SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Práce ve vilce 25.díl

Riku
Jen co jsem vběhl celý červený do bytu, hlasy ustaly a po několika minutách vyšli z mého pokoje.
"Jé, ahoj Riku…"podrbal se na hlavě Sasaki a nevěděl jak mi oznámit že si budu muset vyměnit povlečení, protože mi ho ušpinili.
"No víš, tvoje postel….."říkal pomalu.
"Sasaki…"naběhla mi na čele žilka.
"Já ti to vysvětlím…."snažil se nějak obhájit.
"Vysvětluj rychle!!!"zavrčel jsem a klepal si nohou o zem.
"No vidíš jak je Inari nádhernej. Úplně k zulíbání. No a já jsem prostě nemohl odolat a musel ho ochutnat."začal se vymlouvat.
"Jo tak ochutnat! V mém bytě, v mé posteli…..ty Sasaki nechceš mi přiznat, že jsi perverzní nadrženec?"zabručel jsem.
"Já???"dělal nevinného.
"Je to nadrženec…."zabrblal za Sasakim Inari celý červený.
"Inari jak to můžeš říct…."vyjekl Sasaki a přitáhl si Inara do náruče.
"Ách…… Víte co. Hlavně mi to tam ukliďte." povzdechl jsem si, otočil se a odešel do obýváku.

Inari
Jen co odešel Riku do obýváku, bouchl jsem Sasakiho do hrudi a raději se odebral zpět do pokoje. Sasaki na nic nečekal a vešel rovnou za mnou.
"Měli jsme počkat domu…."zabrblal jsem stále červený.
"Ale to by nebylo takový vzrůšo…"zasmál se Sasaki. Já se pouze souhlasně pousmál a začal svlékat polštář z povlečení. Sasaki udělal to stejný s peřinkou a taky postelí. Když jsme to měli svlečený, zašel jsem za Rikem a poprosil ho o čisté povlečení. Povlečení mi bez řečí vyndal a znovu si sedl k počítači.
Jen co jsme postel povlíkli, šli jsme za Rikem do obýváku a sedli jsme si k němu.
"Tak co říkal Kimi?"otázal se ho Sasaki.
"No….myslím, že už si nebudu muset shánět žádnou brigádu."usmál se na něj Riku šťastně.
"Né?"otázal se nechápavě Sasaki a čekal, co mu Riku řekne.
"Manabu mi tu nechal peníze pro případy, jako jsou tyhle…"prodloužil Riku úsměv.
"No to je super…."zavýskal Sasaki a skočil Rikovi do náručí kde mu rozcuchal vlasy.
"ÁÁÁÁÁááá….Sasaki!"zabručel šťastně Riku a snažil se dostat z Sasakiho sevření. "Inaru pomoc…."vyjekl na mě. Já ho samozřejmě nenechal ve štychu a pomohl mu ze Sasakiho spárů.
"A kdy ti letí letadlo?"zasmál jsem se, když jsem uviděl Rikiho účes.
"No zrovna jsem se koukal a nejbližší let je dnes v devět hodin večer."usmál se na mě Riku.
"Tak to aby sis začal balit."usmál sem se a pomohl mu zvednou se ze země, na kterou se díky Sasakimu dostal.
"Jo, jo….."zazubil se na mě a přešel k nějaký skříni.
"A nechceš pomoct?"otázal jsem se slušně.
"No, mohli byste mi skočit koupit něco na cestu. Jinak asi nic…."zauvažoval Riku.
"Dobře… Sasaki zvedej kotvy."zasmál jsem se a chytl Sasakiho za ruku. Sasaki se nechal nezvednout a poté s mojí pomocí jsme opustili byt.

Riku
Rychle jsem se dal do balení. Našel jsem si ve skříni kufr a začal si do něj skládat oblečení, který jsem si postupně vyndával ze skříní. Jen co jsem měl sbalený oblečení, došel jsem do koupelny a vzal si s sebou hygienu.
"Riku, jsme zpět…."ozvalo se náhle bytem.
"Jsem v koupelně…"odpověděl jsem a vyšel z oné koupelny.
"Tady má to jídlo."ozval se vedle mě Sasaki a podal mi igelitku s jídlem.
"Díky."usmál jsem se a odešel si to přibalit ke kufru.

Sasaki
Šli jsme s Inarim do kuchyně a začali Rikimu a nám dělat něco k jídlu. Přeci jenom se musí najíst, než pojedeme na letiště.
"Tady máš kousek pálivé omáčky."usmál jsem se na Inariho a slízl mu onen kousek z tváře. Hned poté se Inari zachichotal a přilepil se mi ústy k mým.
"Ehm, ehm…"odkašlal si za námi Riku a prošel kolem nás ke konvici, aby udělal čaj.
"Už to bude…"usmál jsem se na něj a začal servírovat na stůl.
"Díky."usmál se Riku a naservíroval nám tam čaje. Hned poté jsme usedli a dali se do jídla.
"Je to dobrý."usmál se Riku a strčil si další kousek masíčka do úst.
"Taky si myslím."usmál se Inari a políbil mě na tvář.
"Hmmmm…"zabručel jsem radostí z Inaruho polibku a nabral si další sousto do hůlek.
"Už máš všechno sbalený?"otázal se následně Inari a usmál se přitom na Rika.
"Jo. Stihl jsem to docela za krátkou dobu."zasmál se a dojedl poslední sousto, co měl na talíři. Poté se zvedl a šel mít nádobí.
"Taky si myslím. Nechceš pomoct?"otázal se Inari a rovnou popadl utěrku a začal jej sušit.
"Jestli chceš…."
………………
Po necelých dvou hodinách se začal Riku oblíkat a společně s naší pomocí sundávat věci do taxíku, který si zavolal. Mi jakožto kamarádi jsme s ním jeli na letiště a čekali dokavaď mu nepřiletí spoj do USA.
"Za půl hoďky je tu."usmál jsem se.
"Hmmm…asi bych měl jít na odbavení…"pousmál se nervózně Riku.
"Tys ještě letadlem neletěl…."zasmál se Inari nad Rikovo obličejem.
"Ne…."zabručel, celý bílí a upřel pohled k zemi.
"Tak to se těš na turbulence…."zasmál se znovu a poté se skácel k zemi pod mým výchovným pohlavkem.
"To bylo ošklivý…"zabručel na mě.
"Nemáš Rikiho strašit!"zabručel jsem stejným hlasem nazpět a podíval se na Rikiho.
"Neměj strach. Bude to v pohodě…"usmál jsem se na něj a objal ho.
"Hmmm…."povzdechl si smutně a objal mě též.
"Ehm, ehm…"odkašlal si naštvaně Inaru.
"Nežárli…"usmál jsem se na Inariho a pocuchal Rikimu vlasy.
"Já nežárlím…."odfrkl si hraně a odstrčil mě od Rika.
"Budeš mi chybět…"usmál se na něj a objal ho též.
"Vy mě taky."řekl, zrovna když mu ukápla slza z oka.
"To je ale dráááámo…"zasmál jsem se a znovu Rikimu rozcuchal jeho vlasy.
"No jo…"popotáhl a usmál se. "Tak já jdu."řekl, otočil se a odešel.
"A ne že nám tam zdivočíš…"zavolal jsem ještě na něj.
"Neboooj!"zavolal nazpátek a s úsměvem prošel kolem policajtů směrem letadlo.

Riku
Po odbavení jsem šel rovnou do letadla a usedl na své místo. Vedle na sedačce seděla nějaká blondýna. Při pohledu na její vlasy jsem si vzpomněl na Naokiho.
"Ne, ne….huš vzpomínky……"profackoval jsem se a usedl přímo vedle ní.
"Dobrý den."pozdravil jsem ji. Nejdříve na mě zvláštně pohlédla a pak mě povýšeně pozdravila též.
"Hallo."
Jelikož jsem neuměl tolik anglicky tak jsem se nepouštěl do žádnýho rozhovoru a raději zavřel oči. Nevěděl jsem, jak to v letadle chodí. Naštěstí nám oznámila stevardka, co máme udělat a tak jsem se řídil jejíma pokyny. Poté co jsme byli připraveni k odletu, jsme se pomálu vznesli do vzduchu. No pomalu. Když jsme vzlítali, letadlo s sebou začalo zvláštně cukat, až jsem myslel, že se něco stalo a začal jsem panikařit. Rychle jsem se chytl madla a držel se ho zuby nehty. Žena vedle mě si ze mě dělala srandu. No kdyby někdo jako já seděl vedle mě tak bych se asi válel smíchy po zemi. Naštěstí to ustalo dřív, než jsem si stačil odepnout pásy a létat po chodbičce letadla.
"Don´t worry. That was only…"
"Ehh….nerozumím vám ani slovo."zafňukal jsem ještě stále rozrušeně.
"To je v pořádku…..i když tu bude asi hloupí letět zrovna do Ameriky, bez toho aniž byste uměl mluvit anglicky."pousmála se stevardka.
"No…."poškrabal jsem se nervózně na hlavě.
"No nic. Nemusíte mít strach. Byli to jen slabí turbulence. Budete si něco přát k pití?"otázala se hned.
"Jestli tohle byli slabí turbulence tak to bych chtěl vidět ty velký."pousmál jsem se sarkasticky.
"Něco k pití?"otázala se znovu.
"Oh, promiňte. Stačí voda."odpověděl jsem ji a nechal ji donést to, o co jsem ji žádal. Jen co mi to přinesla, šla donést i ostatním pití a poté se usadila na své místo.
"To bude dlouhej let."povzdechl jsem si a zavřel pomalu oči.
……………
"Sir, sir. We are in the final station."probouzela mě zrovna nějaká letuška.
"Uh….."zabručel jsem a přetočil se na druhou stranu, aniž bych věděl, o čem to mluví.
"Sir, sir! We are in New York."řekla znovu.
"New York!"vyjekl jsem a vyšvihl se do sedu. Díky tomu jsem bouchl letušku do hlavy a ta se kvůli tomu svezla k zemi.
"Áááách…..omlouvám se!!!!!"vypískl jsem a začal jsem ji pomáhat na nohy. "Sakra jak se to řekne……uhm……It´s……It´s your fault…."vypískl jsem ve chvíli, kdy se letuška na mě rozeřvala.
"My fault you big moron?!"začala zvyšovat hlas.
"Áhhhhh…..já nevím…….promiňtee…..sakra….jak to zpívali Super Junior…….uhm…..sorry sorry……"vzpomněl jsem si na refrén oné písně.
"Go."řekla prostě, otočila se na patě a odešla.
"Co?"nechápal jsem a se sklopeným obličejem se raději vydal ke dveřím letadla. "No to bude něco…."povzdechl jsem si a vyšel z letadla na letiště.
Přišel jsem tedy k věci, ze který vyjížděli kufry a čekal, až mi vyjede ten můj. Pět minut vystřídalo deset a můj kufr stále nikde.
"Sakra, co se děje???"nechápal jsem a přešel k tomu otvoru, odkud ještě před třemi minutami vyjížděli kufry a nahlédl dovnitř.
"Oh…sir. Don´t do it!"pokáral mě nějaká policista.
"Hmmm…"zabučel jsem páč mi došlo, co chce a raději se vydal k přepážce.
"Dobrý den. Umíte japonsky?"otázal jsem se jí svým rodným jazykem.
"Please wait sir."ukázala nějak za mě na sedačku.
"Nechci si sednout! Já chci svůj kufr. Ztratili ste mi ho!"obořil jsem se na ni.
"Oh sorry but I don´t understand you sir. You must wait here. I send for someone who can speak Japonese."
"Super, zase nic. Pochytil jsem akorát nějakej set……Já nechci žádnej set, ale kufr. KUFR!"začal jsem znovu.
"Oh….kurf ….ah you think cuffs. Are you criminal?"otázala se.
"Eh…."nechápal jsem. "Víte co, já si jdu támhle sednout. Až ten kufr najdete tak mi dejte vědět!"řekl jsem naštvaně a šel si sednout na jednu ze sedaček.

Personál
"Počkejte, pane."řekla jsem mu a ukázala směrem k sedačkám. On však na nic nereagovala, mluvil dál Japonsky.
"Oh, omlouvám se vám, pane, ale nerozumím vám. Musíte tu počkat. Už jsem poslala pro někoho, kdo mluví japonsky."řekla jsem mu znovu a čekala, jestli z toho něco pochytí. Opak byl však pravdou.
"Kufr….."zopakoval pomalu.
"Kufr….."zopakovala jsem po něm. "Aha vy myslíte pouta. Vy ste kriminálník?"zeptala jsem se na rovinu a už, už mačkala poplašný tlačítko. Jen něco zablekotal a odešel si sednou na sedačku.
"Super tak teď tu ještě je nějakej trhlej kriminálník."povzdechla jsem si a čekala na to, až přijde ochranka.

Riku
Stále jsem seděl na sedačce a nic se nedělo. Po chvilce přišli nějací ozbrojení muži a přešli k oné ženě, se kterou jsem před chvílí mluvil. Žena jim něco zamumlala a ukázala přitom na mě. Oni chlapci přišli ke mně a začali mi něco anglicky říkat a vyndavat pouta.
"Eh….mafiáni….."vypískl jsem a rozeběhl se halou někam, kde jsem tušil, že je východ.
"Wait!"řvali za mnou.
"Né….pomoc chtěj mě spoutat a pak někde zabít…."řval jsem zase já a zdrhal, jak nejrychleji jsem uměl.
"Mamííííí…"vypískl jsem, zrovna když jsem se jednomu z nich vysmekl a rychle proběhl skrz turisty ven z letiště. Venku jsem se ještě rozhlédl a rychle se rozeběhl do Newyorských ulic.
"Tak tohle je snad zlej sen….."povzdechl jsem si nad svým momentálním stavem.
"Hey….Go away!"zařval na mě nějakej bezdomovec. I přesto že jsem nerozuměl, jsem raději strachem odešel pryč. Nejspíše si mě spletl s jiným bezdomovcem. No jo ani se mu nedivím, když mám na sobě již otrhané kalhoty a špinavé tričko. Rychle jsem se vydal někam do rušný části a hledal jakýkoliv hotel, který by nesl název hotel Komui nebo tak něco. Nic. Všude byli samí názvy ale ani jedno nevypadalo jako Komui.
Nevím, jak dlouho jsem se potuloval městem, ale už nebyl den nýbrž noc.
"Hey, come here….."zastavil mě nějaký brunet a usmál se na mě.
"Já vám nerozumím…"řekl jsem a chtěl ho nějak obejít.
"Oh….no don´t be afraid….i don´t hurt you…"pousmál se na mě úlisně a chytl mě za ruku.
"Nechte mě být!"vyjekl jsem a snažil se od něj odtrhnout.
"Hej guy. Let him go! He is mine!"chytl jeho ruku další nějaký muž a přitáhl si mě k sobě. Já jen slabě vyjekl.
"Neboj…"pošeptal směrem ke mně.
"Oh sorry. I don´t know that he has lover…"řekl spěšně kluk a raději se rychle vypařil.
"Tak a je to."usmál se na mě muž.
"Ach ….můžete mě pustit?"řekl jsem nesměle.
"Pardón."usmál se a rychle mě pustil. "Neměl by ses tady takhle toulat. Večer je New York docela nebezpečný. Kde máš rodiče."usmál se znovu.
"Já jsem tu sám."odpověděl jsem mu.
"Takže útěk?"pozvedl obočí.
"Ne, jen to ne……jen někoho hledám."pousmál jsem se.
"No tak to hodně štěstí…."zasmál se onen muž.
"Já vím, že NY není malej, ale co mám dělat…."zabrblal jsem.
"Tak to ten někdo musí být důležitý. Oh jo promiň Lukas…"usmáls e a podal mi ruku.
"Riku."chytl jsem ji.
"A nevíš náhodou, kde by měl být?"otázal se mě Lukas.
"Ne. Vím akorát to, že ho pan Komui vzal sem."
"Pan Komui?"otázal se.
"Naokiho otec."usmál jsem se.
"Hmmm….to jméno jsem slyšel, ale nevzpomenu si kde. Jestli chceš tak ti ho pomůžu najít."
"Proč?"otázal jsem se nevěřícně.
"Nevím, přítelkyně stále říká, že jsem až moc hodný."usmál se.
"Hmm…tak dobře…"pousmál jsem se.
"Jestli chceš tak můžeš bydlet zatímu mě…"řekl pomalu.
"Ne, ne ne….nechci vás obtěžovat a navíc…"
"Chápu. Nevěříš cizincům."pousmál se.
"Hmmm….promiňte."
"To je v pořádku."usmál se na mě a odvedl mě do kavárničky, kde si objednal kafe a mě horkou čokoládu.
"Naše společnost se v letošním roce velice rozrostla….."začal v televizi povědomí hlas a tak jsem se na ní otočil.
"To je on!"vypískl jsem a přiběhl k televizi a zesílil to.
"Oh…..jasně, že mě to nenapadlo. On a to místo…"pousmál se Lukas.
"Co? Už víš, kde jsou?"otázal jsem se nadšeně.
"To se ví, že to vím…"pousmál se. "Jsou v Power tower."usmál se a položil peníze na stůl.
"Ahh…"zaleskli se mi oči štěstím, že už jsem zjistil, kde bych mohl Naokiho či jeho otce potkat a skočil kolem Lukasovo krku.
"Tak jdem?"otázal se.
"Jdem."usmál jsem se a vyšel z oné kavárny.

PS:překlad
1. Hallo-ahoj
2. Don´t worry. That was only…-nebojte se. To je jenom….
3. Sir, sir. We are in the final station-pane, pane. Jsme na konečný.
4. Sir, sir! We are in New York-pane, pane! Jsme v New Yorku
5. It´s your fault-to je tvoje chyba
6. My fault you big moron-moje chyba ty velkej debile
7. sorry -promiňte
8. Go-běžte
9. Oh…sir. Don´t do it-pane. Nedělejte to
10. Please wait sir-prosím počkejte pane
11. Oh sorry but I don´t understand you sir. You must wait here. I send for someone who can speak Japonese-Promiňte ale nerozumím vám. Musíte počkat. Poslala jsem pro někoho kdo umí mluvit Japonsky.
12. ah you think cuffs. Are you criminal-vy myslíte pouta?? Jste kriminálník..
13. Wait-počkej
14. Hey….Go away-hej….běž prič
15. Hey, come here….."-hej, pojď sem
16. Oh….no don´t be afraid….i don´t hurt you-oh…ne….neboj se…neublížím ti
17. Hej guy. Let him go! He is mine-hej chlape. Pusť ho! On je můj.
18. Oh sorry. I don´t know that he has lover-oh promiň. Nevěděl jsem že to je tvůj milenec

Dodatek autora:: 

Tak jo......tak a Riku už je v New Yorku....co bude dál?? Jak najde Naokiho???Přeci jenom New York není malinká vesnička xD.....
PS: pod textem je překlad anglických vět.....no nejsem zas až tak dobrý angličtinář tak doufám, že tam nemám moc chyb Smile

5
Průměr: 5 (15 hlasů)