Pomsta VIII.

V tanečním sále bylo dusivé horko, i když všechna okna byla otevřená. Hinatiny tváře hořely a nohy jí ve vysokých podpotcích nesnesitelně bolely. Nenápadně přešlapovala, aby jim alespoň trochu ulevila. Sasuke stojící vedle ní se prudce otočil.
"Co je to stebou?" Vyhrkl pdrážděně.
"Nic." Odsekla, sotva se na něj podívala. Vlastně s ním od příjezdu vůbec nemluvila. Zklamalo jí, jak moc jí nevěří. Zdálo se, že si jejího tichého vzdoru ani nevšiml.
Celé hodiny byla nucena snášet nekonečné tlachání a ne zrovna přátelské pohledy přítomných dam, zatímco Sasuke bavil zástupy svých podlézavých obdivovatelů.
Náhle se však skupinka žen pohnula a ona se ocitla sama ve společnosti několika z nich, oddělená od Uchihy. Všechny na sobě měly okázalé róby, poukazující na jejich vysoký původ, a povýšenecky si jí prohlížely. Hinata hrdě zvedla hlavu a snažila se nedat najevo svoji narůstající nervozitu. V tom se k ní jedna z nich naklonila a plynulou francouzštinou se jí na něco zeptala. Hinata zavzpomínala na školní hodiny a snažila se jí co nejzdvořileji odpovědět. Žena se nuceně usmála, ale potom se jí znovu na něco zeptala, přičemž se její lehký úsměv změnil ve zlomyslný škleb. Hinata chvíli uvažovala, co se jí snaží říct…
A když si o několik okamžiků později uvědomila, že si celá ta dámská společnost myslí, že je tu se Sasukem jen na jeden večer jako nějaká… prostitutka, tvář jí zalil zahanbený ruměnec.
Najednou se kolem ní semkly ještě víc, až se jí udělalo z jejich nalakovaných vlasů a sladkých parfémů zle.
"Omluvte mě… pardon…" Snažila se prodrat si cestu pryč, ale bezvýsledně. Pomalu, ale jistě začínala propadat zoufalství.
Sasuke se naštvaně ohlédl.
Kam zmizela? Ještě před chvílí přece stála vedle něj? Celou dobu mluvil s investorem ze Suny, který ho ne a ne pustit, a teď se cítil trochu provinile. Moc se jí zatím nevěnoval, ale přesto mu neustále vrtalo hlavou, proč jí tak otevřeně a hlavně tak naivně dává najevo, jak po ní touží…
Příště si musí dát větší pozor.
Pak jí ale uviděl, obklopenou dámami nejvyšší sunské smetánky-sám už měl s nimi tu čest, přestože by se byl rád vzdal. Byly známe všemožnými pokusy provdat své rozmazlené a nafoukané dcerunky, a neváhaly pro to učinit cokoli. Jakmile se na obzoru objevila v hodná oběť, okamžitě se na ní vrhly jako hejno supů…
Najednou si ale uvědomil, že Hinata vypadá zděšeně. Bez rozmýšlení se vydal k hloučku žen, natáhl se přes ně a vzal jí za ruku. Otočila se k němu a tvář se jí rozjasnila takovou úlevou, až mu srdce poskočilo v hrudi. To ale netrvalo dlouho a za chvíli už ho probodávala nehezkým pohledem, který dobře znal. Omluvně se usmál na ostatní dámy a odvedl jí pryč.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se tlumeným hlasem.
"Rozhodně ne díky tobě…" Blýskla po něm zlostně očima.
"… ty ženský jsou… neuvěřitelný! Měl jsi mě varovat, že budu potřebovat neprůstřelnou vestu!" Prskala.
Sasuke se musel pousmát. Tušil, že podruhé už by se tak snadno nedala, zřejmě jí jen zaskočily nepřipravenou. Jen ho zarazilo, že si s nimi nedokázala poradit. Hádal, že si s intrikánkami, jako je ona sama, bude dobře rozumět…
Teď to ale nechtěl řešit. Místo toho nasadil zdvořilý úsměv a snažil se přijít na to, jak dlouho ještě bude trvat, než odsud budou moct odejít. Než si jí bude moct odvést do postele.
"Ah, Sasuke, tady jste…" Ozvalo se za nimi.
Uchiha si odevzdaně povzdechl. Přitáhl si Hinatu blíž k sobě, spolkl otrávený úšklebek a s úsměvem se otočil na kolegu, který si k němu razil cestu.
Hinata se po něm koutkem oka ohlédla. Ačkoli se na něj ještě pořád zlobila, musela uznat, že je tím nejpřitažlivějším mužem v sále. Ostatní o hlavu převyšoval a s takovou postavou… vnitřnosti se jí sevřely nervozitou a očekáváním.
Mluvili spolu několik minut, než se k ní konečně naklonil a zašeptal jí do ucha.
"Vypadneme odsud…"
Mlčky přikývla. Je na čase. Už žádné čekání. Dnes v noci si řekne o svou odměnu…
Vezme si její tělo a sním nejspíš i její duši. A ona s tím nemůže nic udělat.
Teď už si připadala jen bezbranná a ztracená.
Zamířili spolu k východu a jí napadlo, co by mu řekla, kdyby jí dal šanci.
Řekla by mu, jak si v den jejich schůzky vzala Hiashi stranou a řekl jí o svém plánu. Jak jí pohrozil, že pokud nebude spolupracovat, zbije její matku tak, že jí, jak sám řekl "rovnou odvezou do nemocnice." Mohla by mu říct, jak se snažila přijít na nějaké řešení… ale jak přitom věděla, že ať udělá cokoli, matku neuchrání.
Protože jí neuchránila ani nikdy předtím…
Mohla by mu říct, jak jí výčitky svědomí zastavily, když už se s ním měla vyspat. Jak mu už všechno málem prozradila, jak doufala, že by alespoň jednou matku ochránila…
Najednou už nebyla v Suně.
Znovu se ocitla v hotelovém pokoji. Vzpomínky jí vířily před očima a ona jim nedokázala uniknout. Zase seděla na té posteli, s přikrývkou přitaženou k roztřesenému, polonahému tělu, a sledovala Sasukeho, jak stojí nad ní a pomalu se obléká.
"Hinato, ty jsi naivní. Myslíš, že jsem nevěděl, k čemu se chystáte?" Zasmál se řezavě a natáhl si bílou košili. Hinata v tu chvíli ztuhla a veškerá snaha bránit se a všechno mu vysvětlit jí opustila.
"O vašem plánu vím už dlouho… musím říct, že nejsi moc dobrá herečka. A pokud jde o ty šaty… mohla bys v nich rovnou yrazir na ulici." Pronesl chladně.
Dívka se schoulila do sebe, aby se ubránila před další ranou.
"Ale… já netušila…" Dostala ze sebe jen.
"Ušetři mě toho! Jasně, že jsi to věděla! Mám na to důkazy!" Vyštěkl a sáhl do kapsy svého saka. Odtud vytáhl malou obálku, kterou po ní hodil.
Fotky. Spousta fotek.
Ona o Hiashi jak spolu vchází do obchodu. Jak z něj vychází s taškou. Jak nastupují do auta…
"Ale kdy, jak…?" Vzhlédla k němu utrápenýma očima. Sasuke už byl skoro oblečený.
"Nechal jsem tě ten den sledovat. Jen abych se přesvědčil na vlastní oči." Ucedil.
"Ale… tys věděl… tys celou dobu věděl… od…" Lapala po dechu.
"Ano. Vím to skoro od prvního dne, co jsme se potkali. Takže všechny ty nesmělé, nevinné pohledy, ten přehnaný stud, to všechno bylo zbytečné. Zábavné, ale zbytečné…" Odpověděl ledově.
"Ale … jak jsi mohl? Proč… jsi to udělal?" Koktala zmateně, když k ní přiblížil svou dokonalou, ale chladnou a bezvýraznou tvář.
"Protože jsem po tobě toužil, Hinato… Chtěl jsem tě a věděl jsem, že tě můžu mít…" Sklonil se k ní a probodl jí znechucený a opovrživým pohledem.
"Oba víme, že bych tě mohl mít i teď…" Přeměřil si jí posměšně.
"… ale nemám zájem. Nechci tě už nikdy vidět." Zasyčel. Pak se otočil a odešel.
Ona ale ještě dlouho potom seděla na posteli, třásla se zimou a cítila, jak v ní něco pomalu umírá…

Ztracená ve své noční můře si Hinata ani neuvědomila, že už došli k východu ze sálu. Sasuke jí mimoděk vzal za ruku a zjistil, že je úplně ledová. Zmateně se na ní podíval. Byla tak bledá, že ho bodlo u srdce. Promluvil na ní, ale nereagovala. Tohle se mu nelíbilo. Bez okolků jí zvedl do náruče a vynesl jí z budovy. V autě jí pak opřel o sebe. Ať už to bylo cokoli, bylo jasné, že tohle nehraje. Tohle by nemohl hrát nikdo.
Ani v hotelu jí nepustil a donesl jí až do apartmá. Tam jí opatrně položil, nalil jí brandy a přinutil jí, aby to vypila. Hinata se zakrátko rozkašlala a celá se třásla. Pevně jí objal a držel jí, dokud se neuklidnila.
"Co… co se stalo?" Vzhlédla k němu zmateně. Tvář měl staženou starostí a ona přemýšlela, co jí asi mohlo vyvolat, a přitom zoufale toužila po tom, aby ta starost byla opravdová.
"Zřejmě jsi omdlela… i když jsi neomdlela. Už jsem to viděl, je to něco jako šok…" Řekl a něžně jí odhrnul vlasy z čela, čímž jí ještě víc zmátl. Jen matně si vzpomínala, jak za ním šla sálem, ale nic jiného už si vybavit nedokázala.
"Já nevím proč… promiň…" Zavrtěla hlavou.
"Neomlouvej se. Radši si běž lehnout, potřebuješ si odpočinout." Odbyl jí příkře. Malátně se tedy zvedla a odešla do vedlejšího pokoje. Byla k smrti unavená.
Sasuke vyšel na terasu a nechápavě zavrtěl hlavou. Jak může být kvůli tomu odpornému chlapovi smutná? Muselo to být kvůli němu, jinak si to vysvětit nedokázal. I když se není čemu divit, pořád je to její rodina.
Možná to byl jen zpožděný šok, pomyslel si cynicky. Určitě si myslely, že s matkou dostanou všechny Hiashiho peníze…
Při té myšlence se znechuceně ošil. Z náhlého popudu ale zamířil k pootevřeným dveřím ložnice. Opatrně nahlédl dovnitř, aby zjistil, že dívka leží schoulená na posteli a tiše spí.
"Ach, Hinato…" Povzdechl si.