SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Archangel Symphony V.

'Už zase mu dělám problémy.‘ pomyslel si Rai na lavičce uprostřed parku, roztřesenou rukou vytáhl cigaretu z obalu a s nechutí si jí zapálil. Kouř stoupající ke studeným zimním mrakům ho uklidňoval. O pár metrů a stěn dál se Zatetsu oddával ginu. Byla to těžká situace, pro ně oba, ale ani jeden se nechtěli vzdát, toho co měli, nebo možná nemohli? Večer proběhl poklidně. Sešli se ve velké hale, která sloužila jako obývací pokoj a povídali si, celé dlouhé hodiny, nikdy jim nedošli témata a tak se jim jenom potvrdilo, že jsou si souzeni. Mluvili tak dlouho dokud se Raiovi nezačali zavírat oči.

„Zatetsu-san? Jdu spát do svého pokoje. Dobrou noc.“ Jen co si lehl do měkkých polštářů a peřin usnul. Ale Zatetsu-san měl důležitější úkol. Trochu si vyčítal, že se o tom nezmínil Raiovi, ale nějak nebyla příležitost. Sednul si ve své kanceláři a začal obvolávat všechny příbuzné a známé jeho rodičů, nepřekvapilo je to co jim sdělil, a proto si mohl dovolit volat tak pozdě.

Druhý den ráno, jen co se zrzek probudil, přiskočil k oknu a začal kouřit cigaretu. Byl zrovna v polovině, přes přivřené oči pozoroval kouř, když Zatetsu zaklepal na dveře.

„Rai-kun?? Dnes mám pro tebe důležitý úkol.“ Říkal laškovně a opatrně stiskával kliku, co kdyby ještě spal?

Rai vyděšeně zahodil cigaretu co nejdál od okna a rukama se snažil udělat průvan na odehnání té specifické „vůně“. Zavřel okno, skočil na postel a pobídl Zatetsua ať vejde.

„Ohaio Zatetsu-san. O jakém úkolu jste to mluvil?“
“Dobré ráno, dneska budeš číšník.“ Nevěděl jak bude reagovat a proto tuto větu protáhl o trochu víc než je přirozené.

„Číšník? Skvělé! A budu mít mužské oblečení??“ stačilo lehké kývnutí hlavou a Rai se začal radovat ještě víc.
„Jsem rád! Aspoň takhle ti tu můžu pomáhat. A co se bude dít? Bude tu mnoho lidí?“
“Ano, bude jich tu hodně. Víš… dnes je pro mě důležité datum.“
Zrzek se uklidnil, vycítil melancholii z jeho hlasu, i když byla skrytá, a zadíval se mu do očí.

„Před deseti lety, přesně tento den, jsme jeli na rodinné setkání do Tokia. Já a moji rodiče, vezl nás řidič, pamatuji si jeho tvář do dnes, po cestě nás zabavoval vtipnými povídkami. Jeli jsme po silnici, všude okolo byl sníh, sněhové vločky přistávali i na přední sklo a po chodnících chodili děti s úsměvy na tváři. Byl první sněhový den.“ Zatetsu se přenesl do té doby a kreslil ji opravdu barvivě. Viděl sebe, jak sedí v limuzíně, vedle sebe má matku, vepředu byl otec a řidič. Malý Zatetsu si vzpomněl na jeden vtip, který jim říkala ve škole paní učitelka. Měl nejspíš velký talent na vyprávění, a nebo za to mohla jeho dětská nevinnost v hlase? Všichni se začali smát, i řidič, nevnímali silnici, auto divoce poskočilo, to bylo trhnutím volantu, obrovská rána, kterou musel slyšet každý, téměř rvala uši. ‚Proč už sníh není bílý? Svět je zbarven do ruda?‘ Všichni byli mrtví. Ridič měl zlomený vaz, matka nebyla připoutaná a rozbila si hlavu o sedačku, krvácení do mozku, taky nepřežila a na otce letěl nákladní vůz (ano, to byla ta rána), takže zranění měl nejvíce.

„Jenom já jsem přežil. Dokonce se mi nestalo vůbec nic, ani škrábnutí.“

Raiovi ten smutek z jeho hlasu rval srdce, chtěl ho zastavit, aby už netrpěl, a tak ho políbil. Jemné Raiovy rty uklidnili Zatetsua. Pevně se objímali, nejspíš na důkaz, že nikdy už nenechají toho druhého trpět.

„Takže dnes tu bude velká oslava, v kuchyni už na tebe čeká hlavní šéf kuchař. Řekne ti co a jak, měl by si tam už jít.“
“Haaai.“

„Necítíš tu kouř?“
“Eh.. Necítím, ty snad jo?“
“Asi se mi to zdá, uvidíme se později.“ Ještě jednou se políbili a pak už každý šel jinam.

Přípravy proběhly rychle a o půl deváté už se v obrovské místnosti scházeli dámy a slečny v kloboucích a šatech, muži měli saka. Rai roznášel na tácku šampaňské, po desáté hodině už i gin a tvrdší alkohol. Zasmušilá nálada se náhle změnila v dobrou, a celý sál se usmíval.

„R-Rai?“ než vůbec vykoktal jeho jméno, začal se smát

„Mohl bys mi přinést dvě skleničky… toho něčeho?“ Zatetsu stál naproti jednomu sloupu, o který se opírala brunetka, také už mírně opilá. Byla tu i Kiyoki, ale ani jednoho si nevšímala, občas pohledem zabloudila k Zatetsuovi, ale jak si to uvědomila hnedka ucukla.

Rai šel do baru pro objednané sklenky ale když se vrátil, nikde svého milence nenašel.
‚Možná šel na záchod. Hm… ale ani Kiyoki tu není. Třeba něco vyjednávají, ale teď je Zatetsu opilý, a když se rozzlobí, bude to horší, měl bych se po něm jít podívat.‘

Když se zrovna chystal jít hledat Zatetsua tak mu jeden další sluha řekl, že je potřeba přinést ze sklepa nějaké lahve šampaňského a tak Rai tedy šel pro ně. A potom se vydá hledat Zatetsua.

Zatetsu už toho měl plné zuby. Alkohol v krvi ho přemáhal a tak radši usoudil, že bude lepší jít do pokoje. Když se tam s obtížemi dostal. Začal se hned ode dveří svlékat a odhazovat šatstvo po místnosti. U postele byl už kompletně nahý a padl do peřin. Točila se mu hlava a i přes tento fakt velice rychle usnul.

Kiyoki ho celou dobu pozorovala a napadl jí ďábelský plán. Potichu následovala Zatetsua do pokoje a chvíli počkala za dveřmi, než vešla. Jen co vešla, uviděla všude poházené oblečení a na posteli se rýsovala krásná nahá osoba muže, kterého si uminula vzít za manžela. Zatetsu společensky unaven spal na peřinách a ona se k němu blížila. Cestou se také svlékala a házela oblečení tak aby to vypadalo, že se tu něco dělo. Nahá si n němu přilehla. Jemně mu rozcuchala havraní vlasy, sama sobě též. Poodstrčila ho, aby mohla přes ně přehodit deku. Tělem se k němu přitiskla, dala jednu jeho paži přes svůj bok a deku jim přehodila před nohy až do pasu. Sama byla trošku opilá, takže jí nedělalo problém usnout. Navíc usínala s dobrým pocitem a se záludným úsměvem na tváři.

Rai donesl vše, co mu bylo nařízeno. Celý velký sál měl zvláštní atmosféru. Ve vzduchu byla cítit zvláštní vůně. Hosté byli už všichni v náladě. Odevšad byl slyšet opilecký smích. Raiovi najednou došlo co to je za vůni. Je to vůně sexu! Pár hostů se líbalo, ostatní je se zájmem pozorovali a pomalu se to začalo zvrtat z poklidné oslavy na něco jiného. Orgie?

Cestu mu však zkřížila ta žena, které byla dřív opřená o sloup a ho celou dobu ho sledovala. Byla nadmíru opilá, že už velice obtížně mluvila, ale bylo jasné, že touží po Raiovi. Ten ji taktně nechal v sále sedět u stolu se slovy, že se hned vrátí a ať na něj počká. Ona samozřejmě natěšeně poslechla. Ale samozřejmě on to nemyslel vážně! Ta žena vypadala jako nějaká velice drahá d***a, která souloží jen s těmi nejvýše postavenými muži, který si můžou dovolit penězi topit. Rai svižným krokem šel nejdříve do Zatetsuovy pracovny. Tam ale nebyl. Tak si to vyrazil směr jeho ložnice.

Opatrně otevřel dveře. Na zemi bylo poházené oblečení. Ale moment! To není jen jeho. Přece Zatetsu nenosí podprsenku! Rai zvedl oči a pohlédl s obavami na postel. V tu ránu, jakoby mu srdcem projel rozžhavený, rezavý meč. Na posteli spali nazí a v těsném objetí Zatetsu s Kiyoki. Nemohl uvěřit svým vlastním očím. Udělal krok zpátky a hlava ho bolela z toho, jak se mu najednou naplnila otázkami. Cítil smutek, ale ten hned rychle přebyl nehorázný vztek. Otočil se na podpatku a opustil pokoj.

Nevěděl, kam půjde, ale vzpomněl si na tu děvku, která na něj čeká v sále. Nečekal a šel za ní. Po vstupu do místnosti ho obklopila ta vůně sexu. Už to tu vypadalo celkem rozjetě. Nějaká šlechtična stála polonahá na stole a tancovala, muži na ni volali a sahali po ní. Rai hned uviděl tu ženu, kterou opustil a šel k ní. Ta se zvedla a jako by tušila co Rai chce. Přitiskla se k jeho rtům a hladově ho líbala. On ji vztekle přitiskl ke stolu a začal z ní sundávat oblečení. Měl takový vztek! Chtěl se Zatetsuovi pomstít! Tvrdil mu, že jí nechce, že si jí nehodlá vzít a že miluje jen jeho! Ta d***a mu vjela rukou do kalhot a evidentně velice zkušenými pohyby přivedla jeho penis do erekce. Když byla nahá Rai shodil ze stolu všechny skleničky a talíře. Ta rána připoutala spousty opilých očí. A v zápětí hned výkřiky, povzbuzování. Ta žena se posadila na stůl a roztáhla nohy, jak nejlépe mohla. Rai k ní přistoupil a s odporem hluboko uvnitř jeho duše do ní vnikl. Byla velice roztažená. Také co si mohl myslet od profesionální k***y, že? Přivážel do ní a ona už naučenými, hranými vzdychy hlasitě doprovázela tuto soulož. Hladil jí drsně po těle. Bylo mu to odporné. Ale nechápal, proč to tedy dělá. Po chvíli už cítil, že se blíží k vyvrcholení a vystoupil z ní. Ona si klekla před něj a začala ho kouřit. Její ústa byla opravdu dobrá a zkušená. Brala ho hluboce do krku a netrvalo dlouho a Rai se jí udělal do úst. Žena bez jména to spolykala a v sále se ozvalo zábavné hvízdání a velký aplaus. Opilci se při tomto velice bavili a začali to praktikovat i mezi sebou.

Rai si zapnul kalhoty a rychle opustil sál. Měl výčitky. ‚Ale proč? Dyť Zatetsu se taky vyspal s Kiyoki! A myslím, že to nezůstane jen tak a že si jí opravdu vezme. Jenom mi lhal! Je to zatracený LHÁŘ!‘ Šel do svého pokoje, kde usnul.

Zatetsu se probudil a samozřejmě mu spatně! Nemohl si vzpomenout co se včera přesně dělo. Otočil se na bok a div úlekem nespadl z postele. Vedle něj byla nahá Kiyoki. Otevřela oči a zamilovaně pronesla.

„Dobré ráno, kocourku!“ a políbila ho na tvář. Zatetsu na ní vyděšeně hleděl.

„C-Co tu děláš? Proč jsi nahá? A proč já??“ hned jak to dořekl, se chytnul za hlavu, která ho rozbolela.

„Nedělej, že nevíš. V noci jsi byl úžasný!“ pronesla a jemně ho pohladila po ruce. On ucuknul.
‚To je nesmysl! Přece bych s ní nespal! Ne?‘ snažil se vzpomenout, ale nešlo to. Bylo mu tak mizerně. Žaludek se mu točil ostošest. Cítil, že bude zvracet. Rychlostí blesku vyběhl z postele a zmizel v koupelně. Kiyoki se za ním s úsměvem dívala. Byla se sebou spokojená. Zvedla se a šla za ním. Klekla si k němu a chytla mu vlasy. Konejšivě ho hladila po zádech. Zatetsu se zvedl a šel do pokoje. Nechal jí tam klečet. V pokoji uviděl všude rozházené oblečení. ‚To prostě nemůže být pravda!‘ honilo se mu pořád hlavou. Kiyoki vešla do pokoje a zazvonila na zvoneček pro sloužící. Ve dveřích se objevil Rai.

„Volali jste mne?“ zeptal se s nezájmem a hleděl na zem. Zatetsu se vyděšeně koukal z jednoho na druhého, hlava ho bolela, žaludek ho neposlouchal a ještě k tomu si nemohl vzpomenout co se dělo.

„R-Rai-kun…“ zašeptal nevěřícně. Ten se na něj chladně podíval a neodpověděl. Kiyoki se vítězoslavně usmála. Plán klapl, jak chtěla. Rai podle jejích očekávání je viděl.

„Prosím přines tady Zatetsuovi nějaký aspirin.“ Pronesla a přistoupila k Zatetsuovi, objala ho a pohlédla na Raie. Ten jen smutně přikývl, ještě jednou se chladně a smutně podíval na Zatetsua.

„Ano, paní. Hned jsem zpět.“ A odešel.

‚Jeho tón je jiný, chladný, ani nevypadal zmateně. Nebyla z něj cítit žádná něžnost, jak tomu bylo dřív… co se to děje?‘ Zatetsu nechápal nic co se dělo nebo co se stalo, jakoby to ani nebylo jeho tělo, ty pohyby, ty slova. Musel jít za Raiem, který téměř vyběhl na chodbu a přitom vypadal tak bez zájmu.

„Miláčku??“ Kiyoki moc dobře věděla na co myslí a takticky si stoupla ke dveřím, jindy by jí odstrčil, ale dnes mu ty rychlé pohyby uškodili. Rozhodl se zaměstnávat záchodovou mísu. Nevšiml si, kdy Rai přinesl růžovou tabletku, ani jestli to byl doopravdy on. Vnímal jenom svůj převrácený žaludek a bílé stěny mísy.

Dodatek autora:: 

Pátá část ^^
Tak jo, teď je to trochu divný.. ale všechno se ještě bude řešit ;D
Anju&Usagi

4.92857
Průměr: 4.9 (14 hlasů)