl si nechat spravit dlahu, měl včera menší nehodu a má ji trochu dotlučenou."
Doktor vrtí hlavou, že nikdo takový dneska u něj nebyl a dává mi nový obvaz. Začínám být mírně nervózní.
Dost! Řekl jsem si, že ho nebudu pořád hlídat. Co budu dělat, až odjede studovat?

Vracím se do hotelu. Pokoj je zamčený a já si uvědomil, že tu vlastně nemám nic. Nemám svoje klíče. Nemám nic, čím bych se prokázal, aby mi klíče vydali nebo abych v restauraci vymámil aspoň kus žvance.
Mám hlad. Připadám si opravdu jako vězeň.
Podívám se na svou ruku. Ta dlaha stojí opravdu za ho.vno. Čím asi toho doktora zacvakám.
Ku.va práce. Kde mám teď šéfa hledat, abych ho poníženě prosil, aby mi dal aspoň najíst.
Vyvalil jsem se do sedačky v recepci. Už tam byli jiní týpci a divně si mě prohlíželi. Nakonec ke mně přistoupil muž z ochranky.
„Jste tu ubytovaný?" zaútočí na mě.
„Jasně. S Richardem Kinneyem, " odseknu.
„Máte u sebe nějaké doklady totožnosti? Kartičku ubytovaného?"
Podívám se na jeho pistoli za opaskem.
„Nemám," zabrblu neslyšně.
„Mohl byste opustit náš hotel?" naznačí mi, kde jsou dveře.
„Jsem tu ubytovaný s Richardem Kinneyem. Daniel Walker. Ověřte si to."
Recepční datluje do klávesnice.
„Nemáme tu nikoho jména Daneil Walker," zamračí se.
„Támhle jsou dveře, pane Walker. Prosím, odejděte," zvedne mě za paži ochranka.
„Umím chodit sám," zavrčím a odstrčím ho od sebe. Zkroutí mi ruku za záda a přiloží mi zbraň k hlavě. „Nedělejte problémy, vyřídíme to v klidu, ano?"
Vytrhnu se mu a loktem ho sejmu k zemi. „Nesnáším hlaveň u hlavy. Ksakru," a vyběhnu ven z hotelu.

V pokoji přecházím sem a tam. Občas se zastavím na terase a dívám se ven, jestli ho někde nezahlédnu. Zvednu telefon. Chci zavolat na recepci, jestli něco neví, když zahlédnu moji peněženku pohozenou na stolku. Vezmu ji do ruky. Všechno tam je, jen chybí nějaké drobné.
Tak přece jen šel ven. Ale s tím, co jsem tam měl, toho moc nenadělá.
Nakonec se přeci jen rozhodnu, že se půjdu po něm poohlédnout. Cestou ven se zastavuji na recepci. „Nemám tu nějaký vzkaz?"
„Máte tu od někoho vzkaz, že šel ven a že se brzy vrátí."
„A říkal pan Walker ještě něco?"
Recepční při vyslovení Danielova jména zbledne a zabloudí pohledem k ochrance.
„Tak co?" ten její pohled se mi nelíbí. Narovnám se v celé své výšce a všichni jsou vedle mne jak mravenci. „Neodpověděla jste mi!" začínám být vzteklý.
„No, víte pane Kinney..."

Myslím, že jsem vzteky rozkopl odpadkový koš. Mé rychlé kroky se změnily v běh.
Proč se to všechno tak pokazilo?
Dnešní úžasné probuzení. Jeho tělo. Tolik mi toho dal. Nebyl to sex, bylo to milování. Už jsem si připadl jako jeho milenec. Zastavím se uprostřed nějakého parku. Zhroutím se na první lavičku.
Až se uklidním, zavolám mu. Že chci odtud pryč.

Stojím před recepčním pultem a svírám okraj desky. Mají štěstí, že je to bytelná práce, protože bych ji jinak urval. Když to trochu vydýchám, pohlédnu znovu na recepční, která si už jistě v duchu dává výpověď.
„Jasně jsem řekl, když jsme se v noci ubytovávali, že pan Walker je spolubydlící. Nemá doklady a žádné věci, protože měl nehodu a o všechno přišel. A vy ho teď vyhodíte na ulici, aniž byste mi zavolali a ověřili si to?"
„Velice se omlouvám, kolega co tu byl, mi nenechal žádný vzkaz. Nevěděla jsem to."
„A proč jste mi nezavolali, když vás o to pan Walker žádal? Proč jste ho rovnou vyhodili?" znovu se narovnám a přejdu k ochrance.
„Nezlobte se, netušili jsme..."
Můj vztek nezná hranic. Na spánku mi vystoupla žíla a zatínám pěsti.
„Doporučuji vám, pana Walkera najít. Jestli se mu něco stane..." na chvilku se odmlčím a zhluboka se nadechnu. Nakloním se k ochrance a zavrčím mu do ucha. „Jsem bývalý mariňák, podobných lidí jako vy jsem zmrzačil už dost. Radím vám, najděte ho."

Srovnávám si v hlavě všechny myšlenky. Zase jsem se tak unáhlil. Jak můžu mít klíče, když jsme se teprve ubytovali, usnul jsem a hned po probuzení jsme probírali úplně jiné věci, než identifikaci, peníze, doklady.
Sakra.
Musí mít mých nálad plné zuby. Nejlepší by bylo, kdyby mě na ten týden zamkl nebo si mě aspoň uvázal na vodítko. Sevřel jsem ruce v pěst.
Jsem idiot. Jak mě jen mohlo napadnout, že jsem jen vydržovaná d***a. Miluji ho. Cítím v srdci z jeho doteků, že mu nejsem lhostejný.
Chybí mi.

Chodím už dvě hodiny a pořád ho nikde nevidím. Zamířím do menšího parku. Možná bude tam.
Je tam větší klid. Posadím se na lavičku, abych ulevil bolavé noze. Vytáhnu si cigaretu a zapálím si.
Sedím, dívám se do fontánky a přemýšlím nad tím, jaký je vlastně Daniel.
Proč bez něj nemůžu být.
Ten člověk mě jednou zabije, ale když s ním nejsem, tak umírám.
Miluji ho takového, jaký je.
Veselého i smutného.
Klidného i náladového.
Umírněného i ztřeštěného.
Je to prostě on. Vtrhl do mého života a udělal v něm pořádný průvan.
Miluji ho.
Z mých myšlenek mě vytrhne zvonění mobilu. Neznámé číslo. „Kinney, prosím?"

Hážu čtvrťák do automatu a vytáčím popaměti jeho číslo. Nejspíš mě zabije. Už ho beztak informovali o napadení ochranky a já se tam nebudu moct ani ukázat.
„Šéfe, našel jsem na mapě pěknej plácek na opalování. Nepojedeme na výlet?" vyhrknu do telefonu dřív, než mě stačí zprdnout. „Postavím vám hrad z písku..." Stisknu sluchátko, aby neslyšel, jak se mi hrnou do očí slzy. „Chci odtud pryč," zašeptám skrz moje prsty.

Aniž bych stihl říct cokoli dalšího, Daniel na mě vyhrkne všechno jedním dechem. Oddychl jsem si. Je v pořádku.
„Danieli, kde teď jsi?"

„Já nevím, jsem v nějakém parku. Dívám se na velké hodiny, s barometrem. Asi nemůžu přijít do hotelu...já ...udělal jsem blbost. Přijdete si pro mě?"

Postavím se. Rozhlédnu se kolem sebe. Kolem něčeho takového jsem šel. Zaměřím pohled na konec parku. Vidím ho. Stojí u telefonního automatu, hlavu skloněnou. Pomalu se rozejdu jeho směrem. „Najdu si tě. Počkej tam, nikam nechoď," zavěsím.
Pořád se na něj dívám. Zavěšuje sluchátko. Udělá pohyb rukou, jako by si otíral oči. Děje se něco? Přidám do kroku.

Je to tak vždycky - najde si mě.
Sednu si na zem a opřu se o zeď pod telefonní automat. Nehnu se ani na krok. Nechci utíkat. Chci být s ním. Pozoruji svoje slzy, jak dopadají na kolena. Potřebuji nové kalhoty. To tričko je hrozný.
Chci zpátky svoji kravatu.

Posadí se na zem a opírá se o telefonní automat. Jsem rád, že je v pořádku, ale čím jsem blíž, tím víc se mé tušení potvrzuje.
Co se děje? Proč brečí?
„Danieli!" zavolám, když jsem od něj asi deset kroků.

Moje jméno mě vyděsí. Netušil jsem, že mě najde až tak rychle. Vyskočím na nohy, když si uvědomím, že je můj obličej celý od štiplavých slz. Otočím se k němu bokem a hranou ruky rychle setřu slané kapky, aby je neviděl.
„Šéfe, jste rychlej," usměju se. „Doufám, že máte sebou prachy. Podívejte se, jak vypadám. Budu vám dělat ostudu... já...se omlouvám. Vzal jsem..," hrábnu do kapsy a natahuji k němu ruce s drobáky.

„Jsem rád, že jsi v pořádku," řeknu, když k němu dojdu. Přitáhnu ho k sobě. „Ublížili ti nějak? Slyšel jsem, co se stalo."
Shrnu mu vlasy z čela a opatrně otřu ještě vlhkou tvář. Nestihl všechny slzy skrýt.
„Drobný můžeme někomu darovat," usměju se na něj.

„Neměl jsem kartu, nemám doklady, jsem nikdo...nejsem tam ani ubytovaný," vyhrknu. „Asi jsem trochu vypěnil..."

„Kdo že jsi? Nejsi....? Sakra co to meleš za nesmysly, to jsi taky spal, jako ten recepční, když jsme se ubytovávali?" povzdechnu si. „Kartu sis vzít mohl, to je fakt, ale v hotelu taky udělali chybu a doufám, že se ti za to pořádně omluví." Chytnu ho za ruku a táhnu za sebou.
„Pojď, vrátíme se zpátky. Počítám, že jsi ještě nejedl a nemáš v pořádku dlahu."
Vracím se zpátky k hotelu.
„Potom se můžeme podívat na tu pláž." Pak si ještě na něco vzpomenu. „Jeff ti vzkazuje, že Mary má auto jako nové a poslal ti všechny věci. Zítra tu budou."

Kývnu hlavou, že rozumím. V suterénu hotelu se schovávám za šéfa, aby si mě ochranka nevšimla. Mlčím a raději nemluvím, protože by ze mě nejspíš vypadla nějaká blbost. Na pokoji ze sebe hned za dveřmi skopnu boty a svléknu si to kousavé tričko. Zůstalo viset na lampičce na nočním stolku. Potřebuji ze sebe dostat tu špínu. Neměl jsem ani sprchu ani oceán. Kalhoty sundávám za pochodu. Poskakuji na jedné noze a přišlapuji si postupně nohavice k zemi, abych ze sebe sundal špinavé rifle. Nechávám si na obličej dopadat vodní kapky, aniž bych čekal, až se voda ustálí na vyhovující teplotu.

Dívám se, jak Daniel mizí za dveřmi koupelny. Sedím na kraji postele a přemýšlím. Pak se rozhodnu. Beru do ruky telefon.
„Pane Thompkinsi, malá změna. Připravte Hawkera, zítra odlétáme. Oběd si dáme v letadle."
Sedím a dívám se na zavřené dveře koupelny.

Cítím na stehně ještě jeho zbytky. Donutí mě to vzpomenout si na dnešní ráno a potom hned na to, jak jsem to pokazil. Vtírám si šampon do vlasů a myslím na jeho ruce. Mohli jsme si to ráno dát společnou sprchu. Měl jsem překonat svou touhu po oceánu, který z této pláže ve městě stejně stál za houby. Myšlenky na společnou koupel mě donutí otočit kohoutkem na studenou sprchu, protože pocit, který se mi rozlévá po těle, zrovna teď nepotřebuji. Zabalím se do ručníku a vyjdu ven. Šéf sedí na posteli a dívá se zkroušeně.
„Nemám co na sebe," prohodím a pevně sevřu ručník kolem beder.

„Pojď sem," natáhnu k Danielovi ruku.

„Mám jen ty špinavé rifle," hodím pohled na zem, kde se válí neidentifikovatelná směs látky, obrácená naruby. Udělám jen pár kroků, udržuji si dostatečnou vzdálenost, protože studená sprcha nedokázala ani trochu zkrotit mou náhlou touhu.

„Ser na oblečení!" naštvu se, když Daniel zůstane stát kousek ode mne.
Rychle se nadzvednu a popadnu ho za ruku. Zapomíná na to, že jsem vysoký a mám dlouhé ruce. Chytnu ho za zápěstí a stáhnu ho na postel.

Jeho rychlá reakce mě překvapila. Držím si křečovitě ručník a snažím se nasadit nic neříkající úsměv, maskující rozšířené zorničky a srdce, které mi náhle skočilo do krku a předvádí tam svůj zběsilý závod o přežití.
„Mohli bychom si objednat jídlo na pokoj," hlasitě polykám, abych ten tlak vystrnadil z hrtanu.

„To je dobrý nápad. Myslím, že v tomhle by tě do restaurace nepustili."
Přitlačím ho, aby si lehl na záda. Nohy mu visí přes okraj postele a rukou se stále snaží ubránit kousek toho, co skrývá jeho narůstající erekci. Jednu ruku mu nechám položenou na břiše a druhou mu začnu zajíždět přes stehno pod ručník.

„Šéfe, ráno jste tvrdil, že..." spolknu zbytek slov a přitisknu kolena k sobě. Moje ruka vystřelí, aby zastavila další pátrání. „To není dobrý nápad..." zasténám.
Nechci, aby viděl, že jsem zase nadržený.

„Taky jsi ráno něco říkal, jestli se nepletu..." usměju se.
Sjedu z postele na zem. Chytnu jeho kolena, a i když se je snaží tisknout k sobě, roztáhnu mu nohy a zapasuji se mezi ně. Opřu se mu o stehna.
„Musím se přesvědčit, jestli si nelhal."
Chytnu ručník a rychle ho z něj strhnu dolů.

„Šéfe!" vykřiknu na protest a sednu si, abych poskytl svému nádobíčku, co nejlepší krytí.

Narovnám se a prudce zatlačím Daniela na hruď.
„Nějak moc stydlivý, ne?"
Přikleknu jedním kolenem mezi jeho noty a donutím ho lehnout zpátky na postel. Aniž bych na cokoli čekal, přisaju se mu na kůži v místě, kde cítím bít jeho srdce.

„Nechci...nechci aby se vám ...noha...," snažím se ještě bránit, ale touha po něm je silnější. Dotknu se jeho kolene a přejedu mu prsty po obvaze. Druhou ruku mu položím na krk a prsty odpočítávám od krku dolů jeho obratle.

„Neboj, nohu trápit nebudeme... aspoň ne tu moji."
Chytnu ho za ruce, rozpažím mu je a položím na postel.
„O nohu, je dobře postaráno, doktor řekl, že ani nůžky na plot ty stehy nerozstřihnou."
Mezi jednotlivými slovy polibky sjíždím níž a na moment se zastavím u jeho pupíku.

Každý jeho polibek na mé kůži donutí mé záda odlepit se od bílého prostěradla a vyjít mu vstříc. Ústa kontrolující prohlubeň na mém břiše a brada tak blízko mého miláčka mi rozechvěje uvězněná zápěstí.

Dál líbám jeho horkou kůži a poslouchám, jak jeho se jeho oddechování zrychluje. Pouštím jeho ruce. Prsty mu sjíždím žebrech níž, až k jeho slabinám. Špičkou jazyka ruky následuji.

Tahle kombinace jeho prstů a jazyka mě neuvěřitelně vzrušuje. Cítím, jak mi po břiše probíhá pořád dokola jemné chvění, stahují se dolů, do slabin. Zasténám a nadzvednu hlavu, abych mu do očí řekl, že ho nesnáším.

Jednou rukou zajedu Danielovi pod zadek a druhou stisknu jeho penis, již dávno postavený v pozoru. Dám mu malý polibek na špičku, a pak mu svými rty obnažuji žalud. Je to tak lákavé, že se neudržím a stisknu silně jeho hýždě.

Spadnu zpět do peřin a pod tím polibkem, co mi věnuje na vrchol, jen zatnu obě ruce v pěst, zvrátím hlavu v křečovitém výkřiku a skoro se zvednu na loktech, jak je ten pocit pro mě trýznivý.

Jeho reakce je pro mne povzbuzující. Líbí se mi to. Vychutnávám si ho. Prsty jemně třu místa, která nejsou schovaná v ústech.

Vychutnávám si každý jeho dotek, každý jeho pohyb ústy. Přejíždím mu chodidlem po nohavici a hrnu ji nahoru, abych se mohl alespoň pomazlit s jeho kůží na lýtku.

Zintenzivňuji sání a přejíždění jazykem. Ruku pod zadkem přesouvám na páteř a prsty pomalu přesunu po jeho páteři níž až na místo, které po mě tak vždycky touží.

Vyloudím ze sebe několik stenů za sebou. Moje chlouba v jeho péči nestačí pobírat všechny ty šílené vzruchy. Dotek na jakémkoli místě, schovávající kost pod pokožkou, mě nesnesitelně vzrušuje. Dotek na obratlích, sjíždějící až ke kostrči, mi roztančí celé tělo do jemného třasu a já zatnu hýždě k sobě.

Zatnutí jeho zadku mi ztíží vést prsty správným směrem. Rukou, kterou masíruji jeho penis, chytnu jednu nohu pod kolenem a zvednu ji na mé rameno a nechám volně ležet na mých zádech. Trochu uvolním sevření jeho hýždí. Mám volnou cestu. Po ranním budíčku moje dva prsty do něj lehce vklouznou.

Už své tělo neovládám. Dělá si, co chce. Tolik po něm toužím, tolik ho chci. Jeho prsty uvnitř mě mi vezmou dech a zaplaví mě vlna jak při orgasmu. Natočím si pramen vlasů na prsty a tisknu je silně do matrace, abych bolestí překonal ten silně vzrušivý moment.

Daniel pod vlivem všeho přestává ovládat své tělo. Silně se třese a jeho noha sklouzává z mého ramene. Už tak dávno jsem ho neochutnal do konce. Do vteřin zbývajících do jeho přicházejícího vyvrcholení dávám vše. Přejíždím přes jeho citlivé místo a cítím, jak začíná uvnitř sebe svírat mé prsty. Nehodlám ho ani pustit z úst. Znovu si přichytím volnou rukou jeho vzrušení, aby mi neunikla ani trocha toho, co mi dá.

Svíjím se v křeči, kterou nemůžu ovládnout. Nadzvednu se pár centimetrů od matrace, vjíždím mu do vlasů a snažím se ho od sebe odtrhnout.
„Šéfe, já...budu," zasténám pod tím, co se na mne náhle vyřítilo jak vzteklý pes.
Vyšlu proti tomu krátký protest, ale jsem uzemněn pádem do temnoty, několikavteřinového bezvědomí v explozi nepopsatelných pocitů.

Nepouštím ho, ani když mi škube vlasy. Myslím, že tenhle boj vyhrávám. Vychutnávám si ho až do samého konce. Křečovité prohnutí jeho páteře, pevné sevření mých prstů v jeho konečníku a cukání jeho erekce. To vše je mi znamením, že Daniel je tam, kde jsem ho chtěl dostat. Beru si vše, co mi může dát. Nepouštím ho do té doby, dokud se jeho svaly nezačnou s mírným třasem uvolňovat.

Otevřu oči a vyděšeně se dívám do stropu. Znovu oči zavřu pod nátlakem odeznívajícího orgasmu a snažím se povolit stisk křečí sevřenou pěst v jeho vlasech. Rychle oddychuji a přejíždím si dlaní po hrudníku, abych se uklidnil.
„Omlouvám se pane...," řeknu překotně. „Chtěl jsem na vás počkat ...nešlo to."

Když ho slyším, musím se v duchu usmát. Konečně ho propouštím z vězení svých úst. Opatrně z něj vytáhnu prsty a dvakrát jemně přejedu po jeho otvoru, abych to místo aspoň trochu uklidnil.
„Vyberu si to jindy," shodím jeho nohu ze svého ramene a posunu se po jeho těle nahoru, abych mu polibkem dal ochutnat aspoň trošku toho, co mi daroval.

Zachvěji se ještě několikrát poté, co mi přejede jazykem po uvolněném miláčkovi. Když se jeho kůže tře o mou, jak se sune nahoru k mým ústům, vjedu mu rukou pod košili a jemně přejedu nehty po jeho zádech. Beru si roztouženě jeho nabízený polibek a s překvapením zjišťuji, že mi do úst nanáší ochutnávku mě samotného.
„Pane, neměl jste..," dívám se mu zmateně do očí a jazykem mu stírám z koutku úst můj projev vzrušení. „To se nehodí...pane."
Přivádí mě to do rozpaků a polibky se snažím po sobě uklidit.

Na moment ho přestanu líbat.
„Myslím, že je divný mi teď říkat pane..."
Znovu se přisaji na jeho ústa a snažím se nevynechat nic. Přistihl jsem se dokonce, že v duchu mu počítám zuby. Vjedu mu rukama pod záda a pevně ho k sobě přitisknu. Kdybych mohl, žádné oblečení bych mu nedával. Nikdy.

Jeho blízkost je tak příjemná. Chci mu všechno oplatit. Cítím se trapně, že jsem se od něj opět nechal vykouřit. Když si přehraji v hlavě to, co mi právě udělal, zachvěji se a zatnu nechtěně nehty do jeho kůže. Zatraceně. Vlna orgasmu je ještě hmatatelná v mém splašeném srdci, a já ho pořád chci. Jakoby mě jeho prsty dostatečně neukojily. Vjedu mu hluboko jazykem do úst, abych odvedl své myšlenky pryč od mého rozkroku.

Naše líbání je přerušeno zvoněním hotelového telefonu. Právě včas. Asi bych měl kůži na zádech rozdrápanou na jemné proužky. Překulím se na bok a natáhnu se ke stolku pro sluchátko.
„Ano?"
Z recepce mi hlásí, že dorazily Danielovy věci a poslíček je nese nahoru.
Hm, přišly dřív, než jsem čekal. Tak se přeci jen bude mít do čeho oblíct, pomyslel jsem si zklamaně. „Nechte nám připravit oběd v soukromém salonku. Beru to jako omluvu za nedopatření z dnešního rána. Jo, a zítra odjíždíme hned ráno."
Zavěsím sluchátko.
„Tak, dorazily tvoje věci. Můžeš se obléct a jdeme k doktorovi s touhle příšerností," překulím se k němu zpátky a chytím Daniela za polámanou dlahu.

Rozpojení našich těl mě odhalí a já musím sáhnout po prostěradle, abych si přes boky přetáhl prostěradlo. Přejdu poznámku o oblečení a nadzvednu údivem obočí.
„Zítra odjíždíme, pane? Říkal jste týden...."

„Myslím, že tahle přeplněná pláž není nic pro mne," usměji se. „Vracíme se zpátky domů a zbytek volna si užijeme někde v klidnějším prostředí."
Když vidím jeho překvapený obličej, dodám: „Pojedeme na vaši usedlost, potřebuji se naučit jezdit na koni."
Nečekám na jeho reakci a jdu otevřít poslíčkovi, který už klepe na dveře.

Posadím se na postel a nevěřícně ho provázím pohledem ke dveřím.
"Jak to myslíte, jet k nám na farmu?" vyhrknu a vyskočím na nohy na postel. "Na celý týden?"
Myslím, že mi oči září jak hvězdy na bezmráčkovém nebi. Vůbec mi nevadí, že poslíček zírá šéfovi přes rameno a bůhví co ho v našem pokoji zaujalo.

Usmívám se, když podepisuji papíry.
Má radost. Já mám radost.
Podle jeho reakce vím, že jsem se rozhodl správně. Přejdu do pokoje, hodím k Danielovi věci na postel a zvednu jeho rifle ze země. Vytáhnu těch pár drobných, co mu zůstaly v kapse a dávám je poslíčkovi. Raději mu hned zavřu dveře před nosem. Nevím, jestli chtěl namítnout něco o malém dýšku, nebo měl pusu otevřenou kvůli tomu, jak zíral na Daniela.

„K nám na farmu," opakuji pořád dokola a padám na záda na postel. „Mám jen palandu...pokoj v podkroví... nemáme pokoj pro hosty..." třu si nevěřícně dlaněmi obličej. „Máma se zblázní..."
Zvednu se a z postele skočím šéfovi do náruče jak malý děcko. Chytnu ho kolem krku a zaháknu se mu nohama kolem pasu.
„Hrozně vás miluji, šéfe," šťastnější výraz ve tváři už vyloudit nemůžu. „Mám děsnej hlad."

„Teď se ale obleč. Zajdem nejdříve spravit tu dlahu a pak se půjdeme najíst. A zkontroluj si, jestli máš všechno."
Chci ho pustit, ale nejde to. Tisknu ho k sobě a usmívám se. Je šťastný. Ale už mě zatraceně začíná bolet noha.

Nerad ho pouštím. Jeho úsměv je pro mě jako balzám na duši. Přejíždím mu prsty přes ty dva usmívající se růžové půlměsíce.
„Děkuji," pohnu jen náznakem rty.
Trhám obaly s oblečením. Nasoukám se do pohodlných lehkých světlých kalhot, kdy musím pochválit šéfův vkus i odhad pro mou velikost, i když se mi zdá, že můj zadek je v tom dost natěsno. Košile s krátkým rukávem v černé barvě s jemným červeným proužkem byla jemná na omak. Sportovní bunda s logem hokejového týmu New Jersey Devil.
„Suvenýr? Lepší než moje tričko," zasměju se.

********

Richard umí zatraceně dobře kouřit. Většinou k tomu Daniela nikdy nepustí. Využila jsem chvilky, kdy si šla Topinka zakouřit či spát, už nevím a musela jsem si chvilku s Richardem napsat rychle sama. Takže zase jeden můj úlet, který by Richard nikdy nedovolil

Jen tak sedí a dívá se, jak do sebe házím jídlo.
„Je to opravdu dobré, nedáte si?" podívám se na něj.
Jen lehce zavrtí hlavou.
„Vydatně jsem posnídal, jez ať ti to nevychladne," pobídne mě.
Polknu sousto a napiji se trochu z úzké sklenice šampaňského. Pořád mi srdce buší při pomyšlení, že pojedeme k nám na farmu. Znovu si usrknu vína a sjíždím ho roztouženě pohledem. Nemíním nic nechat náhodě. Vyskočím ze židle, až se převrátí a dopadne na zem, zakleknu kolenem mezi jeho rozkrok a hluboce ho políbím, vnášející mu do úst bublinkatý mok. Nečekám, až ho spolkne a rukama mu drsně masíruji prsa, zkoumám jejich pevnost a prsty zavadím o bradavky, schované pod košilí. Kleknu si mu k nohám a rychle vytáhnu jeho košili z kalhot. Chytne mě do vlasů.
„Nechte mě to prosím oplatit," vyhrknu, aniž bych se na něj podíval, aniž by moje prsty přestaly rozepínat knoflík u kalhot. Jen si poposedne, abych mohl dostatečně stáhnout kalhoty a uvolnit jeho miláčka, který se jen po těch krátkých dotecích postavil. Zavadím o něj jen tváří a líbám ho na odhalená stehna, dlaní přejíždějící od kolena až k hýždím. Nechávám vlhkou cestičku na tříslech až k jeho penisu. Jednou rukou mu pátrám pod košilí a vyhledám jeho bradavky, abych je sevřel mezi prsty , několikrát je mezi prsty protáhnu a pak polštářkem ukazováčku jemně třu. Napiji se trochu šampaňského a pouštím pomalu kapky moku na jeho odhalený žalud, který na jeho povrchu zanechává drobounké bublinky. Přidávám pár kapek, aby splynuly v jednu a pustily se směrem dolů ke kořenu. Nenechávám je uniknout, jazykem je doháním a roztírám po celé délce. Naposledy ho olíznu a pak si ho vnořím celého do úst a vnímám ten praskající pocit šumivého vína ve svých ústech, přenášející ho na jemnou kůži jeho chlouby. Laskám ho jen na povrchu a pak si ho rychle beru, až na samé dno, nepřestávám se rukou zajímat o jeho bradavky a pak znovu naberu víno do úst a nechám mu bublinky tancovat na penise. Vnímám jeho vzrušení, ruku ve vlasech a mírné chvění. Strčím mu na pár vteřin hlavu pod košili, aby i ty růžové hrbolky pocítily vinné opojení a skousnu je mezi zuby. Nechám ho roztouženě vzdychat, a i kdyby chtěl víc, opouštím je a znovu se věnuji jeho tvrdosti mezi nohama. Naposledy mu z úst věnuji hlt šampaňského, nechám kapkám tentokrát náskok, abych je mohl stíhat až do slabin, kde je potrestám jazykem a pak se jim omluvím vroucnými polibky. Zatímco se zaměstnávám honěním nezbedného vína, moje ruka neustává v pravidelných intervalech zpracovávat jeho penis. Cítím, jak jeho tlak ve vlasech sílí a proto se přemístím ústy na jeho špičku, nekompromisně ji nasávám a uchutnávám zoubky. Chci mu to oplatit. Chci, aby taky poznal moje ústa. Miluji ho. Nechci jen dostávat a brát. Rád dávám dárky. Dárky, které potěší. Dárky, které překvapí. O jeho dárek, který mi v několika záchvěvech vyplňuje ústa, se nechci dělit. Beru si ho celý, aniž bych se s ním pochlubil, seznamuji ho s mým jazykem, vychutnávám si jeho chuť a schovám ho hluboko u sebe, aby po něm nezůstala ani stopa, ani památka.