Pomsta X.

Vrátili se do hotelového pokoje. Hinata byla vystrašená a nervózní. Nebyla na "to" jestě připravená. Potřebovala se vzpamatovat. Ještě teď nemohla uvěřit tomu, co se na terase stalo. Když se pak vrátila do sálu, okamžitě zachytila jeho divoký pohled. Přibližoval se k ní a ona měla chuť utéct. Nedokázala se však přinutit k žádnému pohybu.
Došel k ní, chytil jí za ruce bez jediného slova vysvětlení jí vyvedl ven.
A teď byli tady. V hotelovém pokoji a ona věděla, co bude následovat...
"Jdu si dát sprchu..." vytrhl jí z přemýšlení Sasukeho sametový hlas. Poplašeně sebou trhla.
"Dobře..." vyrazila ze sebe. "...půjdu po tobě..."
"Můžeš jít se mnou..." ohlédl se a pobaveně povytáhl obočí.
"Ne..." vyhrkla chvatně "...počkám..." Uchiha tedy jen pokrčil rameny a zmizel ve dveřích.
Hinata vyšla na balkón a začala po něm netrpělivě přecházet. Nedokázala jasně uvažovat. Všechno se stalo moc rychle. Pořád se nevzpamatovala z toho "mazlení" v altánku...
Co bude dělat až...
Srdce se jí prudce rozbušilo a zesláble klesla do křesla. Ona nebyla tou "protřelou dračicí" za kterou jí Sasuke pokládal. Byla jen obyčejnou Hinatou Hyuuga! Pitomá holka, které ještě nezmizely jizvy z dob, kdy ještě jako malá holka spadla ze stromu a jizvy, o kterých se nikdo nesměl dozvědět. Potřebovla čas, aby mohla odvrátit nevyhnutelné.
Najednou se ozvalo lehké klapnutí a Hinata poděšeně vyskočila.
To se stihl osprchovat tak rychle?! Prolétlo jí hlavou. Sasuke vyšel z koupelny se směšně malým ručníkem ovázaným kolem boků. Měl mokré rozcuchané vlasy a na jemné alabastrové pleti se mu třpytily kapky vody. Nestydatě si ho prohlížela a on její zkoumání přecházel s ledovým klidem.
"Koupelna je tvá... ale nebuď tam moc dlouho, Hinato..." ukázal k místnosti.
Jakmile se za ní dveře zavřely, těžce se o ně opřela. Obklopila jí vlna páry a omamná mužská vůně. Musí něco udělat! Nemůže se mu jen tak vzdát! Ještě ne... Možná zítra, nebo pozítří... ale ne teď! V zoufalém pokusu získat ještě trochu času se vrhla ke sprše a na prázdno pustila vodu.
Nakonec, když už jí bylo jasné, že déle čekat nemůže, opatrně vykoukla ze dveří. Sasuke ležel na posteli s očima zavřenýma.
Možná spí? Zadoufala, jenže v tu chvíli je otevřel. Líně se opřel o ruku a trochu se zamračil, když viděl, že se nepřevlékla. Pak mu ale rty zvlnil smyslný úsměv.
"Nádhera. Právě jsem si přestavoval, jak si tě sám svléknu... Pojď sem..." Zachraptěl toužebně.
Myslí si, že jsem si je nechala naschvál?! Zděsila se. Očividně netušil, jak je vyděšená- Jak si jen mohl nevšimnout?!
Popošla k němu a pak se zarazila. Obočí se mu svraštilo.
"Hinato..." zavrčel varovně.
"Sasuke. Počkej..." vydechla a modlila se, aby sebrala odvahu. "...nevyspím se s tebou, dokud nebude podepsaná smlouva!" V tu chvíli Uchiha vystřelil z postele a Hinata rychle prchla zpátky do koupelny. Zabouchla za sebou a zamkla právě ve chvíli, kdy na dveře dopadla jeho pěst.
Slyšela tlukot vlastního srdce.
"Hinato!-Okamžitě otevři!!-Nebo přísahám, že ty dveře vyrazím!!!" zalomcoval klikou.
"Říkal jsi, že podepíšu smlouvu, podle které se dům převede na mou matku! Chci to udělat teď! Dřív než k něčemu dojde!" selhával jí hlas zoufalstvím.
"Na to je už trochu pozdě, zlato!" zavrčel.
"Okamžitě pojď ven, Hinato!" přikázal.
"Ani náhodou!" vykřikla vzpurně. Zaslechla přidušenou kletbu.
"Musíš mi slíbit, že se mě ani nedotkneš!" nastalo dlouhé ticho a pak se z druhé strany dveří ozvalo tlumené "fajn". Pomalu odemkla a vyšla ven. Uchiha stál na druhé straně místnosti, v kalhotech, s rukama založenýma na hrudi a z černých očí mu šlehaly blesky.
"Nechceš mi říct, co to má znamenat?!" zaptal se nekvašeně.
"Chci podepsat smlouvu. Až si budu jistá, že dodržíš slovo můžeš... můžeme se pomilovat. " dodala ostýchavě.
"Pokud si dobře vzpomínám, nic takového jsem ti neslíbil. Dohodli jsme se, že se ke mě nastěhuješ, budeš se mnou spát a pak... pak přepíšu dům na tvou matku. " pronesl.
Má pravdu!Pomyslela si zoufale. Ramena jí poklesla a v Sasukem se opět probudil ten nepříjemný pocit strachu jako včera večer. Vypadala tak křehce...
Nejradši by jí zatřásl a popadl jí do náruče, ale nudělal to. Děsilo ho, jak moc po ní touží. A to nemohl dopustit. Chtěl mít nad sebou naprostou kontrolu, i když ta vášniví scéna, které se odehrála na terase mu říkala, že to dokáže jen stěží. Hinata na něj vrhla odevzdaný pohled.
"Nemusíš se bát. Nikam ti neuteču. Nebudu ti odpírat, co chceš... " špitla tiše.
"Chceme to oba, Hinato..." hlesl.
Víc, než cokoli jiného... rozhořel se jí v levandulových očík plamínek vášně.
"Podívej. Moje důstojnost a sebeúcta jsou pryč. Tak teď alespoň dovol, abychom po návratu do Konohy podepsaly smlouvu a pak... pak si se mnou můžeš dělat, co budeš chtít..." zachvěla se.
"Tak dobře..."
"Vážně?" zamrkala překvapeně.
"Ano." Přikývl chladně, obešel jí a začal se oblékat.
"Co-co to děláš?"
"No, jelikož se mnou nechceš spát, jdu pryč. A radím ti, abys usnula dřív, než se vrátím..." dodal výhružně a opustil byt.
Ráno se Hinata probudila obklopená hřejivým teplem. Zkusmo se zavrtěla, aby si ho vychutnala, a najednou ztuhla, když si uvědomila, kde je.
Ležela v Sasukeho náručí, uvězněná v objetí jeho dlouhých paží. Tiskl se k jejím zádům a byl úplně nahý. Ruka mu sklouzla na její ňadro a jemně se přitom otřela o bradavku, která okamžitě ztvrdla. Naprázdno polkla. Zkusila se mu vykroutit, ale držel jí pevně.
"Ty někam jdeš...?" Ozval se za ní ospalý chraptivý hlas. Hinata zkameněla.
"Nezkoušej to ne mě. Vím, že jsi vzhůru..." Zašeptal a jeho dlaň se vydala na vzrušující průzkum. Pomalu klouzala po její sametové košilce, až se znovu vrátila na obliny jejích prsou a jednu z nich nedočkavě sevřel. Zalapala po dechu a pevně zavřela oči. Cítila, jak jí hněte, zatímco druhou rukou jí vyhrnul košilku. Koleny se vklínil mezi její stehna, nesmlouvavě je od sebe odtáhl a svým mužstvím se přitiskl jen kousek od jejího vstupu.
"Sa...sasuke...!" zaúpěla blaženě.
"Ano...? Co mám udělat...? Tohle...?" Vydechl, posunul se trochu víš a přitlačil.
"Ano... ano..." zasténala a kousla se do rtu, aby ho neprosila ještě úpěnlivěji. A pak se najednou odtáhl! Vstal a kolem vztyčeného vzrušení si uvázal osušku.
"Co-co se děje?" špitla zmateně.
"Nic, co by nevyřešila podepsaná smlouva." zatvářil se ledově. Hinata se schoulila na posteli, ponížená víc, než tenkrát v Konoze. Jeho útok jí zasáhl plnou silou a ona, vybičovaná prudkou bolestí vyhrkla:
"Copak ti včera v noci nestačilo vyspat se s nějakou jinou?!!" zuřila při představě, že potom, co ho sama odmítla, našel si za ní náhradu...
"Já, narozdíl od tebe, mám své zásady. Nespím hned s první, kterou potkám. Měla by být šťastná, Hinato. Jsem jen tvůj. Zatím... Ale věř mi, že už nebudu čekat dlouho. Jestli budeš dělat drahoty, dohodu rušíme a já si najdu jinou milenku..." zavrčel a rychle se oblékl.
"Jo, a mimochodem... sbal se. Za hodinu odlétáme do Konohy..."