Pomsta VII.

Sasuke se rozhodl nejet na jednání autem, ale jít pěšky. Potřeboval si urovnat myšlenky. Vzpomínka na ten polibek... a na Hinatu...ho zaměstnávala natolik, že se nedokázal zabývat ničím jiným. Zrychlil krok, jakoby nepříjemným myšlenkám chtěl uniknout.
Milenek měl přece už spoustu... tak co je tentokrát jinak?
Hinata je přece stejná, jako všechny ostatní.
Pak si ale rozmrzele vzpomněl, jak před pár týdny na ulici v Konoze zahlédl drobnou dívku s temně fialovými vlasy, a než se k ní dostal, jen aby nakonec zjistil, že je to někdo úplně jiný, srdce mu divoce bušilo a celý se třásl. Tehdy si to nechtěl připustit, ale tahle zdánlivě nevinná epizodka mu dlouho nedala spát. Možná kvůli tomu jí chtěl znovu vidět. Aby dokončil svou pomstu. Aby se vymanil z moci, kterou nad ním měla.
V duchu si nadával, že dal průchod tak nesmyslným myšlenkám, a podíval se na celou věc znovu, optikou chladné logiky, která ho proslavila. Pravdy byla, že po ní toužil, a ona mu poskytla záminku, aby se s ní mohl vyspat, nic víc. Byla jen další v řadě, nehledě na okolnosti. I když pořád ještě nevěděl, jestli ho neklamala od samého začátku.
Byla ale součástí plánu, který ho měl zničit, na to nesměl zapomínat. Nemohl jí důvěřovat.
Ale teď, po pár hodinách strávených v její společnosti-byť se ani nenamáhala předstírat, že by s ním byla ráda-poprvé v životě zatoužil vzít si odpoledne volno.
Jenže jen díky své pevné vůli se dostal tak daleko, tak proč by jí měl najednou zpochybňovat?
Vždyť nešlo o nic jiného, než o sex. A i když po Hinatě toužil víc, než po jakékoli jiné ženě, pořád to byl jen chtíč. Nic víc. A přece...
Nesnesl pomyšlení, že by ho pořád mohla mít tak omotaného kolem prstu.
Hinata stála před výtahem a zaraženě pozorovala svůj odraz v prosklených dveřích. Skoro se nepoznávala. Hiashiho pokusům udělat z ní dámu se vždy bránila a sama se nikdy nepřinutila takhle se vyšňořit. Výsledek ovšem vůbec nebyl špatný. Znovu zmáčkla tlačítko výtahu, přičemž se jí žaludek stáhl nervozitou.
Sasuke seděl na baru a popíjel drahou whisky.
Snad všechny ženy k němu vysílaly obdivné, nepokrytě žádostivé pohledy. Věděl o nich, cítil je, byl na ně zvyklý a stejně jako jindy je po sobě jen nechával sklouznout. Stál teď jen o pozornost jedné tmavovlásky s levandulovýma očima, přestože mu bylo jasné, že spíš něž touhu v nich najde vzdor.
Připravil se na to, až jí znovu uvidí. Obrnil se. Celé odpoledne se mu vkrádala do myšlenek, připravovala ho o soustředění. Ten pocit už znal z dřívějška. A po telefonátu do své konožské kanceláře už věděl, že po něm bude chtít víc než jen dům pro svou chudou, údajně nevinnou matku. Mnohem víc.
Hovor v baru z ničeho nic utichl. Sasuke pomalu vzhlédl od sklenky a v zádech ho zamrazilo. Ve dveřích stála Hinata. Vzduch mu uvízl v hrdle a on se nezmohl na nic jiného, než němě zírat. Vypadala úchvatně.
Viděl, jak se rozhlíží po místnosti. Měla na sobě světle modré šaty, stažené tenkým proužkem pod ňadry, z pod něhož lehká látka splývala až na zem. Vlasy měla sčesané k jedné straně a zachycené jednoduchým stříbrným hřebínkem. Mezi těmi přehnaně nastrojenými a nalíčenými ženami, byla jako zářivá perla.
Jejich pohledy se konečně setkaly a jí se nahrnula barva do tváří. Uchiha pevně sevřel skleničku se zaltavou tekutinou. Zamířila k němu a on na okamžik pocítil silné nutkání utéct, Jakoby najednou zjistil, že se řítí do velkého nebezpečí. O chvíli později už ale stála před ním a on se nestačil ani hnout. Očima jemně zvýrazněnýma černými stíny k němu vzhlédla.
"Pokud jsi připravená,můžeme jít..." Řekl a nervózně si odkašlal.
hináta zapátrala v jeho obličeji po jakémkoli náznaku emoce. Nenašla však nic. Jen jí majetnicky vzal za ruku a vyvedl ven z hotelu, kde už na ně čekala limuzína.
Zdálo se jí, že nevypadá šťastně.
"J...je všechno v pořádku?" Zeptala se opatrně. Odpovědí jí však byl jen nevrlý pohled.
"Jen se mi zdálo, že ti něco dělá starosti... je to kvůli práci?" Zkusila to znovu.
"Co to má znamenat?! Hraješ si teď na milou hodnou starostlivou ženušku?! Snažíš se mě okouzlit... vyvolat ve mě falešný pocit bezpečí?!" Zavrčel nebezpečně.
"O čem to mluvíš?" Zamrkala překvapeně.
Věděl, že se chováhloupě a že reaguje na něco, co možná ani neexistuje, ale nemohl si pomoct. Chtěl jí odehnat do bezpečné vzdálenosti.
"Musela jsi vědět, že jsem Hyuugu skoro zničil-on to alespoň věděl- Nevěřím ti! Vím, že máš zálusk na něco mnohem víc, než jen na dům!!" Vykřikl. Z jeho obličeje čišelo opovržení a Hinata se celá roztřásla, ve snaze potlačit slzy, které se jí draly do očí.
"Copak nestačí, že jsi přesvědčený, že jsem tě tehdy zradila? Teď mě chceš obvinit z něčeho dalšího?" Vzlykla.
"Tím si buď jistá. A pokud si myslíš, že jako moje milenka si můžeš dělat, co chceš, měla by sis to rychle rozmyslet!" Přisvědčil mrazivě.
Hinata byla zděšená. Jak mohl přijít na něco takového? Sasuke si jí k sobě, pro odpověď, přitáhl za ruce a naklonil se k ní. Marně se snažila nepodlehnout jeho opojné vůni a narůstající blízkosti.
"Myslíš si, kdoví jak nejsi mazaná, viď? Nejdřív se sotva dotkneš peněz, které jsem ti dal na oblečení... pak mě jen tak mimochodem dovedeš k té kraksně, jako bych nevěděl, že jindy se vozíš v něčem mnohem nablýskanějším!" Ušklíbl se.
"Cože?!" Vytřeštila na něj oči.
"A to všechno nepochybně jen proto, aby mi začalo vrtat hlavou, jestli jsem k tobě přece jen nebyl nespravedlivej!!" Pronesl pohrdavě.
"To je šílené..."Špitla lítostivě. "Možná jsem jiná než..."
"Jiná? Ani bych neřekl, Hinato. Vždycky si říkají o to, co chtějí. jsou alespoň upřímné. Kdežto ty... ty jsi podlá a prolhaná!" Vmetl jí do tváře. Jeho slova jí citelně zasáhla, přesto se bojovně narovnala.
"A ty jsi pěkný cynik!" Odfrkla si.
"Možná máš pravdu. Matka mě naučila, co ženy od svých bohatých milenců chtějí a ještě jsem nepotkal takovou, která by mě přesvědčila o opaku.
Mám pocit, že jste se mě se svou matkou rozhodly znovu napálit, ještě ze mě něco vyždímat, když jsem se sám vrátil..." Usmál se zlostně.
Při zmínce o matce Hinata ztuhla. Celá pobledla a hlas se jí roztřásl.
"Už nikdy takhle o mé matce nemluv! Tohle je jen mezi mnou a tebou. Víc vědět nemusíš. Jí z toho vynechej. " Řekla tiše.
Její prudká reakce ho zarazila. Zdálo se, že je skutečně naštvaná. Zkoumavě si jí prohlížel a snažil se z jejího výrazu něco vyčíst. Náhle se ale uklidnila a se zářivým úsměvěm dodala:
"Pokus jde o šaty, koupila jsem si jen to, co teď potřebuju... a co je špatného na tom, že mám z těch hadříků radost? Konec konců, jsem teď tvá milenka, nebo ne?
Jestli mě ovšem nechceš nechat jít. Když mnou tak pohrdáš..."
Víc říct nestačila, jen zaslechla, jak prudce vydechl a pak jí umlčel ústy. A přestože v ní všechno křičelo a chtěla se od něj odtáhnout, bezvládně se mu svezla do náruče a přitiskla se k jeho pevnému tělu. Jeho vůně jí rychle stoupala do hlavy, ale Sasuke se od ní najednou odtáhl a ona zjistila, že auto už zastavilo. Než otevřel dveře, ještě na ní vrhnul ledový pohled.
"Pamatuj na to, že jsi má milenka, Hinato. Nic víc." Procedil.