Ďábel (ice) má srdce 4.Díl Ztracená energie

Všichni začali být opilý skvělou krví a já byla celá nervózní s Kyle, jak dlouho to ještě vydrží? Celý tento palác je právoplatně můj, takže jsem jim po několika hodinách odpovědí, komunikací a několika rozhovorů zaměřeno na moji lidskost, řekla, ať se baví, a že si to chci tady ještě prohlédnout a brzo se vrátím. Souta jsem pověřila, aby to tu měl na starost i přes malou důvěru, co k němu mám.
Kyle, který celou dobu stál u mého trůnu jako poslušný pes, byl vytrženou mou rukou a začala jsem s ním utíkat do mírně zatočených chodů do dalšího podlaží. To, že se našlo v hale několik jedinců, co na mě vyloženě čuměli, jak ho držím a běžím pryč, mě nijak netížilo. Jen, co jsem zahnula za roh, jsem ho přitlačila ke zdi, kde pomalu začal padat k zemi.
"Kyle, ještě komunikuj, kde najdu svá komnata," vyrazila jsem na něj starostlivě a přitom jsem se rozhlížela po obou stranách chodby osvícené svícny, ale konec nebyl k nalezení.
"Další poschodí hned, co vyjdete schody. Před dveřmi budou dvě nádoby s ohněm." Pověděl s posledních sil a zavřel oči.

Dostala jsem ho ke dveřím, které mi popsal a otevřela je. Aniž bych se rozhlížela, hned jsem si to namířila spolu s ním k posteli po levici, kde jsem ho položila.
S dělala jsem mu černý plášť a rozepnula knoflíky košile. Ze sebe jsem odhodila šál, který kryl moji kůži, jež jsem nepotřebovala. Přistoupila jsem ke stolu, který stál uprostřed místnosti, a vzala si jednu ze sklenic, které na něm byly. Šla jsem zpátky k posteli, kde jsem ho nechala ležet a sedla si pod něj, aby měl hlavu v mém klíně. Teď je hlavní prioritou ho vzbudit a v tomto případě není jiná možnost. Nehtem jsem si přejela přes žíly na ruce a nechala krev tekoucí proudem přes konečky prstů nakapat do sklenice. Když byla sklenice plná, rány zmizeli.
Nadzvedla jsem mu hlavu a pootevřela ústa, aby byl schopen polykat, avšak to bylo marné. Plán B, napila jsem se krve a přiložila svá ústa k němu a silou jsem mu krev v tlačila do krku, muselo to bát nepříjemné, protože jsem do toho vložil kus síly. Když zmizela poslední kapka, začali jeho oči reagovat.
"Proč, jste to udělala, časem bych se vzbudil sám," dostal chuť mě kárat, zrovna on.
"Zaprvé tě potřebuji, za druhé bys mohl být mimo i několik týdnů, a za třetí… proč jsi sakra použil tolik energie? A jak vlastně, máš jenom a něco málo míň než já, tak jak se ti to povedlo," za třetí jsem začala po něm křičet. Zaskuhral od bolesti, protože energie, kterou jsem mu poskytla z krve, byla jenom na probuzení a ještě teď může každou chvíli znovu upadnout do bezvědomí.
"Nepotřebujete a použil jsem tolik sil, kolik jsem musel. Nikdo se nesmí dozvědět, že jste tam byla dřív a vše pozorovala, nesmí vědět, že umíte skrýt svou energii. Všem jsem upravil paměť s zmazal část vzpomínek a manipulace s druhou myslí a vytváření vlastního obrazu, patři mezi nejvyšší techniky, které berou nejvíc energie, k tomu ještě portál a přivolávání a uvolnění nočních stínů, i když to bylo slabé...," začal vysvětlovat jenže nedovysvětloval, protože zase pomalu začal zavírat oči, ale to už nedovolím. Sklonila jsem se k němu a začala ho pomalu líbat na rty, jenže to nebyli tak obyčejné polibky, posílala jsem přes ně svou vlastní sílu, které jsem měla opravdu na rozdávání. Jenže přes polibky, to ale není stále dost.
"To nemůžete!" Prohlásil mezi chvilkovou pauzou.
"Ty nejsi ten, kdo mi má říkat co smím a nesmím. Udělal jsi pro mě toho tolik, ale ne nikdy to, co jsem potřebovala nejvíc a to já právě udělám pro tebe a ty nejvíc potřebuješ mě." Odpověděla jsem mu smutným hlasem a než jsem se k němu znovu přitáhla, aby ho začala líbat, se on přitáhl mě. Vši silou co mu zbyla mě chytil za hlavu a prsty zabořil do vlasů. Druhou rukou začal pomalu vytahovat maličké sponečky a konečky prstů pomalu jednu podruhé hasil jiskřičky. Ze začátku polibky byli jenom obyčejné, jenže potom pootevřel ústa a já jenom kopírovala.

Ve školním životě, jsme neměla příliš romantických chvil a s klukem jsem chodila jenom jednou, avšak k políbení ke mně byl příliš nesmělí, nebo lépe řečeno mě nikdy nepolíbil tak jako teď Kyle.
Jazykem si začal omotávat můj a já do něj pustila víc sil. Jeho tělo se zatřáslo a zhluboka si vzdychnul. Na vteřinu jsem se odbourala od přenášení energie a zaměřila se na to, kolik mu chybí. Aby byl plně čilí musí být aspoň na šedesáti pěti procentech, jenže on není ani na deseti. Chodit a vzpírat se může, takže prohodit si naše pozice já na posteli a on na mě nebyl problém.
Překvapilo mě, že přes jeho odpor vůči mě si v tuto chvíli dovolí příliš, ale vůbec mi to nevadí. Vše je stejně proto, že jsem do energie, kterou mu předávám, jsem zafixovala, to že chci, aby byl více rozpačitý. Ukázala jsem mu, co chci. JEHO.

Přejížděl mi jazykem po krku a já ho hladila po zádech a nepatrně zajížděla pod košili. Ví co chci a k tomu se dostal. Jemně si mě nadzvednul a rozvázal mi těžký korzet. Jestliže až teď dýchám, potom co jsme dělala předtím. Korzet odletěl od postele a já se začala dostávat a do vysokých rozpaků. Svoji hruď jsem přikryla jeho hrudí a rty jsem přilepila na jeho. Lidskost se prolomila, jsem malá bezbranná holka. Myšlenka o tom co přijde, o mé lidskosti a neposkvrnění, jsem neúmyslně poslala na něj a přes naše spojené rty jsem ucítila, jak se pousmál.
"Už tě budu oslovovat jenom, jak chceš. Tak se neboj, vše bude OK," zašeptal mi do ucha, které potom jemně ulízl a začal směřovat dolů. Pomalu mě začal znovu pokládat na polštář a převalil se na bok. Rukou mi zajel pod šaty a mé ukrutné vzdychy ho jen provokovali a nutili pokračovat dál s větší vášní. Nemohla jsem vydržet déle tak jsem využila situace a převrhla se na něj. Z těchto pocitů, horkosti, touhy, opilosti po jeho dotycích mám energie na více jak sto procentech a on není ani na padesátce.
Seděla jsem na jeho bříšku a začala rozepínat jeho knoflíky u kalhot, u posledního jsem se dostala do tak vysokých rozpaků a bála se dělat jakýkoliv další krok. Tak jsem se tedy sklonila k odhrnuté části jeho dokonale lesklé, jemné a planoucí hrudi, které jsem začala věnovat vášnivé polibky. Jeho tělo se táhlo vlhkostí mích slin a vzdychy mu dopomáhali. Rukama mě hladil po žebrech a i přes vysoké teploty v místnosti, jsem dostala husí kůži. Byla jsem příliš neodvážná, abych své rty mínila poslat níže, tak jsem u bříška zastavila a lícem jela zpátky k jeho krku, kde jsem si to namířila zpět k jeho rtům, jenže to mu nestačilo. Když už chutná mou sílu, moji krev, mé připomínky, chce i mé tělo. Odtáhl si mě od sebe, že jsem stála na kolenou objímajíc jeho stehna. Stáhl mi spodní část šatů, které měli jednoduché a nepevné vázaní a já se ocitla před ním zcela nahá. Pousmál se a převrátil mě na stanu. Nechci jen nepatrně přihlížet, tak jsem mu rozepla poslední knoflík kalhot. Jenže přílišné svlékaní zabere moc času. Zavřela jsme oči, a když jsem je znovu otevřela, měla jsem je v ruce všechny zbylé části jeho oděvu. Pousmál se a zakroutil hlavou s myšlenkou jak velký jsem ´crazy devil´.
"Ty si ťula," pověděl a začal mě líbat od krku dolů. Zastavil se u mého bříška a tam mi věnoval několik polibků. Celé tělo jsem měla v ohni, i když ve svém postavení mi nedokáže udělat žádný šrám, jenže on tímto způsobem ano. Natáhl se k mé tváři, a jen co se dotknul opět mích rtů, vstoupil do mě. Bolest přes to vzrušení se nedala cítit a já vnímala jen jeho. Tohoto momentu jsem se vždy bála, ale to jsem nebyla ještě Ďábel. Teď jsem do něj dokázala pustit velké množství energie, které celou situaci urychlovala. Cítila jsem chlad, vlažnost, horkost, jistotu. Za začátek našeho milování se jeho energie zvedla na osmdesát procent. I tak výdrž pokračovala dál. Na chvíli se odpoutal a věnoval několik chvil pro mou lidskou romantickou a dívčí srdce. Přikryl nás černou sametovou dekou a já se pod ní choulila do jeho objetí. Hlavu jsem složila na jeho svalnatou hruď. A sem tam jsem jí věnovala několik letmých polibků a užívala si momentu. Jemně mě hladil po zádech a konečky prstů sjížděl po mojí páteři. Lechtal mě s vášní a chutí k mojí reakci chvění. Velmi jsem se začala třást a smát. Změnil celkovou polohu a silně mě objal, nikdy v životě jsem neměla takový pocit bezpečí jako teď.
"Jdi v pohodě?" Zeptal se napjatě s nervozitou otřásající jeho hlas.
"Jo, jenom mám unavené tělo, nejsem prostě celá…," zakňučela jsem a neuvědomila jsem si, jak ho to dostane. To, že nejsem celá, a že on není má druhá polovina. Sevřeni jeho pažích se uvolnilo, tak jsem se musela přitáhnout víc já.
"Nikdy by mě nenapadlo, že ďábel jako jsi ty, bude tak úžasná osoba," tuto větu bych čekala jako kompliment nebo jako jiný způsob říct, ´zaleží mi na tobě´, nebo tak nějak. Jenže to znělo spíš, jako povídání do větru, necítila jsem v jeho slovech nic. Otočila jsem se od něj na stanu a ležela k němu zády. Nevím, co dělal a co měl v plánu, ale objal mě kolem pasu a dál nic. Jenom jsme tam tak mlčky leželi a vnímali teplo toho druhého.

Opatrně jsem se od něj vytratila, aby si mohla prohlédnout svůj druhý domov.
Podlahu tvořili černobílé kachličky, po stěnách bylo několik obrazů a svíce. Starobylé skříně jak jsem později zjistila plné oblečení už předem připravené mého stylu a v mé velikosti. Aromatické svíčky byly po poličkách ukrývající vůně celého světa. Vlastní posezení, červená pohovka v roku a na každé straně byla zakončena malým stolečkem, na kterém byla váza s černými růžemi a krvavými trny. Vlastní salónek se zrcadlem, hřebeny, make-upem a další serepetičkami. A samozřejmě velké prosklené dveře na ten úžasný balkon, co jsme viděla zvenčí. V místnosti byla další místnost, která měla zabudovaný menší bazének s předem připravenou krvavou lázni, na kterou jsem si brousila zuby. Shodila jsme ze sebe župan, co jsme si dala u postele a skočila do lázně. Lenošila jsem a vnímala vůně rozplývající se po místnosti. Tmavě růžová pára zaplňovala celou místnost a mě se v hlavě honili podivuhodné myšlenky.
Zaprvé: Mé tělo i s nadpřirozenou silou, není v pořádku, ale Kyle nesmí nic vědět.
Zadruhé: Udělala jsme správně, vůči Kylovi, nechci ho zranit, ani ztratit.
Zatřetí: Kde mám hledat svou druhou půlku, jestli se provalí, že nejsem celý démon, i když už jsme korunována na paní podsvětí, tak to bude velmi zlé, jakmile se spiknou.
…Silou jsme pleskla dlaněmi do lázně, div se krev nevyprskla až na zeď, ostatně ruce celkem pálili a o mích ušní bubínky ani nemluvě.
ůCo se stalo??" Otevřel prudce Kyle dveře a hleděl na mě s velkým údivem, a když s uvědomil v jaké je situaci, oba jsme z rudli, protože ani jeden na sobě neměl župan, sic já od pasu dolů krytá.
"Nedělej si starosti, vše je v pohodě, stejně jsme se viděli...," usmívající jsem kroutila hlavou a chichotala se spíše pro něj trapnější situaci.
"Omlouvám se ti, já nech…" -
"Dost - a nechtěl by ses raději přidat," zastavila jsem ho pozváním k sobě, jenže když zrudl ještě víc, raději se choval za dveřmi, své úžasné propracované tělo, na kterém mi oči viseli. Skrz dveře mu jen trčela hlava a byla v tokovém úhlu, že všechny jeho vlasy padali na stranu a schovali tak jeho jednu stranu tváře, trochu jako perverzní šmířáček.
"Omlouvám se, nechtěl jsem tě rušit," zamumlal rozpačitě.
"Hej, na to že jsi démon, chováš se jako malí pozemský puberťák," začala jsem se smát a pomalu vylezla z bazénku.
"Jsem takový jakého jsi si mě vysnila, nebo aspoň z velké části," oponoval mému názoru, a když mě viděl vycházet a odkrylo se mi celé tělo, schoval i hlavu. Hodila jsem hlavu na bok a hluboce si povzdechla, proč? V tom zpoza dveří vylezla jeho ruka a držel v ní ručník.
"Dík,! pověděla jsem spíše dveřím než jemu a omotala kolem sebe ručník.
"Už mě můžeš vidět," vykoukla jsem na něj jako on předtím na mě.
"Měli bychom se vrátit," namítl a podal mi černé šaty s vázáním za krkem a velkým výstřihem tvaru ´V´. Byli nabírané mezi stehny až nad kolena a v okruhu bříška, byl průzračný kosočtverec odkrývající moji kůži. On si oblékl tmavě modrou košili a černé kalhoty, že bychom měli společná šatník, hm... (úšklebek).

Pomalu jsme kráčeli zpátky do vchodové síně, kde se pořádali všechny uvítací ceremoniály, schůze a krvavé choutky. Ještě jsem nakoukli do několik místností, aby byla v obraze. Cestou mi říkal, co kde najdu, ale tak nějak i když jsem to neviděla moje mysl mi obraz ukazovala sama. Když jsme scházeli, obloukové schody, kde bylo ještě několik démonů, kteří se očividně dobře bavili, propuklo ticho. Všechny oči se na mě lepily a já pomalu scházela dolů. Pár neposedných pramínků z drdolu mi padalo do tváře a s lhostejnou tváří jsem se šla napít číše.

Po chvíli jsme si to namířila k Soutovi.
"Teď mi řekni pravdu. Co přesně zamýšlíš?" Vystřelila jsem na něj jako z kánonu. Jeho prozíravým očím nevěřím už od začátku a teď plná sil společně s Kylem, můžu jít přímo na věc.
"Promiňte vaše výsosti, ale tak nějak vám moc nerozumím," hleděl na mě falešně.
"Nedělej se," vyjela jsem a sál se uklidnil, že by šlo slyšet spadnutí špendlíku. Každý na mě hleděl a nechápal.
"Proč mi nevěříte?," Zeptal se jako malé neviňátko.
"Dej mi jeden důvod proč bych měla?" Pokračovala jsem.
"Protože, když jste tu nebyla odrovnal jsem pět démonů, kterým jste se nezamlouvala...?" Udělal fakt otázku, ale pořád nepřesvědčující.
"Nebudu to teď řešit, ne teď, ne tady…," nafoukla jsem se a šla si sednout na trůn.
"Se vší úctou, to vy jste začala," pověděl si pod nosem a myslel jsi, že jsem to neslyšela, ale pletl se. Nastartovala ve mně fialová aura a já uvolnila sily, tak aby každý ze sálu cítili s kým mají to dočinění. Síla, nebyla uvolněná celá, ale na vyšší úrovni jak má Souta nebo Kaito. V tom přiběhl ke mně Kyle a položil mi ruku na mou a v pustil do mě trochu jeho energie, hned jsme se vzchopila a uvědomila jsi, co se stalo, jako bych to ani nebyla já.
"Už jsme v pořádku, může odstoupit," řekla jsem Kylevi zmateně a tak i učinil. Všichni se na mě dívali, jako na blázna a Soutův úšklebek se nedal přehlédnout.´´Proč jsem vlastně za ním šla? A proč jsem se tak uvolnila? ´´. Tázala jsem se sama sebe. Chvíli jsem jenom tak seděla a popíjela číši, pozorovala myšlenky druhých stvůr a hledala, jsem něco co by mě mělo znepokojit.Vše vypadalo v neutrálu, až pak mi došlo, že jediný kdo není v neutrálu, jsem JÁ.

Moje nohy, začali mravenčit a to se neslo po celém těle. To se vystřídalo za ostrou bolest podél rukou a ostrý zrak se proměnil v částečné mlhavo. Začala se mi točit hlava a do srdce jako by mi někdo vrážel opakovaně dýku.
´´Kyle!!´´ volala jsem v podvědomí, ale za nic jsem se nemohla přimět ke slovům. Něco mě táhlo zpět, jako bych byla pohlcená, prostě něco mě sžíralo vevnitř mě a chutnala jsme tomu.
Nemůžu ještě odejít, ještě ne, toto je můj den a já ho nenechám zničit. Ve snaze, udržet aspoň ten blbý pohár se mi zatřásl svět a já ho upustila. Asi o deset vteřin později jsem si všimla jak u mě klečí Kyle a drží pohár v ruce a zmateně mi ho podává.
"P-r-y-č…," vypustila jsme se zebe a dívala se bolestnýma očima do těch jeho.
"Naše výsost je nucena odejít, brzo se opět vrátíme. Pro teď si užívejte zbytek krvavé luny," zavolal Kyle do davu a potom vytvořil přede všemi portál a odvedl mě do … temnoty??