Double Gravitation II - Inspekce šéfovy kanceláře - část 2

Chtěl jsem, aby dnes přišel. Doufal jsem, že když budeme tak blízko sebe, budeme také víc spolu. Podívám se na hodiny. Je pět minut po sedmé. Přerovnal jsem příbory na stole. Čekám dalším deset minut. Ani nevolá, že by přišel později. Je to tak každý den. Nic mi neslíbil. Nehodlá se kvůli vysedávání u večeře vzdát práce a nechce si ji tahat domů. Zní to divně, nazvat ten byt domov, když v něm skoro nikdo nebydlí. Já už skoro spím, když se vrátí z firmy.
Zabalím jídlo do termo krabiček a beru na sebe bundu. Překvapí mě, jak je venku zima, jak vítr surově strhává ze stromů poslední listy a rozmetá je autům pod kola. Nikdy jsem v jeho nové firmě nebyl. Ale dostal jsem kartu. Tvrdil, že je to klíč k němu, že se s ní dostanu kamkoliv.
Vrátný se na mě moc netváří. Kartu jakoby v životě neviděl.
„Hledám majitele firmy, Richarda Kinneye," řeknu. „Je ještě v práci nebo už odešel?"
Mračí se a prohlíží si kartu.
„Kolem mě neprošel. Nejspíš je ještě u sebe," zamručí. „Je něco důležitého, že s ním potřebujete mluvit v tuhle dobu?"
Nachystal jsem mu večeři. Mám právo na otázku. Je mi jedno, jestli bude jíst. Chci ho mít u sebe, i kdybych se jen opíral o jeho rameno a díval se s ním na zápas. Jen proto, abych zapřen o jeho tělo, mohl v klidu usnout u televize.
„Nic důležitého," zavrtím hlavou a otočím se k východu.
„Třetí patro, druhé dveře vpravo," řekne vrátný a podá mi do okýnka kartu.
Jdu nahoru pěšky. Mám ve výtazích zmatek, nikdy nevím, co se počítá jako přízemí, suterén, patro. Raději nahlížím za každý roh na druhé dveře vpravo.
Sedí v masivním koženém křesle, loktem zapřený o opěradlo a hlavu v dlani. Má zavřené oči a nejsem si jistý, jestli jen přemýšlí či jestli usnul.
Zastavím se těsně před ním. Připadám si vedle něj jak nějaký školák, ve sportovní bundě s nápisem New Jersey a plátěných kalhotách. Dřepnu si před něj a položím mu ruku na stehno.
„Šéfe," promnu mu lehce stehenní sval. „Donesl jsem vám večeři."
Má ve spánku svraštělé obočí a víčka se mu chvějí. Stále má špatné sny nebo hodně starostí. Jeho vyspávání v pracovní době nevypadá jak to moje, s rukou v rozkroku a slinou v koutku úst. Sjedu mu po stehně blíž mezi nohy a přejedu dlaní přes zip. Ne, žádné chlípnosti se mu nezdají. Je to čistě pracovní spánek. Zato já jsem vzhůru a jen dotek v partiích, které bych rád okusil svými ústy, mi roztančí chloupky na zátylku. Položím mu hlavu na stehno a přecházím jemně prsty přes zip sem a tam. Nehýbe se a nijak nereaguje. Pozoruji ho z takové blízkosti. Neslyšně sjedu jezdcem zipu dolů a jen dvěma prsty zkontroluji, jestli si ráno nezapomněl vzít spodní prádlo. Je to jemná lykra, která kopíruje jeho chloubu jako jeho druhá kůže. Polknu. Co to zase dělám?

Často zůstávám v práci přesčas.
Kromě toho, že dohlížím na zavedení nové pobočky, výběr nových zaměstnanců, musím také hlídat chod celé firmy. I když teď nejsem přímo na ředitelství, nechci nechat nic náhodě. Vybral jsem dobré lidi a věřím, že pod vedením paní Thomsové pojede vše, jak má. Přesto není jednoduché dělat tolik věcí.
Často se vracím domů, když Daniel spí. Stojím ve dveřích a jen si ho prohlížím. Miluji ho a nevzdal bych se ho za nic na světě. Dávám mu i přesto prostor, aby měl dost času na své studium a na své přednášky. Vím, že není jednoduché tohle všechno zvládat.
Také dnes zůstávám v práci déle, i když jsem si slíbil, že se vrátím na večeři. Dívám se na hodinky, je ještě dost času, abych to stihl domů včas. Sedím v křesle, opírám se a myslím na spoustu věcí.
Nejvíc na Daniela.
Tak moc se zaberu do myšlenek, že nakonec usnu. Nevím, co se mi zdá. Nevím, jestli se mi vůbec něco zdá. Ale nejspíš ano. Nejspíš se mi zdá něco hezkého.
Jen cítím lehké dotyky.
Nechci se vzbudit, abych je nezaplašil.

Pomalu vytáhnu své prsty a zatáhnu zipem nahoru. Nemůžu. Zvednu se a chvíli nechám svou ruku položenou na jeho stehně. Vypadá tak unaveně a zmoženě. Nechci ho budit, jsem rád, že se aspoň trochu prospí. Sednu si na pohodlnou velkou sedačku a otevřu si termokrabičku s večeří. Nejspíš nebude jíst. Už je to i tak studené. Nejsem nijak moc dobrý kuchař a sám nemám rád ohřívaná jídla. Sundám si boty a vytáhnu nohy pod sebe do tureckého sedu. Vidličkou si dávám jídlo do úst a pozoruji ho, jak spí. Má tu zimu, buď ještě netopí, nebo přes noc vypínají radiátory. Vytřu opečenou bramborou zbytek omáčky a odložím misku vedle popelníku. Ještěže to šéf nejedl, nejspíš na to jeho jazýček není uzpůsobený. Nejspíš vyhodil i tu pizzu, co jsem mu poslal do nemocnice. Vůbec netuším, co má rád. Ani ten guláš nejedl, co se mi tak pěkně vykouřil z kotlíku.
Položím se na sedačku a skrčím kolena k sobě. Zachumlám se víc do bundy, památky z mého nešťastného výletu na východní pobřeží. Jestliže on nemá čas chodit do našeho společného bytu, budu chodit já za ním, abych ho aspoň na chvíli viděl. Budu tu jen sedět a pozorovat ho, jak píše nebo telefonuje. Protože mi chybí. Protože se v jeho přítomnosti cítím dobře. Protože mu hodně dlužím. Protože je to moje druhá polovina těla. Věnuji mu ještě pár láskyplných pohledů a pak se mi oči únavou zavřou. Mám rád, když spíme spolu. I když každý jinde. Ale je to blízko. To mi stačí.

Letmé dotyky ustaly. Ještě chvíli sedím opřený se zavřenýma očima a doufám, že se vrátí.
Najednou mám pocit, jako by mi něco chybělo. Otevírám oči a chvíli zírám jen tak na své nohy.
Přejedu si rukou po stehně. Asi se mi to opravdu zdálo. Postavím se a chci se protáhnout. Teprve teď si všimnu Daniela, spícího na sedačce.
Kdy přišel?
Takže nebyl to jen sen?
Přejdu potichu k sedačce. Podřepnu si u jeho hlavy. Chvilku se dívám, jak klidně oddychuje, zabalený v bundě, kterou si dovezl z východního pobřeží. Prsty jedné ruky mu odhrnu vlasy z obličeje a pak se jimi jemně probírám. Nakloním se blíž a nosem natáhnu jeho vůni.
Opatrně, abych ho nevzbudil, ho políbím.
Sednu si na zem a opřu se. Hlavu zakloním dozadu a opírám si ji o Danielovo tělo. Poslouchám jeho oddychování. Zavírám oči.

Probudí mě tlak na hrudníku. Chvíli sleduji prázdné křeslo a nejsem si jistý, kde jsem, protože tohle místo mi není nijak známé. Chci se zvednout, pohnout se, a pak zaregistruji černé vlasy a jeho tvář. Bojím se pohnout, abych ho nevzbudil.
Proč sedí na zemi?
Má jednu nohu skrčenou a druhou volně nataženou. Podepřu mu hlavu rukou a vysunu se zpod jeho uvolněné hlavy. Trochu sklouzne. Posadím se na pohovku a pozoruji ho, Už nemá tak unavenou tvář, možná se trochu usmívá a vypadá spokojeně. Nemůžu odolat. Rád bych ho nechal spát, ale chci ho aspoň políbit. Tak jemně, aby se neprobudil. Sednu si nad něj do kleku, abych se ho ani nedotkl. Jen jsem se lehce otřel svými stehny o jeho boky, ale neprobudilo ho to. Položím ruce na okraj pohovky podél jeho hlavy. Nakloním se nad něj, vlasy mi spadají do obličeje a musím si je zastrčit za ucho, abych ho prameny nelechtal a neprobudil. Jsem tak blízko svým rozkrokem k tomu jeho. Hrudníky se skoro dotýkají. Prohlížím si ho z několikacentimetrové vzdálenosti, cítím jeho dech na své tváři. Otřu se ústy o jeho pootevřené rty. Projede mnou slabý třas a všechno se ve mně vzbouří. Náhlá touha ho líbat. Drsně se mu otřít o stehna a zajet mu rukou za opasek. Snažím se to náhlé vzrušení rozdýchat, přemlouvám srdce, ať není tak hlučné a šéfa neprobudí. Nadechnu se a ten neposedný pramen vlasů mi vyklouzne zpod ucha a stočí se mu do prstýnku na jeho obličeji. Zavřu oči. Zatraceně, tolik ho miluji. Tolik ho chci.

Cítím, že ztrácím oporu.
Daniel se zvedá a chvíli sedí vedle mne. Nemusím se dívat. Cítím jeho pohled. Když si nade mne klekne a naklání se, jemně natáhnu nosem jeho vůni.
Cítím jeho otření se o má stehna.
Cítím blízkost jeho tváře.
Cítím jeho vlasy, které se mne dotýkají.
I přesto, že se mne nedotýká tělem, slyším jeho srdce tlouct. Nechávám oči zavřené. Jen ruce, doposud svěšené podél těla položím na jeho nohy a pohladím je po stehnech nahoru. Jen na vteřinu se zastavím na jeho bocích.
Otevřu oči a pohlédnu do těch jeho.
Už neváhám.
Přesunu ruce na jeho záda a silně ho přitisknu k sobě, až oba na moment ztrácíme dech.
„Dobrý večer," zašeptám a přitisknu se na jeho rty, pootevřené v němém úžasu.

Mám zavřené oči a vnímám jeho doteky. Na mých stehnech, bocích, přejíždějící mi po páteři. Za zavřenými víčky si vybavuji jeho tvář, jeho nahé tělo. Ty obrazy jsou tak živé, tak vzrušující. Žíla na spáncích silně tepe, až mě z toho bolí hlava a dostávám závrať.
Jeho slova se mi vrací stále dokola v ozvěně. Miluji jeho hlas. Mluví na mě tak málo. Potřebuji slova. Otevřu na chvíli oči, abych se ujistil, že je přede mnou, když mi sebere odpověď z úst svým horkým polibkem. Oplácím mu jeho pozornost, políbím ho do koutku úst, přes bradu přejedu do druhého a pak se vrátím na střed, abych si znovu vychutnal jejich střed.
„Přinesl jsem ti večeři, šéfe,“ vydechnu konečně.
Tykání mi stále nejde. I když už není můj šéf, miluji ho jako šéfa. Miluji jeho tajemnost, kterou pomalu sám odhaluje, jako bych měl čím dál víc větší důvěru, aby mi otevřel i zbytek svého srdce. Nenaléhám. Nevyzvídám. Moje otázky, kterých se tak bojí, by nikdy nesměřovaly na jeho osobu.
„Nebylo to nic moc, tak jsem ji snědl,“ pohodím hlavou za sebe na stůl k prázdné krabičce. „Možná bych tě mohl pozvat za svůj studentský plat na nějaký sendvič, jestli máš hlad.“
Povolím své ruce zapřené o sedačku a sjedu mu na ramena. Povolím kravatu, dva knoflíky u košile a odhalím klíční kosti. Promnu jeho krk a ztuhlé svaly.
„Nebo ti můžu dát masáž. Musíš být z toho vysedávání unavený,“ přejedu jazykem na odhalené kůži, nechám na ni dostatek svých slin a znovu mu svaly promnu, aby moje prsty snadno klouzaly po pokožce.
Stáhnu mu z jednoho ramene sako a košili, jen pokud mi to dva povolené knoflíky dovolí. Těch pár chloupků, které se mu odhalí ve výstřihu, mě rozruší natolik, že stisknu šéfovy nohy mezi stehny. Je mi jedno, že mi ten stisk nastartoval erekci. Prsty přejedu po lemu toho černého hedvábí a nesnažím se odhalit víc. Přesně tenhle kousek, kde moje fantazie jede na plné obrátky, co se dál skrývá za košilí, mě hrozně vzrušuje. Moje rty ten okraj jeho oděvu kopírují, částečně ústy na látce, částečně na jeho kůži, až na odhalené rameno, o které se otřu tváří.
„Nebo bychom si mohli dát společnou koupel,“ navrhnu šeptem, ale dál už mluvit nemůžu. Při představě mýdlových bublin na jeho těle mě to donutí zasténat a povolit kolena, dosednout mu do klína a vetřít se rozkrokem o jeho břicho.
„Moc mi chybíš, Richarde,“ zašeptám mu do ucha.

Tak málo mi říká jménem.
Slyšet mé jméno z jeho úst je pro mne, jako dostat dárek, po kterém jsem hodně dlouho toužil.
Nechávám jeho ruce a jeho ústa pátrat po mém těle, je příjemné nechat se tak od něj ve chvílích, jako je tato, opečovávat.
Jen rukama sjedu z jeho zad níž a víc ho k sobě přitáhnu, až se naše těla zahřívají a třou o sebe a přechází mezi námi větší touha jednoho po druhém.
„Nepotřebuji večeři," zašeptám mu do ucha a jemně ho skousnu. „Vše, co mám rád, mám tady."
Znovu přesunu ruce výš po zádech, přitisknu ho k sobě, až mu skoro znemožním jakýkoli pohyb. Podsunu se pánví, aby se nám lépe sedělo. Opřu hlavu znovu o sedačku a zavřu oči.
Jsem šťastný
Tak moc ho miluji, že bych ho tak chtěl držet věčně. Přesto však objetí, jeho polibky, jeho doteky ve mně vzbuzují touhu.
Touhu po milování s ním.
Povolím sevření jeho těla a rukama schovanýma pod trikem ho pohladím po zádech, po té jemné horké kůži.

„Musíš mít hlad,“ vtisknu mu polibek na krk. „Budeš pak slabý. Po tom, co ti chci provést, ti určitě vyhládne.“
Přejedu jazykem blíž k jeho uchu a rukou sjedu po stehně mezi své nohy, až narazím na jeho rozkrok a rázně přes něj přejedu dlaní.
„Napřed ti polibky slíbám celý obličej, že budeš muset použít ručník, aby sis ho osušil,“ šeptám mu do ucha. „Budou to vášnivé polibky. S těmi fialovými fleky se nebudeš moci ukázat minimálně dva dny v práci a budeš vězněm v našem bytě. Rozdrancuji ti zuby tvé bradavky tak, že nesneseš na sobě žádné oblečení, ani svou nejjemnější košili. Budeš ty dva dny chodit od pasu nahoru nahý. Budu tě ty dva dny tak rozptylovat, že budeš mít neustále erekci, toužit po mě a nebudeš schopen na sebe natáhnout kalhoty. Takže nahý od pasu dolů… Jseš připraven, Richarde?“

„Myslím, že bys měl zamknout a otočit klíčem v zámku," řeknu tiše, protože můj hlas není schopen ráznějšího tónu.
Sedím se zavřenýma očima, oddychuji a snažím se uklidnit své srdce, které po všech těch slovech začalo bít jako splašené.
I když vím, že si ho stejně vezmu svým vlastním způsobem, v tuto chvíli jeho slova, jeho dotyky a polibky jsou tak dráždivé a vzrušující, že ho nechávám, aby zkoumal mé tělo, tak jak sám po tom touží.

„Začnu svými polibky tady," položím prst na jeho víčka a schovám pod nimi jeho nádherné tmavé oči. „Jazykem kopírovat linii tvého nosu až na rty."
Dva prsty na rtech mu objedou jemně jejich konturu. Nechám si od něj naslinit prst a jedu níž na bradu.
„V tomhle dolíku na bradě se chvíli zdržím," šeptám a jedním prstem s ním tu rýhu přejedu. „Zajímat mě bude tvoje tahle kost, vedoucí od tvé brady směrem doprava. Jestlipak vede až sem, k tvému ušnímu lalůčku. Možná by mu slušela nějaká drobná náušnice. Rád bych se s ní jazykem muchloval. Přesně tady," polštářek mého ukazováčku se zastaví na spodním okraji ucha a posunuje se nahoru. „Možná bys zvládnul dvě ozdoby. Malý kroužek. Hmm, to se asi na šéfa nehodí."
Odsunu mu pramínek vlasů do zbytků jeho vlasů, až nic nezasahuje do jeho tváře.
„Máš nádhernou pleť," položím mu ruku na obličej, roztáhnu prsty od sebe a táhnu ji dolů, abych co nejvíc pojmul jeho kůže do jediného dotyku. Na ústech spojím prsty k sobě, stáhnu dolů jeho spodní ret a dál sjíždím po svalnatém krku, přes ohryzek až ke spojení klíčních kostí.
„V tomhle místě by mi došly polibky. Byl bych tak vzrušený, že už bych nemohl dýchat a snažil bych se uklidnit," stáhnu mu z druhého ramene košili a moje ruce putují od každého ramene kolem látky, shrnuté těsně nad jeho bradavky, až se setkají uprostřed hrudníku a rozepnou další knoflík. Hedvábná košile sama sklouzává dolů po jeho pažích a odhalí dva růžové body, vyzývající k pozornosti.

„Myslím, že jsem umřel a jsem v ráji."
Všechny impulsy vysílané přes Danielovy doteky a ruce prochází mým tělem jak elektrický proud. Mé tělo si v tuto chvíli dělá, co chce.
Můžu jen sedět a nic víc.
Jsem naprosto ztracený pod všemi těmi náznaky a doteky. Když přejede prsty přes krk, jen polknu.
Moje ústa se samy otevírají, a jazyk olízne suché rty.
Košile sjíždí z ramen dolů a zastavuje na loktech, mých ohnutých rukou.
Jen se silným pocitem vzrušení čekám, kdy se jeho ústa dotknou mých růžových hrbolků.
Zatínám ruce v pěst a znovu povoluji, abych aspoň trochu uvolnil to napětí.

Cítím z něj takové napětí a touhu, kterou v něm probouzí jen moje prsty. Musím se hodně přemáhat, abych někde neobtiskl svoje rty. Ruce se mi už třesou a nejsem si jist, zda jsem schopen pokračovat v té hře.
„Tvoje bradavky jsou křehké jako drobné plody třešní. Stačil by jediný lehký zkus a začaly by ihned krvácet," naznačím prsty tenké pramínky krve, jak stékají od těch polibkům se nabízejících hrbolků. „Nikdy bych ti nedokázal ublížit, Richarde," nahnu se nad jeho tvář a prsty kloužou níž na další knoflík. Rozepnu ho a pod svými dotyky nahmatám tu jizvu mezi chloupky, o které až moc dobře vím, kde končí. To místo jejího konce či začátku mě rozruší ještě víc, že slabě zasténám a otřu se o jeho břicho uvězněnou erekcí. Už mi není zima, ale zatraceně horko. Cítím, jak mi stéká pot po zádech. Jeho ruce jsou uvězněné v polosvlečené košili a zapnutím na poslední dva knoflíky. Odsunu se od jeho rozkroku skoro na kolena a rozepnu mu knoflík u kalhot a zip. Polknu, protože vím, že má ty obtáhnuté boxerky, které nic neskrývají. Tuhle pasáž už znám a vjedu oběma rukama pod spodní prádlo, kde jednou rukou podeberu jeho varlata, zároveň palcem a ukazováčkem obejmu jeho erekci u kořene. Druhá ruka se otře ostře o žalud. Když zasténá, s přivřenýma očima, které nespouštím z jeho tváře, si přejedu jazykem dlaň a opět ji schovám do spodního prádla, abych se mu omluvil vlhkým mazlením. Je tam takové teplo a těsno. Tak málo místa. Tak málo prostoru, abych ho dostal ven. Je skoro uškrcen na zipu od kalhot. Posunu pánví zase o kousek dál, že už mu skoro sedím na botách. Usměji se.
„Na tohoto krasavce mi nejspíš ruce stačit nebudou," řeknu, a aniž bych se s ním pomazlil jazykem, beru si první kapky vzrušení do svých úst.

Kdybych neseděl, jeho útok na můj penis by mě jistě dostal do kolen. Víc se zapřu o sedačku a prohnu se v zádech tak, že víc zajedu do jeho úst. Celé tělo mě brní od konečku prstů a prochází to do celého těla. Otírá se o mé nohy svým vzrušením a to mě nenechává chladným.
Uvězněné ruce mě omezují. Chci se ho dotknout. Moje ruce sotva dosáhnou na jeho ramena. Sevřu je aspoň tolik, co jsem schopen.
Nemůžu mluvit. Každé jeho otření jazykem mi bere slova z úst.
Můžu jen oddechovat a užívat si ten nádherný pocit, kdy můj penis tiskne mezi svými rty, kdy mě nasává, kdy jazykem přejíždí a dráždí. Tolik se tomu poddávám, že se mé prsty začínají do něj křečovitě zatínat. Jestli nepřestane, skončí to dřív, než bych stihl jeho obdarovat svou pozorností.
Už je to tak dávno, kdy jsem se nechal od něj laskat.
V mysli mi vyvstanou obrázky nemocničního pokoje a našich dvou nahých těl, k sobě těsně přitisknutých. Jeho ústa putující po mém těle. Jeho ruce na mých slabinách, kdy jsem málem pod tím dotykem přišel o rozum.
Zatnu zuby, protože to mi rozbuší srdce ještě víc.
„Chci tě Danieli," procedím z posledních sil mezi zuby.

Nehodlám se ho vzdát. Drtím ho ve svých ústech, v dlouhých pravidelných tazích, sem tam ho přejedu jazykem a okusím zuby. Nikdy mi tohle nedovolí. Trošku se narovnám, abych mu viděl do tváře, a zpracovávám ho rukou.
„Na takové věci máme byt, šéfe," usměji se. „Měl byste chodit častěji a v normální dobu. Netušil jsem, že ten byt bude sloužit jen jako noclehárna."
Seberu jeho penis pod nasávacím tlakem zpět do vlhkého temného prostoru. Silně mě vzrušuje, jak se pode mnou třese, jak mi zatíná nehty do stehen. Tolik chci jeho krásnou chloubu na úplně jiném místě, ale zároveň ho chci taky ochutnat, tak jako on mě. Zajedu špičkou do středu a několikrát mu jazykem obkreslím obvod žaludu. Zatraceně. Moje touha po něm je nesnesitelná.
„Taky tě chci," a začnu ze sebe stahovat bundu, střídám ruce, abych nepřestal s drážděním jeho miláčka, „Moc mě to mrzí, ale fakt tě hrozně chci."
Odhodím tričko na stůl za mnou. Skloním se mu zpět do klína a vášnivými polibky se omluvím za těch pár vteřin nepozornosti. Vjedu mu dlaněmi do kalhot a stahuji je dolů. Mírně se nadzvedne a dostanu je přes zadek. Ruce sjíždí níž po stehnech až skoro ke kolenům, uvězněných ještě v látce. Objevím jazykem jeho jizvu a nemůžu si ji nechat ujít. Vede přesně místy, které si pamatuji, od středu břicha, těsně kolem jeho erekce, kterou po cestě znovu políbím jen na vrchol a vracím se zpět kopírovat jizvu až na vnitřní stranu stehna.
Srdce už mi nestačí. Nezvládám tuhle hru. Chci, aby si mě vzal. Zbavím jeho košili posledních knoflíků, stáhnu mu ji přes zápěstí a vložím si jeho ruce do kalhot na moje boky.
„Richarde," vydechnu a víc nemůžu říct. Můj toužebný pohled snad říká vše.

Neumím odmítnout.
Nemůžu odmítnout.
Ruce v jeho kalhotách zasunu níž, přejedu k jeho napnutým hýždím, a pomalu hrnu všechno oblečení dolů. Oběma rukama přitom mírně zajedu mezi půlky, stisknu je a mírně roztáhnu od sebe. Pevně ho chytnu a nadzvednu do kleku, abych mohl kalhoty stáhnout dolů a uvolnit jeho stísněnou erekci.
Tyčí se proti mně a je to tak lákavé, že bych ho rád vzal do svých úst.
Nakloním se a jemně ho políbím na břicho. Jeden polibek, druhý níž, třetí těsně u jeho chlouby.
Daniel zavzdychá a já se jen pousměju.
Vím, že ho tím trápím. Vím, že chce víc, stejně jako já.
Chytnu ho oběma rukama, zvednu se i s ním, otočím se a usadím ho na sedačce.
Stáhnu mu kalhoty úplně dolů. Roztáhnu mu nohy od sebe.
Chvilku se jen dívám na tu krásu, která mě zve dovnitř.
Vidím, jak jeho vzrušení stále stoupá, a nevím, kolik toho ještě dokáže zvládnout. Třese se, vzdychá a místy jeho ústa vyšlou polohlasné zasténání někam do prostoru.
Opět ho chytnu pod zadek a podsunu si ho víc k okraji sedačky. Zapasuji se mezi jeho nohy, až se otírám svou erekcí o jeho pytlík a občas zajedu jen tak lehce mezi jeho půlky.
„Nemám s sebou gel," upozorním ho a vtisknu své prsty mezi jeho pootevřené rty.

Nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Jsem totálně mimo, třesu se nedočkavostí a vzrušením, že jestli bude ještě chvíli váhat, dvakrát si otřu svého miláčka a nemám co řešit.
„Chtěl jsem po tobě jeden jediný dárek k narozeninám," zavrčím. „Mám něco našetřeno, zítra si ho koupím, ať ho mám vždy po ruce."
Zaklesnu se nohama za jeho záda a přitáhnu si ho blíž.
„Jestli nebudeš jemný, už ti nikdy nic neuvařím, šéfe," usměji se, opřu se o sedačkové polštáře a zakloním hlavu. Chytnu si svého miláčka do ruky a promnu ho.
„Miluji tě. Potřebuji tě."
Hrozně ho chci. Zvednu nohu a položím mu ji na rameno. Nahmatám jeho košili a shrnu si ji do dlaně. Snažím se zpomalit svůj dech, uklidnit svoje srdce a připravit se na něj. Moc mi to nejde. Těch pár dní mi vždy přijde jako věčnost. Myslím na něj pořád a každá myšlenka, kterou mu věnuji během dne, mi způsobuje pnutí v kalhotách a úzkost na hrudníku. Pokaždé sleduji displej mobilu, zda mi od něj nepřijde zpráva. Dívám se na něj snad co dvě minuty. Uvědomuji si, jak se čas pomalu vleče a jak daleko je do večera, než ho uvidím. Tak blízko a stále tak daleko.
Otřu se hýžděmi o jeho chloubu.
Chci ho.
Čekal jsem tak dlouho. Miluji ho. Budu čekat každý den. Stačí mi, že se k němu můžu večer přitulit. Že je to jeho tvář, kterou vidím, když ráno otevřu oči.
„Nepotřebuji gel," vydechnu a sjedu rukou od svého miláčka k tomu jeho. Zastavím jeho tření mezi půlkami a nastavím ho proti sobě. „Líbí se mi, když trpíš stejně jako já."
A s krátkým výkřikem se na něj nasunu.

Nikdy nedokážu ustát ten první nájezd v klidu.
Jeho těsný otvor mě sevře a já se musím rychle zapřít o ruce a vydýchat všechno to, co mi to přináší.
Po čele mi stéká kapka potu a dopadá Danielovi na břicho. Zvednu ruku a rozetřu ji po jeho svalech třesoucích se pod tím napětím, které mu způsobil ten prudký pohyb proti mně.
Podívám se na něj. Když se aspoň malinko uklidní, nakloním se k němu blíž, abych ho mohl políbit.
Tím se do něj nasunu ještě víc, až na doraz.
Chce opět vyslat hlasitý vzdech, ale já ho zachytím ve svých ústech a rozmělním ho mezi našimi jazyky.
Jednou rukou se zapírám o sedačku vedle jeho hlavy a druhou sunu pomalu dolů k jeho erekci. Stisknu ho a pomalými tahy, v pevném sevření své dlaně ho začnu dráždit.
Moje tělo se samo začne pohybovat automaticky.
Pohyby zprvu pomalé a najíždějící celou délkou, abych si mohl vychutnat, co nejvíc z jeho těla, se postupně zrychlují. Otírám se o jeho jazyk i zuby a vzdychám do jeho úst v rytmu svých přírazů.

Miluji ho! Hučí mi v hlavě.
Miluji ho!
Ty dvě slova se mi pořád opakují, a kdybych mohl, šeptal bych mu je do ucha. Ale zaplavují mě i jiné pocity, z jeho polibků, kterými mi nedovolí se pořádně nadechnout a brání mi vykřičet do tiché místnosti své projevy vzrušení. Pocity slastného opojení, když se o mě otírá kůží na břiše či se o mě otře pevnými svaly na prsou, které se slabě zachvějí a mně se náhle sevřou všechny vnitřnosti, až se mi udělá špatně. Jeho ruka, která mi laská miláčka, je teplá a to teplo se mi rozlévá po těle. Připadá mi, že jsem v jednom ohni a že každou chvíli musí na kůži naskákat bolavé puchýře a pak jen lehnu pod tím žárem touhy popelem.
Odtrhnu svoje ústa od jeho polibků a musím nabrat co nejvíc vzduchu do plic, nebo se udusím. Nemůžu rozdýchat jeho útoky, napadající mé slabé místo a jen mu drásám kůži na ramenou s přítlakem směrem ke mně, aby neměnil své tempo a bral si mě co nejhlouběji. Kreslím nehty úhledné rovné čáry od lopatek přes jeho bicepsy až na prsa, které jen promasíruji, prohrábnu prsty v chloupcích. Sjedu mu po stranách hrudníku, kdy přes jeho ošklivou jizvu zatáhnu drápy a jen ji pohladím dlaní, na záda a jemně si ho přitahuji, i když jsou jeho přírazy rychlé a drtivé. Nechávám své ruce unášet těmi pohyby, co mi přináší takové uspokojení.
Při první vlně, která mi přejede přes břicho, zatnu jen zuby, tlumící výkřik a ruka mi vystřelí mezi nohy, abych usměrnil šéfovo zpracovávání a můj miláček ještě chvíli počkal. Propletení našich prstů má jen za následek, že mě zaplaví další vlna vzrušení a já se jen sevřu v křeči a rukou na šéfových zádech si ho ostrým zadrápnutím přirazím k sobě, aby na vteřinu ustal v pohybech a já stačil několika překotnými nádechy rozehnat blížící se orgasmus, který o sobě neustále dává znát a obchází mé tělo jako mlsná kočka.

To, co právě probíhá, je tak moc intenzivní, že oba dva zapomínáme na to, kde se právě nacházíme.
I kdyby někdo vešel, nevěděl bych o tom. Vnímám jen samotného Daniela. Jeho vzdechy, hlasitější i tlumené výkřiky, které vychází z jeho úst podle toho, jak ho právě zachvacuje vlna přicházejícího a odeznívajícího orgasmu.
Jeho nehty na mých zádech dělají z mé kůže proužky. Vím, že se nedokáže ovládnout, vzrušuje mě ještě víc, když to vidím. Ale i přesto ho za ruce chytnu a servu je s mírným výkřikem z mých zad. Stisknu jeho zápěstí a jednou rukou je natáhnu nad jeho hlavu.
Druhou rukou ho chytnu pod krk, abych ho uvěznil a mohl si naplno nechat projít všechny ty vlny prožitků, aniž by si v tom sám bránil.
Natisknu se na něj, svými přírazy drtím jeho váček, třu jeho penis mezi našimi těly.
Myslím, že už déle nevydržím v sobě držet všechno to napětí. Zaměřím se na jeho ústa, beru mu jeho vzdechy, jeho výkřiky. Cítím, jak mi po zádech stéká pot a pálí mě v otevřených ranách od Danielových drápanců. Přestávám ho líbat, protože už nevnímám v tuto chvíli nic jiného, než silný pocit přicházejícího orgasmu.
Začínám se pod tím ztrácet.
Dva, tři tvrdé nájezdy a se všemi těmi vlnami, které se soustřeďují teď do jednoho místa, padá má hlava na jeho hruď. Otvírám pusu, abych neomdlel z nedostatku vzduchu. To je teď poslední, co dokážu vnímat.
Dýchej, říkám si.
Žádný jiný povel teď můj mozek nedokáže vyslat.

Zbavit mě možnosti dotýkat se jeho kůže, tetovat do ní svoje představy o dokonalé kráse, je pro mě největší trest. Chci protestovat, ale jeho ruka na mém krku, zesilující stisk, mi bere slova protestů z úst a jeho zkracující se přírazy, které předznamenávají jeho blízký konec, mi do žil vlije opojný pocit, že jsem to já, kdo mu tu rozkoš poskytuje. Chci se kochat pohledem na jeho, orgasmem zkřivenou tvář, ale všechny ty pocity, které mě skoro až bolestivě trápí na několika místech mého těla, mě nutí upnout svůj zrak na táhlou prasklinu na stropě, přičemž v té chvíli nemám vůbec tušení, jakou má omítka barvu. Zároveň s opojným tlakem v mém penisu zavírám oči a skropím naše břicha, aby se o sebe mohly klouzavými pohyby třít. Jeho tělo se třese a neovládá se. Využiji jeho stavu a uvolním svou ruku ze sevření v zápěstí, abych si ho sundal ze svého krku, na který mi bezmyšlenkovitě tlačí. Propletu se s jeho prsty a sklouznu s ní dolů, beroucí z mé kůže bílou tekutinu a stlačím si několikrát svého miláčka mezi nohama, který se cuká v křečích orgasmu, a vymačkám ještě jeden vzrušivý záchvěv, který provázím tichým stenem do jeho úst, zmrazených výkřikem jeho orgasmu.

Opírám se o Daniela, nechávám se pohlcovat všemi vzruchy doznívajícího orgasmu.
Neumím ovládnout své vědomí a své tělo, když se to na mě vždycky navalí s takovou intenzitou.
S nikým jsem to neprožíval tak moc, jako s ním.
Je to tím, že ho tak miluji?
Nevím, jak dlouho na něm tak bezvládně ležím.
Mé tělo už se pomalu uklidňuje a já si teprve teď uvědomuji, že mám jednu ruku uvězněnou v Danielově sevření mezi našimi břichy. Tiskneme společně jeho chloubu, jako bychom chtěli znovu vyvolat všechny ty pocity, které pomalu odchází.
Sevření jeho konečníku, způsobené orgasmem povoluje. Ještě pár bezděčných stahů. Cítím jeho plné uvolnění a přes to, že je mnou stále vyplněn, trocha toho, co jsem mu před malou chvílí daroval, vytéká ven po mých stehnech.
Povolím sevření jeho ruky za hlavou a položím ji na můj krk.
Zvednu konečně hlavu a podívám se na něj.
Přivřené oči, pootevřená ústa.
Nahnu se k němu blíž, abych ho políbil. Daniel bezděčně zasténá, když se tímto pohybem znovu do něj nasunu svým penisem, který stále drží svou tuhost, jako by toho ještě neměl dost a chtěl pokračovat.
Zachytím jeho zasténání do svých úst.
Hlubokým polibkem mu děkuji za ten krásný prožitek.

Vychutnávám si ten pocit štěstí. Mravenčení na kůži, které pomalu odchází přes konečky prstů. Nepotřebuji ho vidět, mám ho plnou hlavu, naskakují ji mi jednotlivé útržky našeho milování, jeho výraz ve tváři, měnící se s intenzitou vzrůstajícího vzrušení. V uších mi stále znění výkřiky, splývající, že nedokážu rozlišit, zda sténám já či on. Sevřu jen naše propletené ruce uvězněné mezi našimi těly, abych mu dal na vědomí, že jsem tu s ním. Když udělá ten nepatrný pohyb svou pánví, aby mi ukradl polibek, ucítím jeho plnost uvnitř sebe a celého mě to vyplní touhou to všechno prožít znovu a opět se objeví ta bolest na prsou, jak se mi stáhly svaly kolem srdce, nutící ho tlouct rychleji.
Nechávám se líbat, volnou dlaní mu přejíždím po pažích. Odvážím se otevřít oči a setkat se s jeho pohledem, který mě sleduje, který mě ihned znervózní. Cítím, jak se pod tím pohledem rozpouštím, mám chuť utéct, protože ten pohled je tak plný spokojenosti, že se bojím, abych něco nepokazil. Vidím svůj odraz v jeho duhovkách a vyšlu k němu tiché: Miluji tě.
Skloním se k jeho ramenům a kam moje ústa dosáhnout, ošetřuji mu jazykem a vlhkými polibky krvavé škrábance, chutnající sladko-slaně, krůpěje krve smíchané s kapkami potu.
„Chutnáš lépe, než moje večeře,“ zašeptám mu těsně pod ucho. „Říkal jsem ti, že máš chodit domů včas. Vypadáš totiž dost hladově a nenasytně. Jako bys měl chuť ještě na přídavek či malý dezert.“
Stáhnu své svěrače k sobě, abych se ujistil, že je stále uvnitř mě a přitáhnu si ho nohou, zaklesnutou na jeho pevných hýždích, těsněji k sobě. Vrátím se k jeho ústům a dychtivě mu vnořím jazyk hluboko, na jedinou vteřinu, pak mu zkousnu ret a jazykem znovu proniknu dovnitř. Moje drápy jsou bezmyšlenkovitě znovu vytaženy, protože mě ty polibky dostávají mimo realitu, dotvářím s nimi zbytek své kresby na jeho zádech a začnu se třást.
Zatraceně. Nemůžu se nabažit jeho blízkosti, jeho tepla, jeho rtů. Tolik ho miluji, tolik ho chci, tolik mi chybí, když není se mnou.

Neustále mě připravuje o rozum.
Jsme tak blízko sebe a přitom tak daleko.
Jeho pohled, jeho doteky, jeho polibky, to vše mi říká, jak moc mě miluje, jak moc mě chce.
Stejně jako já jeho.
Ani jeden nejsme schopní přerušit to spojení. Držíme se stále v objetí. Pevně ho chytnu do náruče a zvedám se i s ním. Otáčím se a jsem to teď já, kdo ztěžka dosedá na sedačku.
„Nemůžu... nemůžu se tě vzdát... miluji tě..."
Přitlačím si ho víc na sebe, aby neměl možnost sesednout. Zajedu do něj tak hluboko, jak jen to je možné.
„Tak moc tě chci... nikdy tě nebudu mít dost.."
Klečí a nohama se opírá o sedačku vedle mých boků. Pustím ho z objetí a stisknu jeho kolena.
Nahne se nade mne a opře se rukama vedle mé hlavy. Zakloním ji a vychutnávám si jeho blízkost, jeho pohled plný vášně, zapichující se do mých očí.
Můžu jen rychle oddychovat a uklidňovat své splašené srdce.

Proč mi tohle dělá? Proč na něm musím být tolik závislý?
Pohnu pánví a silně se otřu. Jak vzrušující. Zalapám po dechu.
Kdy jsem si uvědomil, že ho miluji? Kdy mě poprvé zasáhla ta myšlenka, že by on mohl být ten pravý?
Dívám se na něj z té výšky, pozoruji jeho ústa a zašimrám ho pramínky vlasů na tváři.
Proč zrovna jemu jsem dovolil mě ovládat?
Kousek se nadzvednu a se zatnutými zuby bez jediného hlásku se na něj opět natisknu, i s otřením svého penisu o jeho břicho. Stisk úst nepomáhá, dere se skrz ně tichý sten.
Co na mě vidí? Takových jako já může mít tucty.
Zapřu se mu dlaní o hrudník a pomalu vysedávám. Lehce oživuji po celé délce jeho chloubu, která se už několik desítek minut nepodívala na světlo.
S neustálými výkyvy nálad. Padající z průs**u do průs**u. Slabý. A on…
Pohled do jeho tváře, soustředící se na svoje vzrušení a oči jenom pro mě. Touží po něm každá moje buňka. Místa na kůži, která se ho nemohou dotknout, tiše závidí.
Ten silný erotický náboj, nadřazenost. Dostlal mě hned, jak jsem uviděl jeho odraz v zrcadle ve výtahu.
Kombinace stáhnutí kůže na mém miláčkovi a bolestivý otěr žaludu o jeho břicho, s drážděním místa uvnitř mě v pravidelných pohybech, mě začíná zbavovat mysli a jediné, čeho jsem schopen, je vnímat jeho přítomnost, bolestivé pnutí v břiše a na hrudníku.
Proč jsem do toho zatáhl city? Proč to jen nezůstalo u sexu?
Prohnu se v křeči, jak mě ovládl silný vzrušivý impuls. Zatnu mu zuby do ramene a snažím se to rozdýchat.

Vždycky, když ho mám takhle blízko sebe, začínám se ztrácet.
Pryč je ten šéf, který je nekompromisní, tvrdý a nepřístupný. Kdyby teď chtěl kdokoli, cokoli, nejspíš bych mu to s úsměvem odkýval.
Už dlouho jsme takhle spolu nebyli. Spojeni takovou dobu a stále ani jeden nemáme dost.
Jeho pohyby mě opět dostávají do stavu absolutního vzrušení.
Trpím jeho zuby na mém rameni. Jednou rukou mu přejíždím po noze, občas jemně zavadím o jeho erekci, kterou si bolestivě tře o mé břicho.
Druhou ruku mu položím na hlavu, mezi prsty zapletu jeho vlasy a víc přitisknu ho k mému rameni.
Jemu, stejně jako mě se srdce nestihlo uklidnit.
Znovu začínám pociťovat přicházející vlny, které berou mé tělo útokem.
Zapřu se víc o sedačku a zakloním hlavu až tak, že sotva můžu dýchat, jak se mi hrdlo sevře.
Tisknu Danielovu hlavu, cítím, jak mi rameno vlhne od jeho skousnutí a pocit přicházejícího orgasmu přehluší bolest, kterou mi způsobují jeho zuby.

Miluji jeho ruce ve svých vlasech. Tohle jeho gesto je pro mě intimnější, než naše spojení, než sex.
Měním směr mého vysedávání, podle toho, jak mě zaplavují vlny přicházejícího orgasmu, pomalu, z různých stran, vycházím jim vstříc, sleduji je svými pohyby. Zakloním hlavu a napnu ruce opřené o jeho hrudník. Ztratím s ním kontakt a to mě dohání k šílenství, že další tah musím vzít přes jeho břicho, abych se mohl otřít svým penisem a přejedu mu dlaněmi o bradavky. Jeho tělo zareaguje takovým způsobem, že mi do povrchu kůže rozprskne tisíce vzrušivých podnětů, které mě donutí se oklepat, jakoby mě ovanul studený vítr. Zapřu se čelem o jeho rameno a přestávám vnímat okolí. Jen vypouštím ze svých úst steny do toho intimního šera tvořící se mezi našimi těly a nechávám narůstajícímu orgasmu volnou ruku, ať si přijde, kdy chce a na jak dlouho chce.

Můžu jen v tichosti, či s hlasitými vzdechy prožívat už podruhé za krátkou dobu pocity, přicházejícího orgasmu.
Všechno je tak silné, malé i větší vlny se rozlézají do celého těla a vrací se zpět. Zašimrají mě kolem žaludku, sevřou všechny vnitřnosti v těle a přesouvají se do jednoho místa. Pnutí v podbřišku a tříslech mě nutí vycházet Danielovým pohybům vstříc.
Opouštím jeho vlasy a oběma rukama ho chytnu za boky.
Pomáhám mu s pohyby, aby neustával, abychom mohli oba do sytosti prožít to vyvrcholení s celou intenzitou, jak se na nás valí.
Jeho hlava opřená o mé rameno... tentokrát je to on, kdo se ztrácí a já k tomu nemám daleko.
Donutím ho zrychlit v pohybech a sám mu vycházím vstříc, protože se to už víc nedá udržet.
Zapřu hlavu do polštářů ještě víc, zavřu oči, zatnu zuby.
Snažím všechno ustát při vědomí.

Vynaložím do těch posledních pohybů veškerou sílu, co mi ještě zbývá a co jsem schopen ještě ovládat. Chci těch pár sekund, kdy mě naplno pohltí orgasmus, strávit s ním. Nechci je prožít sám. I když nemožnost rozdýchat ten tlak na prsou hrozně bolí, stisknu jeho spodní ret a nehodlám ho pustit. Cítím, jak mě pálí oči, ale nemíním je přivřít, chci ho vidět, jak se třese a jak to vše prožívá. Žíla na spáncích tepe šílenou rychlostí, že mám snahu si na ni přitlačit dlaň, ale jen sevřu ještě víc jeho ret mezi zuby a ruku obětuji jeho tváři, prsty překrývající jeho ucho a konečky dotýkající se jeho vlasů. Chci to ustát. Chci překonat nemožné, poslat těch několik sekund nevědomí do háje a prožít je s ním. Nechávám své tělo se třást, rád bych nekrčil prsty v jeho vlasech v křeči, ale je to tak intenzivní, že se přestávám ovládat.
Nepovolím.
Nenechám se připravit o jedinou vteřinu. Protože jich je tak málo. A já je všechny chci. Potřebuji je. Protože bez nich jsem sám.

Nevím, co se kolem mne děje. Vnímám jen to, co mi dopřává Daniel.
Jeho pohyby, jeho ruka v mých vlasech, můj ret skousnutý v jeho zubech, jeho svírání způsobené přicházejícím orgasmem...
Je ticho, neslyším ho... Jen občas zavzdychá...
Otevřu oči a hledím přímo do těch jeho.
Své tělo se snaží nechat uvolněné, aby všechny ty pocity procházejícího orgasmu mohly naplno pohltit jeho tělo.
Uvolnění mého napětí, kdy se dostávám do fáze absolutního prožitku, které mi přináší ta smršť pocitů, přichází skoro současně s jeho.
Už nedokážu jen tak mít volně položené ruce. Už se nedokážu jen tak na něj dívat.
Všechno se soustředí jen na něj a na společné vnímání našeho orgasmu.
Každý sám své a přitom spolu...
Nenechám třást se jeho tělo. Pevně ho obejmu a přitisknu k sobě.
S posledními záškuby uvolňuji všechno napětí.
Přestávám na moment dýchat a tisknu v křečích Daniela k sobě tak silně, až i on přichází o dech.

Jeho pevné sevření.
Pocit bezpečí.
Povolení se všemu odevzdat.
Sevřít ho uvnitř sebe a vychutnat si ho do poslední kapky.
Poskvrnit jeho vypracované břicho.
Znesvětit ho hříchem, láskou mezi dvěma muži.
Povolím stisk a ošetřuji jazykem jeho napuchlý ret. Tolik mě mrzí, že jsem mu způsobil bolest.
Moje oči k němu vysílají němá slova omluvy smíchaná se slovy, pro která nemám jména. Popsání pocitu, který mě pomalinku opouští a naplnil mě uspokojením.
„Hrozně jsi mi chyběl, Richarde," šeptám a nemůžu popadnout dech. „Bylo to nádherné. Tak moc tě miluji."
Několikrát se lehce nadzvednu, abych si jeho přítomnost v sobě, co nejdéle zapamatoval.
Polibkem se mu snažím uklidnit krční tepnu. Buší mi zběsile do rtů a naznačuje údery srdce.
„Jsem tak rád, že jsi tu semnou zůstal," mluvím tiše do jeho kůže. „Toužím po tobě každou vteřinu. Je to tak bolestivé, když se tě nemůžu dotknout. Tak málo chodíš do bytu, když jsem ještě vzhůru. Ještě jsem ti nepoložil ani jednu otázku. Stále nevím, co máš rád. Pořád přede mnou vše tajíš. Jsi tu do noci. Jakoby ses mi vyhýbal. Jestli je to tady pro tebe těžké... měl by ses vrátit."
Položím mu hlavu na rameno a sleduji tu tepnu, které moje polibky k uklidnění nepomohly. Moje prsty ho hladí na paži a hrají si s jemnými chloupky.

Každý jeho pohyb, každé jeho slovo, vnímám s velkou intenzitou. Nechávám zavřené oči a jen poslouchám.
Ty skvělé pocity pomalu odeznívají, dech i zběsilé bušení srdce se uklidňují.
„Nevím, proč bych měl odcházet," promluvím do ticha. Ještě víc stisknu Daniela k sobě. „Jen... je mi líto, že nemám tolik času, který bych ti chtěl věnovat."
Otevřu oči a zahledím se do těch jeho. Pohled plný otázek.
„Kdybych odešel, nic by se nezměnilo. Pořád bych měl hodně práce. Pořád bych chodil pozdě domů."
Povolím sevření. Chytnu Daniela za boky a nadzvednu ho. Vyklouznutí mého ochabujícího penisu jen doprovodím s mírným povzdechnutím. Dám nohy blíž k sobě a znovu si ho přitáhnu blíž k sobě. Pevně ho obejmu a i s ním se sesunu bokem na sedačku.
„Budu se snažit vracet se dříve... chybí mi tyhle naše chvilky. Nejsem kolikrát schopen ani pracovat, jak na tebe myslím. Kdo s tebou je, kdo se na tebe dívá, s kým se bavíš, kdo se tě dotýká, když s tebou nejsem..." řeknu tiše, spíš jen tak pro sebe.
Prohrábnu mu vlasy a opřu si hlavu o jeho rameno. Nejraději bych tak zůstal napořád. Ale nejde to. Z konce chodby se až k nám donese zvuk zapnutého vysavače.
„Musíme jít, nebo se aspoň obléct, za chvíli tu bude uklizečka.

Přitisknu se k němu blíž. Rád bych se mu hrabal ve vlasech, ale vím, že to nemá rád. Projíždím prsty aspoň jeho chloupky na hrudníku a poslouchám ho. Tolik mi chybí. Tak rád ho poslouchám. Tak málo mluví.
„Zamluvil jsem nám na zítra stůl v Stonehand," řeknu. „Je to odsud kousek. Můžeme jít pěšky. Dělají tam velké flákoty masa na ohni. Jeden kuchař pro jeden stůl. Mám nárok na jednu otázku. Chci se na tebe dívat, aniž bys musel někam spěchat. Jen doufám, že máš rád steaky. Chci vidět, po jaké chytneš omáčce, jestli si maso přisolíš, jestli k němu budeš přikusovat pečivo či zeleninu. Jestli si naliješ bílé či červené. Jestli si otíráš ústa ubrouskem nebo se jen olizuješ. Nevím o tobě pořád nic. Je to na půl devátou večer. Prosím, neplánuj si nic na tak pozdní hodinu."
Je mi jedno, že je na chodbě hluk. Umím mluvit velice rychle. Nevím, jestli stačil všechno pochytit.
Pomalu slezu z jeho klína a posbírám svoje věci. I když jsme tak dlouho spolu, pořád se před ním stydím. Vadí mi moje nahota, zatímco on je kolikrát oblečený. Natahuji na sebe kalhoty.
„Máš moc hezký gauč," zavadím pohledem o jeho svalnatý hrudník. „Co kdybych se na něm někdy učil? Jen bych tu seděl a byly bychom blízko. Přísahám, že se na tebe nebudu dívat, nebudu mluvit, nebudu tu spát, tudíž nebudu mít žádné sny a ani koutkem mysli nepomyslím na ..."
Otřu se o něho, když se snaží obléct. Vrhnu na něj provokativní pohled. Očichám ho, nasaji jeho vůni a pak se usměji.
„Víte vůbec šéfe, že jste koupil byt s mega velkou vanou?"

„Velká vana? Vím, jen se raději sprchuji," zapínám si kalhoty. „Ale občas se rád naložím do pěny. Když k tomu ale dojde, většinou tam potom usnu."
Zvedám ze země sako.
„Zítra tam budu. Jestli chceš, abych se tu nezapomněl, tak přijď nejdříve sem."
„Pořád jen mluvíš o tom, co bys o mě rád zjistil. Ale kolik toho o tobě vím já?"
Políbím ho a otočím se ke stolu. Vypnu počítač a vezmu klíče od auta.
„Mám hlad. Dal bych si něco jednoduchého, zajdeme na pizzu? Kousek od našeho domu je dělají a moc dobré."
Zastavím se u dveří a čekám, až Daniel ke mně dojde. Chytnu ho kolem pasu a přitáhnu k sobě.
„Nebo můžeme pojíst doma. Ale neumím vařit,“ zalžu. „Musel bys to zařídit."
V duchu jsem už viděl Daniela, jak běhá po kuchyni se zástěrkou kolem pasu.

„Semnou bys ve vaně určitě neusnul,“ přitisknu jeho rty do odhaleného místa, kde mívá obvykle přitaženou kravatu. „Masíroval bych ti ramena teplým olejem. Měl bys jen přivřené oči a relaxoval.“
Vymaním se z jeho objetí. Fantazie, která mi v hlavě začala malovat divoké obrazce, kde všude bych své ruce, mastné od oleje, mohl položit, mi roztoužila všechny buňky v těle a ten vysavač hučel přímo za dveřmi.
„Obávám se, že všechny suroviny, co jsme měli v ledničce, jsem zpracoval a sežral,“ natáhnu na sebe bundu. Nikdy jsem si neuvědomil, že ještě voní východním vzduchem a vybavil jsem si, jak jsem balíček rozbalil před chudákem poslíčkem, úplně nahý po nádherném sexu, v pokoji plném slaného svěžího mořského vzduchu, který se dral přes otevřené balkonové dveře skryté za průhledným závěsem. „V noci už nerad jím, ale pizze nikdy neodolám. Hlavně když tam bude hodně sýra.“
Toužím se ho dotknout, ještě se mazlit jazykem s jeho kůží kdekoliv na jeho těle, ale už tak jsem dost rozrušený a v celém pokoji ještě voní naše sexuální vybití. Musím na vzduch. Doufám jen, že půjdeme pěšky, další stísněný prostor, například jeho auto a pohled na jeho ruku, svírající řadicí páku, by mě už nejspíš připravil o rozum a já jsem už nikdy nechtěl trávit chvilky zavřený v kabince na toaletě, v totální bezmocnosti a toaletním papírem v ruce, abych zachytil zbytky svého vyvrcholení.