Nezávazně pro osamělá srdce - Narozeninové překvapení nejen pro šéfku

Převracel jsem tu pozvánku v ruce a nahodil utrápený výraz.

„Opravdu musím?“ zaúpěl jsem.

„Šéfka na tom trvá. Prý se máš společensky trochu projevovat a utužovat kolektiv,“ ušklíbnul se Kazunari. „A já na tebe mám dohlížet, abys nepředváděl svůj populární Gangdam style ve výtahu.“

„Dohlížet?“

„Budeš celý večer na perlivé vodě.“

„Opravdu tam musím jít?“

„Je to povinné. Orino Miyako má čtyřicet jen jednou za život. A jestli sám nevymyslíš nějaký dárek, dej něco do fondu, ať tě ostatní nepomlouvají.“

Zabouchl dveře od mého kanclu a odešel. Hodil jsem pozvánku na stůl. Nechci nikam jít. Jsem schopen něco vyvést i bez alkoholu. Moje nadřízená Orino Miyako mi bude určitě předhazovat všechny kolegyně, budu muset s nimi tančit a nosit jim drinky. Nerad bych přišel o své koule, když mi Takumi důrazně kladl na srdce, že HO nesmím nikam strkat. Že až to na mě přijde, mám zavolat. To se lehce řekne, to by u mě musel asi permanentně bydlet, abych moc neprovolal. Nebudu přece škemrat o pětiminutový sex. Ten si může strčit někam. A tak jsem ani jednou nevytočil jeho číslo.

Mám nový krásný oblek. Trochu rozptýlení by mi pomohlo. Vyženu Takumiho aspoň na pár hodin z hlavy. Zadarmo se pořádně najím. Sebral jsem ze stolu pozvánku a znovu si ji přečetl. Ten bar neznám. Neznám žádné bary. Budu mít strážce, který na mě dá pozor. Jo, půjdu, nic se nemůže stát.

***

„A mohla bych vidět tu jizvu?“ nahnula se nade mě nějaká blondýnka.

Zapřel jsem se do opěradla pohovky a vyděšeně se na ni podíval.

„Tamiko,“ vyhrkl jsem. „Co to máte na sobě, vůbec bych vás nepoznal.“

Zatlačila svoje prsa, které ji z toho hlubokého výstřihu vycházelo jedno po druhém, jak lišky z nory v pohádce o Budulínkovi, o moje rameno.

„Bolelo to?“ vyzvídala dál a její ruka mi zajela mezi dva knoflíky pod košili.

„Tamiko, jsou tu lidi!“ chytil jsem ji za zápěstí.

„Tak si najdeme nějaké klidné místečko…“

Hlasitá hudba náhle utichla a taneční parket se vyklidil. Podnik, ve kterém moje šéfka slavila narozeniny, měl svůj taneční parket, podium, bar a na boku místnosti byly dva dlouhé stoly pro bufetové občerstvení. Tamiko byla už třetí, co chtěla vidět moji jizvu. Kazunari se tím vyloženě bavil a místo toho, aby mi dělal společnost, posílal za mnou nadržené spolupracovnice.

„Náš podnik si pro vaši drahou paní Orino Miyako připravil malé narozeninové překvapení,“ vyrušil nás hlas. „Můžete si vyzkoušet své obchodní schopnosti. Ten, kdo za tenhle dáreček nabídne nejvíc, dostane stoleček pro dva ve VIP salonku, možnost konzumace těch nejlepších vín až do rána a útulný pokojík s prostornou postelí a vířivkou. Výtěžek věnujeme dětskému karatistickému klubu. Doufám, že se budete dobře bavit.“

V místnosti potemněla všechny světla.

„Super, tma, nebude nás nikdo vidět,“ nahnula se blíž kolegyně Tamiko, kterou znám jako hodné nevýrazné děvče, v upnutém kostýmku, neustále zápasící s kopírkou.

Povolila mi kravatu a druhou ruku mi položila na stehno. Nikdo si ničeho nevšimne. Trochu rozptýlení mi přece nemůže uškodit. Ten sadistický bastard moc dobře ví, jak trýznit svou kořist a už dva týdny se neozval.
Zazněla hudba, když mi Tamiko zrovna pátrala pod košilí, jestli mám chlupatá prsa. Skupina Marianne's Wish a jejich podmanivá píseň Rock 'n' Roll Jesus mě donutila pozvednout zrak. Kužel světla ozářil dvě půlky zadečku navlečených do lesklé latexové kůže, kde přes jeden bok visel těžký stříbrný řetěz do půl stehen. Nahnul jsem hlavu přes Tamiko, která mi zavazela ve výhledu, abych si mohl tu věc v záři reflektorů pořádně prohlédnout. Zavrtěla se napravo a nalevo v ladném pohybu.

„Rozkošně ti buší srdce,“ zašeptala mi Tamiko do ucha a otřela se o mě rozpuštěnými vlasy. „Nemusíš být nervózní.“

Jsem nervózní? Měl bych být? Podle té krásné pevné konstrukce hýžďových svalů ten zadek asi nebude patřit ženské. A ty velké ruce, kterými si tu dokonalost začaly hladit, už vůbec ne. Polkl jsem. Houpal se v bocích a já cítil, jak v baru houstne dým. To napětí, které si během pár sekund dokázal vynutit, bylo hmatatelné a nikdo ani nedutal. Vyskočil jako kočka mimo světlo, které ho ale ihned dohnalo, aby všichni mohli spatřit ten dopad na kovovou štíhlou tyč, zapuštěnou do země, kterou se držel jen jednou rukou, takže mu naskočily svaly, viditelné v krátkých rukávech kožené krátké vesty pod prsa. Moje hlava nepobrala, jak ten výkrut udělal, ale v ten moment jsem chtěl být tou tyčí, protože ji před očima všech přihlížejících beztrestně ojel. Zůstal viset jen v objetí svých stehen kolem kovu, přejížděl pomalu rukama po bocích, přes hrudník a sundal si koženou bundu z ramen. Posunul si velké tmavé brýle ve stylu drsných policajtů z filmů 80-tých let na špičku nosu a hodil do davu divaček pohled pronikavě modrých očí, který každou z nich na místě vysvlíkl a znásilnil.

„Whau, podíval se přímo na mě,“ vyjekla Tamiko, která začala také sledovat dění na podium, ale z mého klína neslezla.

„Raději bych si sednul někam jinam,“ zašeptal jsem ji do ucha. „Byl bych nerad, kdyby se tvé tělo už nikdy nenašlo.“

Otočila se na mě s vyděšeným výrazem ve tváři a stáhla koleno z mého rozkroku.

„Co tím myslíš?“ zeptala se naštvaně.

Stáhlo se mi hrdlo, protože ten pohled, co za sebou nechal na parketu ležet roztoužené fanynky s mokrými kalhotkami, patřil pouze mě s jasným cílem mě na místě zabít. Nasadil si zpět brýle a začal se mazlit s tou lesklou pochromovanou děvkou a cestou dolů přejížděl jazykem po jejím hladkém povrchu. V délce přesně vystihující začátek a konec něčeho, co se mi probudilo v kalhotách, a zasténal jsem.

První ruka plná zmačkaných bankovek vyletěla do vzduchu. Udělal několik výkrutů a ladně se dotknul těmi okovanými těžkými boty, kde jsem už jednou počítal dírky potřebné k zašněrování. Zhoupl se v bocích a udělal to sexistické gesto pánví, prohnutou k tyči. Přejel si dlaní v rozkroku, omotal se jednou nohou kolem tyče, zaklonil hlavu a vlněním celé své horní poloviny těla donutil ten kus černé kůže v podobě bundy sklouznout na zem a odhalit zbytek jeho vypracovaných částí a nádherné tetování vinoucí se mu jako břečťan přes rameno na hrudník. Nevěřil jsem, kolik ženských nosí na večírky v kabelkách hotovost. Přestal se omotávat kolem tyče a pomalým tahem si rozepnul zip. Naznačil, jaké má spodní prádlo a otočil se k nám zády. Vlnil se před tyčkou jako had, svaly na zádech mu jen hrály a těmi pohyby mu pomalu klouzaly kalhoty dolů. Zastavil je svýma rukama, zasunul prsty za obtažené boxerky a pomalu je stahoval z opáleného zadečku. Odhaloval kousek po kousku. Hudba skončila a z transu nás vytrhl hlas majitele baru:

„A máme tu druhé kolo. Nějaký zájemce, který by rád pomohl se svlékáním?“

Pohled mé šéfky, by také mohl zabíjet. Všechny zvednuté ruce podřízených zaměstnanců, které si chtěly to vypracované tělo osahat, se pod tím pohledem stáhly. Je jasné, že má narozeniny, že ten dárek je pro ni a nikdo nemá právo na něj sahat. Proč teda stojím na podiu a s prvními tóny písně Supermassive Black Hole od skupiny Muse letí moje sako do davu rozzuřených kolegyň?

Měl kalhoty zpět natažené a držel mě kolem pasu. Přejel mi po bocích a rozvazoval kravatu. Hudba vyzívala k tomu, pohybovat pánví. Nejsem žádné dřevo, lecjaká žížala by mi mohla závidět. Vjel mi pod košili a vytáhnul ji z kalhot. Obě ruce zaměstnal rozepínáním knoflíků, až mi ji konečně mohl stáhnout z ramen, otřel se mi obličejem o krk a pomalu posouval své ruce po mých pažích, shrnující rukávy k zápěstím. Sakra, kdože koho měl svlíkat?

„Daisuke, je to můj dárek!“ vyjekla šéfka.

Nepodíval jsem se na ni. Nedíval jsem se na nikoho. Byl jsem jak v transu, omámený jeho blízkostí, vůní, jeho doteky konečků prstů na žílách, vystouplých na zápěstí. Otočil se ke mně zády a otřel se mi zadkem v rozkroku. Položil jsem mu dlaň na břicho, abych cítil, jak se mu svaly pohupují v rytmu hudby. Rozepnul jsem si pásek u kalhot a vytáhnul ho z poutek. Tenký proužek kůže se mu zařezal do těch břišních svalů, tiskl jsem si ho k sobě, aby mi nemohl nikam utéct, protože tuhle příležitost, otírat se mu o část těla, která je pro mě tabu, jsem si nemohl nechat ujít. Třel jsem se hrudníkem o jeho záda, stavěl si bradavky do roztoužených poloh a drhl spodním rtem o jeho kůži kopírující černé kresby na rameni.

„Beru Daisukeho!“ vykřikl někdo.

Povolil jsem své sevření. Jeho ruce se propletly s mými, sjížděl s nimi po svých bocích a naváděly mě ke skrytým cvokům a suchým zipům, držící kalhoty pohromadě. Začalo mi hučet v uších a erekce byla nesnesitelně bolestivá. Strhl si jedním pohybem ze sebe ten kus černé kůže a odhodil ji na zem. Nehty mi přejel přes hrudník a zavadil svými světlými vlasy o můj obličej. Pak si znovu osedlal tu lesklou pochromovanou děvku, jen ve spodním prádle a vojenských botách. Sledoval jsem dychtivě jeho akrobatické kousky a hned mi bylo jasné, proč je musím při našem náhodném sexu dělat taky. Když se jeho nohy odpoutaly od tyče a on se jen přidržel na rukou, v davu to zašumělo a já jen zalapal po dechu. Pak se opět ovinul kolem tyče, hlavou dolů a pomalu sjížděl dolů. Moje nohy samy od sebe udělaly několik těch kroků, moje ruce se jen tak položily na jeho vypracovaný hrudník. Neměl jsem v té chvíli s těmi pohyby nic společného. Jak pomalu klesal dolů, přejížděly moje ruce přes hrudník, přes břicho, až se dotkly okraje spodního prádla a začaly odhalovat světlé ochlupení. Doléhaly ke mně výše příhozů, za kolik si byly všichni v baru ochotni ten skvostný kousek koupit. Ale on patřil jen mě. Tak jako já jemu. Ale není to žádná laciná d***a. Sledoval mě pobaveně těma svýma očima. Udělal nějaký záhadný výkrut, otíral se zády o tyč, ruce nad hlavou a nohy mi zaklesl kolem boků a přitáhnul si mě k sobě.

Ani jsem nepostřehl, že hudba už skončila.

„Dávám všechno, co mám na účtu,“ vyhrkl jsem a můj hlas zazněl do ticha jako výkřik raněného zvířete, protože jsem měl sucho v ústech a potřeboval jsem se napít. Vytasil jsem se se svou platební kartou a zasunul ji Takumimu do trenýrek. Zachytil jsem letmo jemnou pokožku na jeho chloubě a v tu chvíli jsem se s ním chtěl na místě mazlit a polaskat ho jazykem. Musel jsem vypadat zoufale.

Dopadl na zem a usmál se. Přímo tady před ním a všemi kolegy z práce, veřejně, škemrám o to, aby ukončil mé utrpení.

Orino Miyako držela moje sako v hodnotě mé měsíční výplaty. Držela ho takovým způsobem, abych si byl hned na první pohled jistý, že si ho vezme domů a velkým kuchyňským nožem ho rozřeže na velmi tenké nudličky, jakoby projelo skartovačkou a už ho nikdy neuvidím.

„Tak tady máme vítěze,“ zvolal Takumi a poplácal mě po zádech. „Můžete mu zatleskat, myslím, že předvedl vynikající show. Vezmu ho trochu upravit, ať může pokračovat s vámi v zábavě. Zbytek výhry je stále v nabídce, nemusíte být smutní. Určitě nemá zájem o nějakou romantiku v mé přítomnosti. Byli jste skvělé publikum, děkuji vám všem.“

Uklonil se a posbíral si věci ze země. Snažil jsem se nasadit výmluvný výraz, jen jsem zvedl ruku, zamával a kráčel Takumimu v patách, který zmizel za oponou. Sotva za mnou zapadla těžká látka tvořící oponu, chytly mě v tom příšeří Takumiho ruce, přitáhly k sobě a vlhké polibky smočily můj krk, bradu a ramena. Zajel jsem mu prsty do spodního prádla a pomazlil se s jeho ztopořeným penisem, který už nepotřeboval více podnětů k tvrdosti. Vrhal se hladově na moji kůži, každý polibek zpečetil sáním, jen jsem pod tou invazí sténal a nechal se vést jak žena při tanci, tlačil mě před sebou, až jsem narazil zadkem o hranu nějakého stolku. Rozepnul mi kalhoty a stáhnul dolů. Odkopnul jsem jednu botu a vyklouzl z nohavice. Na víc Takumi nečekal, strčil mi do hrudníku, až jsem vyjekl a dopadl na záda. Zabořil jsem se do něčeho měkkého a vlhkého, ale byla tma a mysl byla bombardována tolika vzrušivými podněty, že jsem vnímal jen je a nic jiného. Hladil mě po prsou, rozmazával mi nějakou hmotu po kůži, pak ji jazykem stíral. Vzduch se provoněl vůní jahod. Můj vztyčený miláček dostal zábal z něčeho vlhkého, co opět Takumi rychle oblízal a očistil. Jazyk mi zavadil o pytlík a sjel dolů. Přestal plenit jazykem můj rozkrok a nahnul se nade mne. Vjel mi prsty do úst a já ucítil chuť šlehačky. Přejel mi přes rty, nanesl další vrstvu té bílé pěny a rychlými tahy jazyka mě o ni ihned připravil, že jsem ji nestačil ani ochutnat. Vložil mi jahodu do úst a pomohl mi ji rozkousat, rozmačkal ji v mých ústech, až mi šťáva začala téct po bradě. Vnímal jsem jeho jazyk na svém krku, jak stíhal pramínek nektaru, tak usilovně, že jsem překvapením vykřikl, když mi zajel hned dvěma prsty dovnitř. Bezpochyby to byla šlehačka, co mi masírovala stěny a zadek.

„Nemůžu to vydržet,“ zašeptal Takumi a roztáhl mi nohy od sebe a otřel se o mě svým napnutím.

Chtěl jsem mu to povolit, ale Takumiho nikdy nezajímá, co si myslím a aniž by počkal na pozvání, do mě drsně vstoupil. Zaslepil mi ústa, takže jsem mu jen tlumeně vydechl do úst a pak jen přidal další vrstvu šlehačky, aniž bych tušil, kde ji vzal a vášnivě a silou do mě vnikal, rytmicky a nenasytně. Musel jsem se chytit okraje stolu, abych mu neujížděl, protože deska stolu byla pode mnou od něčeho mazlavá. Na chvíli přestal, povolil tlak na mou pravou nohu, stále oblečenou do nohavice a promnul mi penis, abych z toho přepadení také něco měl. Nakonec mě převrátil na bok, svěsil jsem nohu ze stolu a druhou si zapřel o své rameno, upravil si moji polohu tak, aby měl snadný přístup k oběma mým erotogenním zónám a pokračoval v příjemném mučení. Měl jsem tolik otázek, kde se tu vzal, jak to, že se umí plazit po tyči a proč tu mé šéfce dělal striptýz. Ale jako vždy mě nenechal vyslovit ani jednu otázku, trýznil moje tělo stoupající rozkoší, až jsem to nevydržel a několikrát tiše zasténal, kropíc jeho ruku. Když Takumi viděl, že už to mám zdárně za sebou, přestal si mě všímat, pořádně se do mě opřel a snažil se ze mě vymlátit duši. Myslel jsem, že nikdy neskončí, jakou měl výdrž. Nahnul se nade mě, věnoval mi pár polibků na prsa a pak zaklonil v agónii hlavu, vydal z hrdla pár tlumivých výkřiků a podpořil zásobu šlehačky, kterou do mě předtím nastrkal. Vychutnával si ještě chvíli ten prostor, který ho obklopoval a pak mě opustil, položil se mi na břicho a pročesával mi zapatlanou rukou vlasy.

„Měl by ses umýt,“ zašeptal do šera. „A to co nejdřív, než po tobě bude sháňka. Já se půjdu převléct a pak tě pozvu na skleničku, jo?“

„Jsi striptér?“ vyhrkl jsem.

„Vypadám tak?“

Zvedl se a hodil na sebe krátkou vestu.

„Chci vědět, co to mělo znamenat?!“ nedal jsem se odbít.

„Za chvilku u skleničky,“ přejel mi dlaní po rozkroku. „Měl bys odtud co nejrychleji vypadnout.“

Namáhavě jsem se zvedl ze stolečku. Byl jsem celý od šlehačky, od nějakého krému a bůhví čeho. Soukal jsem se zrovna do kalhot, když jsem začal opět fungovat a zjistil jsem, že za závěsem už nehraje hudba. Zachytil jsem jen poslední slova:

„… že vám bude chutnat.“

A opona se otevřela, kužel světla z reflektoru mi posvítil přímo do obličeje, až jsem si musel rukou zakrýt oči, abych v ten moment neoslepl. Když si moje oči opět zvykly na světlo, viděl jsem rozzuřenou tvář mé šéfky, rudou vzteky, jen vybuchnout a nechat tento bar lehnout popelem i se všemi svými podřízenými.

„Udělala jsem vám něco, Daisuke?“ drtila mezi zuby každé slovo. „Nejenomže jste mi sebral dárek, zničil jste mi i narozeninový dort? Můj dvoupatrový dort s jahodami?“

Můj pohled byl hodně nechápavý a jen jsem před sebou zašermoval rukama, že já za nic nemůžu. Plátky jahod, držící šlehačkou na mé kůži, mě však přede všemi nekompromisně usvědčovaly. Neměl jsem ani odvahu se otočit a přesvědčit se, že to, v čem jsem po celou dobu rychlého sexu s Takumim ležel, byl onen dvoupatrový narozeninový dort. Podle toho, s jakou intenzitou si mě ten bastard vzal, po něm musel zůstat doslova jen mastný flek na stole.

„Za tohle mi draze zaplatíte!“ přistoupila ke mně a na tvář mi přiletěla facka. „Věřte, že už vás nikdy na žádný večírek nepozvu!“

Jen jsem smutně koukal. Při představě, že bych měl něco platit, když jsem právě veškeré své úspory věnoval kroužku karate a moje kreditka si někam odkráčela zastrčená ve sportovních trenýrkách, mě polilo horko.

„Je váš, můžete si ho dámy potrestat, jak je libo,“ křikla Orino Miyako dolů z podia.

Žádný princ v podobě policisty, který by rozehnal rozběsněný dav, nepřišel. Jen stál skrytě v hloučku na parketu a bavil se mým utrpením. Pak jsem kontakt s jeho modrýma očima ztratil, byl jsem povalen na zem a důkladně očištěn, zbaven veškerých zbytků ovocného dortu, že jsem nepotřeboval ani sprchu. Po této jazykové očistě jsem tam jen zdrceně ležel, na dřevěné podlaze podia, vystavený polonahý jako odsouzený na pranýři, neschopen se postavit. Pozoroval jsem strop a poslouchal hudbu. Už si mě nikdo nevšímal. Tady dole jsem v bezpečí. Nemusím nikam spěchat. Večírek ještě nekončí.

Zatraceně, ani kousek z narozeninového dortu na mě nezbyl!