Vzdej se!

Levandulové oči se pomalu otevřou, oči se zaostří na bílou kobylu, velké černé oko pohlédne do těch jeho. Zastříhaní uší a tiché odfrknutí. Mladík se pomalu posadí a prohrábne si šedé vlasy, které mu padají do očí. Zívne a následně se protáhne, z dálky zaslechne svoje jméno. On se zamračí a pomalu se vyhoupne na nohy. Pohladí bílou šíji Lily a poplácá jí po pleci.
„Zase přijdu.“ Zamumlá kobylce a vyjde ven ze stájí. Slunce pomalu klesá k obzoru a on ví, že jeho povinnosti na Cross Akademii začínají. Nasadí svůj obvyklý výraz naprostého nezájmu a pomalu kráčí k místu kde se ozývá brebentění zdejších studentek. Pevně semkne rty zastaví se ve stínu stromů a pohlédne na skupinky nedočkavých děvčat. Yuki se snaží zatlačit skupinku dál od velkých dřevěných vrat.
„Kde se zase ten Zero fláká,“ zaslechne tichou výčitku od hnědovlasé dívky, která je jeho nevlastní sestrou. V ten moment se dveře otevřou a z nich vyjde skupinka studentů v bílé uniformě. Dívky jak na povel udělají uličku aby mohli přicházející studenti pohodlně projít. Zero stále stojí ve svém úkrytu a tiše hledí na celé to představení. V jeho fialových očí se mihne vztek, když vysoký hnědovlasý muž podá ruku k Yuki aby jí pomohl vstát. „Nesahej na ní.“ Probleskne mladíkovy v černé uniformě hlavou. Yuki se mírně začervená. Zero si znechuceně odfrkne, když se tmavě rudé oči upřou do těch jeho fialových. Krátký pohled, který Zera nenechal na pochybách o tom, že Kuran moc dobře věděl kde je a jaký výraz měl Zero v ten okamžik. Šedovlasý mladík zavrtí hlavou neschopný se zbavit dojmu z toho pohledu. Byl tak zkoumavý, povýšenecký a pobavený. Když cele procesí noční třídy odejde do školní budovy a dívky se začnou rozcházet on pomalu vyleze ze svého úkrytu.
„Taky si mohl pomoc.“ Uhodí na něj Yuuki hned jak ho zahlédne. Zero protočí oči v sloup.
„Nemám náladu na ty uječené holky. Byl sem tu a hlídal sem. Co po mě ještě chceš?!“ Hrubý, nepřátelský tón, který mladík použil na dívku před sebou, jí nijak nepřekvapil. Zero byl vždy samotářský a nepřátelský. Yuki si povzdechne a přistoupí k němu blíž. Pozvedne levou ruku a lehce mu přejede po předloktí, Zero v ten moment ztuhne. Pohled který hodí po dívce je ledový, ale pomalu roztává. I když jí to nechce přiznat, ona je jediná, na které mu záleží. Jeho výraz změkne a rty se pohnou do upřímného, lehkého úsměvu.
„Nic mi není,“ pronese a rozejde se k budově školy, Práce teprve začíná. Yuuki sleduje jeho záda a tiše si povzdechne.

Zero stojí na terase a jeho oči samovolně hledí do okna kde stojí silueta vysokého hnědovlasého mladého muže. Pohled fialových očí je plný nenávisti a smutku. Poslední dobou je jeho nespokojenost a neukojitelný hlad mnohem intenzivnější. Odvrátí zrak od okna a přejde ke kamennému zábradlí terasy. Nechápe svoje pocity, tělo potřebuje rudou tekutinu, kterou on tvrdošíjně odmítá. Nedokáže skousnout to, že se stává tím co nejvíce opovrhuje. Co nenávidí z hloubi své duše. Rituál který podstoupil už jako dítě mu přineslo na několik let klid. Ale zdá se, že jeho odmítání krve pečeť na jeho krku zeslabuje. Nedokáže pozřít ani tu umělou krev. Pilulky, které má v kapse saka vytáhne a pohlédne na ně. Výraz jeho obličeje se změní, je znechucen a v krku cítí to pálení, které je den o dne silnější. Chytne se za krk, když jej do nosu uhodí ona lákavá vůně. Jeho fialové oči změní barvu na karmínovou a jeho tělo se pohne v okamžiku. Otočí se a za ním stojí Kaname. Výraz mu ztvrdne a jeho ruka automaticky vytáhne pistoli s řetízkem který se táhne k jeho zápěstí.
„Co chceš, Kuran?“ procedí skrze semknuté rty a jeho rty žhnou o to intenzivněji. Čistokrevní upír se pomalu pohybuje směrem k mladíkovy, kterého svrbí prst na spoušti. Pohled který Zero vidí v očích toho nenáviděného upíra ho na okamžik ochromí. Když je Kaname v těsné blízkosti chytne Zera za zápěstí ruky ve které třímá zbraň.
„Vzdej to.“ S těmi to slovy se obě těla nalepí na zeď domu. Zero cítí neskutečné horko, v krku jej pálí, a přesto horkost, kterou pociťuje není ze žízně ale z blízkosti Kaname. A ten to moc dobře ví, ví jak na mladíka působí a uspokojuje ho to. Jen ta jeho tvrdohlavost je to co jej na něm tak rozčiluje. Kaname lehce pohne hlavou a jeho krk se ocitne v blízkosti Zerových rtů. Mladík hledí na tepnu vystrašen, konsternován. „To nemůžu, nikdy.“ Jeho myšlenky křičí aby přestal ale žízeň je tak silná, že se jeho tělo hýbe samo bez svolení. Chytne Kaname kolem zad a prsty přejede po tepající žíle na krku. Pozoroval Zera už dlouhou dobu a nedávno přišel na to, co se skrývá pod tím nenávistným pohledem, který na něj hází. Ale jak se zdá Zero to stále nepochopil. Kaname nic neříká a v tichosti vyčkává. Když pocítí horké rty na kůži tělem mu projede mrazení, tak příjemné, sotva se nadechne v očekávání.
„Ne!!“ křik a následné surové odstrčení Kaname, ho vlastně nepřekvapí. Nečekal, že by konečně podlehl. Zero zhluboka dýchá, rukou si drží krk a pohled který upírá na Kaneme je směsice nenávisti, hladu, znechucení a bolesti.
„P-proč, já to nechci...“ Další slova zdrceného Zera jsou utišeny rty, které se nalepily na ty jeho. Zero vytřeštěně hledí do těch karmínových očí. Kaname jazyk vnikne do dutiny ústní mladíka, který se probral ze šoku a chce upíra odstrčit od sebe, ale to se mu nedaří. Místo toho aby uvolnil to sevření donutí Kaname aby jej držel v náručí o to pevněji. Kaname ruce jej drží tak pevně a těsně, až to bolí a přesto. Přesto Zero vyčerpán po vnitřním boji s bestií. Podlehne své touze, kterou se snažil tak potlačit. Vychází tomu dravému polibku vstříc, ruce co chtěly odstrčit to pevně horké tělo se přesunou na Kaname záda. Jazykem tančí v rytmu který udává starší z mužů. Zero ucítí na jazyku kapku krve, to jak se Kaname pořezal jazykem o vyčnělé tesáky, které se nevrátili do původní velikosti. Zera to připraví o tu poslední kapku příčetnosti, které se držel jako klíště. Oči zazáří stejně tak i jeho tetování na krku a jeho rty se odtrhnou od rtů a hladově, surově se zakousne do krční tepny. Kaname se samolibě pousměje.
„Říkal jsem ti aby ses už vzdal...“