Double gravitation - Cesta zpátky - část 16

Sedím a dívám se na Daniela, jak si balí věci a hraje všemi barvami.
„Co se děje? Není ti dobře?"
„Ne, jen to letadlo..."
„To se vyřeší, je to ale nejrychlejší způsob. Nechci sedět několik dní v autě."
Nakonec vyrážíme. V recepci se ještě omlouvali. Došel osobně i ředitel. Neměl jsem náladu to poslouchat. Danielovy věci co poslal Jeff, přebral pilot na letišti a my jsme nakonec vyrazili.
Hawker už je připravený, jen nastoupit. Stojíme před letadlem.
„To bude v pohodě, pojď," chytnu ho za ruku a táhnu za sebou nahoru.

Mám v puse nacpané dvě peprmintové žvýkačky. Někde jsem četl, že to pomáhá s vyrovnáním tlaku v letadle při startu i přistání. Šéfova nabídnutá ruka mi dodává odvahy. Je příjemně teplá, nepatrně mi přejíždí po prstech, až mě zamrazí. Podívám se mu odevzdaně do očí, které se usmívají, i když je jeho tvář vážná a trochu unavená. Oplácím mu jemný dotek a pak se z jeho sevření vymaním.
„Nejsem dítě, zvládnu to sám," následuji ho po schůdcích do letadla.

Usměju se a nechám Daniela jít přede mnou. Celou dobu pozoruji jeho zadek, když stoupá po schůdcích. Letadlo se zavře, my se usadíme a vše už nechávám v rukách pana Thompkinse. Připoutám se.
„Máš možnost si dát skleničku, nebo prášky," řeknu, než letadlo vyjede.

„Mám žvýkačku, prý to pomáhá," řeknu a vytahuji ji z úst, abych mu ukázal, že nekecám. „Alkohol raději ne, mohl bych vám na sebe prozradit moc věcí. Chci zůstat tajemný jako vy," zazubím se, strčím žvýkačku zpět do pusy a připoutám se.

„Jak chceš," pokrčím rameny.
No, ale veselý Daniel - možná by mohla být sranda. Ale raději ne. Nerad bych měl zas poblité boty. Položím ruce na područky a jen s lehkým úsměvem a přimhouřenýma očima ho pozoruji, když se letadlo rozjíždí a začínáme se zvedat.

Nejsem si jist, jestli jsem si to nepřečetl někde blbě, protože mi žvýkačka vůbec nepomáhala, i když jsem ji drtil mezi zuby a vypadal jsem jako jeden z přežvýkavců. Křečovitě se usmívám na šéfa, že je vše OK a nervózně nehty zaryji do kůže na opěrkách.

Jeho křeč má být asi úsměv. No, myslím, že žvýkačka nezabírá. Chtěl bych ho chytnout za ruku, ale jsme proti sobě, tak to teď nejde. Natáhnu aspoň nohu a opřu si ji o jeho křeslo. Mezi jeho nohama. Těsně u jeho rozkroku. Snad ho to dostatečně rozptýlí.

Sjedu pohledem na jeho nohu. Nevím, proč jsem si náhle vzpomněl na okamžik, kdy jsem usnul v kancelářském křesle a on mi rozdrtil podrážkou koule. Ten pohyb rukou udělám nevědomky. Ze své ruky tvořím suspenzor a nehodlám si nechat ubližovat.

Vypadá, že na chvíli zapomněl na to, že mu není dobře. Položí si tam ruku. Začnu se víc usmívat. Mírně zvýším tlak nohy na jeho ruku, až ji zatlačím víc na jeho rozkrok.

„Tohle není vtipné, šéfe," zavrčím.
Když zahlédnu jeho úsměv, zamračím se. Dělá to schválně. Moc dobře ví, že jsem nadržený pokaždé z jeho přítomnosti. Odsunu se pánví, abych uvolnil stisk.
„Snažíte se mě rozptýlit?" zavrčím a rozepnu si knoflík a rozškrtnu zip. „Tím, že mi ho rozdrtíte, nic nevyřešíte."
Sjíždím rukou do kalhot a kamarádsky pohladím svého miláčka, který je potěšen, že si ho konečně od rána někdo všiml. Tlak v hlavě mi narůstá z nabírání výšky letadla a já si ho drsně přejedu po celé délce, až se mi zatmí před očima. Nemůžu s přesností určit z čeho, jestli z přetlaku v letadle nebo z náhlého vzrušení.
„Sakra. Máte pravdu, tohle rozptýlení pomáhá," zavzdychám.

Myslím, že tohle rozptýlení zabírá i na mě. I když problémy s létáním nemám.
Sakra! Proč jsem to dělal?!
Sundám nohu z křesla a rychle shodím botu i s ponožkou dolů. Podsunu se, abych na něj lépe dosáhl, a hned zajedu nohou zpátky, abych cítil aspoň kousek toho, co si teď sám probírá v ruce. Už ať blikne světýlko a můžeme se odpoutat.
Do prčic. To byl ale blbej nápad.

Šéfovo gesto mi vyráží dech. Pouštím svůj penis a nechám si ho masírovat jeho teplým chodidlem. Přejedu mu prsty po nártu až ke kotníku a druhou rukou se probírám chloupky na břiše, prsty kopíruji střed hrudníku a schován pod košilí si podráždím bradavky.

Když vidím Daniela, začínám být i já z toho tak trochu mimo. Mám chuť si ho vzít hned a na místě.
Jeho ruka putující po jeho těle, druhá na mé noze a pod svým chodidlem cítím jeho již pevnou erekci.
To vše mi bere mozek z hlavy. Nepřemýšlím.
Se.ru na nějaké předpisy. Ještě pár minut pilot nevyleze z kabiny.
Rozepínám pás. Sundám nohu dolů a nahnu se k Danielovi. Rozepnu i jeho pás. Chytnu ho rychle za ruku a stáhnu ho k sobě na mou sedačku.
Otáčím ho zády k sobě.

Vyrušen ze svého sebeuspokojování se jen zmateně rozhlédnu kolem. Úplně mě rozhodí, když mi odepne pás a přitáhne si mě do klína.
„Šéfe, dělal jsem si srandu!" vyhrknu.

„Ale tohle si srandu nedělá," chytnu ho mezi nohama. „Mám ale dvě špatné zprávy. První - máme jen pár minut než pilot vyleze z kabiny."
Víc si ho přitlačím na můj nabuzený rozkrok. Nohy natáhnu trochu před sebe, abych se mohl zapřít o protější sedačku. Znovu v ruce promnu jeho penis.

Zasténám.
„To bych rozchodil, šéfe," zkroutím se pod jeho neodolatelným zpracováváním.
Nadzvednu se a po paměti mu přejedu dlaní po vybouleném rozkroku. Je vzrušený stejně jako já. Stáhnu si rukama kalhoty pod zadek a otřu se prsty o roztoužené místo. Jestli mě chce jenom rychle vyhonit, potřebuji se k tomu dohnat i vzrušením uvnitř sebe. Nepřemýšlím, vjedu si prsty dovnitř a jen slabě zasténám. Pak je vytáhnu a otřu se zpět o jeho klín
„Co je ta druhá špatná zpráva?" zaskuhrám pod návalem touhy, a jak mi to těsný prostor mezi námi dovolí, rozepínám mu kalhoty.

Na moment Daniela pustím. Pomůžu ven své erekci a promnu ji v ruce. Nastavím se proti jeho zadečku. Chytnu ho znovu za boky.
„Druhá špatná zpráva je, že nemám po ruce gel. Je v zavazadlovém prostoru."
Zatlačím ho dolů.

„Ksakru šéfe, nesnáším vás," vydechnu a zkřivím tvář bolestí, či vzrušením, v ten moment to nemůžu rozpoznat, jen se na jeho klíně zavrtím, pohnu párkrát pánví, abych si ten tlak v sobě urovnal, a sám se nadzvednu, abych si ho vychutnal zas a znovu.

Nemám čas se zastavit, abych vydýchal první nájezd, který je vždy tak intenzivní. Jediné co teď zvládám je opření se o sedačku a přidržovat si Danielovy boky. Mé vzrušení znásobují jeho pohyby. Nechávám tentokrát vše na něm. Můžu jen vzdychat a oddávat se těm pocitům.

Promnu si svůj penis a pak nasadím svoje tempo, ne tak rychlé, jako on, když si mě bere, musím se soustředit jak na vysedávání, tak na pohyby na mé chloubě, zapřu se volnou rukou o jeho stehno a vysílám do prostoru tiché roztoužené vzdechy, několikrát vypadávám z tempa, sevřu se v křeči, jak se o mě pokouší orgasmus, ale nechci to tak rychle ukončit, chci si tuto pozici vychutnat co nejdéle.

To zatracené tření mé erekce mě přivádí k něčemu, co nedokážu ovládat. Zavírám oči a zapřu hlavu o opěradlo. Jedna má ruka se přesouvá dopředu, na pomoc Danielovi zpracovat jeho chloubu.

Jeho ruka. Miluji jeho ruce. Byly to vždy ony, kterých jsem se mohl dotýkat. Které byly jediné, co jsem z našeho sexu vždy viděl. Které ví, co mě vzrušuje. Ty, co mě dokážou připravit o rozum. Tak jako teď. Jen ho obejmu, přitisknu si jeho teplou dlaň na svůj penis, přemístím ruku na opěrku a silně ji stisknu. Opřu se mu o břicho a třu naše košile o sebe, až vzniká statická elektřina a já cítím jemné výboje na kůži na zádech. Mám volnost pohybu, drtím uvnitř sebe šéfovu dokonalost a snažím se počítat blikající světla na stropě. Ten pocit, který tam nutně potřebuji k uvolnění, se mi hromadí kolem pupíku a já se ještě víc otřu o jeho hrudník, otírám se vlasy o jeho obličej a snažím se nekřičet.

Daniel přitisknutý na mé tělo. Jeho teplo ke mně proniká i skrz látku našeho oblečení. Jeho vzrušení svírám v ruce víc a víc s tím, jak se na mě valí vlna orgasmu. Už to nedávám. Opět se v tom ztrácím, i když ho nemůžu pevně obejmout a nalehnout na jeho tělo. Letadlo mírně cukne a já ze sebe vydám jen tiché zasténání. Zatraceně. Jsem v koncích. Volnou ruku obtočím kolem jeho pasu a silně k sobě Daniela přitisknu. Nevidím, neslyším, jen vnímám...

Nejsem schopen se hýbat. V přívalu orgasmu se už jen chvěji, věnuji pár myšlenek jemu, že bych měl ještě několikrát vysednout, ale nejde to. Nechávám se unášet na té vlně opojného prožitku, přemístím ruku z opěrky na jeho ruku, která mi splývá na břiše a drtím mu prsty místo výkřiku, který v sobě dusím, abych na sebe neupozornil. Chtěl bych zachytit do dlaně své projevy uvolnění, ale přichází to náhle, rychle a s velkou intenzitou, takže kropím šéfovi kalhoty. Další dávku už se snažím zachytit do dlaně a nechávám si ji protékat mezi prsty.

Tisknu ho k sobě a snažím se rozdýchat vše, co se na mě teď nahrnulo. Rychle oddychuji se stále zavřenýma očima. Opouštím Danielův klín, a po paměti rukou přes břicho jedu nahoru až ke krku. Na moment se zastavím a jemně ho stlačím jeho tepnu, jako bych se chtěl ujistit, že ještě žije. Pak ho chytnu pod bradou a natočím jeho hlavu ke mně.

Rychlými tichými nádechy se pokouším uklidnit. Také toužím po jeho ústech, které dokáží svou jemností uklidnit rozvášněné srdce. Trochu si odsednu, abych se o něj opřel z části ramenem, propletu mu prsty s jeho a pevně stisknu, abych utišil třas v těle. Zakloním hlavu, abych na něj dosáhl svými rty, toužící po vlhkém splynutí.

Když se naše ústa spojí, pouštím jeho bradu a zajedu mu prsty do vlasů. Sevřu je v hrsti, aby mi neuniklo nic z našeho polibku. Vychutnávám si jeho ústa s ještě doznívajícím orgasmem, proplouvajícím celým tělem.

Zavírám oči. Nechávám se ukolébávat jeho polibky, smíšenými s odezvy nádherného prožitku. Hlavou se mi honí tolik věcí. Co jsem všechno stačil napáchat za škody. Spoustu otazníků, jak někdo jako je můj šéf, může snášet přítomnost splašeného stvoření, jako jsem já.
Zaplavují mě najednou tíživé myšlenky, že to za chvíli skončí, sotva překročíme hranice Idaho. Zase ten stísněný pocit kolem srdce. Skousnu mu dolní ret a mírně ho odtáhnu od zubů. Tolik ho miluji, tolik mu to chci říct, tolik ho potřebuji, tolik ho nechci ztratit.
„Mohl bych být váš milenec?" zeptám se podruhé a myslím to smrtelně vážně.

„Ne," odpovím a mírně se zamračím. Povolím držení kolem jeho pasu a nadzvednu ho, aby mohl sesednout. „Milenec je někdo, koho bych si vzal jen pro své potěšení. Jen pro sex."
Začnu si upravovat kalhoty.

Opět nerozumím, jen cítím zklamání. Otřu mu rukávem svoje sperma z kalhot a natáhnu si kalhoty, abych mohl se zmatenými myšlenkami vrávoravými kroky odejít na pidi toaletu a setřít jeho nadílku toaletním papírem, kterou se snažím udržet v sobě, abych si nepromáčel kalhoty.
„Co mu mám říct, aby mě bral vážně?" ptám se svého odrazu v zrcadle. "Nejsem ani jeho přítel. Milenec je jen pro sex. Nechce semnou sex? Co to znamená?" Stisknu okraj umyvadla. „Neumím číst mezi řádky," zavrčím.

Daniel vstal a zmizel za dveřmi toalety, že jsem ani nestihl nic říct.
Proč mě nikdy nenechá domluvit? Proč nikdy neposlouchá?
Naštvaně vstanu a jdu za ním. Vztekle otevřu dvířka, chytnu ho za paži a vytáhnu ven. Přitlačím ho na stěnu a zapřu se o něj tělem. Sevřu ho pod krkem.
„Můžeš mě někdy nechat domluvit, nebo aspoň chvíli opravdu poslouchat, co ti říkám?"

„Miluji vás," vyhrknu a polknu pod tlakem jeho prstů na mém krku. „Nevím, co víc bych měl říct. Chci jen, abyste mě bral vážně... " zavřu oči. „Ale nejde to... nemůžeme... nemůžete..."

„Myslíš si, že tě neberu vážně?" cítím mírné zklamání.
Pustím jeho krk a na moment si opřu hlavu o stěnu nad jeho ramenem. Nevím, jak jinak už mu mám dát najevo, co k němu cítím. Pro koho to všechno dělám. Jak moc jsem se o něj bál. Jak moc šťastný jsem byl, když jsem ho našel. Narovnám se a přestanu se o něj opírat.
„Prober si v hlavě ještě jednou, co jsem ti řekl, než jsi utekl na záchod." Otočím se a jdu si sednout.

Vyběhnu hned za ním a chytnu ho za ruku.
„Šéfe," stisknu ho pevně a pak stisk povolím.
„Richarde..." vyslovení jeho jména mě rozruší.
„Richarde," zopakuji ho znovu. Brní mě to slovo na jazyku a rozbuší mi srdce. „Já...jsem tu pro vás, kdykoliv mě budete potřebovat..."

Neřeknu nic. Jen poslouchám, jak vyslovuje moje jméno. Zaplaví mě pocit štěstí. Neubráním se a chytnu ho a políbím. Tisknu ho pevně a jeho ústům polibkem zabraňuji říct cokoliv dalšího.

Nechám se k němu přitisknout. Mám ruce volně svěšené podél těla a neodvážím se ho dotknout, abych ho od sebe neodradil. Vychutnávám si jeho rty. Nemůžu se jich nabažit.
Co se stalo, že mě dnes už potolikáte líbe?
Dnes. Včera. Před dvěma dny. Kolik dní mi už věnuje svoje rty. Jenom tak. Z lásky.
Moje ruka ho obejme kolem pasu a druhou si ho mezi lopatkami přitisknu k sobě. Myslím, že to chápu. Chápu to slovo. Zní stejně jako to, co si nechci už dlouho připustit.
Jak jsem jen mohl být slepý? Hluchý?
Jsem hlupák. A všichni to věděli.

Stál bych tam věčně. Blahořečím náhodě a přesčasům za to, že nás jeden večer, ve stejný čas navedly společně do výtahu.
„Pane?" ozve se za mnou. „Nerad ruším, ale potřeboval bych na toaletu."
Pustím Daniela a otočím se k pilotovi.
„Promiňte, stojíme vám v cestě," jdu se posadit.
Když kolem mne pan Thompkins prochází, zaslechnu tiché brblání. Něco o letící botě.

Šéf si sedá do křesla. Jsem plný pocitů. Nemůžu se jich jen tak zbavit. Vím, že bych seděl naproti němu a jen se sžíral dalšími pochybnostmi. Stojím naproti němu jen pár vteřin a pak si kleknu vedle něho, obejmu ho pod koleny a položím mu hlavu do klína.
„Omlouvám se, dejte mi pár minut. Potřebuji to," řeknu prosebně. „Pár vteřin... je mi špatně."

Zajedu mu rukou do vlasů. Probírám se jimi. Nevěřím, že je mu špatně. Nemůžu ho vidět tak klečet u mých nohou. Chvilku ho nechám, pak mu ale poklepu na rameno.
„Vstávat. Pár vteřin uplynulo." Chytnu ho a zvednu z mého klína. „Dáme si skleničku, to udělá tvému žaludku dobře." Postavím se, opatrně ho obejdu a jdu z ledničky vytáhnout šampus. „Tohle prý nikdy neuškodí."

„Nemám rád bublinky," řeknu omluvně a posadím se do křesla. Sleduji mraky skrz okýnko. „Nesnáším tu perlivost na jazyce..."

„Tak se s tím prostě popereš," nereaguji na jeho námitky. „Nebo si můžeš dát skleničku něčeho tvrdšího."
Otevřu znovu ledničku a ukážu rukou dovnitř.
„Cesta je dlouhá a ještě nás čeká přistání."
Znovu ho rozptylovat způsobem jako při startu nechci. To bychom určitě nestihli. Ale stejně se mi při té myšlence mírně stáhnou vnitřnosti, jako bych se znovu chystal udělat. Raději se znovu skloním do ledničky.
„Tak co si dáš?" zeptám se s hlavou vevnitř.

Sleduji šéfa, jak se nahýbá do ledničky. Natáhnu krk, abych viděl její obsah, ale stejně nejsem schopen vnímat, co lednička obsahuje. Pozoruji jeho zadek, obtáhnutý v kalhotách. Moc dobře vím, co bych si dal a olíznu své vyprahlé rty.
„Dám si teda co vy, šéfe," odpovím a hlasitě polknu.

„Zvedni stolek," otočím se na Daniela se šampusem a ještě vytáhnu ze skříňky skleničky.
Posadím se zpátky do křesla. Zasunu nohy pod stolek a pohodlně si je natáhnu. Otevřu šampus a naleju do obou skleniček. Jednu podám Danielovi.
„Tak, teď bych rád slyšel něco o vaší farmě. Ať vím, na co se připravit." Přiťuknu si k jeho skleničce a pomalu začnu upíjet.

Sleduji ho skrz bublinky ve skleničce. Je tak sexy. Drží tu skleničku jak milenku. Skoro se nedotýká okraje, když pije. Nechápu, jak se ani nepohne, když polkne. Vypadá, jakoby se nic nestalo, ani známka rozrušení, jen flek na jeho koleni, který schovává pod nohou, kterou má přes ten flek přehozenou. Pramen tmavých vlasů, vždy ignorující zbytek účesu a zasahující mu do tváře. Kamenná tvář, jako bych neexistoval a semnou polovina prostoru, ve kterém se nacházím.
„Naše farma je velká," pokývám uznale hlavou a vypiju naráz celou skleničku, až mě bublinky zašimrají v nose.

Poslouchám, jak Daniel vypráví. Prohlížím si ho a celý při tom září. Je vidět, že to tam opravdu miluje. Myslím, že byl dobrý nápad se vydat k němu domů. Někam, kde se bude cítit lépe a jistěji. Pozoruji ho s vnitřním uspokojením. Později spíš už se znepokojením. Na to, že říkal, že nemá rád šampus, mizí v něm až moc rychle. Za chvíli se mu začíná motat jazyk.

„A máme dobytek...teda táta je dobytek...ne, to říká někdy máma... vlastně máme koně..to není dobytek. Sandman bude jako stvořený pro vás.... unesl by sám sebe, kdyby mohl...," změřím si šéfa pohledem vážící ho na decimálce. "Jo, vás Sandman zvládne... je žlutej... není z číny...má žlutej kožich... ne žlutej....jak písek..."
Podívám se na prázdnou sklenku.
„Jak můžete pít takový svinstvo? Táta pálí z višní... musíte ochutnat..." Ruka se skleničkou mi klesne do klína. „Naše farma je fakt velká...," zavřu oči. „Máma mě zabije, až zjistí, že jsem si to rozdal se svým šéfem...," na chvíli je ještě otevřu. „Neříkejte ji, že jste můj šéf... zabila by vás taky..." a s těmi slovy mi klesne hlava na bok do totálního bezvědomí.

Postavím se a přejdu k Danielovi. Vezmu skleničku z jeho ruky a postavím na stolek. Stáhnu mu opěradlo níž a hlavu mu podepřu malým polštářkem. Ještě vytáhnu deku z přihrádky a přikryju ho. Chvilku si ho prohlížím. Je opravdu nádherný, i když potlučený. Myslím, že mě jeho máma nezabije za to, že jsem jeho šéf, ale za to, jak je domlácený.
Zajdu za pilotem. „Kdybyste potřeboval vystřídat, řekněte mi. Trochu se natáhnu."
Poděkuje mi a já se vracím zpátky. Sednu si do křesla přes uličku a také si trochu snížím opěradlo. Natáhnu si nohy pohodlně před sebe, abych trochu ulevil bolavé noze.
Musím si odpočinout. Nevím, co mě u nich doma čeká.

To auto, do kterého se mě snažil Richard nacpat napřed hlavou a pak jakkoliv, jen abych tam vlezl, mi přišlo povědomé. Když jsem procházel vrávoravým krokem kolem proskleného skla s ničím nekrytým výhledem do prostorného kufru, moje hormony se splašily a i ten bastard se mi zpříčil v kalhotách a bylo mu úplně jedno, že jsem totálně mimo, a nevím, jak se jmenuji.
Poznávám svůj byt. Botník hned za dveřmi.
„Tady jsi mě ojel," zavrčím na postavu, co mě táhne za dveře, a zmuchlám bundu pověšenou na věšáku.
„Co to meleš za nesmysly!" zavrčí na mě a táhne mě dál i s bundou v ruce.
„Byla to splátka za botu nebo za nějakou jinou tvou část mizernýho oblečení," pokývu hlavou, že mě neoblbne.
„Zničil jsi mi jen kufr!" mrskne se mnou na postel.
Chytnu ho za klopy a přitáhnu ho rychle na sebe, až zavrávorá a zalehne mě svou váhou.
„Jsi těžší, než si pamatuji," vyhrknu pod jeho tíhou a vlepím mu polibek.
„Ku.va!" vykřikne.
„Sakra!" vykřiknu taky a vjedu mu do vlasů, abych si ho znovu přitáhnul a ujistil se, že jeho polibek je ...divný. Prsty se nemají čeho zachytit, jen tak projedou nějakým krátkým strništěm.
„Naše letadlo se zřítilo? Hořelo? Přišel jsi o vlasy?" Nic si nepamatuji.
„Walkere, zabiju tě!" syčí mi do ucha.
„Taky vás šéfe miluji," usměji se a vyjedu kolenem proti jeho rozkroku. Zatraceně tvrdo. „Chci tě," zavrkám a sjedu mu rukou mezi nohy.
„Zabiju tě!" jeho tvrdost najednou ochabne a zírám do hlavně pistole.
„Vždycky jste takový děsivý, násilný, hrubý....děsně to žeru.... ," moje ruka je sakra rychlá a pátrá mu po nahé kůži na břiše. „Nikdy jsem si neuvědomil, že máte takovou srst....vy zvíře."
Chladný kov se mi zaboří do čela.
„Je to tak vzrušivé... chci ji cítit tady..." přicházím o knoflíky na košili a odhaluji svůj hrudník. Beru jeho ruku a lemuji tou studenou věcí střed obličeje, přes nos, olíznu ji jazykem a pak pokračuji přes rychle se pohybující ohryzek mezi prsa, minu pupek a zajedu si s ní pod pásek. „Nikdy jsem to neměl...ty víš kde..." odevzdaně krčím nohy a opírám se patami o okraj postele.
„ku**a, Walkere," slyším a mám co dělat, abych tu ruku udržel pod okrajem svých kalhot.
„Blbej nápad? Neláká vás to? Já ale proti tomu ...nic.... nemám...," zavzdychám a zadrápnu mu rukou na jeho břiše do chloupků.
„Richarde, ku.va, pojď si ho zkrotit!" řve.
„Tvůj nádherný penis se taky jmenuje Richard?" pozvednu obočí a pustím jeho ruku se zbraní. „Hrozně chci, aby mě tvůj Richard zkrotil!"

Odnesu Danielovy věci do koupelny. Všechno co má v kabele stejně potřebuje vyprat. Nachystám mu sprchu a vracím se za ním a Jeffem, který ho zatím odtáhl do ložnice. Neměl by mít problém. Daniel je lehký a Jeff silný.
Procházím předsíní a z ložnice ke mně doléhá jejich dialog. Nedává mi to žádný smysl, do doby, než uslyším Jeffovo jasné „Ku.va!"
V ten moment mě to zaujme. Potichu se přiblížím ke dveřím a nahlédnu. V první moment mám chuť tam vletět a rozbít Jeffovi hubu, když ho vidím ležet na Danielovi. Když ale vidím jeho výraz a snahu vymanit se z jeho držení, usměju se a zůstanu stát opřený o zárubeň. Jsem opravdu zvědav, jak si s ním poradí, aniž by ho zabil.
Daniel je fakt jetý. Absolutně neví, s kým má tu čest. Dívám se na to s pobavením, i když v některých momentech mám chuť přiskočit a vyměnit si s Jeffem místo. Takhle jen zatnu zuby, když Danielovy ruce pátrají po jeho těle.

„Naše letadlo se zřítilo? Hořelo? Přišel jsi o vlasy?"
Jen na vojně jsem měl krátký sestřih a na své vlasy jsem zatraceně pyšný.
„Taky vás šéfe miluji."
Rád to slyším, i kdybys to řekl stokrát za minutu. Taky tě miluji.
„Jsi těžší, než si pamatuji."
Co? Přejedu si dlaní po břiše. No, má pravdu, měl bych začít cvičit.

Když Jeff vytáhne pistoli, trhnu sebou a přestanu se opírat. No, ještě počkám, snad mi Daniela nezabije. Ví, že bych mu za to urval hlavu.

„Vždycky jste takový děsivý, násilný, hrubý....děsně to žeru..."
Líbí se ti to? Tohle si budu pamatovat.
„Nikdy jsem si neuvědomil, že máte takovou srst....vy zvíře."
Jo kdybys tak věděl, kde mu ten porost končí.
„Neláká vás to? Já ale proti tomu ...nic.... nemám...."
Jak dlouho to ještě vydržíš Jeffe?
„Richarde, ku.va, pojď si ho zkrotit!"
Nevíš si s ním rady, Jeffe? Jseš v úzkých?
„Tvůj nádherný penis se taky jmenuje Richard?"
Nádherný penis? Sakra, proč jsi tak slitej.
„Hrozně chci, aby mě tvůj Richard zkrotil!"
Teď tě musím zachránit, ne zkrotit.

Vidím na Jeffovi, jak rudne vzteky, a začínám mít obavy o Danielovo nádobíčko. Co když stiskne spoušť.
Opatrně k nim přistoupím, chytnu ho za zápěstí a pomalu vytáhnu z Danových kalhot.
„Šéfe!" vykřikne Daniel, chytne mě za ruku a strhne dolů. Ztrácím rovnováhu a dopadám na Jeffa.
„Ku.va! Zabiju vás oba!"

Uff....sakra...proč mám na sobě najednou takovou tíhu. Přivřu oči. Vidím dvě tváře. Nejsem si vůbec jist, která je čí a která je šéfova.
„Jste na mě dva....a studená hlaveň?" zeptám se opatrně. „A všichni chcete být nahoře?"
Polije mě ještě větší horko, než v kterém si právě čváchám svůj čumes.
„No, šéfe, máte ho fakt...," vytáhnu ruku z porostu a přidám druhou a roztahuji je od sebe, abych naznačil délku. Pak se zarazím, že to nejspíš vypadá jak nějaký elektrický úhoř a ne jak šéfův penis. Obličej blíž ke mně totiž vyzařuje velkou nedůvěru, jakže přeháním. Zmenším rádius a přitisknu dlaně k sobě.
„Je fakt velký," shrnu svou úvahu o velikosti. „Ale nevím nic o tom tvým.... abych se mohl ráno...víš co myslím, dost do bolí....nemohl bych si ho napřed odzkoušet..." olíznu si prsty a vjedu mu pod kalhoty. „Raději bych to… ho napřed vykouřil... ne?"
Jeho výraz je fakt děsivý.
„Tak dobře, nezlob se, třeba se tam vlezete všichni...nikdy jsem to nezkoušel...ale mohli byste...prosím...slízt ze mě... já takhle...raději zezadu," pořád má pohled vraha. „Tak jo, vyberte si polohu, jakou chcete, nechám to na vás...jen doufám...máte aspoň jeden z vás gel?"
Nahnu hlavu na bok a podívám se na toho druhého. Znám jeho obličej. Je mnohem...miluji ho, je nádherný. Vrátím se ke tváři blíž mému obličeji.
„Ten na tobě totiž většinou gel vůbec nenosí.."

„Tak dost," pomalu se zvedám, když Daniel naznačuje velikost mého penisu a dost to připomíná hádku rybářů, kdo ulovil větší rybu.
Při zmínce o gelu se už začne i Jeff uchechtávat.
„Raději se nesměj," zavrčím Jeffovi do ucha. „Jseš pode mnou a první na ráně."
Jeff je v ten moment čilý jak rybička a shodí mě ze sebe na zem.
„Ty!" ukáže na mě výhružně prstem a pak se otočí na Daniela. „A ty taky! Neserte mě. Tahle kráska," zamává nám zbraní před nosem, „má plný zásobník!"
Vyškubne se z Danielova sevření, rychle vstane a klidí se od nás co nejdál. Schovává zbraň a ještě ve dveřích pokoje se otáčí. „Máš pět minut si ho srovnat, pak si jeď třeba taxíkem." s těmi slovy zmizí v kuchyni, aby se uklidnil a spláchl to všechno douškem studené vody.
Zvedám se z podlahy.
„Tak pojď," chytnu Daniela a posadím ho. Svleču mu košili, pak ho jedním zatlačením zarazím zpět do postele. „Na koupání si nechej zajít chuť." Stáhnu z něj kalhoty a boxerky. Na moment nad ním zůstanu stát a prohlížím si jeho nádherné tělo.
„Minuta!" zařve Jeff z předsíně.
Rychle chytnu deku, přikryju Daniela a políbím ho na rty.
„Deset vteřin!"
Rychle nastavím budík. „Hlavně ráno nezaspi." rozloučím se a odcházím, abych stihl Jeffa ještě na schodech chodby.

Oba....odešli.
Ani jeden...mě nechtěl.
Dokonce ani ta ... zbraň s plným zásobníkem. Mám rád .... plno.
Sám...ve velké posteli.
S prázdným pohledem... směrem do stropu.
Farma.
A ku.va! Je to úplně jedno!
Zítra... mě máma zabije!



-----------


a jeden krásný dodatek naší skvělé pisatelky


"Vypadni z mýho letadla," křičí šéf a ukazuje směrem, který je podle mě ve výšce 5 tisíc metrů nad mořem není ideálním místem k odchodu.
"Šéfe, když ty dveře otevřete, vznikne podtlak, nejenomže nás to vycucne ven, pilot ztratí kontrolu nad letadlem.."
Šéfa moje vygooglované argumenty vůbec nezajímají a otevře dveře. Nehodlá se vzdát kliky a tak dochází na má slova a šéf mizí i se dveřmi z mého dohledu.
"Nebojte, šéfe, i takový silní muži někdy potřebují zachránit," zakřičím na něj, navleču si padák a skáču do prostoru.
Vidím ho pod sebou, jak sedí na dveřích, ruce založené na prsou a vypadá jak Aladin na létajícím koberci.
"Už letím, šéfe, nemusíte se čeho bát," volám na něj, řítící se k němu jako řízená střela AA-1 ALKALI IS K - 51 typu vzduch-vzduch.
"Nepřibližuj se ke mě, bez tebe mám 99% na přežití," natahuje proti mě ruku a snaží se změnit směr svého vznášedla.
"Chybí vám to 1%," přesvědčuji ho a tvrdě dopadnu vedle něj. Dveře se začnou nezvladatelně točit dokola.
"Ihned vypadni z mých dveří, Danieli," tlačí mě k okraji.
"Šéfe, mám padák, bude to v pohodě, nic se nemůže stát!"
"Co s ním jako chceš dělat?"
"Mohl bych ho rozprostřít a udělat z něj plachtu, měli bychom skvělou vzdušnou loď a brázdili mraky..."
"Magore, okamžitě vystup." Sundám si padák z ramen.
"Tak s ním něco vymyslete vy," naštvu se a podávám mu batoh.
Zaháknu se za šňůrku a padák vystřeluje, zamotává se do hran dveří, které se pod náhlou změnou tlaku začnou opět točit. Padák z nás udělal nádherný kokon a já si uvědomil, že jsem šéfovi opravdu chyběl jako poslední procento.... k dokonalé zkáze.