Nezávazně pro osamělá srdce - Vězněm v jeho domě

„Potřebuji nutně vrátit moji bundu,“ ozval se naléhavý hlas v telefonu, když jsem ho zvedl.

Nevěřícně jsem zíral na displej mobilu a znovu se ubezpečil, že mi opravdu volá Takumi.

„Venku už je skoro tma, opravdu ji tak nutně...,“ zkoušel jsem smlouvat.

„Hned!“ a zavěsil.

Si dělá srandu. Co je tak důležité na jeho bundě. Týden ji nepotřeboval a teď abych se přetrhl. Začali se mi vybavovat podivné věci, jako revolver, pouta, zabijácky nůž, hlína, a nakonec dvě vrásky uprostřed světlého obočí a pramen blonďatých vlasů vytvářející rozšklebenou jizvu přes oko barvy bezmráčkového nebe. Ještě nikdy jsem nebyl tak rychle oblečený, jako teď. Vytáhnul jsem kolo ze sklepa a překročil povolenou rychlost v parku.

Otevřel mi jen v kimonu, nepřepásaném, takže byl spíš nahý, než oblečený. Vtáhnul mě dovnitř a opřel se o mě.

„Vysvleč se,“ zaútočil na mě.

Jeho výraz v obličeji mě vyděsil. Oči mu divně plály a po kůži mu stékaly všude kapky potu. Rozklepaně jsem ze sebe sundal jeho bundu a podal mu ji. Vzal mi ji z ruky a hodil ji za sebe.

„I zbytek,“ řekl tvrdě.

„Co?“ vyhrkl jsem. „Proč se mám svlíkat?“

„Daisuke!“ vyslovení mého jména zahrnovalo vše. Od možnosti roztavení ve vaně plné kyseliny sírové až po rozčtvrcení mé maličkosti na malé kostičky do guláše.

Během půl hodiny jsem stačil překonat svůj rekord v oblékání i vysvlékání. Zůstal jsem tam stát jen v ponožkách a spodním prádle. Přejel mi prsty po odhaleném hrudníku, přes břicho, které se pod jeho dotekem mírně zachvělo, a zastavil se na okraji trenýrek, mírně je stáhnul dolů, až odhalil pichlavé strniště rostoucích světlých chloupků po jeho důkladném oholení nožem.

„Všechno,“ vyloudil na tváři pro mě dost nebezpečně úchylný úsměv.

„Má to nějaký význam, abych byl nahý?“ zaprotestoval jsem.

Zamračil se.

„Je tu něco, čemu jsi nerozuměl?“

Polkl jsem a shodil ze sebe i poslední kousky oděvu. Zakryl jsem si rukama své nádobíčko a zatvářil se ukřivděně. Takumi se ohnul, jedním pohybem si všechno moje oblečení shrnul do ruky, otevřel dveře a vyhodil moje svršky ven na trávu. Pak k nim jen skopl moje tenisky a dveře zavřel. Než jsem stačil otevřít pusu, namačkal vedle dveří kód a ozvalo se táhlé pípnutí a cvakly zámky.

„Moje věci!“ vyhrkl jsem.

„Dnes večer tu zůstaneš,“ řekl a otočil se. „Možná i zítra.“

„Nechápu. Jsem tu jako nahej vězeň? Proč?“

„Je mi blbě a potím se. Nejsem schopen ani dojít na záchod natož si uvařit čaj,“ odpoví Takumi a zamíří do ložnice.

„Odmítám se o tebe starat, “ zaprotestoval jsem.

„Tenkrát,“ zašeptal Takumi, aniž by se na mě obrátil. „Nehnul jsem se od tebe na krok...“

Zarazil jsem se. Jeho dlaň na břiše, zahřívající bolestivou ránu. Pokaždé, když jsem se probudil, mohl jsem se ujistit, že je semnou.

„Byl jsi u doktora?“ zeptal jsem se.

„Nic vážného mi není,“ odsekl Takumi a těžce se svalil na zem na matraci.

Nikdy jsem v jeho ložnici nebyl. Byla klasicky zařízena, jednoduše, na zemi futon, s nízkým stolkem u hlavy, lampičkou s papyrusovým stínidlem, bez skříně, jen taburetek za jednobarevnou zástěnou. Za hlavou mu na stěně dominovala malba přes celou zeď.

Sjel jsem pohledem na ležícího Takumiho, jak těžce oddychuje a poprvé jsem ho viděl, jak je bezmocný. Položil si paži přes oči, aby si je zastínil před dotěrným světlem. Klekl jsem si k němu a položil mu dlaň na čelo. Opravdu hořel.

„Máš aspoň teploměr?“ zeptal jsem se ho. Neodpověděl. Setřel jsem mu krůpěje potu a přetáhnul přes něj prostěradlo.

Zvedl jsem se, zhasl světlo a šel najít kuchyň. Jeho kuchyň je velká. Nikdy jsem nepochopil, proč má někdo velkou kuchyň. Mě stačí jeden metr. Tohle monstrum, ve vysokém černobílém lesku... a ještě to nemá kliky. Trvalo mi chvilku, než jsem přišel na systém, že se dvířka jen přitlačí a vyjede na mě požadovaný šuplík. On tu snad ani nevaří, nikde není jeho obtisk. Zatím co mých už je tu stovky. Chtěl jsem najít jen hrnek a lžičku. V konvici zavřela voda. Měl slušný výběr čajů, jedna celá přihrádka byla vyhrazena pouze pro ně. Zalil jsem do čajové konvičky zelený Sen-cha. Na podnos jsem dal misku se studenou vodou a čistou utěrku jsem si přehodil přes rameno.
Takumi hlasitě dýchal, stále s rukou přes obličej. Měl vytaženou jednu nohu a prostěradlo si tiskl mezi stehny. Chvíli jsem ho jen pozoroval, s tácem v ruce, osvětleného jen slabým světlem z lampičky, která na stěny vrhala dlouhé stíny. Už chápu, proč snáším jeho podivné manýry. Proč mě tak přitahuje. Proč vždy podlehnu. Proč mám právě teď problém si kleknout vedle něj. Protože jde všechno vidět, kruci! Položil jsem tác na zem a snažil se nemyslet na zbytek těla, zahaleného do prostěradla, kopírující každou jeho nerovnost. Otíral jsem mu namočenou utěrkou kapky potu z čela a přejížděl mu po hrudníku. Neodvážil jsem se ho dotknout, protože jen náhodný dotek konečků prstů, ve mě podněcoval silnou touhu se s ním milovat. Několikrát za noc jsem to zalomil v kleku, několikrát jsem se probudil se ztuhlým krkem, abych Takumimu dal napít a nekompromisně do něj narval prášek na snížení horečky.
Ráno jsem byl ztuhlý a měl problémy se zvednout. Takumimu jsem vyměnil propocené prostěradlo za nové. Měl nachystanou hromádku čistých položenou na taburetu. Cítil jsem se trapně, snažil jsem se na něj nedívat, protože můj nerozlučný parťák dával neustále najevo svůj zájem a Takumi se tím vyloženě bavil. Přejel mi dlaní po stehně, přes lýtko ke kotníku a jen prsty objel trčící kostku. Zasténal jsem nahlas, aniž bych chtěl a vyhrkl jsem, že něco uvařím a utekl do kuchyně.

Za denního světla jsem opět musel obdivovat jeho kuchyň. Do oka mi padla na boku skříňky pověšena zástěra. Spíš zástěrka. Nejspíš jeho dcery. Měl jsem na sobě opět růžové poníky a zástěra mě kryla tak akorát pod moji chloubu. Lepší než být nahý, když mi Takumi zabavil veškeré oblečení a já na sobě odhaloval vše, co mělo být před jeho zrakem skryto. Podíval jsem se na nohy, kde mi paty trčely na zem z těch růžových nadýchaných pantoflů, které byly jediné, co jsem našel. Moje osobnost nemohla být víc potupena.

Otevřel jsem ledničku. Doufal jsem, že tam bude mít tak akorát prošlé mléko a shnilou zeleninu, jak to normálně u svobodných mládenců bývá. Zatraceně, měl ji nacpanou až k prasknutí a kdyby měla každá ta věc zuby, vrhaly by na mě odlesky svých perfektních a čerstvých vizáží. Vytáhnul jsem zeleninu a začal ji krájet. Něco výživného mu uvařím. Našel jsem kuchařku. Bude to brnkačka. Shrnul jsem nakrájené suroviny do vařícího hrnce a začal listovat v knize. Odsunul jsem stojánek s oleji, abych si udělal místo. Opřel jsem se lokty o kuchyňskou linku a studoval postup, když se o mě otřely teplé ruce.

„Takumi, proč neležíš v posteli,“ vyhrkl jsem a chtěl se otočit, ale jeho tlak na moje pozadí byl tvrdý a rukama zapřenýma o hranu linky mi nedovolil se ani pohnout.

„Můžeš mi vysvětlit, proč děláš bordel v mé kuchyni?“ zavrčel mi Takumi do ucha.

„Chtěl jsem ti něco uvařit,“ vyhrkl jsem a vykřikl, když mi Takumi sevřel bolestivě obě zápěstí k sobě a položil je doprostřed otevřené kuchařky.

Otřel se mi horkým penisem mezi stehny a několikrát s ním zajel dovnitř a ven.

„Takumi, jsi nemocný...“

„Teď je mi fajn,“ odsekl a přejel mi jazykem po páteři. „Máš slušivý obleček.“

„Takumi!“

Rozkopnul mi nohy od sebe a zajel mi hřbetem ruky mezi půlky. Zasténal jsem. Sebral ze stolu lahvičku s rýžovým olejem a nakapal mi několik kapek do míst, kde je ihned setřely prsty a vnikly dovnitř. Vyjel sem jim bezmyšlenkovitě vstříc a zakousl se do paže.

„Někdo je tu hodně nadržený,“ zajel hluboko a protočil prsty do stran. „Chtěl bys mě?“

„Co kdybych napřed něco uvařil?“ navrhl jsem mezi rychlými nádechy.

„Umíš vařit?“ přidal další prst a já se prohnul v páteři, až jsem si ohobloval napnuté bradavky o mramorový studený povrch pracovní desky.

Zavrtěl jsem hlavou. Do nitra mi pronikly další kapky oleje a hned na to se do mě probil Takumiho pevný penis. Vykřikl jsem a začal rychle rozdýchávat ten tlak. Mazlil se semnou hned na začátku, jen si třel žalud a tiskl mi levou půlku zadku.

„Tak co s tím provedem?“ zeptal se tiše Takumi.

„Chci tě,“ zaskuhral jsem. „Zatraceně.“

Vjel do mě až na konec, tiskl mě dlaní do páteře, abych se ani nepohnul a pak ten dlouhý vláčný pohyb udělal ještě několikrát. Mučil mě těmi pomalými nájezdy, že i moje nádobíčko na to reagovalo a naráželo o dvířka a třelo se o hladký lesklý povrch lamina.

„Neslintej mi na moje věci,“ přirazil silněji Takumi a já cítil, že už ho to samotného mučí a musí přejít na svou obvyklou zdrcující frekvenci. „Nezůstane tu ani smítko!“

Kašlu na něho. Dýchal jsem tak překotně, že jsem nestačil polykat sliny. Jeho ruka mi několikrát surově přetáhla kůži přes žalud a narazila s ním do tvrdého povrchu. Sevřel jsem se pod tím náporem intenzivní bolestivé slasti a vykřikl. Rozvázal mi zástěrku a několika rychlými pohyby mi omotal kořen penisu růžovou mašličku.

„Počkáš na mě, nic beze mě, rozumíš?“ zavrčel mi do ucha a začal do mě náruživě bušit.

Snažil jsem se zadrápnout nehty do hladkého povrchu, ale nešlo to. Začal jsem rolovat listy kuchařky do dlaně a vytrhávat stránky. Takumi mě chytil za zápěstí, vytrhl mi knihu z ruky a zkroutil ruku na záda.

„Nic tu neničit!“ drtil mi slova u ucha a znovu nasadil své vražedné tempo.

Bradavky se třely o hladký povrch a hloubka Takumiho penisu uvnitř mě byla tak intenzivní, že se vše ve mě zkroutilo do nadcházejícího orgasmu. Takumi se několikrát prohnul a vyplnil mě takovým způsobem, že nestačil ani ze mne vystoupit a cítil jsem, jak mi jeho sperma teče po stehně. Několikrát prudce narazil, i přesto, že ho to už bolestivě vzrušovalo. Naklonil se mi na záda, stíral svoje sperma do dlaně a nanesl ho na můj penis. Povolil mašli u kořene, a aniž by ze mne vyklouzl, začal mi masírovat rychlými tahy mého nadržence, tvrdě narážel do kuchyňských dvířek. Přestal jsem křičet a začal se třást, jak mě zaplavila omamující vlna, podrážející mi nohy. Klesal jsem dolů na kolena, pod těmi návaly, Takumi mě stále drtil, sjížděl semnou dolů a já si značil cestičku po černých dvířkách až na zem, kde ze mě Takumi vymačkal poslední zbytky na chladnou leštěnou podlahu.
Líbal mě na krku a tiskl se mi na záda. Jeho ruka mě držela kolem pasu a hladila po rychle se zvedajícím hrudníku, až na břicho, kde přejížděl prsty po vystouplých okrajích jizvy.

„Nezapomeň to tady uklidit,“ šeptal mi do vlasů, nenadále ze mě vyklouzl, otřel si urousaný penis o má záda a odešel.

Zůstal jsem chvíli klečet na zemi a vytvářel svým horkým dechem na lesklá dvířka mlhavá kolečka. Poslouchal jsem, jak poklička poskakuje a pak voda vytéká z hrnce a prská po rozpálené ploše. Srdce se pomalu uklidnilo a já se mohl konečně postavit. Sebral jsem papírové utěrky a stíral moji nadílku z kuchyňské linky. Šel jsem se podívat na Takumiho, jak leží až po bradu zakrytý dekou a oddychuje. Chci se k němu přitulit. Cítit jeho kůži na své. Otevřel oči a podíval se na mě. Horečka se mu začala drát opět do očí.

„Asi si nic nedám,“ řekl Takumi. „Nemám na nic chuť.“

„Jasně,“ kývl jsem, že chápu a vrátil se do kuchyně.

K zelenině jsem jen přihodil nudle a udělal polévku, kterou jsem pak sám jedl. Seděl jsem na nějakých designových židlích, která byla každá jiná a měla své osobité kouzlo. Měl to tady docela vkusně zařízené. Nic teda pro mě. Nechtěl bych to uklízet, stačil mi úklid po mém 10-ti minutovém pobytu v kuchyni. Uvařil jsem mu čaj a sedl si vedle něj. Usrkával jsem ten horký mok a sledoval stěnu za ním. Ten výjev byl uklidňující. Jednotlivé větve vás vtahovaly dovnitř, lákaly do té spleti podzimních barev, nutilo vás to hrabat rukama, prodírat se tím listím a zjistit, co je za tím. Zvedl jsem se a šel si to prohlídnout blíž. Přejel jsem po stěně prsty a zjistil, že to není tapeta. Někdo to nakreslil barvami. Některé listy byly plastické, vystupovaly z obrazu a byly jak živé. Muselo to stát majlant, nechat si na zeď nakreslit takové dílo. Kde bere na všechno ty prachy? Co dělá po večerech, že na mě nemá čas? Že si mě vyhlíží v dobách, které nejsou zrovna pro sex ideální? Sjel jsem pohledem na okraj, odsunul vysokou vázu s větvičkami a přejel po podpisu, který se tam schovával. Proč je tady Takumiho jméno? Potřebuje všechno vlastnit?

„Líbí se ti?“ ozvalo se za mnou.

Takumi ležel na břiše a pozoroval mě.

„Je to dokonalé, vtahuje tě do vnitř,“ položil jsem dlaň do listí. „Zajímalo by mě, co je za tím. Je to takové tajemné. Kdo je autorem?“

„Co na tom záleží,“ usmál se a otočil se zpátky na záda. „Pojď si za mnou lehnout. Dostávám zase zimnici. Tvoje tělo nádherně hřeje.“

Vlezl jsem si za ním pod deku. Objal mě a jeho vlasy mě šimraly na hrudníku. Cítil jsem, jak z něj sálá teplo a jeho tělesná teplota se zvyšuje. Těžce dýchal a třásl se zimnicí. Třel jsem mu záda a jeho kůži na zadku. Jsem docela unavený a jeho zuřivě tlukoucí srdce mě ukolébávalo.

Kapky deště mi dopadají na obličej. Jsou teplé. I přestože ležím v dešti, není mi zima. Bolí mě nohy a ruce. Nejspíš mě něco srazilo. Mám minimálně vnitřní krvácení. Tlak v podbříšku je totiž nesnesitelný. Vykřiknu bolestí a prohnu se. Teplo se mi rozlévá po těle. Každou buňkou těla mi proniká vzrušivé chvění. Tak takhle se člověk cítí, když umírá.

Znovu jsem vykřikl a otevřel oči. Kapka mi dopadla přímo na rty, byla jemně slaná. Takumi se nade mnou skláněl, drtil mi penis v ruce a několikrát ho projel po celé délce v rychlých pohybech. Zaprotestoval jsem očima, ale jeho penis už byl skoro celý ve mě a já se jen slastně prohnul, abych mu pomohl. Odtlačil mi nohy víc od sebe a nechává se mými pohyby pánví ojíždět. Pot mu stékal po hrudníku, který se zvedal pod rychlými nádechy. Jak si mě tak mohl spícího vzít! Ku.va! Nic mu není svaté. Všiml si, že začínám přemýšlet, nalehl na mě celou svou vahou, až jsem se koleny skoro dotýkal matrace vedle hlavy a rozdrtil mi penis svými břišními svaly.

„Měl jsem na tebe hroznou chuť,“ řekl na omluvu a začal mi olizovat ucho.

Vypadla mi z hlavy moje výtka a svíjel jsem se pod těmi vzrušivými impulsy. Takumi do mě pronikal krátce a prudce, jak mu to poloha dovolila, jen jsem pod každým nátlakem tlumeně vykřikl. Vjížděl pod úhlem, který mě neskutečně vzrušoval, moje chlouba se otírala o zpocenou kůži, bolestivě a tvrdě. Cítil jsem, že se ve mě všechno hroutí, jak červí díra a vše pohlcuje, vztahuje do sebe a drtí do malé krychličky. Takumi se nadzvedl, propustil mého miláčka ze sevření a přešel na svoje rychlé tempo, narážejíc svými třísly, až to zapleskalo. Byl tak nenasytný, lámal mi nohu, až jsem vykřikl bolestí a chytil ho za ruku, aby přestal. Pustil mi nohu a sevřel mi zápěstí, zapřel se za ně, vrčel a křečovitými záškuby se do mě vystříkal. Stáhnul mi ruku dolů k mému penisu a sevřel mi prsty kolem něj takovým způsobem, že mi ho ihned odkrvil.

„Takumi,“ zaskučel jsem.

Sjel mi hlavou do rozkroku a přes sevření, které nepovolil, mi začal drsně jezdit jazykem po fialovém žaludu. Vytasil svoje perfektní zuby a jeho zkus nebyl zrovna z nejjemnějších. Snažil jsem se posadit a sundat si tu piraňu z rozkroku, ale byl neodbytný, otíral si svoje zuby o citlivou kůži na mém penisu. Zajel mi prsty do vnitř, což jsem nečekal a nevěděl, na jakou stranu se prohnout. Zachvěl jsem se v poslední křeči, neměl jsem tušení, co semnou Takumi dělá, jak to bylo intenzivní, jen jsem rychle dýchal, aby mi tlak nezpůsobil mozkovou příhodu. Uvolnil jsem to napětí skrz mého drahouška, který sebou bolestivě zaškubal a obdařil moje břicho dávkou spermatu. Takumi na mě nalehl, otíral se o mě a mazlil se s tvrdými bradavkami. Chytil jsem ho za ramena a chtěl ho od sebe odtlačit. Podebral mě pod zády a dál brouzdal jazykem po mém rozpáleném těle. Zaryl jsem mu nehty do zad a nešetřil jsem ho.

„Křičíš, co na to řeknou sousedi,“ zašeptal mi do tváře.

„Nemáš sousedy,“ vydechl jsem vzrušeně a pak jsem se usmál. Jo, tohle uvolnění jsem potřeboval. „Nemůžeš mě takhle znásilňovat, když spím.“

„Měl jsi erekci a tlačil jsi mě do zadku,“ zavrčel Takumi. „Nemohl jsem spát.“

Chvíli si pohrával s mými vlasy a pak sjel na bok vedle mě a zíral do stropu.

„Stejně pořád nemůžu pochopit, proč jsi to udělal,“ řekl do ticha. „Nelíbí se ti to? Jsem moc hrubý?“

„Protože jsem pitomec,“ odpověděl jsem. „Vím, že to nic nesmaže. Takumi...“

Chtěl jsem ho obejmout, ale otočil se ke mě zády a přitiskl si ruce k tělu. Nepřehlédnutelné odmítavé gesto. Zvedl jsem se a šel se osprchovat. Nahlédl jsem do pokoje jeho dcery. Raději přespím tady. V neposkvrněném místě. Tady mi určitě všichni odpustí. Položil jsem nohy na čelo postele, jak byla krátká a pozoroval létající víly, mihotající se u stropu. Z polic na mě zírala plyšová zvířata. Jejich skleněné oči byly plné výčitek. Nevím, jestli tohle byl dobrý nápad. I ty hračky ví, že jsem zradil. Schoulil jsem se do klubíčka a přitiskl k sobě velkého růžového medvěda, který začal slabě svítit. Být dítětem a hodit všechny starosti za hlavu. Dobrý nápad, ale zcela nemožný zrealizovat. Ten usínací medvěd opravdu fungoval. Neměl jsem žádné sny. V tomhle pokoji nebyla žádná negativní energie.

Chci aspoň tričko. Nebo ručník kolem pasu. Zíval jsem u stolu a usrkl kafe. Takumi zase hořel, dal jsem mu prášek na snížení teploty a budu mít od něj aspoň dvě hodiny pokoj. Kde má nějaké oblečení? V ložnici jsem neviděl žádnou skříň. Mám zakázané tady čmuchat. Nechal jsem kafe kafem a šel se porozhlédnout po domě. Velké dřevěné dveře mohly znamenat jen jedno, šatna. Takumi má šatnu? Odhrnul jsem ty velké dvě plotny sahající až do stropu od sebe. Otočil jsem vypínačem a přede mnou se rozblikala dvě světla, odhalující velký prostor, plný oblečení, pověšených na ramínkách. Otevřel jsem pusu do kořán. Chtěl jsem jen tričko. Tady ho asi nenajdu. Vyžehlené policejní košile, pracovní, sváteční, do terénu. Několik obleků. Hodně obleků. Na co potřebuje obleky? Nejsou nové, vypadá, že v nich chodí často. Spoustu košil. Kožené věci na motorku. Sundal jsem jednu košili z ramínka a hodil si ji na sebe. Páni, jemná a voňavá. Spoustu krabic. Pásky, řemeny. Kožené rukavice.

Zašmátrám po krabici, schované vzadu. Ušklíbnu se. Takumi má pěknou sbírku erotických pomůcek. Zamávám silikonovým didlem. Tohle poznávám, přišel jsem s ním o panictví. Uchychtl jsem se. Mým tělem projede vzrušující vlna, když jsem si vzpomněl na naši první noc na pohovce. Sáhl jsem si mezi nohy, abych se ujistil, že mám erekci.

„Jsi fetišista?“ ozvalo se za mnou.

Didlo mi úlekem vypadlo z ruky.

„Máš na sobě moji košili,“ chytil mě za ramena a vztekle ji ze mne serval. „Nerozumíš některým mým slovům, jako je nečmuchat, nesahat na moje věci?“

Chytil mě za vlasy a z pokleku u krabice mě donutil položit se hrudníkem na podlahu.

„Takumi, vždyť se tak nic nestalo,“ zaprotestoval jsem. „Nemůžeš mě nutit tady chodit nahý...“

„Vzpurný Daisuke,“ zavrčel mi do ucha. Sáhl mi mezi nohy a nahmatal moji erekci. „A ještě se tu vzrušuje nad mýma hadrama. Sám.“

„Takumi, už to přeháníš. Jen jsem chtěl něco na sebe,“ obhajoval jsem se.

Takumi mě převalil na záda a položil se mi na břicho. Zalomil mou chloubu do bolestivé polohy, až jsem vykřikl.

„Prosil jsem tě, aby ses v mém domě choval slušně. Jen jsem po tobě chtěl, aby ses o mě postaral v nemoci.“

Jeho hlas nezní vůbec přívětivě. Zalovil rukou v krabici a vytáhl namotaný tenký provaz. Políbil mě na klíční kost a otiskl do ni zuby. Posadil se mi na břicho, drtil mezi svými půlkami mou erekci a já jen mohl pozorovat, jak ho to samotného vzrušuje. Pohnul pánví a silně se o mě otřel. Smotaným provazem mi přejel po ústech a přimhouřil oči.

„Nejspíš tě budu muset donutit poslouchat,“ ušklíbl se a náhle ze mě slezl.

Chtěl jsem zvednout, ale zaklekl mi kolenem do rozkroku a přitáhl si ke mě ruku.Na mém zápěstí udělal úhledný uzel.

„Takumi, nemusíš mě svazovat, už se ti nebudu potulovat po baráku,“ sliboval jsem.

„Nevěřím ti,“ odsekl Takumi a ohnul mi nohu v koleni. Protáhl pod ním mou svázanou ruku a zvedl se.

Sledoval jsem ho vyděšeně pohledem. Přehodil provaz přes tyčku mezi ramínky. Zatáhnul za provaz, že jsem si svou rukou nadzvedl ohnutou nohu a já znovu zaprotestoval. Přehodil provaz přes tyčku na protější straně a opět si mi klekl mezi nohy. Zatlačil na volnou nohu, zalomil ji v kolenu, dostal ji do stejné výšky, až jsem se odlepil pánví od země, podstrčil pod ohybem mou druhou ruku a provaz omotal silně kolem zápěstí.

„Nelíbí se mi to,“ zavrčel jsem a začal se třást, když mi zbytkem provazu přejížděl po vystouplých klíčních kostech a drsnými vlákny zavadil o bradavky, kterým bylo jedno, co se o ně otírá a vyšly té pozornosti vstříc.
Neodpověděl mi. Jen pozoroval mé reakce, když mi provazem zkoumal kůži. Minul mou erekci a zavadil o otvor, na který měl perfektní výhled.

„Chci, aby sis to jednou pro vždy zapamatoval Daisuke,“ sklonil se mi do klína a objel mi jazykem žalud, který jedním pohybem své ruky odhalil.

„Takumi, pochopil jsem to. Můžeš mě prosím odvázat?“

„Tohle se ti moc líbilo, že?“ přejel mi přes ústa gelovým didlem a strčil mi ho do pusy.

Nestačil jsem říct nic na protest a navlhčené didlo mými slinami mi zatlačil mezi půlky. Vyjekl jsem a škubl rukama, které zapříčinilo jenom to, že se mi provazy zařezaly do kůže na zápěstí a zvednul jsem si ještě víc nohy.

„Budeš mít zbytečně rozdrásané ruce, když se budeš hýbat,“ napomenul mě a pohladil mě dlaní po vnitřní straně stehna, až jsem se vzrušením kousl do rtu. „Musíš být v klidu.“

„Sakra jak mám být v klidu,“ zasyčil jsem. „Nemůžeme se konečně milovat normálně?“

„Normálně jsme to dělali do teď...,“ řekl jen tak mimochodem a nahnul se nade mne, vzal do ruky konec provazu a omotal mi ho kolem krku. „Možná tě tohle donutí mě poslechnout.“

„Takumi...,“ jeden nepatrný pohyb jeho ruky mě donutil mlčet, jak se mi umělá vlákna otřely o překotně skákající ohryzek.

Nanesl gel na didlo a krátkými posuvy hloub a hloub se do mě probíjel. Zjistil jsem, že každý můj protest rukou, pohne i druhou a ta mi stáhne smyčku kolem krku.

„Nehýbej se Daisuke, děláš si to těžší,“ zašeptal Takumi a vysune ven a prudce zasune zpět gelovou náhražku penisu.

Moje tělo se chvělo a rychle dýchám. Přestal jsem cukat rukama a soustředil se jen na tlak uvnitř sebe. Každý pohyb jsem doprovázel hlasitým výdechem. Takumi ho zatlačil co nejhlouběji, několikrát nasál mou erekci, až jsem se zakloněním hlavy skoro uškrtil a objel mi jazykem bradavky, aby se připomněl.

Cítím, jak se mi o stehna a o zbytek didla otíral svým tvrdým penisem.

„Chceš mě, Daisuke?“ zašeptal mi do úst. „Nebo myslíš pořád na doktůrka? Nebo nás chceš oba?“

„Už jsem se ti omluvil,“ vydechl jsem a snažil se ulovit jeho rty, kterými uhýbá a nechce mi je poskytnout.

Nadzvedl se a zkoumavě si mě prohlídl. Jakoby přemýšlel a hledal odpověď. Při tom zkoumavém pohledu si promnul několikrát svou chloubu a věnoval ji kapku gelu. Otočil ve mě didlem, až jsem pod tím nečekaným pohybem vykřikl.

„Neodpověděl jsi,“ řekl zklamaně. „Takže myslíš i na něj?“

Stáhnul jsem ruce k sobě pod tím bolestivým tlakem a sebral si tak vzduch z plic. Povolil jsem ruce, ale se staženou smyčkou už to ani nehnulo. Takumi se do mě tlačil po kouscích, snažil se ukořistit své místo vedle gelového didla, aby byly ve stejné hloubce, a pak se kolem něj začal třít, sem tam ho vzal sebou, v synchronizovaném tahu. Otíral se tvrdě o velmi citlivá místa, která rozesílají dál do mého těla vzrušující impulsy. Cítím, jak mi vyteklo pár kapiček touhy a všechen ten slastný pocit se shromažďuje do jednoho místa. Takumi se náhle přestal hýbat a na mém břiše přistály dvě jeho polobotky.

„Takže tobě se to líbí,“ ušklíbl se Takumi. „Líbí se ti mít nás oba. Nedovolím mu, aby si tě vzal.“

Vytáhl z boty tkaničku a omotal ji kolem kořenu mé erekce.

„Takumi, patřím jenom tobě,“ vykřikl jsem na svou obhajobu.

Druhá tkanička v jeho ruce. Stáhnutím kůže odhalil můj žalud a podvázal ho druhým provázkem.

„Dokaž to,“ olízl svoje zašněrované dílo a prudce do mě vjel.

Kousl jsem se do rtu. Ucítil jsem sladkou krev na jazyku, ale nepovolil jsem v drcení rtů svými zuby. Takumiho prudké vpády mi braly dech, trhaly plíce na kusy, a i přes všechny ty tkaničky jsem cítil, jak chce všechno ven. Trhnul jsem rukama, mírně se přidusil, ale bylo mi to jedno. Pomohl jsem si nohou a zatlačil s ní silně na ruku. Pochromovaná tyčka na ramínka povolila, vedle nás se s rachotem sesypaly všechny pověšené košile. Takumiho to samotného překvapilo a vyklouzl ze mne. Provlíkl jsem ruku s provazem přes chodidlo a povolil smyčku na krku. I když jsem ji shodil z krku, stále jsem cítil tlak na ohryzku. Druhá noha dopadla uvolněně na zem. Sjel jsem si rukou mezi nohy a vytáhnul to prokletý didlo. Posadil jsem se a objal Takumiho kolem krku.

„Miluji jenom tebe. Chci se milovat jenom s tebou. Kolikrát to potřebuješ slyšet, abys mi uvěřil?“ díval jsem se mu rozrušeně do očí.

Jsem celý zasukovaný do provazu, který je stále jednou částí přehozen přes šatní tyčku.

„Chci jenom tebe,“ zašeptal jsem. „Prosím, odpusť mi.“

Zabořil jsem mu hlavu do hrudníku a překotně jsem dýchal, protože vzrušení mě celého ovládlo. Ucítil jsem jeho prsty ve vlasech. Položil mě zpět na zem a osvobodil můj penis od šňůrek. Věnoval mu několik něžných polibků, ošetřil jazykem vytlačené rýhy v kůži. Moje tělo se chvělo pod jeho léčebnými doteky a zavřel jsem oči. Uvolnil mi provaz ze zápěstí a přiložil si je ke rtům, aby setřel nepatrné kapičky krve vytvářející se v odřenině.

„Budeš jenom můj, zapamatuj si to,“ řekl tiše, přitiskl mi ruce podél hlavy a otřel se o mě svalnatým hrudníkem.

Svíral můj penis mezi našimi těly a bez slůvka varování, do mě vnikl svou celou délkou, aniž by ho něco zastavilo, protože jsem byl dokonale připraven, užít si konečně sex jenom s ním. Mírně se nadzvedl, drtil mi svou váhou zápěstí, nechává na mě, jak si zapřu nohy, aby to bylo pro mě pohodlné, zkoumal můj obličej s touhou v očích, a pak začal prudce narážet pánví, v krátkých útocích, protože oba jsme byli už hodně vzrušení a podráždění. Vstřebával jsem rozlévající se vlnu rozkoše a krčil prsty u nohou. Moje chlouba se otírala mezi horkými a zpocenými vrstvami naší kůže. Cítil jsem, jak se začínám třást, a dech se mi zkracuje, přestal jsem křičet a jen jsem otevřel ústa, prohnul jsem se v zádech a hlavu zakláním tak moc, až je to bolestivé, lopatky odlepené od podlahy. Takumi pustil moje ruce a využil té mezery mezi mým tělem a zemí, přitáhl si mě k sobě, aby se v návalu svého orgasmu zakousl do svalu těsně vedle klíční kosti a utlumil tím svůj výkřik. Sevřel jsem půlky k sobě, uvěznil ho uvnitř sebe a všechen tlak, co se ve mě nashromáždil, jsem vypustil s uspokojením ven. Takumi mě svou váhou zavalil, aniž by vytáhl ruce zpod mých zad, stále sál moji kůži na rameni a rychle oddychoval. Položil jsem mu ruce na boky a od kostrče jsem mu jel prsty přes všechny obratle až nahoru, kde jsem s nimi zajel do jeho zlatých vlasů.

Ležel na mě jenom tak, poslouchal moje zběsile bušící srdce a nechal mě hrabat se mu ve vlasech. Pak ze mě náhle vyklouzl, vytáhl své ruce a odhrnul mi pramen vlasů z čela. Jeho obličej byl vážný, prohlížel si mě skoro zamračeně, prstem kopíroval hřbet nosu, až se zastavil na mých ústech. Jakoby chtěl něco říct, ale pak všechny ty slova spolknul a zvedl se. Rozhlédl se po své zdevastované šatně a ani ji nekomentoval.

„Je mi špatně, půjdu si lehnout,“ řekl a nechal mě tam ležet mezi jeho hedvábnými košilemi.

Pozoroval jsem světlo na stropě a nevěděl, co si o tom mám myslet. Moje myšlenky byly roztříštěné do stran, nebyl jsem schopen je namést na jedno místo a slepit je do ucházející odpovědi na mé otázky. Nakonec jsem se donutil vstát, nepořádku jsem věnoval jeden jediný pohled, vzal si jednu z jeho košil a kašlal na jeho zákaz, nosit v jeho domě oblečení. Právě jsem se rozhodl, že už tu nebudu ani minutu. Ode dveří ložnice jsem zkontroloval Takumiho, jak leží schoulený na boku, s dekou přehozenou jen přes intimní partie a rychle oddychuje.

Obešel jsem všechny okna, abych zjistil, že jsou zamčené. Jakoby to bylo vězení. Vyšel jsem nahoru po schodech do podkroví. Byly tam jen dvoje dveře, jedny na toaletu a druhé byly zamčené. Stáhl jsem na chodbě žebřík, vedoucí pod střechu. Opravdu mě tady nikdo nedonutí strávit ani minutu navíc.
Střešní okno mi nešlo povolit.

„Daisuke?“

Prudce jsem trhl klikou, až okno povolilo. Nemohl jsem se dostat nahoru. Srdce mi začalo zběsile tlouct při představě, že mě chytí a zase mi něco udělá. Jeho dávka spermatu mi stékala po stehnech a nepříjemně studila. Zapřel jsem se lokty a nasoukal své tělo do malého otvoru střešního okna.

„Daisuke?“

Jeho hlas se přibližoval. Zachytil jsem se volně plandající košilí o kovovou okapničku okna. Snažil jsem se polknout svoje vystrašené srdce zpět do hrudníku, protože mi bránilo v dýchání. Kroky na schodech. Trhnutí mi stáhlo košili z ramene. Se.ru na košili. Stáhl jsem ji ze sebe a ta mrcha povolila a spadla dolů do pokoje. Měsíční paprsky se opřely o mé nahé tělo a zdůraznily moji bledou kůži. Zavrávoral jsem na noční rosou zvlhlých střešních taškách. Dřepl jsem si, skoro jsem se dotýkal holým zadkem střešní krytiny, přidržoval se rukama a vyrovnával váhu a pomalu klouzal dolů.

„Daisuke?“ Takumiho hlava trčící ze střechy.

Minimálně tři metry. Bosé nohy. Keříky růží a chrizantém.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ jeho hlas, jako nůž schopný naporcovat tmu na úzké proužky.

Slizká tekutina se mi dostala až na kotníky a pod chodidlo. Chtěl jsem se postavit, ale sperma ve spojení s kluzkými taškami, je mizerná kombinace. Jen jsem stačil vrhnout vyděšený výraz na Takumiho, i když jsem napřed zamýšlel vysmát se mu do obličeje. Přestože můj seskok nebyl zrovna takový, jak jsem si ho představoval, křupnutí v koleně a v kotníku jsem ignoroval, a naučeným způsobem přelezl branku. Po mém oblečení totiž nebylo na trávníku ani stopy a kolo mi nejspíš někam schoval. Ladnými skoky panenské laně v provedení bílého albína jsem se pustil skrz park, snažíc se ukrývat v křoví, před náhodnými nočními chodci. Až na chodbě před dveřmi do mého bytu jsem si uvědomil, že nemám klíče a volil jsem těsně nad ránem volbu potupného přitlačení svého prstu na zvonek domovníka, jestli by mi půjčil náhradní. Protože TAM, mě už nikdo nedostane.