Zavřít dveře minulosti a otevřít ty od budoucnosti - 20.díl

Midori

Následující dny, vlastně týdny, byli super, náramně jsem si je užil a doufám, že Shin taky...

---

„Hele...no tak Shine, pusť mě! A kam mě to vůbec táhneš?“ křičím na Shina, zatímco mi kloubí zápěstí a já ani nevím proč.
„Vydrž štěně, hned tam budem,“ odbude mě, aniž by povolil sevření.
„Tak mi aspoň přestaň drtit tu ruku,“ snažím se ho přivést k rozumu.
„Žádný takový, ještě by tě mně někdo ukradl, tu chvilku to vydržíš.“ To je jako bych hučel do zdi. Najednou se Shin zastaví a otočí se ke mně, chvíli na mě kouká a pak mi zničeho nic dá přes oči šátek.
„Co to děláš, Shine?“
„Neboj, je to jen na chvíli, teď mi věř a pojď kousek se mnou,“ chytne mě za ruku a pomalu někam vede. Po chvilce se zastavíme a on mi sejme šátek z očí a mě padne zrak na vstupní budovu s nápisem ZOO. Nechápavě se podívám na Shina a ten se na mě usměje.
„Tak co tomu říkáš?“
Otevřu pusu a hned na to ji zavřu.
„My jdeme do Zoo?“
„Jo, nebo nechceš?“
Miluju zoologický zahrady a tak hned horlivě přikývnu a nezapomenu mu vlepit pořádnou pusu. Shin se jen rozesměje, čapne mě za ruku a táhne k pokladně...

---

„Mockrát děkuju za večeři paní Shoutaro,“ poděkuje Shin mámě zatímco jí podává talíř.
„Jsem ráda, že ti chutnalo. Tak jak šlo učení? Pochopil jsi to už Mi-chan?“
Zvednu pohled od talíře přede mnou, nemám rád, když mě někdo ruší při jídle, ale polknu a odpovím.
„Jojo, Shin mi to vysvětlil mnohem jednoduším způsobem než učitel.“ Měl jsem teď trochu problémy s matematikou a tak se Shin nabídl, že mě bude doučovat.

---

Sedím u pc, když mi na mobil příjde zpráva.

´Ahojky štěně, tak mě napadlo, jestli bys nechtěl dnes u mě přespat? Udělali bychom si večeři, koukli na nějaký film a pak šli do hajan. Shin.´

Několikrát dokola čtu tu smsku, abych se ujistil že jsem její význam pochopil správně. A čím víc to čtu tím víc jsem rudej. On chce abych dnes u něj přespal?

Chvíli přemejšlím o tom, že mu to odmítnu...

„Mami?“ nakouknu do kuchyně, kde mamča zrovna vytahuje nádobí z myčky.
„Copak, zlatíčko?“ zeptá se.
„No...víš...psal mi teď Shin a ptá se mě, jestli bych u něj dnes nepřespal? A já se přišel zeptat, jestli bych mohl?“
Máma přestaně uklízet a podívá se na mě. Vidím na ní, že se jí ta myšlenka nijak zvlášt nelíbí.
„Mami, prosím!“ a udělám prosebný pohled.
Máma si povzdechne.
„Já nevím Mi-chan, seš si jistej?“
„Ale no tak mami, já vím, že se bojíš...Já taky, ale Shin je ke mě hodnej a už je to celkem dlouho, co jsme spolu začali chodit a on ještě nikdy neudělal nic, co bych nechtěl, tak si myslím, že mu můžu věřit...“
Máma si jen opět povzdechne a nakonec souhlasí.

Vyběhnu zpět do pokoje a vrhnu se na mobil, abych odpověděl.
´Ahojky, moc rád, kdy mám přijít?´
Nestačím ani položit mobil a už mi bliká zpráva.
´Moje náruč je pro tebe otevřená, přijď kdykoliv.´

Culím se na mobil jak blbeček. Položím ho na stolek a začnu si balit věci na večer: pyžamo, kartáček na zuby, ručník, medvídka...
Nakonec mám menší sportovní tašku. Vezmu mobil, peněženku a když se rozloučím s mámou, vykročím směrem k Shinovi. Ještě jdu do obchodu koupit nějaký mňamky.

Skoro o hodinu později už zvoním na Shinův byt a čekám, až mi otevře. Dveře se rychle otevřou a já ani nestihnu pozdravit, když mě Shin vtáhne dovnitř a přišpendlí mě ke stěně a svými rty je na těch mých. Když už se od mě odlepí pro nedostatek vzduchu, usměje se na mě. Jsem trochu v šoku, ale je to takový ten příjemný šok.
„Promiň, ale šíleně jsem se na tebe těšil a prostě jsem se neudržel,“ omluvně se na mě podívá. Musím se usmát.
„To je dobrý, jen jsem se lekl,“ stoupnu na špičky, vlepím mu rychlou pusu a zapluju dál do bytu. Párkrát jsme se sešli před jeho bytem, ale tohle je prakticky poprvé, co tu jsem a můžu si to tu pořádně prohlídnout... Chodbička je malá, potom následuje kuchyň oddělená od obýváku jen stěnou, ve které je vyříznut velký půlkruh jako okno, potom jsou tu ještě dvoje dveře, pravděpodobně do koupelny a pokoje.
„Máš to tu pěkný,“ zhodnotím, zatímco si položím tašku k pohovce.
„Dík a to jsi ještě neviděl tu nejdůlešitější místnost,“ zavrní mi do ucha, zatímco mě zezadu obejme kolem pasu. Dupnu mi na nohu a on se na mě ublíženě podívá.
„Proč?“
„Za to tvoje špičkování,“ odpovímu se škodolibým úsměvem na rtech. Shin se zamračí ještě víc a zamíří do kuchyně. Je mi jasný, že se na mě nezlobí. Tohle dělá pořád, ale mě bude tvrdit, že se chovám jak dítě...

„Co budeme vařit?“ zeptám se Shina, když vytahuje ingredience z ledničky a nádobí z přilehlých skříněk.
„To ještě nevím, ale doufám, že by z toho mohla vzniknout nějaká omáčka na špagety,“ culí se na mě, zatímco si zavazuje zástěru.
„Doufáš? Jak si to mám přebrat?“
„Nooo...já nejsem nijak zvlášť velký kuchařský expert,“ a nasadí ještě větší úsměv neviňátka. Povzdechnu si.
„Tak jestli nevadí, chopím se velení já a ty budeš pomáhat, oki?“ raději se toho ujmu, nehodlám být dnes o hladu. Shin mi to souhlasně odkýve a pak už se vrhneme do práce.

„Bylo to výborné,“ pochválí mi Shin jídlo, když dojíme.
„Děkuju, ale nebylo to nic extra,“ začnu pomalu sklízet nádobí, ale Shin mi je vezme z ruky.
„S tím nesouhlasím, bylo to skvělé!“ a začne umývat nádobí. Těší mě to, zatím si sednu na pohovku a čekám, až se Shin připojí. To netrvá dlouho.

Spolu vyberem film a začnem se koukat. Ležíme na pohovce a já se choulím v Shinově náruči. Ujídáme popcorn a jiné dobroty, popíjím colu a Shin pivo. Čas nám krásně ubíhá s občasnými polibky a něžným hlazením.
„Nejseš unavený?“ zeptá se mě skoro ke konci filmu.
Zavrtím se mu v náruči a vzhlédnu k němu.
„Trochu...“ připustím.
„Tak nepůjdem si lehnout?“
„Jop, ale ještě si skočím do sprchy.“
Shin mě políbí.
„A můžu se s tebou?“
Překvapí mě to, ale souhlasím. Nemůžu si nevšimnout radosti v Shinových očí. Dovede mě do pokoje, kde si dám tašku a vytáhnu si z ní ručník, hygienické potřeby a pyžamo. Rozhlídnu se po pokoji, abych si ho prohlídl. Tři červené stěny, jedna černá a nábytek v bílé barvě. Má tu velkou manželskou postel, šatní skříň se zrcadlem, několik poliček a dva noční stolky. Povlečení je černočervené. Cekově to působí příjemným a elegantním dojmem. Myslím, že tady se bude dobře spát.
„Můžem?“ vytrhne mě z přemýšlení Shin. Otočím se na něj a s úsměvem přikývnu. Chytí mě za ruku a táhne do koupelny. Odložím si věci a chci se začít svlékat, ale to by tu nesměl být Shin.

Přistoupil ke mě a přitáhl si mě do náruče. Začal mě líbat a jeho ruce mi bloudili po těle. Přesunul se na krk a začal ho zasypávat polibky.
„Můžu tě vysléct sám?“
Znejistím. Shin jakoby to vycítil.
„Midori, věř mi, nic ti neudělám, alespoň ne proti tvé vůli,“ chytne mě za ramena a zhluboka se mi podívá do očí. Věřím mu a tak souhlasím. Začne mě zase líbat. Cítím jeho ruce pod tričkem a jak mi ho pomalu vyhrnuje nahoru. Polibek přeruší jen proto, aby mi ho mohl přetáhnout přes hlavu. Zálibně si mě začne prohlížet a mě tím uvádí do šílených rozpaků.
„Seš krásnej,“ pohladí mě po tváři, pak krk a přes hrud zamíří k boků, aby mi tak dal ruku kolem pasu a přitáhl si mě do dalšího polibku. Obmotám mu ruce kolem krku. Než se naděju jsem bez kalhot i spodního prádla a dokonce i ty měkké rty z mých někam zmizeli. Shin mě šoupne do sprchy a rychle se vysleče. Má dokonalou postavu, štíhlý a přiměřeně svalnatý, dlouhé atletické nohy a nad nimi... Raději odvrátím zrak a pustím na sebe vodu, je příjemně teplá, a natáhnu se pro mýdlo, ale Shinovi ruce mě přeběhnou. Stojím k němu zády a jeho ruce mi začnou roztírat mýdlo po celém těle, nebylo místečka, kterého by se nedotkl. Užíval jsem si to, jeho péče mi byla příjemná. Když byl se svou prací spokojen, začal mě oplachovat.

Vrátil sprchu do držáku a objal mě zezadu tak, že jsem mohl cítit jeho vzrušené mužství. Vyděsilo mě to a začal jsem se třást.
„Pšššt, neboj...“ zašeptá Shin těsně u mého ucha, trochu mě to uklidní, ale i tak je mé tělo napjaté a já ve střehu. Začne mi zasypávat krk polibky a já se nemůžu ubránit slastnému vzdechu, který unikl s mých úst. Krk je mé citlivé místo a ta potvora to ví moc dobře. Přejíždí mi rty a jazykem od ucha až po rameno a zase zpátky. Naskakuje mi z toho husí kůže a mám pocit, že vyletím z kůže. V podbříšku cítím sílící vzrušení a moje tělo už není tak napjaté jako nazačátku. Shin si toho všiml a začal být odvážnější, jednou rukou se posunul výš a začal mi laskat jednu bradavku, přičemž druhou rukou zamířil k mému klínu. Chci mu něco namítnout, ale jakmile k němu otočím hlavu, zmocní se mých úst. Ví moc dobře, že teď nemůžu nic namítat a začne mi přejíždět po mém, již naběhlém údu. Vezme ho do ruky a začne pomalu mnout, semtam přejede palcem po žaludu, aby pak zas mohl pokračovat v pomalém, ale příjemném, mučení.

Je to krásné, nevím co mám vnímat dřív, jestli jeho doteky, nebo jeho laskání, jeho polibky...

Mám pocit, že z toho každou chvíli zešílím. Shinova ruka se pohybuje stále rychleji a netrvá dlouho a já vystříknu Shinovi přímo do dlaně. Ten si mě otočí k sobě čelem a začne líbat. Cítím, jak mě opouští síly v nohách, a jsem rád, že mě drží kolem pasu, jinak bych se mu tu asi sesypal.
„Líbilo?“ zeptá se mě, když nám dojde vzduch.
Jsem ještě trochu mimo a tak jen přikývnu.
„Nezlobíš se?“
Je sice pravda, že se na nic nezeptal a prostě začal jednat, ale na druhou stranu si musím připustit, že jsem nijak zvlášť neprotestoval a vím, že kdybych řekl ´Dost!´ a nebo ´Ne!´, tak by okamžitě přestal.
Zavrtím hlavou.
„Nezlobím, ale příště jdu do sprchy sám,“ vykouzlím velký úsměv. Potom mi padne pohled na Shinův, stále se tyčící, penis a znejistím.
„Asi...bych měl...“ a natáhnu nejistě ruku, ale Shin mě zastaví. Nechápavě se něj podívám.
„To je v pořádku, nenuť se do toho,“ vystrčí mě ze sprchy a začne mě utírat, ale když ho chci osušit já, vyžene mě z koupelny s tím, že ještě musí něco udělat a že se mám obléct a zalést do postele. Uslyším opět sprchu a netrvá dlouho a Shin vyjde v pyžamu a vleze si ke mě do postele. Je šíleně studenej, podle toho si mohu domyslet, co v té koupelně ještě dělal. Trochu mě to zamrzí, třeba bude na mě naštvaný nebo tak něco, ale nic takového se neděje. Okamžitě si mě přitáhne do náruče.
„Dobrou, štěně.“
„Dobrou, Shine.“

---

Procházíme se v parku, je pozdní odpoledne, sluníčko už pomalu zapadá. Je tu krásně ticho, skoro nikdo tu není ale i přesto semtam uslyšíte štěkot nějakého psíka nebo smích rozverného dítěte. Jdeme ruku v ruce a mlčíme, jen si vychutnáváme přítomnost toho druhého. Jdeme už dlouho, když narazíme na lavičku. Sedne mi si na ni, opřu se o Shina a spolu pozorujeme jezírko a na něm rodinku kachniček. Shin mě objímá, hladí a neodpustí si občasné polibky do vlasů. Kéž by se zastavil čas a tato chvíle nikdy neskončila...

---

Zazačátku jsem se opravdu bál, ale Shin je velmi ohleduplný a já se už v jeho přítomnosti nebojím, sex jsme spolu zatím ještě neměli, ale Shin nevypadá, že by mu to nějak zvlášť vadilo. Jediné, co my vadí je ta jeho nehorázná žárlivost a nenávist vůči Jirovi...až se to nakonec ukázalo jako velký problém...

Shin

„A proč nesvačíme spolu? Vždyť spolu chodíme...“ zeptám se Midoriho už poněkolikáté. Midori po mě hodí další ze svých vražedných pohledů.
„Už jsme se o tom bavili. Vidíme spolu skoro denně po škole, tak aspoň ve škole chci trávit čas se svými kamarády,“ odpoví mi jako pokaždé.
„Jojo, já vím, ale nechci aby ses s tím Jirem stýkal, příjde mi nějakej divnej.“
„Tak to seš jedinej, nevím, co se ti na něm nelíbí, ale mě příjde naprosto v pořádku,“ setře mě ve vteřině.
Tohle nemá cenu a tak toho prozatím nechám...

Midori

Nechápavě se dívám na Shina, kterému z očí šlehají blesky.
„Řekl jsem, že ne...už jsem ti o tom něco říkal!“
Jsem vytočený na maximum.
„Ty mi nebudeš nic zakazovat, je to jen výlet... Nic víc to není, jedu tam já, Jiro, moje rodina a jeho rodina, to je všechno,“ ta jeho averze vůči Jirovi je nesnesitelná. Vůbec nechápu, proč mu tak vadí.
„No právě,“ cítím silnou ironii v jeho hlase, „Právě o Jira jde, říkal jsem, že nechci, abys...“ Nenechám ho domluvit.
„Nech toho Shine, já prostě na ten výlet pojedu, už jsme se domluvili,“ řeknu nekompromisně. Doufám, že Shin to konečně pochopí a umoudří se.
„Fajn,“ odpoví stroze a odejde.

Tak tohle bolí, myslel jsem, že se omluví a že řekne něco ve smyslu ´Užij si to lásko, budeš mi chybět...´ nebo ´Dobře, ale buď si jistý, že ti zahltím mobil smskama...´

Ale nic takového se nekoná...
Chce se mi plakat...
´Shine...ty žárlivej idiote...´