Achangel Symphony VI.

Večer se vzpamatoval. Kiyoki už tu dávno nebyla, zůstal tady jen její parfém, který nesnášel, úplně zastínil Raiovu vůni. Tím, čím došel na chodbu, možná bylo až plazení ale druhý prášek postupně zabíral a Zatetsu se cítil lépe. Pousmál se nad výhledem do úzké cesty. Opilý host se opíral o dveře svého pokoje a zběsile se smál.
„Zatetsu!! Vzpomínám si když si byl malý… ten tvůj zrzek má fakt kládu… nosil si takové fialové věci… jo a máš dobré služebnictvo… nikdo by nevěřil, že si jednou vezmeš Kiyoki… ten zrzek, s ním byla sranda…“
„Jste moc opilý pane, jděte si lehnout.“
Byl vystrašený, cítil, že tato noc, byla tragediÍ ale ještě netušil jak velkou. Pomohl starému muži do pokoje a pokračoval za svým cílem, najít Raie a mluvit s ním, políbit ho, udobřit se a vše si vysvětlit. V místnosti včerejší oslavy už bylo jenom pár lidí, jeho sestřenice Shiza a pár kamarádů.
„Shizo!! Prosím tě oblékni se. Radši se ani nebudu ptát co si to tu včera vyváděla.“
Když Zatetsua uviděla přiblížila se k němu tak, že cítil její dech páchnoucí po vínu a skotské. „ Co jsem dělala já?“ zasmála se a o to víc se Zatetsuovi zvedl žaludek.
„ Co dělal ten zrzek bylo lepší. Samozřejmě, že jsem s ním souhlasila, vždyť znáš svojí malou sestřenici, vždycky má ráda muže.“
„Shizo“ nechtěl se to dozvědět ale strach mu to přikazoval „ slyšel jsem něco na chodbě, ale co se včera stalo?“
„Moc ráda ti to povím. Ten kluk, co má zrzavé vlasy a vyvinuté určité partie, si včera užíval s tvojí sestřenkou. Byl to fakt skvělý pocit.“
Proměnil se na kus ledu, skoro cítil jak jeho kůže chladne, polil ho studený pot a hlava se mu opět zamotala. Vždycky věděl, že jeho příbuzní jsou divní, ale nemohli to dělat na výročí smrti jeho rodičů! Kdyby se neopil a zůstal tu, žádné orgie by se nekonaly! Ale tímhle to zkazil, teprve teď mu to všechno začalo docházet a chtěl dostat odpovědi i na otazníky ve své hlavě. Použil všechny své síly, které zbyli, a s klidným hlasem promluvil znovu na Shizu.
“Nevíš kde je teď? A spal s tebou dobrovolně?“
„ Teď stojí venku, copak si slepí?? Ta jeho rudá hlava září až sem, je u hlavních dveří a tahá si už asi desátou cigaretu ze čtvrté krabičky. Dobrovolně? Skoro mě znásilnil, nejdřív odešel ale pak se vrátil tak nadrženej. Že vy tady pěstujete nějaký afrodiziakum?“
Černé oči se upřeli na postavu u nosného sloupu za dveřmi. Zatetsu vyšel pomalým krokem ke svému milenci. Byli to ještě milenci? Rai ho podvedl!! Svalnatý muž se postavil za štíhlého kluka a svojí rukou mu pevně stiskl rameno. Kluk v oblečení pro číšníky se mdle otočil ale jak uviděl JEHO, oči se mu rozzářili a úsměv byl tak přirozený. Potom oba zvážnili. Ticho před bouří, vběhlo jim oběma na mysl. Rai chtěl zařvat: „ Říkal si mi, miluju tě. Říkal si, že se s ní nikdy nevezmeš, že tě nepřitahuje. Využíval si mě? V tuto chvíli, Zatetsu-san, vás nenávidím!!!“
Zatetsu se chytal říct něco podobného: „ Věděl si, že to je moje sestřenice?? Proč si spal s ženou, copak tě dost neuspokojuji? Vždyť si mě řekl miluji tě! Ty jsi můj uke!“
Rychlejší byl Rai, vychrlil svoje myšlenky do nervy trhajícího ticha. Na chvíli tím oba odzbrojil. Svalnatá ruka uhodila alabastrovou pleť. Jako reflex. Vůbec nad tím neuvažoval.
To je poprvé? Poprvé mi tyto ruce způsobují bolest. Pamatuji si jak mě s nimi přiváděl do nebe. Proč teď padám dolů? On mě shodil. Má na to právo. Je to ARISTOKRAT.
Uhodil jsem.. Raie? Já mu ublížil? Proč..? Vždyť ani nevím, co jsem včera dělal. Opravdu jsem s Kiyoki spal? Jsem bestie?

Sníh do kterého Rai spadnul po té náhlé facce ho nestudil ale pálil. Prokousl si ret a tak při vydechování pár kapiček krve poskvrnilo čistý sníh. Ležel tam a díval se Zatetsuovi do očí, neviděl v nich lítost, neviděl v nich lásku, jako by byli prázdné.
Co ve mně vidí? Přítěž? Proč odchází, nemohl mě políbit, a říct, že vše je v pořádku? Mám jít za ním?‘

Krev a sníh.. přesně jako včera před několika lety. Přežiju jenom já? Zase já? Předtím jsem pohřbil rodiče, teď pohřbím své pouto? Katastrofa, celý můj život je katastrofa. Nemůžu tu žít, jsem zrůda bez tváře. Řekl jsem, že nikdy nedovolím aby někdo ublížil Raiovi, a teď ho mučím sám. Musím zmizet. Otočil se a s prázdnýma očima šel poslední trasu do svého pokoje, aspoň myslel, že je poslední. Došel až do koupelny a vytáhl své žiletky z nejvyšší poličky. Pečlivě rozbalil tu prostřední a šel si lehnout do růžového sametu na své posteli, ležel na té samé poseli, kde začal žít svůj sen s Raiem, i na té samé posteli, kde ho včera zničil.
Nevěděl jestli mluví nahlas a nebo mu jenom lítají hlavou myšlenky ale spoustu důležitých chvil, které chtěl aspoň jednou prožít mu začalo lítat před očima, jeho nebo cizí hlasy vykřikovali slova: „ Miluji tě, Zatetsu-san. Já tebe taky, Rai-kun. Sníh je tak bílý, proč se dnes barví do ruda?“ A před očima prolínající se obrázky křičícího muže, řidiče kamionu, Raie nahého ve své náruči, oči Kiyoki a smích opilce.. a potom řízl. Tenký řez, vedený ze spoda nahoru se okamžitě rozšlebil a Zatetsu ucítil chlad, poslední myšlenka byla: „ Tak tohle jsem byl? Jenom muž, který zkrýval svou pravou tvář za alkoholem? Na prahu smrti poznávám kdo jsem.. heh.. jdu do nebe, nebo do pekla?“

„Zatetsu-san! Zatetsu… k-kun!“ Bylo to přesně jako ve filmech. Nejdřív tma a ticho. Potom pípání přístrojů a nakonec nejhlasitější zvuk. Naléhavé volání nějakého kluka. Pokusil se otevřít oči a ukončit tak tmu, která ho dělila od poznání. Černo vystřídala zářivě rudá. Potěšilo ho to, ani nevěděl proč, ale nad takovými věcmi nepřemýšlel.
„ Zatetsu… ty bastarde.“
Ze zelených očí vytékali potoky slz a štíhlý kluk je nestačil otírat černou mikinou, která byla aspoň o dvě čísla větší než on. Zatetsu i v takové chvíli slyšel ten úlevný tón v klukově hlasu a jeho srdce zaplavila radost.
„Nejsi nic víc než bastard.“ Znělo to komicky, protože to říkal tak šťastně ale zároveň smutně. Ano, byli to slzy štěstí, radoval se, že se Zatetsu probudil. „Nemysli si, že jsem měl strach. Bylo mi to jedno!“ ale stejně nakonec vykřikl: „Klidně si mysli, že brečím kvůli tomu, že tě miluju… protože… protože bys měl pravdu…!!!“

Zatetsovi se na tváři vykouzlil zamilovaný úsměv a zvedl ruku, na které měl ještě přidělanou izolepou hadičku. Pomalu jí pohyboval k zrzavým vlasům, které byly roztomile rozcuchané. Hned jak se jich dotkl, zpod těch zářivých vlasů vykoukly dvě ubrečené ale přesto nádherné oči. Ani jeden nic neříkali. Zatetsu ho jemně hladil po tváři. Byl to dotek skoro až neosobní, ale přitom přetékal city. Zrzek přivřel oči a sem tam se akorát zatřásl pod vzlyky. Slzy, které ještě opustily jeho oči, byly pohotově otřeny aristokratským palcem.
„Sakra, proč jsi to udělal?“ najednou prolomil ticho ublíženým tónem Rai…
„Víš, jak jsem se, ty blbče, bál?!“ Stiskl mu ruku a hleděl na Zatetsua, který ležel v bílém nemocničním pokoji a ještě bělejší posteli. Jeho havraní vlasy byli dokonalým kontrastem s okolí.
„Na co jsi myslel?? No?!“ Raiovi se opět spustily slzy. Ale na srdci cítil takovou nehoráznou úlevu, že se Zatetsu probudil, že se to ani nedalo popsat.
„Chtělo se mi zemřít…“ řekl ledabyle a dál se věnoval Raiovým lícním kostem. Jemně si ho za bradu přitáhl k sobě a vynutil si polibek. Rai se opřel rukama o polštář a věnoval se těm rtům, o které málem přišel. Z chodby byl slyšet ženský hlas. Ano, byl to hlas Kiyoki. Bez zaklepání se otevřeli dveře a v nich stála a hystericky dýchala Kiyoki.
„Zatetsu! Tohle mi nemůžeš dělat! Málem jsem strachy zkolabovala, když jsem slyšela, že jsi v nemocnici! Eee… Služebný?? Co ten tu dělá?!“ zamračila se a založila si na prsou ruce. Zatetsu se nadechoval, že jí odpoví ale Rai ho předběhl.
„Tak aby, jste milostivá madam věděla, jsem zde proto, že mi na Zatetsuovi záleží víc než na mém vlastním životě, protože ho neskutečně miluji, proto, že jako jeho poddaný mu mám být pořád nablízku! Vy prosím jděte se s tou vaší rádoby láskou bodnout!“ Obešel nemocniční lůžko a vyrazil si to k ní. Kiyoki začala vyděšeně couvat.
„Co si to-…“ nadechla se, že ho seřve ale Rai ještě zvýšil hlas a zráznil svůj krok. Tak to radši vzdala a s nesrozumitelným zamumláním rychle opustila pokoj. Rai za ní dveře zamknul, otočil se na překvapeného Zatetsua a sladce až nevině se usmál.
„Nepřeji si, abys v mé blízkosti s tou ženou jakkoliv komunikoval, nebo o ní jen mluvil! Ano?“ Pronesl karamelovým hlasem a vlezl si k Zatetsuovi do postele. Obkročmo se mu usadil na rozkroku.
„Ale, já s ní budu muset někdy mluvit i v tvé přítomnosti.“ Řekl Zatetsu měl chuť Raie provokovat, byl zvědavý, co bude dělat. Reakcí bylo, že se mu zhoupnul na klíně. Jeho penis posílal velice příjemné impulzy do mozku.
„Cože jsi to právě řekl?“ optal se uličnicky Rai, sklonil se k Aristokratovu uchu a začal mu laskat ušní lalůček. Rukou jezdil po nemocničním oblečení, co měl na sobě a přes ten kus látky dráždil ztvrdlé bradavky.
„Říkal jsem, že se sní, budu muset bavit, její rodina je velice bohatá a já s ní musím vycházet v dobrém.“ Zatetsuovi se velice Raiova hra zamlouvala. Jeho penis už byl tvrdý jako kámen. A Raiovy pohyby bokami byli čím dál více intenzivní. Jediné co Zatetsua štvalo, byla ta deka mezi nimi a oblečení.
„Tak to by sis toto rozhodnutí měl velice rychle rozmyslet.“ Při těchto slovech se opět zhoupnul v bocích a dokonale cítil, jak byl Zatetsu vzrušený. Rty zabloudil k těm jeho a jazykem mu přejel přes spodní ret, ty krásné rudé rty se pootevřeli a Rai svým jazykem vklouzl do nich. Zatetsuovy ruce se objevili na Raiovým zadku a jemně ho svíral.
„A-ale…“ Zatetsuovy už začal přeskakovat hlas. Rai ho dráždil tak moc, že ještě chvíli a udělá se. Pořád cítil, jak se mu na rozkroku pohybuje, houpe, klouže, drtí ho.
„Jaké ale? To se mi vůbec ale vůbec nelíbí!“ jemně mu vjel do vlasů a laškovně ho kousl do krku. Ze Zatetsuových úst se linuly steny slasti. Ruce se mu začínaly chvět a začal Raiuv zadek mačkat silněji.
„R-Rai-ku-kun, přestaň…“ byl už opravdu skoro u vrcholu ani nechápal, proč to řekl, když nechtěl, aby přestal. Rai samozřejmě udělal pravý opak. Ještě chvíli si takto hráli, Zatetsu se prohnul v zádech, silně zmáčkl Raiovy zadek a udělal se. Dýchal trhaně a snažil se uklidnit, Rai z něj spokojeně slezl. Najednou se ozvalo ťukání.
„Jdu otevřít, ano pane?“ zahyhňal se a šel otevřít.
„P-počkej!“ křikl na něj zbytečně Zatetsu a snažil se nějak skrýt mokrou skvrnu v rozkroku. Dveře se otevřely, vešel doktor a hned za ním vykoukla mladičká sestřička. Jen co spatřila Zatetsua začala se červenat. I slepý by poznal, že se jí Aristokrat nehorázně líbí.
„Dobrý den, jdeme Vám říct, že Vás pošleme domů. A chtěl bych Vás poprosit, aby jste si promyslel konzultaci s naším psychologem. Měl by k Vám přijít ještě tento týden.“ Koukal na Zatetsua, který se vrtěl na posteli.
„Je Vám dobře?“ optal se starostlivě.
„Ehm… Ano je mi dobře… E-e… takže mohu jít dnes domů?“ zeptal se a snažil se jakkoliv odlákat pozornost od té skvrny. Sestřička jsi toho všimla, také postřehla, jak se v rohu směje zrzavý kluk. Asi jí došlo co se tu dělo a zrudla ještě víc.
„Ano, můžete kdykoliv odejít.“ Řekl doktor, rozloučil se s nimi a i se sestřičkou odešli. Rai zabalil věci, Zatetsu se převlékl z nemocničního prádla do pohodlnějšího oblečení a do hodiny opustily nemocnici…

Doma se Zatetsu šel podívat do kanceláře, málem sebou švihl o zem a mohl jet zpátky do nemocnice…! Na jeho stole byly hory a hory papírů. To u toho stráví snad celý den, než to všechno vyřídí. Přeci nebyl pryč tak dlouho, ale vypadá to jako by tu nebyl celý rok. Sedl si ve velké kancelářské místnosti ke stolu, který byl uprostřed, uvelebil se v honosném křesle potahovaném kůží a s odporem se pustil do papírování. Po chvíli pracování zavolal na Raie, aby mu přinesl šálek pořádné černé kávy. Ten byl během minutky zpátky s hrnečkem horké kávy. Položil to na stůl. Zatetsu mu poděkoval a políbil ho.
„Mohu tu zůstat? Budu potichu, nebudu tě nijak rušit v práci, jen chci být s tebou. Mohu? Prosím.“ Zašeptal Rai svou prosbu, ale něco se s ním dělo, opět byl vzrušený, lačný po dotecích a chtěl Zatetsua.
„Oh… zajisté. Posaď se támhle na křeslo, klidně si vezmi něco na čtení.“ A zase se zavrtal do papírování. Rai se posadil do křesla naproti pracovnímu stolu. Byl potichu, Zatetsu byl zavrtán v dokumentech, cítil všude v pokoji jeho vůni. Nedalo mu to a začal se hladit po těle. Potichounku si sundal kalhoty a rozepnul košili. Zatetsu zatím nic nepostřehl, jak byl do práce zabořený. Rai se hladil po hrudníku, třel si penis, nehty zarýval do kůže a najednou nechtěně zasténal. Zatetsu zbystřil…
„Rai-kun? Co tam vyvádíš?“ jen co vyslovil otázku, zvedl oči od skoro dodělané práce a ten pohled mu vyrazil na chvíli dech. Vypadalo to tak dokonale. Rai seděl v koženém křesle, jednu nohu měl přehozenou přes opěradlo, košile mu spadla z jednoho ramene, rukama se uspokojoval, měl pootevřených ústa a přivřené oči.
„C-co dělám? Masturbuji… na tvé pohovce…“ řekl smyslně, dráždivě, chtivě a hypnotizoval Zatetsua pohledem. Ten se nervózně vrátil zpět k papírování, ale jedním okem pořád klouzal zrakem na krásného, zrzavého klučinu, který si to hověl v jeho křesle. Aristokrat na štěstí už skoro končil se vším tím strašným papírováním, a co nevidět se bude moc mu věnovat. Ty jeho steny ho dováděli k šílenství.