Ďábel (ice) má srdce 2.Díl Domov

Když jsem se objevila v pokoji, den ani čas se nezměnil, přesně jak mi bylo řečeno. I přes všechny pocity jsem pořád měla v hlavě zmatek. Člověk, zrůda = ďábel. Chci, chci trůn a chci podsvětí, nebo-li peklo. Popularita mezi učiteli a přáteli byla vždy, ať jsem chtěla nebo nechtěla, problémová osobnost jsem a teď jí i zůstanu. A bude to i horší, škola jen to myšlenka mě děsí, ale ještě mám čas.
Když se nad tím zamyslím víc, bylo tu víc náznaků než by kdo věřil. To že jsem kdysi tajné brala pastelky jedné nafintěné holce ve školce, byli jenom maličké začátky, o trochu starším základní škola, jako zlomila jednomu klukovi ruku a ještě jsem se smála. Lhaní a podlézání učitelům, nebylo nic neobvyklého. O zdravém vzdoušku tabáku už od devíti let ani nemluvně. Jediné co je na mě ještě, řekněme lidsky ´svaté´ je, že jsem panna.

Blížilo se k půlnoci a pouliční lampy začali blikat, dokud nezhasli úplně. Ze zdi zmizeli ornamenty a já lusknutím prstu rozsvítila několik svíček v pokoji. Srazu se na mě dolehla taková únava, že jsem hned zavřela oči a myšlenky jsem nechala stranou. Jediné co mi ještě proběhlo hlavou je, že ve mně samé, v temnotě, je ještě větší černo, než když mám zavřené oči.

Ráno jsem se probudila kolem desáté a užívala jsi dalších dnů volna bez školy. Namířila jsem si to do koupelny, abych si dala sprchu a vyčistila zuby. Ještě, že se teď domlouvám sama se sebou, kdyby onen ďábelský hlas nebyl moji součásti, spíše mocí, tak by to bylo něco jako ´´k čemu čistění zubu, stačí malé kouzlo na sexy úsměv´´, nebo tak něco. Jenže zvyk je železná košile a tak aspoň zničím minutku ze dne. Když jsem se uviděla v zrcadla, málem mi vypadali oči z důlků. "Moje vlasy… jsou tmavě hnědé!!!," začala jsem křičet přes celý dům. Když jsem se začala prohlížet pozorněji, nebyla to jediná změna. Prsa se mi zvětšila, kůže zjemnila, pevnějších nehtů jsem si už všimla, ale ne té dokonalé světlé tváři s krásně růžovoučkými rty. V mém postavení bych asi neměla použit takové přirovnání, ale ´uvnitř ďábel zvenčí anděl´, ale co babička chodí, co druhý den do kostela. Popravdě by mě zajímalo, jakou to na mě bude mít ozvěnu, chodit po svaté půdě, svěcená voda a kříž. Proč se toto v té knize nepsalo, odpověděla mi to jenom na otázky, co jsme si kladla předtím, ale na ty teď ne.
"Momet!," zvolala jsem a bez sprchy jsem běžela zpátky do pokoje.
"Dark est diabolo Paper se," zavolala jsem na knihu. V tom se objevila v mém pokoji, ale zároveň se zatáhli všechny záclony a rozsvítili svíce, světlo pro ni nebylo moc dobré. Zdobená páska s pečetí požadující mou krev byla opět na svém místě, tak jsem hned dala dlaň nad ní a zuby s drápy se zabořili do mé ruku. Když měla dost krve, otevřela se a má ruka se z regenovala.
Pomocí mysli mi kniha napsala listy, která jsem potřebovala. Jenom pro upřesnění, jak by tak v podstatě tenká kniha mohla obsahovat toho tolik, že jsem ji četla deset let, takže má určitý počet stran a píše se sama. Je to něco jako druhá obrana, proti neoprávněným rukou. I jako samotný Satan je tu i víc stvůr, co mají lidskou podobu a neuvěřitelnou sílu a má momentální síla ještě není úplná, takže při kontaktu s nimi bych to neměla nejlehčí, podle jejich úrovně, samozřejmě. A proto si musím znovu ověřit své slabé strany…, kniha vždy najde to, co potřebuji, proto se mi to předtím nezjevilo.
"A tady to je", řekla jsem do knihy.
"zranitelné stránky…svaté kříže jen s magickou silou....; svěcená voda vždy a všude, hrozí popálení a delší doba hojení...; kniha bílého světla a její magie..., boží ráj..., meč spravedlnosti..., …," a další nic moc podstatné, ale aspoň, že se dá před určitými slabými stránkami chránit. Jo, jo až na to, že při ochraně to i tak požaduje velkou energii, tedy dokud nenajdu toho blba, co je někdy ve světě.
"Ku***, vždyť by měl být starší ne, a když je to má druhá půlka též by se měli jeho síly objevit v šestnácti letech, neměli bychom se hledat aspoň navzájem…," zaklela jsem a třískla knihou a rukou ji poslal zpět do temnoty. Dva roky, necelé dva roky… to není pravda, jak ho mám najít.
Záclony, které se roztáhli hned potom, co kniha opustila místnost, se zachvěli a opět zatáhly. Švihla jsem hlavou ke zdi takovou silou, že vlasy za mnou ještě vlály, než dopadly. Na zdi se začal vytvářet portál s pochmurnou aurou, na kterou jsem nebyla zvyklá díky lidskosti.
Když byl hotový vylezli z něj tři postavy.
"Takže je to pravda." Pověděl prostřední nejblíže ke mně zahalený muž, tedy podle hlasu muž, nebo něco tomu podobného.
"A co by měla být pravda?," provokativně jsem se zeptala a sedla si na židli s nohou přes nohu, takže má lidská kůže byla znatelně vidět, a to až po stehna. Odkryli si kapuci kromě prostředního a bylo znát, že osoby po pravici a levici cizince, jsou démoni. Hleděli na mě jako by byli mnou znechuceni, ale bylo to spíše naopak. Má ďáblova stránka se zatím moc nerozhoupala a moc démonů jsem ještě nepotkala, takže jsem byla opravdu nezkušená. Jeden je kost a kůže a při pohledu na jeho ruce se mi zvedl snad i žaludek. Skrz viditelné maso mu přelézali červy, každé z očí měl jiné, jedno bylo rudé a druhé bíle podlité krví. Neměl žádné vlasy ale místo toho měl hlavu celou potetovanou znaky označující, posluhovače a ty, kteří patří mezi nejvyšší. Modré žíly vyčnívali po jeho lícních kostech a místo obočí měl několik vykovaných jehlic. Druhý byl sval na svalu, jako obyčejný smrtelník bych ho nechtěla v noci potkat. Oči byli čisté bílé a zvýrazněny černě, ale pochybuji, že by nosil make-up. Všude po tváři a přes tetování měl jizvy. Lidé si rány zašívají nějakou speciální dezinfekční nití z polyamidu, ale v tomto případě tady se používá něco jako sešívačka, kusem tvrdé oceli se rány sdrátují, velké boje z podsvětí, o kterých jsem četla, všechny jizvy odrážejí. Muž uprostřed byl stále pod kapucí a ruce podél zakrývali dlouhé zvonové rukávy.
"Není slušné při oslovování vyššího k tomu ještě ženy skrývat se," zlostí jsem máchla rukou, vzdálenost na pět stop, a jen díky větru vytvořený mojí silou jsem stáhla jeho kapuci. Oči mi div nevyhořeli při rozkoši pociťující při pohledu na něj. Na líci měl taktéž vytetovaný znak, jenže jeho postavení bych se měla, ne že zrovna obávat, ale neměla bych být zrovna nejklidnější. I přes jeho přitažlivý pohled, že jsem ho musela začít hned očima svlékat, to nebylo dobré. Rudé vlasy padající mu až do černých očí v nich se skrývající stejně rudé jiskry a tváře světle zabarvené a s lehkými dotyky růže bych nejraději políbila.
"Pane, máme…," pověděl svalnatý bodyguard k jeho pánovi, který jeho slova zastavil jen tím, že nastavil dlaň na před jeho ústa.
"Odpusťte výsosti mé nevhodné chování a nevhodné uvítání. Jmenuji se Souta." Přistoupil ke mně a poklekl na koleno. U Kyle mi to vadí on je mi roven, ale u něj, ať si klečí. I kdyby se nepředstavil, vím kdo je. Je ten co chce mé místo už několik tisíciletí a ne několik ran a děr jen na knize od něj.
"Budiš, pro tentokrát, ale proč jsi sem přišel?" ostře jsem se podívala a nechala zapálit svíce.
"Pěkný kousek ale nic nedokazuje," řekl jeho posluhovač námitku na můj kousek se svícny. V tu chvíli chtěl Souta zasáhnout jenže.
"Jak se opovažuješ se mnou mluvit tímto tónem." Vyštěkla jsem, že jsem byla nucena i si stoupnout, než abych využívala složitá zaklínadla, použila jsem oheň ze svíček a vytvořila kolem něho mnoho ohnivých koulí obsahující mou energii, ne že by ho hned zabili, ale další jizvy by měl, a to jen díky mé energii. Jenže to jsem netušila, že svaloušek má své schopnosti a to takové, že koule i mou mocí vložil do tlamy. Jeho rozevření pusu bylo tak velké , že mu z toho až praskly koutky a byli vidět jen kusy ústních svalů jako dlouhý pruhů, jakmile polkl, už byl zase jako předtím. To byla moje poslední kapka, vypustila jsem do pokoje tolik mé energie, i když pro mě stále málo, že se místnost začala otřásat jen v jejich podvědomý, temně fialová aura se omotávala kolem mé osobnosti a kolem mne se vytvářel fialový ohnivý kruh. Vím, co jsem dělala, tuto techniky jsem se hodně dlouho učila v temnotě a v jejich očích jsem měla oči obrácené v sloup. Jakmile oba dva padli ke kolenům, jsem se uvolnila.
Bez jediného slova zůstali klečet na kolenou s hlavou sklonění. Souta se na ně podívala jenom přes rameno a zakroutil hlavou ve znamení, ´to jsou blbové´.
"Opět žádám o odpuštění má paní…," zase začal podlézat Souta. Oči jsem dala v sloup a potom znovu k němu.
"Vstaň a doufám, že tvoji posluhovači už nepochybují a mé moci. Jo a jeden s tvých posluhovačů si ode mě zaslouží památku," řekla jsem hrubě a oba dva zvedli hlavu, s otázkou ve tváři, ´co jsem tím myslela´. Můj pohled směřoval k vychrtlíkovi a ten zchladl, až na to že se pletl. Oči jsem od něj odvrátil, a aniž bych jako předtím použila ´transfere´[code], techniku teleportování, teď s plnou silou na to stačila jenom myšlenka. I když to byla vzdálenost pěti kroků, o to víc se démon, jemuž chutnají ohnivé koule s moji energií, zalekl, když jsem se u něj objevila.
Podobně jako předtím Kyleovi, jsem mu přejela po rtech mým nehtem, až na to že byl až moc odporný pro mé oči. Se slovy: "memoria calidus dolore," se mu na tváři vypálila jizva černým ohněm tvaru A jako Anda, a A jako Akuma.
"Teď zpátky k tobě Souto," jak se slovy tak pohledem jsem mířila svůdně k jeho tváři.
"Teď ze začátku bych vám chtěl dát obdiv za toto úchvatné představení," na to jsem jen přikývla a znovu se šla posadit. "nadále, bych se vás chtěl zeptat, kdy se přijedete představit do podsvětí osobně?", "To se momentálně, ještě neví. Řekněme, že o tom vím, ale pořád mám ještě určité opatření, které musím dokončit," neví to, neví, že musím najít druhou polovinu, kromě mě a Kyle to neví NIKDO, sakra mělo to být do osmnácti, *****, s takovou to budu muset zazdít.
"Nechci na vás tlačit, ale jako poslední bod bych chtěl říct, že hlavní důvod je, že podsvětí je nepokojné. Vznikají hádky a vzbuřuje se k boji. Chtějí vidět nového vládce, démona s největší mocí, chtějí vidět a zvolit ďábla. Vás vaše veličenstvo." Slova se mě dotkly a dřív nebo později bych stejně musela.
"KYLE!!" zavolala jsem hlubokým hlasem do pokoje s návalem použití mích sil. Vzápětí se vynořil portál a vstoupil do místnosti můj věrný. Oči Kyle a Souta se střetli a Kyle stisk ruce v pěst.
"Dlouho jsme se neviděli bratříčku," s falešným úsměvem přivítal Souta Kyle.
"Cože, co ten tady dělá, Ando?" Zarazil se Kyle a já jen mohla začít proklínat knihu. Co vše mi ještě zatajila a co z toho co mě naučila, budu vůbec potřebovat. To už mi jsou milejší ve škole kvadratické rovnice.
"Jak si dovoluješ naši výsost takhle oslovovat, tomu říkáš slušné chování k ďábelské paní!," vyjel po něm Souta.
"Kdo ti dal slovo, ty jeden …"
"A dost!!," zakřičela jsem do pokoje potom, co se jejich energii prolívala ke mně a tak se jejich aury zklidnili. Oba se ke mně otočili a mírně se poklonili jako omluvu.
"Takže, Souta on je můj podřízený a máme dohodu, co se komunikaci týče, já bych si ho opravila sama! A ty… za prvé, některé důležité informace jsi mi třeba neřekl a za druhé jdeme do podsvětí!," rozhořčeně jsem pokračovala dál a Kyle na mě jenom valil oči.
"Ale vždyť víte… -," nakřivila jsem obočí, kvůli způsobu oslovení, "-… víš, že ještě…".
"A právě proto," přerušila jsem ho. Potom jenom přikývl a dál mi nepletl slova.
"Teď tu počkej a já se připravím a vy tři, jděte mě ohlásit!" Všichni tři přikývli, Souta ještě hodil ostrým pohledem po Kyleovi a vešel do před vytvořeného portálu do podsvětí.
"Jsi si jistá? Nejsi celá, co když se někdo vzbouří a nebude dost sil, abys je dokázala uklidnit, jsou to démoni a tito tři, oni nejsou takový, jak vypadali, zvláště můj bratr," znovu po jejich odchodu spustil Kyle.
"Už jsem se rozhodla. A k tomu ty jeho miloučké dvě opičky jsem srovnala celkem rychle, potom, co si vyskakovali. A ještě budeš tam se mnou ty. Jinak o tvém bratrovy si popovídáme později." Zády k němu jsem mu s klidem pověděla a shodila jsem před ním ze sebe župan s náladou, že konečně si dám tu koupel.

Ve vaně tekla vařící voda, a když už byla vana až po okraj plná, strčila jsem do ní nohu. Jen co se palec na noze dotknul hladiny vody, tak se proměnila v rudou krev, která mi připomněla vlasy Souta. Ztracená energie nepatrnými kouzly, kterou jsem byla nucena použít se pomalu, ale jistě vracela zpátky. Jak mile jsem se cítila naplněná. Vylezla jsem z vany a krev se znovu proměnila ve vodu. Jestli tohle bude vždy reakce mě a vody tak bude sranda, jak ve škole budeme chodit do lázní.
"Má paní, už máš nachytaný oděv," zavolal na mě Kyle z chodby.
"Pojď dovnitř, pomůžeš mi," odemkla jsem mu dveře a naznačila, ať vstoupí. Chvíli byl v šoku, ale hned jak jsem mu vyrvala šaty s rukou, se vrátil do normálu.
"Chtěl bych vás…, promiň. Chtěl bych tě varovat, že v podsvětí dokážou vycítit silnou energii a po krvavé koupeli ji máš o mnohem víc. A k tomu být naostro pod těmi šaty, není také moc dobré," z poslední větou namířenou ke mně, trochu zčervenal. Samozřejmě jsem to využila situace a dělala, že mi jeho poznámka vadí. Přitáhla jsem se k němu a zuby ostřejšími než z pohádek o upírech ho kousla do rtů a i přes jeho cuknutí od nepříjemného požitku si vzala opět trochu jeho krve. "To je za poslední připomínku," pošeptala jsem mu do ucha a otočila se k němu zády, ať mě může zašněrovat korzet. "Jinak děkuji za varovaní, ale energii potlačit umím," držela jsem si vlasy při šněrování a potom jsem ucítila ostrou bolest na žebrech, jak přitáhl. "Ty umíš potlačit energii?"
"Ano, proč bych neuměla?," nechápavě jsem se ptala?
"Jenom, že to neumí jenom tak někdo naposledy to uměl Satan, který byl na trůně před tisíci lety a používal to, aby se schoval mezi vzpouru a zjistil jejich plány." Jen co domluvil tak korzet naraz povolil. "hm… každý je nějaký, no a já jsem taková a pohni, ještě se musím upravit a utáhni to pořádně," znuděně jsem mu odpověděla a pak ho postrčila k tomu, že nás tlačí čas nebo spíš, už chci vidět tváře další obludek. "Jistě."

Už jsem byla hotová. Celkový vzhled: červený korzet zdobený černým třpytícím se uhlem, dlouhé rudé lesklé šaty až k zemi s vysokým rozparkem až nahoru ke stehnům, navýšené boty na podpatcích, se kterým krok znamená nechat doslova ohnivou stopu a jinak celá obalená do červeně průhledné šály s hořícíma jiskrami.
Vlasy jsem nechala jemně zvlněné po pas a už s použitou mocí po dnešku byli tak černé, že i sama noc se mohla jít zahrabat. Bledě modré oči jsem černě zvýraznila, černé řasy dodali ještě větší objem a rudé rty upoutali pozornost na dálku díky bíle tváři.
"Kyle, dones mi plášť," zavolala jsem, když jsem byla hotová. A tak i udělal. Velký černý plášť, co měl i on jak jsem ho prvně uviděla a jak měl i Souta s jeho posluhovači, jsem měla i já. Má kapuce byla, ale o mnohem větší a celkově objemnější i přes mou malou výšku, která už ani nebyla tak malá díky podpatkům.
"Jste nádherná," nesměle mi pověděl a jen co učinil, si uvědomil, co vlastně řekl. Já se jen usmála a dala mu další polibek na rty, ale bez jediného kousnutí. Obával se ho, cítila jsem to z jeho mysli. Když ale neucítil ostrou bolest, jeho mysl a tvář byla překvapená. Z jeho chutě a tím, že jsem se hned neodtáhla, si dovolil, i když s váháním mi líbání oplatit. Vzal mě pomalu do náručí a slabě mě objal, ale to jsem nikdy nechtěla. Když si vzpomenu, jako malá holka jsem chtěla, aby byl muž byl muž a žena jeho něžná a křehká květina. Ale to on si nedovolil, ne když jsem vlastně jeho šéf. Neví, kde má svůj limit. Potom jsem ucítila horkost na jeho tváři, odtrhl se a obešel mě bez jediného pohledu na moji osobu. Stála jsem jako sloup a má lidskost ukázala meze, nejraději bych uronila kapku slzy ba i víc, potok. Jenže to už měl dávno otevřený portál a naznačil mi, abych vešla, vešla tam, kde se změní můj život, kdy definitivně už lidskost končí a na tomto místě nesmí mít žádný náznak existence.
Jsem stejná, nezměnila jsem se, rodina, přátelé, city pořád je mám a vzdát se jich nehodlám, a proto má lidská půlka si drze přeje; ´proč bych ho měla hledat, druhou půlku, očividně o mě nestojí. Já si přeji, ne já chci, aby má druhá polovina byl Kyle´´. Ještě krok a jsme tam, energie potlačena, slzy zatlačeny, a nejistota narůstá. Vítej v novém světě.