SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Zavřít dveře minulosti a otevřít ty od budoucnosti - 22.díl - KONEC

Midori

„A...Aku?“

Koukám nevěřícně na osobu, stojící kousek přede mnou. Tohle se mi musí zdát a musí to být hodně špatný sen...
Co špatný sen...přímo noční můra to je!
A já naprosto nechápu, co se tu děje?

Vyděšeně na něj koukám, přibitý na místě a neschopen dalšího slova.
„Co tu děláš?“ zeptám se, když moje hlasivky jsou schopny vypustit z úst nějaké slovo. Aku se zas jen usměje a o trochu zmenší vzdálenost mezi námi.
„Chtěl jsem tě vidět a tak jsem požádal bratrance, aby mi to zařídil,“ odpoví mi s děsivým úšklebkem.
´Bratrancem? Ehhhh..........?´
„JIRO?“ vyjeknu překvapeně, když mi to celé dojde. Aku se zašklebí ještě víc, což beru jako souhlas.
„Tak fajn, už si mě viděl a já můžu jít,“ snažím se působit sebejistě a nebojácně, ale ve skutečnosti se šíleně bojím. Jak jsem se do této situace dostal?
„Snad si nemyslíš, že tě teď nechám jít,“ Aku se začne pomalu přibližovat, „Těšil jsem se na tebe. Nikdo tu není a nikdo nás nebude rušit. Chyběl jsi mi,“ mlsně se olízne a mě z toho pohledu udělá špatně. Couvám ke dvěřím a když jsem u nich zacloumám klikou v naději, že je otevřeno. Není...

Už je ode mě tak metr a já nevím, co dělat. Otočím se ke dveřím a začnu s nimi lomcovat, doufajíc, že zámek dřív nebo později povolí. Najednou se o dveře, těsně vedle mojí hlavy, opře ruka a já s nimi nemůžu ani hnout. Cítím, že je za mnou.
„Přece bys teď nechtěl odejít? Teď, kdy veškerá zábava teprve začne,“ zašeptá mi do ucha. Jeho dech ucítím na krku a celé moje tělo se začne třást pod náporem strachu. Chci utéct. Otočím se od dveří s tím, že mu uteču na druhou stranu třídy a uchovám si od něj aspoň nějaký odstup. Ale on jako by to tušil mě včas zezadu chytne a to tak, že mi zablokuje ruky a já s nimi nemohu pohnout. Začnu křičet a házet sebou, jak jen to jde. Druhou rukou mi zakryje ústa a zesílí stisk.
„Nemá cenu křičet, nikdo tu není,“ a zvrátí mi hlavu dozadu tak, aby mě mohl líbat na krku.

Je mi špatně, chce se mi zvracet a po tvářích mi tečou slzy.
Bojím se, nechci, aby mi to dělal...
Nechci, aby se to zase stalo...
Povalí mě na lavici a chce mě políbit, odvracím hlavu a rukama se ho snažím dostrčit. Nejde to, je moc silný... Chytne mi ruce nad hlavou, abych se nemohl bránit.
Dá si je do jedné ruky a cítím, jak druhou zajel pod tričko...
Rozvzlykám se ještě víc, pokud je to ještě vůbec možný.
„Prosím, pusť mě! Nech mě!“ zkouším to, i když tuším, že kladné odpovědi se nedočkám.
„Ani nápad, teď si to chci užít. Copak jsi zapoměl, že tenkrát jsem nechal užít si ostatní? Teď je řada na mě...“
Tričko mám vyhrnuté až skoro u krku a teď začal rozepínat můj pásek a následně i poklopec. Jeho rty mi začnou bloudit po hrudi..

Po tomhle se snažím dostat pryč ještě víc, ale nemám šanci...
Bojím se!!!
Shine, prosím...přijď si pro mě!!!

Najednou za mě zmízí ta tíha a já mám volné ruce...

Shin

Koukám, jak moje zlatíčko někam odchází s tím dobytkem. Naznačí mi, že se jde napít, tak jen kývnu, že rozumím a opět začnu sledovat svoje soupeře. Po očku však vyhlížím štěňátko. Přede mnou už jsou jen dva soutěžící a já začínám být lehce nezvózní z toho, když nevidím, že by se Midori vracel. Pak ve mně hrkne. Vidím Jira, jak se vrací zpět na místo a Midori nikde. Mám jít skákat, ale mám hodně špatný pocit. Nechám skok skokem a rozeběhnu se k tomu hajzlovi, ten když mě zmerčí pokusí se utéct, ale ne nadarmo chodím do sportovní sekce a během chvilky jsem u něj a za tričko si ho vytáhnu k obličeji. Ve tváři má vyděšaný výraz.
„Ty hajzle, kde je Midori?“ zavrčím mu nepřátelsky do obličeje. Zachvěl se strachem, ale nachvilku se mu na tváři objevil hodně škodolibý úšklebek.
„Je u nás ve třídě, někdo ho chtěl vidět.“
Tohle je hodně divné, kdo by chtěl Midoriho vidět?
„Kdo?“
„Můj bratranec...Aku...“ odpoví a jeho tvář se zkřivý ještě víc.

Aku? To jsme už někde slyšel...ale kde...
Chvilku přemejšlím, nepouštíc Jira a pak mi to dojde...
Zblednu strachy a podívám se na Jira takový pohledem, že zbledne i on. Usměju se na něj a postavím ho zpět na nohy, poplácám ho po tváři a pak se napřáhnu a vrazím mu takovou ránu do držky, že kus ode mě odlétne.
„Co se děje?“ přiběhnou Sasaru a Garu.
„Nemám čas to vysvětlovat, ale hlavně ho pořádně zpacifikujte a až budete spokojení tak ho můžete pustit,“ s tím se rozeběhnu do školy a zamířím rovnou do nejvyššího patra.

Schody beru snad po třech a netvá dlouho a už se řítím po chodbě v posledním patře. Slyším nějaký křik a pláč a já ani nechci myslet na to, co se tam děje...
Jsem už u dveří do jeho třídy a chci otevřít, ale nejde to, Midori šíleně pláče a je jsem nasraný na maximum. Naštěstí ten hajzl nechal klíč zámku, otočím jím a otevřu dveře. Z toho, co vidím, mám rudo před očima a chce se mi vraždit. Přiběhnu k lavici, na které leží moje štěňátko a ten bastard na něm. Chytnu ho za límec košile a vší silou s ním mrštím na druhou stranu od Midoriho.

„Shine...“ vzlykne miláček a já ho hned obejmu.
„Už jsem tady, nic se ti nestane,“ hladím ho po zádech, abych ho aspoň trochu uklidnil. Opírá se o mou hruď a křečovitě mi svírá tričko. Kouknu se na toho bastard, jak se pomalu zvedá ze země.
„Počkej chvilku zlatíčko, hned se vrátím,“ chci někomu rozbít ciferník.
„Nechoď,“ zastaví me Midori a ještě víc sevře ruce, abych nemohl odejít.
„Neboj se, budu pořád tady, jen si něco zařídím, věříš mi?“ Midori ke mně vzhlédně uplakanýma kukadlama a je na něm vidět, že váhá, ale nakonec mě pustí. Pohladím ho po tvářích a utřu cestičky od slz, pak se otočím k tomu odpadu. Dojdu k němu, už se napřahuje k ráně, ale včas mi uhnu. Slyším jen, jak Midori vykřikl strachem.
„Takže ty seš ten hajzl, co ublížil Midorimu? Tak ti něco řeknu...“ napřáhnu se je dnu mu vrazím, „Tehdy si možná unikl, ale teď,“ ani se nastačí zvednout ze země a už ho táhnu nahoru, abych do další ranou opět na tu podlahu poslal, „Ale teď máš co dočinění se mnou...,“ kopnu ho do břicha, „A budeš si přát, aby ses tu nikdy neukázal...“

Mlátím ho hlava ne hlava, ani se nijak nebrání. Nevím, jestli je to šokem nebo, že se prostě prát neumí...

„Shine!“ zařve moje zlatíčko. Přestanu toho grázla mlátit a vzhlédnu k němu.
„Už ho nechcej Shine, vždyť ho s takovou zabiješ,“ už je upravený a jde pomalým krokem ke mně.
„Však si to zaslouží,“ napřáhnu se k další ráně.
„SHINE! Prosím ne, on za to nestojí,“ koukne na mě tím svým štěněčím pohledem a do očí se mu derou další slzičky.
Vstanu. zamířím k Midorimu a obejmu ho. On kolem mě taky obtočí ruce.
„Promiň, půjdem domů, dobře?“
Midori kývne a já ho chytnu za ruku a táhnu ho k šatnam, kde se převléknu, vezmu si věci a zamíříme k mě domů.

Domů dojdme neobvykle rychle. Zuju se a Midori udělá to samé, jen opoznání pomaleji. Vezmu ho do náruče a položím na gauč v obýváku. Zmizím v kuchyni a postavím nám na čaj a odněkud ze skříně vyštrachám čokoládu. Nikdy jsem tu podobné věci neměl, ale od té doby, co jsem s Midorim a já vím, že miluje sladké, mám takové věci v zásobě. Zaliju oba čaje a zamířím zpět do obýváku. Midori sedí stále na místě a myslím, že se ani nepohnul. Lehce se třese a kouká před sebe. Postavím hrnečky na stůl a dojdu do pokoje pro deku. Přikryju ho a přitáhnu si ho do náruče. Vezmu čokoládu, rozbalím ji a kousek ulomím a dám ho Midorimu do pusy. Začne ho pomalu cumlat a v obličej se mu začne pomalu uvolňovat.
Zesílím objetí a políbím ho do vlasů.
„Omlouvám se,“ špitne Midori.
„Proč? A za co?“ nějak nechápu, za co se teď omlouvá.
„Za to, že jsem ti nevěřil ohledně Jira,“ zase začne plakat.
Vysadím si ho na klín a hladím ho po zádech, je to ale hlupáček, omlouvat kvůli něčemu takovému.
„Nemáš důvod se omlouvat. Jsem rád, že jsem to stihl včas a že se ti nic nestalo,“ za bradu ho donutím se na mě podívat a začnu mu pomalu uždibovat rtíky. Nějakou dobu to trvá, ale pak se přidá.
„Budu pořád u tebe a chránit tě, nic se ti nestane.“
„Slibuješ?“
„Slibuju!“ a opět ho políbím.

Midori si pak vezme ze stolu čaj a vypije ho během chvilky. Potom se mi stulí v náručí a začne pomalu oddechovat, až po chvilce usne. Usadím se o něco pohodlněji, upravím si Midoriho tak, aby mě netlačil a netrvá dlouho a já usnu taky.

Midori

Probudím se na Shinovi, ani nevím, jak jsem usnul, ale cítím se mnohem líp. Opatrně vstanu, abych ho nevzbudil. Pohled mi padne na čokoládu na stole a tak si kousek ulomím. Venku už se začíná pomalu stmívat, a tak se rozhodnu napsat mámě, že dnes přespím u Shina. Snad mu to nebude vadit. Dívám se na Shina a hřeje mě u srdce, miluju ho...z celého srdce a dnes mu to řeknu a snad i dokážu... Při té představě zčervenám a tak zatřesu hlavou, abych z ní vyhnal tyto myšlenky.

Zalezu do sprchy a nechám na sebe téct příjemně teplou vodu. Usuším se ručníkem a pak si ho omotám kolem pasu a zamířím k Shinovi do pokoje, abych si půjčil něco na sebe. Vyberu si jedno triko, které mi svou délkou sahá skoro až ke kolenům. Vrátím se do koupelny pověsit ručník a potom jdu do kuchyně obhlídnout, co je v lednici a co bych mohl uvařit.

Koukám do otevřené ledničky a přemýšlím, co uvařit, když se kolem mě obtočí Shinovi paže.
„Kdopak mi to tu šmejdí v lednici a půjčuje si moje oblečení?“ zavrní mi do ucha těsně před tím, než mě do něj kousne.
Zavřu ledničku a otočím se na něj, ještě je trochu rozespalý, ale toho dělá šíleně roztomilého.
„Vadím ti tu snad?“ řeknu na oko ublíženě.
„Naopak, jsem rád, že tu jsi. Budeš tu přespávat?“
„Jop, už jsem psal mámě...Nevadí?“
„Vůbec!“ a začne mě líbat.
Když se ode mě odlepí, nasměruju ho do koupelny, ať se osprchuje a já že zatím začnu dělat večeři. Souhlasí a zachvilku už slyším tekoucí vodu. Rozehřeju troubu a nachystám si kuřecí maso, které obalím v těstíčku, a začnu smažit. Když je trouba dostatečně rozehřátá hodím do ní hranolky. To už je tu Shin a chce mi pomáhat. Tak mu přidělím opláchnutí a nakrájení zeleniny na salát. Neprostestuje a zachvilku máme hotovo a čekáme jen na hranolky.

„Výborné, pochutnal jsem si,“ pochválí mě po večeři Shin. Těší mě to, od té doby, co spolu chodíme, jsem ho odnaučil jíst ty polotovary z obchodů a naučil ho pár jednoduchých jídel a donutil ho chodit pravidelně nakupovat.
„To jsem rád!“
Shin začne sklízet nádobí a dá ho do umyvadla s tím, že se to umyje později.
„A co teď podniknem?“ zeptá se a při tom si mě zálibně prohlíží. Zrudnu. Chytnu ho za ruku a táhnu do ložnice.

Shin

V tom mým tričku vypadá tak sexy. Sice je mu po kolena, ale je mi jasný, že pod ním nic nemá a já si připadám jako mlsný kocour, který má před sebou misku se smetanou.
„A co teď podniknem?“ a přemýšlím nad tím, co všechno bych s ním teď chtěl dělat. Překvapí mě, když mě popadne za ruku a táhne do ložnice. Zavře za sebou dveře a dovede mě na postel, na kterou mě posadí. Potom si stoupne přede mne, dá mi ruce kolem krku a políbí.

Tak omamný polibek...

Chytnu ho kolem pasu a začnu ho líbat mnohem dravěji. Midorimu to nijak nevadí, řekl bych spíš naopak. Moje nenechavé ruce začnou běhen chvilky klouzat po jeho zádech nahoru a dolů až ke kolenům. Narazím na lem trička. Zkusím štěstí a vklouznu pod něj a začnu mu mnout a hladit zadeček. Midori mi lehce vzdechne do rtů, což mě přiměje k dalšímu kroku. Pomalu ho povalím do peřin a zalehnu.
Nepřestávám ho líbat a užívám si jeho blízkosti, hladím ho po těle, kam jen dosáhnu a pomalu mu vyhrnuju tričko. Midori má jednu ruku poleženou na mých zádech a druhou mi přejíždí po hrudi a já mám při každém doteku pocit, jakoby mnou proudila elektřina, tolik toho se mnou dělá jeden jeho dotek. Cítím sílící vzrušení a bojím se, že za chvilku mi jen polibky a doteky nebudou stačit. Nachvilku se odtáhnu a podívám se do jeho očí.

Jsou čisté a přesto tak jiné...
Je v nich něco, co jsem u něj ještě neviděl...

„Děje se něco?“ zeptá se, když se jen dívám a k ničemu se nemám.
„Nic, jen jestli budeme pokračovat, tak nemůžu zaručit, že se udržím,“ vysvětlím mu.
Midori si mě přitáhne do polibku.
„Tak se nedrž, já se rozhodl, že to chci.“
Překvapeně na něj zamrkám.
„Seš si jistej? Zrovna dnes, potom co se stalo...“ ani mě nenechá domluvit.
„Jsem a chci to právě dnes. Chci se přesto konečně dostat a vím, že ty mi pomůžeš,“ opět si mě přitáhne do polibku. Vášnivějšího než kterýkoliv jiný, co jsem do něj zatím dostal.

Pomalu mu začnu vyhrnovat tričko a přeruším polibek, abych mu ho mohl přetáhnout přes hlavu. Midori se taky dožaduje sundání toho mého a tak mu vyhovím. Cítím jeho horké rty na hrudi a to, jak se blíží k jedné z mých bradavek. Vzdychnu, když na ní ucítím jeho vlhký jazýček a horký dech. Tohle dlouho nevydržím. Znovu ho zalehnu a okamžitě se přisaju na jeho krk. Saju a lekce koušu jeho kůži. Midori zatím jen zrychleně dýchá a zaklání hlavu tak, abych mě lepší přístup. Zatímco moje rty a jazyk byly zaměstnány krkem, moje ruce nechtěli zahálet. Začal jsem mu jemně přejíždět přes bradavky a odměnou mi byly tiché vzdechy, posilující moji vlastní touhu.

Konečně se odlepím od toho sladkého krčku a zamířím směrem dolů na hruď, abych si pohrál i bradavkama. Po jedné stále přejíždím palcem a semtam ji lehce štípnu mezi prsty. Druhou olíznu a fouknu na ni. Midori se trochu zatřese. Vsaju ji do úst.
„Shine,“ vzdechne moje koťáko a mě z toho přejede mráz po zádech. Řekl to tak smyslně... Vrátím se k jeho rtům a políbím ho, náruživě mi odpovídá a když se odlepím, abych se zas moh věnovat druhé bradavce, nesouhlasně zamručí. Musím se usmát.

Druhou bradavku rovnou saju a skončím až když jsem s prací hotov, obě bradavky jsou teď tmavé, pěkně zvrdlé a tyčí se jako dva hroty. Teď je stačí jen lehce pohladit a Midori se slastně prohýbá. Párkrát to zopakuju, prostě se nemůžu nabažit toho pohledu na touhou se svíjející tělíčko pode mnou. Opět se k němu skloním a začnu mu jazykem mapovat mokrou cestičku přes celé bříško až se zastavím u jeho penisu. Přejedu po něm jedním prstem. Tohle Midori nejspíš nečekal a vzdychne hlasitěji než před tím. Ještě párkrát ho jen pohladím než ho vezmu celého do dlaně. Pomalu jej mnu a když se odhalí jeho špička, přejedu po ní palcem. Objevila se první kapička touhy a díky ní začíná palec snadno klouzat. Midori vzdychá čímdál častěji a opoznání hlasitěji.

Vezmu ho do úst a Midori se slastně prohne a zaboří mi prsty do vlasů. Pomalu ho saju a přitom ho hladím všude, kam jen dosáhnu. Postupně zrychluju tempo a určitě kdybych ještě chvilku pokračoval, tak bych jistojistě Midoriho přivedl navrchol, ale ještě ho chci trochu trápit a chci, aby si to užil. Vypustím jeho chloubu z úst a natáhnu se k nočnímu stolku, ze kterého vytáhnu tubičku s gelem. Vměstnám se mezi jeho nohy a nahnu se, abych si uloupil jeho rty k dalšímu vášnivému polibku.
„Miláčku, teď si tě připravím, kdyby se ti to nelíbilo nebo bys to nechtěl, tak řekni,“ vím, že by mě to stálo spoustu sil, ale to poslední, co chci, je mu nějak ublížit. Midori vykouzlí na rtech úsměv a přikývne.

Vymýčknu si trochu gelu z tuby a rozetřu mu ho kolem dírky. Cítím, že je stáhnul a není úplně uvolněný. Nakloním se k němu a je vidět, že se trochu bojí.
„Pššt, buď v klidu, neublížím ti,“ políbím ho a vrátím se do jeho klína, abych odvedl jeho pozornost. Zatímco jej pomalu saju a pohrávám si s ním, zkusím jedním prstem zatlačit na jeho otvůrek. První článek prstu do něj vnikne celkem bez problému, ale i tak čekám, než do něj začnu nořit celý prst. Midori se pomalu uvoňuje, neboť moje rty na jeho penise ho zaměstnávají víc než by asi chtěl. Když už jedním prstem pohybuju pěkně plynule, rozhodnu se přidat druhý. Zase jimi vklouznu jen po první článek a čekám. Naštěstí si zvykne už o mnoho rychleji a já se dám do postupného roztahovaní. Chci, aby ho to bolelo co nejmíň, a tak přidám ještě třetí prst a když jsem úplně jistý, že je dostatečně uvolněný a roztažený, vytáhnu z něj prsty. Midori lehce zamručí, asi se mu to líbilo a to mě jen potěší. Opět si vymáčku gel a pořádně si jím potřu svůj hodně vzrušený penis... Tohle by studená sprcha už nevyřešila...

Podložím mu zadeček polštářem a nahnu se nad něj, abych jej začal líbat, zatímco svůj penis nasměruju k jeho otvůrku. Začnu se do něj pomalu nořit a díky polibkům se mi daří zabránit bolestným vzlykům. Když jsem v něm přibližně do půlky, odtáhnu se, abych se mu podíval do tváře. Zkřivená bolestí, pevně semknuté oči i rty a na tvářích stopy po slzách. Když ho vidím, nejsem si jistý, že to byl až tak dobrý nápad.
„Zlatíčko,“ utřu mu další slzičku, co se mu řinula po tváři, „Jestli tě to hodně bolí, tak já přestanu,“ začnu z něj pomalu vyklouzávat, ale od mě nohama, kolem pasu zastaví. Tohle muselo hodně bolet a potvrdí mi to další slzy.
„Miláčku, nenuť se do toho,“ ale Midori mi dá ruku na pusu a stisk jeho nohou nepoleví.
„Ale já to chci, jen si musím zvyknout. Buď prosím trpělivý...prosím...“
„To já budu, ale nechci, abys plakat, že tě to bolí, “ snažím se mu domluvit, ale když vidím v jeho očí to odhodlání...

Povzdechnu si, tohle mu nevymluvím a tak se jen můžu snažit nezpůsobit mu větší bolest. Zase se v něm kousek pohnu a čekám. Takhle pokračujeme dokud v něm nejsem celý, přitom mě stále drží nohama kolem pasu, jako by se bál, že si to rozmyslím a vykouznu z něj. Ležím na něm, opřený jedním loktem vedle jeho hlavy, a čekám až si zvykne. Druhou rukou ho hladím po hrudi a pozoruju jeho tvář. Je tak krásný a já jsem nehorázně šťastný, že někdo jako on, je jen a jen můj. Zkusím se trochu pohnout, ale v obličeji se stále objevuje bolestná grimasa. Opět se zastavím a začnu ho líbat, Midori začne pochvilce reagovat a jednou rukou mi zajede do vlasů a druhou mě začne hladit po zádech. Zkusím se zase pohnout, asi už ho to tolik nebolí a tak začnu pomalu přirážet. Pozvolnými a táhlými pohyby do něj vnikám, líbám ho a laskám celé jeho tělo. Netrvá dlouho a Midori začne slastně vzdychat. Mě se zmocní vzrušení a moje přírazy začnou být mnohem rychlejší a tvrdší.

Můj mozek vypnul a já začal myslet jen na to jedno, na vlastní uspokojení, i když podvědomně jsem kontroloval Midoriho obličej, kdyby se tam mihnul náznak bolesti či něčeho podobného, ale nic takového jsem nezaregistroval. Přirážel jsem do tělíčka pode mnou a vzrušeně vyslovoval Midoriho jméno. Ten se slastně prohýbal v zádech a tisknul mě k sobě nohama, jak se snažil ještě víc prohloubit naše spojení.

Už to nezvládnu a dvěma přírazy do něj vyvrcholím. Svalím se na něj a zhluboka oddychuju, snažím se uklidnit srdce z právě prožitého organismu. Midori zrychleně dýchá a já mohu cítit jeho rychle bušící srdce. Odtáhnu se od něj a pomalu z něj vyklouznu. Pohladím ho po tváři a skloním se k jeho klínu, aby i on dosáhl onoho uvolňujícího pocitu. Netrvá to dlouho, stačí mi pár pohybů hlavou a promnutí jeho varlat a jeho šťávička mi expoduje v puse. Polknu a ještě ho olížu, abych ho pěkně očistil. Potom se svalím vedle něho a přitáhnu si ho do náruče. Přehodí přeze mě ruku a já ho začnu hladit po zádech.
„Seš v pořádku? Neublížil jsem ti moc?“

Midori

„Seš v pořádku? Neublížil jsem ti moc?“
Zvednu se z jeho ramena a opřu se tak, abych na něj viděl.
„Jsem v pohodě, zadek mě sice bolí, ale stálo mi to za to. Děkuju, bylo to krásný,“ skloním se k němu a nežně ho políbím.
„Mě taky, miluju tě!“
Podívám se na něj a vím jedno, teď nebo nikdy.
„Taky tě miluju.“
Shinovi se překvapením rozšíří oči a nedivil bych se, kdyby mu zachvilku vypadly. Usměju se. Opět ho políbím a pak se uvelebím opět na jeho rameni.
„Tohle je poprvé, co jsi mi to řekl.“
„Já vím, čekal jsem na správnou příležitost.“
Shin se usměje, zvedne se, aby nás přikryl a poté si mě opět uvězní v náruči.
„Dobrou noc, štěně.“
„Dobrou, lásko...“

Ležím posteli a nemůžu usnout. Koukám na Shina, který spokojeně oddechuje ze spánku a já se toho pohledu nemůžu nabažit. Za poslední dobu se stala taková spousta věcí, že se nestačím divit. Nová škola, nový kamarádi a....kouknu opět na Shina...nová láska. Odhrnu mu pár vlasů, co mi brání ve výhledu na jeho obličej. Nevzbudí se, jen se trochu zavrtí a přitáhne si mě blíž. Zavřu oči a nasaju jeho vůni.

Teď už si troufám myslet, že příjdou jen samý lepší časy a díky němu, žádná bolestivá minulost nebude...

S ním si budu užívat přítomnost a těšit se na budoucnost...

KONEC

Dodatek autora:: 

Je to tu, nechtěla jsem nic říkat a vlastně ani naznačovat, ale je to tady...poslední díl této mojí první povídky...

Asi budu psát nějaké sentimentální věci, tak mě prosím omluvte, ale přece jen, ty dva kluky jsem si opravdu zamilovala a i Sasu a Gara, všechny je mám ráda a nehorázně mi přirostli k srdci!!!

Nevyšlo mi to o pár dní, ale jsou to dva měsíce, co jsem ji začala psát, první díl jsem vydala přesně 1.12.2011...neuvěřitelný... Původně jsem plánovala, že napíšu kapitolovku tak na 5-10 dílů, pak jsem zvedala na 15-17, no maximálně 20 a nakonec...končím s 22.dílem...to je fakt krutý Laughing out loud

Celkově má příběh 70stran - pěkné číslo, že? Wink - a počet slov...37 389...děsivý číslo Laughing out loud

K dnešnímu dílu...snad jen pár věcí...doufám, že si jej užijete, stejně jako předchozí a snad jako celý cyklus...

Taky je extra dlouhý, má přes 6stran a tím se zařazuje na první místo jako moje nejdelší kapitola...holt je potřeba velký finále...tak to mám ve velké stylu Laughing out loud

A potom připojuju následující... WARNING 18+ Wink *tohle nepotřebuje komentář*

Jinak budu ráda, když napíšete komentář, nejen o tom jak se vám líbil, popř. nelíbil, tento dílek, ale byla bych ráda, kdybyste mi zhodnotili celý cyklus...mockrát děkuju!

Tímto se loučím s touto povídkou a Vám děkuju za Vaši přízeň Wink
kacenkas

4.92857
Průměr: 4.9 (14 hlasů)