Tón srdce 08 - konec

DAISUKE
„Čau Toshi.“ Zavolal jsem hned, co jsem vstoupil do hudebnin. Byl jsem si jistý, že je Toshi v práci.
„Ahoj. To je dost, že ses taky ukázal.“ Seděl za pultem a nohy měl dané na něm.
„Jak se máš?“ Zeptal jsem se a sedl si také na pult.
„Dobře. Co ty? Je ti líp?“
„Už to je dobrý. Jak to jde s Natsuki?“Doufám, že jsem si jméno jeho holky zapamatoval správně.
„Po práci jdeme na večeři. Je opravdu úžasná. Myslím, že to bude ta pravá.“ Když o ní mluvil, přiblble se usmíval.
„To jsem rád, konečně sis našel někoho, s kým ti to vydrží.“
„Doufám, že jo. A co ty pořád se hádáš s tím klukem?“ Asi mě včera prokoukl.
„My jsme se ani nehádali. Spíš to bylo takový malý nedorozumění.“ Vzpomněl jsem si na náš včerejší polibek a musel jsem se usmát.
„Když to říkáš…. Proč se tak usmíváš?“ Vytáhnul jsem mobil a podíval se na hodiny. Jestli nechci přijít domů pozdě, měl bych už jít.
„Já už musím, někdy se zase stavím. Tak se měj.“ Seskočil jsem z pultu.
„Kam tak spěcháš? On má dneska přijít?“ Jenom jsem přikývnul. „To mu dáš přednost přede mnou?“ Usmál se.
„Ne, já dávám přednost hudbě.“ Úsměv jsem mu oplatil a šel jsem ke dveřím.
„Tak si to užijte. A neudělej zase něco, kvůli čemu se na tebe naštval.“ Zamával jsem mu ode dveří a jenom pro sebe jsem na jeho poznámku odpověděl.
„Co bych mu měl dělat….“ A hned potom mi došlo, co tím asi Toshi myslel. Taky nemá v hlavě nic jiného… Díky jeho poznámce se mi hlavou začaly míhat nemravné scény.

KEI
Čím blíž jsem Daisukemu bytu, tím jsem nervóznější. Vlastně jsem neklidný už od rána, ale na druhou stranu jsem se nemohl téhle chvíle dočkat. Až budu zvonit u jeho dveří, až mě zase bude učit. Těšil jsem se, protože budu s ním, jenom jeho blízkost je moc příjemná.
„Ahoj.“ Pozdravil jsem, když otevřel dveře.
„Ahoj, pojď dál.“ Přidal k pozdravu i veliký úsměv. Vešel jsem dovnitř, zul si boty a automaticky zamířil k němu do pokoje. Daisuke šel hned za mnou.
Když jsem vešel do pokoje, sednul jsem si na židli a Daisuke na postel. Bylo ticho. Atmosféra byla poněkud rozpačitá. Ani jeden jsme nevěděli, jak se chovat nebo co říct.
„Tak asi začneme.“ Daisuke promluvil.
„Dobře.“ Vzal jsem si kytaru.
„Tady máš písničku s akordy, které už umíš, tak to zkus zahrát.“ Podával mi papír, kde byla písnička vytištěná. Položil jsem ho na stůl a začal hrát. Daisuke se zvednul z postele a stoupnul si za mě. Díky tomu mi začalo srdce bít rychleji a znervózněl jsem. Ale začal jsem hrát.
Když jsem skončil Daisuke začal mluvit.
„Bylo to dobrý, na začátečníka moc dobrý, akorát když hraješ déčko, víc stiskni struny.“ Jeho pochvala mě opravdu potěšila, usmál jsem se sám pro sebe. Stisknul jsem struny a začal hrát. Když jsem dohrál, naklonil se nade mnou.
„Ještě víc je stiskni. Takhle.“ Položil svoje prsty na struny. „Zahraj.“ Pohladil jsem struny a pokojem se rozezněl tón. Opravdu byl čistší než můj, ale to bylo v tuhle chvíli to poslední, co mě zajímalo. Jak se nade mnou nakláněl, jeho vlasy mne lechtaly na tváři, ucítil jsem vůni jeho šamponu a moje srdce se mohlo zbláznit.
„Slyšíš…?“ Zašeptal. Já se zmohl jsem na přikývnutí. Nemůžu ani mluvit, jak jsem z jeho blízkosti nervózní, ale zároveň to je vzrušující. To mě donutilo se zasmát.
„Čemu se směješ?“ Jeho hlas byl radostný. Opřel si svoji hlavu o moje rameno a objal mě. Jeho rty byly kousek od mého ucha.
„Ničemu.“ Slyšel jsem, jak se pousmál.
„Jsem rád, že jsi dneska přišel.“ Řekl.
„Já taky.“ Pousmál jsem se.
„Co kdybychom dneska nechali hraní?“ Trošku mě svojí otázkou zaskočil.
„A co chceš dělat?“ Mou hlavou se prohnaly stejné myšlenky jako včera, když jsem si uvědomil, že tu budeme dneska sami. Kdyby jen věděl na, co myslím….
„Mohli bychom si povídat, nebo jestli víš o něčem lepším….“ Cítil jsem, jak natočil hlavu.
„Povídání je dobrý nápad.“ Když jsem to dořekl, chytnul mě za bradu, natočil si mě k sobě obličejem a políbil.

DAISUKE
Umí líbat opravdu krásně. Tak něžně, možná až nevinně, ale je také žádoucí a je poznat, že se mu to líbí. On mě dokáže tak pobláznit. Vsunul jsem mu ruku do vlasů a on mi položil svoji na tvář. Nedokázal jsem se soustředit na nic jiného než na něj, na jeho blízkost a doteky. Odtáhnul jsem se od Keie a podíval se mu do očí. Ještě je měl trochu přivřené. Ten pohled mě tolik sváděl. Měl jsem co dělat, abych ho nepolíbil zase nebo nezašel ještě dál. Znovu jsem se na něj podíval a usmál se. On mi úsměv opětoval.
„ V kolik nejdéle musíš být dneska na intru?“ Zvedl jsem se ze země a sednul si na postel. Byl jsem od Keie jenom kousek, ale přesto jsem toužil být blíž.
„ V 6. Proč se ptáš na intr?“ Trochu překvapeně se na mne podíval.
„Jenom mě zajímalo, kolik máme času.“ Usmál jsem se.
„Asi tak dvě a půl hodiny.“ Úsměv mi vrátil. Bylo na něm vidět, jak je nervózní, ale já jsem na tom stejně. Jeho přítomnost mě uvádí do rozpaků, ale také mě dělá šťastným.
„To je hodně času….“
„Jo…“ Zdál se být trochu mimo.
Na chvíli zavládlo ticho, ani jeden z nás nevěděl, co říkat nebo co udělat. Nejspíš je nervózní stejně jako já.
„Jak ses měl ve škole?“ Zkusil jsem zapříst rozhovor.
„Jako ve škole, těšil jsem se, až skončí.“ Znovu se usmál. Jeho tvář je ještě krásnější, když se usmívá. „Ty jsi tam dneska byl?“ Asi si všímá, kdy tam jsem.
„Dneska jo. Proč se ptáš?“
„Já jenom, že tě tam moc nevídám.“ Sklonil hlavu.
„Abych řekl pravdu, moc tam nechodím.“ Ale začnu.
„Proč?“ Podíval se na mě udiveně.
„Nebaví mě to tam, hrozně se nudím.“ Pokrčil jsem rameny.
„Škola není od toho, aby tě bavila….“ Poznamenal.
„Asi máš pravdu. Každopádně teď tam už chodit budu.“ Usmál jsem se.
„Co tak najednou?“
„Je tam někdo, koho chci vidět každý den.“ Podíval jsem se na něj. Kei mi pohled oplácel. V jeho očích bylo znát potěšení.
„Ještě aby ti to vydrželo.“ Zase sklonil hlavu, dokonce i trochu zčervenal. Natáhl jsem k němu ruku a pohladil ho po vlasech. Překvapením s sebou trhnul a podíval se mi do očí. Vyzařovalo z nich potěšení a ještě něco, co nedovedu popsat slovy. V tuhle chvíli jsem děkoval Bohu za tak malý pokoj, že postel je jenom kousíček od stolu, za kterým seděl Kei. Takhle jsem mohl překonat tu malou vzdálenost a znovu ho políbit. Jenom jsem mu lehce přejel po rtech a zase jsem se odtáhnul. Kei vypadal ale hodně překvapeně a trochu zklamaně. Zdá se, že od polibku čekal víc, ale nechám ho. Jestli chce, ať se o něco pokusí sám. Nechci si potom vyčítat, že jsem ho k něčemu nutil.
Najednou se zvednul ze židle a sednul si ke mně na postel. Naklonil se a políbil mne stejně jako já jeho před chvílí. Dokonale mne tím zaskočil a já v tu chvíli nebyl schopen nijak zareagovat.
„Vracím.“ Řekl potichu a podíval se do země. Zdálo se, že znovu zčervenal.

KEI
Trochu mě zaskočilo moje vlastní chování. Ten polibek byl spontánní, neplánoval jsem ho. Dokonce i Daisuke vypadá překvapeně. Hned co se vzpamatoval, naklonil se ke mně, natočil obličejem k sobě a políbil. Tentokrát mnohem vášnivěji. Prsty jsem mu vpletl do vlasů a polibek oplácel stejnou mírou. V hlavě jsem neměl místo na nic jiného, jenom na Daisukeho. Soustředil jsem se na jeho doteky a blízkost. Jak se ke mně tisknul, začali jsme si pomalu lehat na postel. Když jsme oba leželi, Daisuke vsunul svoji ruku pod moje tričko a začal mne hladit na břiše a pomalu postupoval nahoru. Jeho doteky mi byly příjemné a vzrušovaly mne. Když hladit moje bradavky, malinko jsem zavzdychal a všimnul jsem si, že se Daisuke pousmál. Sundal mi tričko, líbal mne na krku a pomalu postupoval níž. Hrál si s jednou mojí bradavkou, kroužil kolem ní jazykem, olizoval a potom se přesunul k druhé. To už byl můj dech zrychlený a občas jsem zavzdychal. Líbal mne čím dál níž, až se dostal k bříšku. Párkrát ho políbil a pak se přesunul zase k mým rtům.
Položil jsem mu ruce na boky, chytnul lem trička a pomalu ho vyhrnoval nahoru. Když pochopil, že se mu ho chystám svléknout, kleknul si a sám si ho přetáhnul přes hlavu. Hned potom se zase vrátil k mým rtům. Naše polibky byly čím dál víc žádoucí a vášnivější. Hladil jsem Daisukeho po zádech a druhou ruku mu vpletl do vlasů. On mne hladil po bříšku, až se rukou dostal až k rozkroku. Hladil mě tam přes kalhoty, ale i tak jsem jeho dotek cítil a moje vzrušení narůstalo. Moje vzdechy byly častější a mnohem delší. I jemu se značně zrychlil dech i naléhavost v polibcích.
Rozepnul mi knoflík a zip u kalhot. Srdce mi tlouklo mnohem rychleji, protože jsem začínal být nervózní. Věděl jsem, jak dnešek nejspíš skončí, ale přesto jsem měl strach a byl nervózní. Daisuke mě přestal líbat, odtáhnul se ode mne a svlékl mi zbývající kusy oblečení. V tu chvíli jsem se začal stydět a nejspíš jsem zčervenal. Daisuke se na mě příjemně usmál, sklonil se ke mně, věnoval mi hluboký a vášnivý polibek na rty a potom mě líbal na krku. Přitom hladil rukou můj penis. Když se ho dotknul, měl jsem pocit, že se mi rozskočí srdce nad tím přívalem vzrušení. Hlasitě jsem zasténal a trochu se prohnul v zádech. Na každý jeho dotek a polibek jsem reagoval sténáním. I Daisuke občas zasténal ve chvíli, kdy jsem mu přejel rukou po rozkroku. Rozepnul jsem mu kalhoty a pomohl mu je svléknout.
I když jsem byl čím dál nervóznější, donutil jsem ho lehnout si na postel. Líbal jsem ho na rtech a na krku. S každým mým polibkem zavzdychal, a když jsem se dotknul jeho penisu, zaryl se mi rukama do zad. Byl jsem potěšený, že se mu to líbí a nervozita ze mne trochu opadla. Přesunul jsem se od krku k bradavkám a hrál jsem si s nimi stejně jako on s mými. Po chvíli jsem přesunul polibky na jeho bříško a ještě níž. Když jsem olíznul jeho penis, prohnul se v zádech a hlasitě zavzdychal. Hladil jsem ho, lízal, sál. Daisuke si mojí péči užíval. Slastí přivíral oči a rukama se občas zarýval do postele.
Najednou mně položil ruku na hlavu a zvedl mi ji. Podíval se mi hluboce do očí. V jeho pohledu byla poznat obrovská touha, ale i něha.
„Už to nemůžu vydržet.“ Promluvil zastřeným hlasem. Vyměnili jsme si pozice. Teď jsem to byl já, koho laskal. Měl jsem pocit, jako by se mi zamotala hlava. Moje tělo na jeho doteky reagovalo tak intenzivně.
Přitom, co hladil můj penis, druhou rukou si mě začal připravovat. Když do mě pomalu pronikal prvním prstem, cítil jsem se trochu zvláštně. Bylo to nezvyklé, ale ne moc bolestivé. Nestále mě druhou rukou hladil po těle a líbal, abych se na to nesoustředil. Po chvíli přidal i další prst a začal jimi pohybovat. Bylo to docela nepříjemné, ale po chvíli ten pocit přešel.
Daisuke se ke mně naklonil a vášnivě políbil. V jeho polibku bylo znát, že už nechce čekat. Já mu ho oplatil se stejnou touhou a doufal jsem, že to pochopí jako souhlas.
Odtáhnul se a pomalu do mě pronikl. Zprvu to bylo trochu bolestivé a nepříjemné, ale chvíli se nehýbal, abych si na něho zvyknul. Zase se ke mně sklonil, líbal mě na krku a na rtech. Jednou rukou hladil můj penis. Nejspíš poznal, kdy jsem se uklidnil a přestal být napjatý, protože začal přirážet. Zezačátku velmi pomalu, ale po chvíli zrychlil. I mě to po čase přestalo být nepříjemné a chvílemi jsem si to dokonce užíval.
Daisuke mezi polibky slastně vzdychal čím dál častěji. I na rychlosti, kterou přirážel, jsem poznal, že brzy vyvrcholí. Najednou se přestal prohybovat, zapřel se rukama o postel a nahlas vydechl. Pomalu ze mne vystoupil a znovu mě líbal, olizoval moje bradavky a hladil penis. Ani já jsem neměl daleko od vyvrcholení. Jeho doteky jsem cítil čím dál intenzivněji. Ve chvíli, kdy jsem se topil v extázi, zaryl jsem se mu prsty do zad a hlasitě zasténal.

DAISUKE
Ještě chvíli po tom, co jsme oba vyvrcholili, jsme se navzájem líbali a hladili. Tlukot našich srdcí i dech postupně zpomaloval. Leželi jsme vedle sebe a nikdo nic neříkal. Já jsem si v hlavě přemítal pár posledních minut. Musel jsem si urovnat ten obrovský nával pocitů a emocí, který mě při našem milování zahrnul. Myslím, že si Kei také potřebuje utřídit myšlenky. Ležel vedle mě se zavřenýma očima, jednu ruku měl opřenou o břicho a druhou držel mojí. Já jsem ležel na boku a díval se na něj. Vypadal krásně. Měl světlou pleť, místy by se mohlo zdát, že až bílou. Díval jsem se, jak se pomalu s nádechy nezvedávalo jeho svalnaté břicho a hrudník. Když jsem si ho prohlížel, všimnul jsem si, že se mu u klíční kosti leskla kapička potu. Měl jsem veliké nutkání ji setřít, ale bál jsem se ho tak nečekaně dotknout. Měl jsem v plánu, dát mu tolik času, kolik bude potřebovat, aby si všechno utřídil. Nechci, aby mě třeba začal nenávidět nebo se mi stranil. Po tom, co se stalo dneska, bych to neunesl.
Najednou otevřel oči a zadíval se do mých. Snažil jsem se z nich vyčíst, jak se cítí, ale vyzařovalo z nich cosi jako klid a možná i láska. Věděl jsem, že se ho už můžu zase dotýkat, tak jsem se sklonil a dlouze, ale něžně políbil. Když jsem se odtáhnul, usmál se na mě a já mu úsměv opětoval.
„Kolik je hodin?“ Promluvil po chvíli.
„Půl 6. Proč?“ Odpověděl jsem, když jsem se podíval na hodiny nade dveřmi.
„Do háje. Přijdu pozdě na intr.“ Posadil se a začal oblékat. Úplně jsem zapomněl, že musí být na intru.
„Když půjdeš rychle, tak tam budeš nejdéle za 25 minut.“ Kei už byl skoro oblečený, chybělo mu jenom tričko. Já se taky zvednul a začal oblékat. Obléknul jsem si jenom kalhoty, s ostatním oblečením jsem se nezdržoval.
„Tak já půjdu.“ Vzal si kytaru a šel ve spěchu do předsíně. Já byl hned za ním. Už otevíral dveře, když přešel ke mně a spěšně mě políbil.
„Ahoj.“ Loučil se.
„Tak zítra.“ Odpověděl jsem mu.
Když za Keiem zaklaply dveře, vrátil jsem se zpátky do pokoje, lehl si na postel a znovu si promítal vše, co se dneska stalo.

Druhý den ve škole
O přestávce jsem se šel podívat ven, jestli není náhodou Kei venku. Našel jsem ho, jak stojí sám daleko od lidí. Šel jsem za ním, chytnul ho za ruku a odvedl za roh, abychom mohli být chvíli sami. Když jsme tam došli, opřel jsem ho o zeď, ruce položil vedle jeho hlavy a hluboce ho políbil. Chudák vypadal úplně zaskočeně, ale přitom tak roztomile. Nemohl jsem si pomoct, abych ho nepolíbil. I když jsem si uvědomoval, že sem může kdokoli přijít, neodradilo mě to. Ta možnost byla spíše vzrušující.
Přestali jsme se líbat, pomalu jsem se oddálil. Jenom tak, abych mu viděl do očí a potichu promluvil.
„Jsi v pořádku?“ Doufám, že ho po včerejšku nic nebolí.
„Proč… Jo….“ Asi mojí otázku hned nepochopil, ale jakmile mu to došlo, zčervenal a sklonil hlavu. Chytnul jsem ho za bradu a znovu ho políbil. Tentokrát pomalu a něžně.
„Ty jsi nemocný?“ Zeptal jsem se, když jsme přestali.
„Ne, proč?“
„Máš šátek a je teplo.“ Že by nový doplněk.
„Měl bys vědět, proč ho mám, ty idiote.“ Jeho reakci jsem vůbec nechápal a Kei zčervenal ještě víc.
„Jak bych to mohl vědět?“ Jenom se na mě podíval a začal si sundávat šátek. Jakmile odhalil krk, musel jsem se začít smát. Měl na krku pár velikých, červených cucfleků.
„Mě to teda ráno moc směšný nepřišlo.“ Zase se po mě podíval tím jeho nevinným pohledem, který mám na něm tolik rád.
„Promiň.“ Něžně jsem ho pohladil po krku.
„Příště to budeš ty, kdo bude mít cucfleky po celém těle.“ Oznámil mi trochu uraženě.
„Ty je máš i někde jinde?“ Nad tou představou jsem se musel znovu zasmát.
„Jo, skoro všude.“ Zase sklonil hlavu.
„Promiň.“ Přiblížil jsem se, abych mu mojí omluvu mohl zašeptat do ucha. Kei zvedl hlavu a jemně mne políbil. Vážně mám toho kluka rád.