Pomsta XI.

Když přistáli, Sasuke si ještě musel vyřídit nějaký důležitý hovor a se Hinata, v doprovodu jeho osobního řidiče Naruta, vydala k přistavenému autu. Vděčně přivátala Uchihovu nepřítomnost, byť na krátkou chvíli a povídala si s Uzumakim.
Vyprávěl jí, jak před sedmi lety při tragické nehodě přišel o celou rodinu. Pracoval v té době v Sasukeho firmě, i když pro někoho jiného. Ale jakmile se o jeho situaci doslechl, zaměstnal ho jako svého řidiče.
"Po pravdě, nevím, co bych bez něj dělal. Celou tu dobu mě držel nad vodou a byly chvíle..." do očí mu vstoupily slzy a Hinata mu soucitně stiskla rameno.
"Promiňte... pořád je to..." Vzchopil se a vyhlédl z auta na právě přicházejícího Uchihu.
"Je to dobrý chlap. Postará se o vás. Někdy si říkám, že je až moc důvěřivý. Snadná kořist pro ty supy..." usmál se blonďák a jakmile jeho zaměstnavatel nastoupil, vyrazil směr město.
Hinata nehnutě seděla a celou cestu přemýšlela nad Narutovými slovy. ?Musela uznat, že se k němu zachoval bezchybně, ale ona nechtěla poslouchat, jak je úžasný!
Chtěla, aby ho každý nesnášel! Aby jí potvrdil, že je cynický a bezcitný!!
"Naruto, zastavte mi u kanceláře, odpoledne mám nějaké jednání. A pak zavezte Hinatu domů." přerušil tok jejích myšlenek Sasukeho sametový hlas.
Za několik minut už stáli na určeném místě.
"Vrátím se kolem sedmi a přinesu smlouvu. Tak co kdybys něco připravila, abychom to mohli oslavit?" otočil se na ní a upřeně jí pozoroval. Dívka jen tiše přitakala,a pak už jen sledovala Sasukeho vzdalující se široká záda.
Naruto jí tedy odvezl do bytu a pomohl jí s věcmi, a ona se pak odpoledne ještě zastavila u matky, aby zjistila, jestli je všechno v pořádku. Maminka ale vypadala tak šťastně a uvolněně, že si Hinata oddychla. To byl důkaz, který potřebovala. Teď už věděla, že se rozhodla správně.
Po návratu do bytu se navzdory svému přesvědčení, přece jenom rozhodla něco uvařit. Chtěla se sice taky převléknout do něčeho pohodlnějšího, ale nakonec si na sebe vzala raději to, co se od ní očekávalo. A tak teď stála u kuchyňské linky v hedvábné košili a upnuté tvídové sukni.
"Hm... voní to docela dobře..." podotkl suše právě příchozí Uchiha. Hinata nadskočila a rychle se otočila. Srdce měla až v krku, ale přinutila se uklidnit.
"No víš... původně jsem ti sice nechtěla dopřát to potěšení mít milenku a kuchařku v jednom...
ale čirou náhodou vařím docela dobře. A ráda." snažila se mluvit co nejvíc lhostejně.
"To je dobře... uř umírám hlady. Jen si dám sprchu a hned jsem u tebe..." oznámil jí a odpochodoval do koupelny. Hinata na to ledabyle pokrčila rameny, ale přitom se jí svíral žaludek.
Jakmile byl Sasuke pryč, pustila si ledovou vodu a opláchla si obličej. Byla v koncích.
Před očima se jí míhaly divoké představy a erotické fantazie a ona přitom mechanicky prostírala stůl.
Uchiha se zanedlouho vrátil. Oblečený ve vytahaném tričku a opraných jeanách s ještě mokrými havraními vlasy se pohodlně usadil za stolem. Zručně se chopil láhve červeného vína, a jakmile nalil, přisunul jednu sklenku rozpačité dívce před sebou.
"Tak... na dnešní večer..." pronesl nonšalantně a nepatrně upil. Hinata ho zdráhavě napodobila.
"To je výborné, Hinato!!!" vzhlédl k ní překvapeně, když ochutnal z porce jídla na svém talíři.
"Vážně?" zatetelila se blahem a plaše se usmála.
"Vážně... nic lepšího jsem nejedl v žádné restauraci..." usmál se a černovláska omámená jeho nezištnou lichotkou se rozpovídala. Neopatrně mu vyprávěla o svých školních létech a postupně si začala uvědomovat, jak jí víno, které jí Sasuke běhe hovoru ochotně doléval, otupuje smysly.
"U-udělám kávu..." nabídla se, ve snaze alespoň trochu se probrat z toho vinného oparu.
"To nepřichází v úvahu! Ty jsi vařila, tak já připravím kávu..." odmítl rezolutně Uchiha a vrhl se k lince. Hinata tedy ustoupila a šla si sednout do obýváku, kde byl velký gauč. Pohodlně se na něm usadila, když v tom její pohled upoutal hlavičkový papír, ležící na proskleném stolku.
Opatrně uchopila bělostný list a zběžně jej prolétla očima.

Hinata Hyuuga, milenka Sasukeho Uchihy od...
...převod domu, adresa... zpět do rukou paní Omitsuko Hyuugové...
...za podmínek...
podpis...
Udělalo se jí špatně. Nemohla uvěřit, že to opravdu sepsal... za asistence právníka? Za přítomnosti svědků?
Bylo to tak strohé... neosobní. Jen dva řádky čekající na jejich podpis... a přestože to byla ona, kdo tuhle situaci vytvořil, tohle na ní bylo píliš...
Sasuke se objevil ve dveřích a Hinata smlouvu vrátila na místo. vzala si od něj šálek s kávou a sevřela ho zmrzlýma rukama.
"Takže sis jí už přečetla..." pronesl dutým hlasem Uchiha.
"Ano... proto si jí tady snad nechal, ne?!" cítila, jak vedle ní strnul.
"Ne, proto ne. Vlastně jsem zapomněl, že jsem jí tady nechal... Ale v čem je problém, Hinato?
Tohle si přece sama chtěla, ne?!" obrátil najednou.
"Ne! Tohle jsem rozhodně nechtěla!" zvedla se prudce z gauče se slzami na krajíčku. Taky se postavil. Otočila se k němu zády, ale on jí chytil za ramena a nevybíravě jí k sobě obrátil.
"Je mi líto, Hinato, ale za tohle si můžeš sama. Před půl rokem sis zahrávala s ohněm a teď se musíš smířit s následky." přitáhl si jí blíž k sobě.
"Vím, že po mě toužíš... stejně jako já po tobě... copak to chceš popírat...?"
Hinata se nemohla pohnout a ani se nebránila, když jí uvěznil ruce za zády a bolestivě je sevřel v zápěstí.
"Chceš se se mnou ppomilovat, že ano, Hinato...?" zašeptal chraplavě, volnou rukou jí odhrnul pramínek ebenových vlasů z obličeje a chytil jí za bradu.
"Ano..." vyrazila ze sebe. "...možná se s tebou chci pomilovat, ale měl bys vědět, že tě z celého srdce nenávidím..." zasyčela, rozhodnutá bojovat až do konce.
Zarazil se. Po tváři mu přeběhl rozzuřený výraz.
"V tom případě je dobře, že o tvé srdce nemám zájem. Jen o tvé tělo. Je načase dokončit, cos tehdy začala, Hinato...!" zavrčel zlověstně a pak se k ní sklonia a zmocnil se jejích rtů.
Bral si jí divoce a každým polibkem jí trestal. Po chvíli jí ale pusti a jeho polibky zjemněly.
Hinata na krátký, bezvýznamný okamžik zaváhala, a pak se mu vzdala. Konečně se smířila s tím, čemu nemuhlo její srdce uniknout. Teď už neměla na výběr. Celé drama nevyhnutelně spělo ke konci. Ke konci, který jim sama připravila. Ke konci, který jim určil Hiashi už před půl rokem.
Chtěla ho od sebe odstrčit. Zbavit se těch pocitů, co v ní vyvolával. Ale její tělo jako by si dělalo, co chtělo. Drobné ruce jí vylétly nahorů a sevřely se mu kolem krku, zatímco hbité prsty se zapletly do ještě mokrých havraních vlasů a nesměle zkoumaly jejich nekonečnou jemnost.
V hloubi duše už věděla, že prohrála, a tak se zoufale natáhla po tom, co jí ještě zbylo.
Po jeho dotecích, polibcích, vášni...
Přitiskla se k němu tak těsně, jak jen to šlo a ochotně mu nabídla své rty. Nic jiného už neměla. Jen jeho opovržení a vášeň. A tak si je vzala.
Sasuke se od ní zmateně odtáhl. Cítil, jak se mu v náručí třese a křečovitě se k němu tiskne.
"Hinato... uklidni se..." najednou měl neodbytný pocit, že by jí měl utěšit. A ten její pohled, obezřetný a ustrašený. Připomínala mu zvíře zahnané do kouta.
"Promiň... já... já..." koktala, ale on jí umlčel dotykem prstu na rozechvělá ústa.
Kdyby nevěděl svoje, řekl by, že je zaražená a nezkušená... ale hned tu myšlenku zaplašil.
Je to jenom přetvářka! Určitě! Připomněl si.
Ukazováčkem jí přejel po zčervenalé tváři, po malé bradě a klíční kosti až k prvnímu knoflíčku košile. Aniž by jí pustil, rozepnul ho. A pak další a další. Slyšel, jak se jí zrychlil dech a s úlevou pozoroval, jak ten podivný sklíčený výraz z její tváře mizí a nehrazuje ho čirá touha.
Rozepl poslední knoflíček a nechal košili sklouznout na zem. Měla pod ní jen jednoduchou, průsvitnou podprsenku, pod kterou taky bylo vidět narůžovělé dvorce bradavek s plně vztyčenými hroty. Sasuke rukou fascinovaně obkroužil křivku ňadra a palcem se přitom lehce otřel o jeho citlivý vrcholek. Hinata slabě zasténala a téměř se jí podlomia kolena, když Uchiha ono místo necitlivě stiskl.
Pomalu se jím nechla položit na pohovku a zhypnotizovaně pozorovala, jak se nad ní tyčí, stahuje ze sebe přebytečný vrchní díl látky a dává tak na odiv své vypracované břišní svalstvo.
Pak se k ní opět sklonil. Trochu jí nadzvedl a jediným zkušeným pohybem jí zbavil podprsenky.
"Jsi nádherná..." vydechl obdivně a rukou začal líně bloudit po jejím útlém pasu, plochém bříšku, až se zarazil u zipu sukně. Nedočkavě se k ní přitiskl a širokou hrudí se jí dráždivě otřel o rozbolavělá prsa. Černovláska prudce vzdychla a on pronikl svým horkým jazykem do jejích smyslných úst. Hladově je plenil a přitom bojoval s nepoddajným zdrhovadlem. To povolilo a on jí opatrně vysvlékl. Na chvíli se odtrhl od jejích měkkých rtů a pohledem sklouzl k malým bílým kalhotkám a nádherně tvarovaným nohám. Zlehka přejížděl po vnitřní straně jejich stehen a pomalu se přibližoval až k jejímu klínu. Slyšel, jak zalapala po dechu.
Byla neuvěřitleně svůdná, jen v malém kousku hedvábí, s nachovými tvářemi, zastřenýma levandulovýma očima, a on jí chtěl víc, než jakoukoli jinou ženu ve svém životě.
Rychle jí zvedl a odnesl do ložnice. Tam jí postavil na vratké nohy a upřel na ní své touhou potemnělé onyxové oči. Prohlížel si to křehké tělo a sám se zatím chvatně zbavoval těsných kalhot.
Hinata sjela pohledem po vypracovaném trupu až k jeho vzrušenému mužství. Byl dokonalý. Před ním spala jen s jedním muže, takže si připadal nezkušená... ale najednou jako by věděla, co má dělat. Vzhlédla k němu a žár v jeho očích jí málem sežehl. Přistoupila blíž k němu a roztřesenou rukou plaše sevřela jeho úd. Cítila, jak jí v dlani pulzuje a lehce se chvěje. Viděla jak přimhouřil oči a těžce dýchá, jak si užívá přívalu rozkoše, který mu působila jen a jen ona.
Sasuke hodil rozum za hlavu. Její plachost v komvinaci s očividnou zkušeností na něj bla moc. Chtěl se jí zmocit. Hned teď! Jen jí a žádné jiné. A pomilovat se s ní tak, že už ani ona nebude chtít nikoho jiného.
"Hinato... přestaň, nebo bude brzy po všem..." zamumlal ochraptěle a chytil jí za zápěstí. Zatlačil jí do peřin a sklonil se k ní. Beze spěchu zkoumal každý záhyb jejího těla a prsty i horkými rty otálel u citlivých míst. Rukama sjel až k lemu jejích kalhotek a pomalu je stáhl. Teď už pžřed ním ležela úplně nahá. Stehnem se vklínil mezi její nohy a rozháhl je. Vášnivě se jí přisál na ústa a pak postupně obdarovával každou část její pokožky, až se dostal k cíli své cesty. Rukama jí vklouzl pod zadeček a pak svým mrštným jazykem vyhledal malý napjatý kousek kůže.
Hinatě se z hrdla vydral přidušený sten a prohnula se v zádech. Jednou rukou si stydlivě zakryla obličej a druhou křečovitě sevřela prostěradlo. Sasuke jí kmitavými pohyby svého jazyka přiváděl k šílenství a ona cítila, jak jí slastná křeč ovládla celé tělo. Pak bezvládně klesla na postel.
Sasuke se posunul výš, odstrčil její ruku a dlouze jí políbil. Byl omámený její vůní, její chutí, její blízkostí, a už nedokázal na nic čekat. Zručně si navlékl ochranu a s největším sebezapřením odolal touze rychle do ní vniknout a zbavit se tak té nesnesitelné trýzně.
"Nezvírej oči, Hinato..." zašeptal přerývaně a pomalu se do ní vnořil. Hinata na něj upřela svůj levandulový pohled a s přibývající slastí se stále víc prohýbala. Nohama hoi nstinktivně objala kolem pasu a prsty mu mu zaryla do širokých ramen. Čas i prostor pro ní přestaly existovat a ona se nechala unášet Sasukeho rytmickými přírazy, až se oba ocitly v jiném vesmíru.
Sasuke se uvelebil na posteli a přitáhl si spící Hinatu do náruče. Nos si zabořil do jejích hebký vlasů a spokojeně nasál její podmanivou vůni. Poprvé v životě se mu zdálo, že je konečně doma.
Takový nesmysl...
Ale hlavně... konečně byla jeho.

Další díl: 

Pomsta XII.

Předešlý díl: 

Pomsta X.