Tělo ano, ale mé srdce ti nikdy patřit nebude

Přesně tři měsíce uplynuly od doby, kdy se Naruto dal dohromady se Sasukem. Celý večer připravoval večeři k jejich výročí a nemohl se dočkat, až uslyší chrastění klíčů v zámku.
„Konečně.“ hlesl blonďáček, když zaslechl tolik vytoužený zvuk.
Sasuke, doufajíc, že o něm Naruto neví, vešel dovnitř. Vzápětí byl blonďáčkem přimáčknut na dveře a dlouze políben.
„Na..Naruto.“ Vykoktal a odtáhl se od něj.
„Ahoj miláčku, už na tebe čekám.“ Oznámil mu blonďáček a lehce ho pohladil po tváři, Sasuke ale ucukl a kousek couvnul. Naruto se na něj nechápavě podíval.
„Děje se něco? “ Šeptl s pohledem upřeným na černovláska.
„Víš.. Naruto, musíme si promluvit.“ Začal Uchiha.
„Já vím, dneska máme výročí.“ usmál se nadšeně modroočko s nadějí v hlase, pozorujíc Sasukeho.
Sasuke ztuhnul a zachvěl se.
„Naruto, poslouchej mě. Já, no není to zrovna nejlepší doba, ale nemůžu to oddalovat.“ Začal Sasuke.
Naruto ho mlčky pozoroval a čekal, co tak důležitého mu chce Uchiha dneska říct.
„Rozejdeme se.“ Hlesl Sasuke a sklonil hlavu, po chvíli se podíval na reakci Naruta.
„To není vtipný miláčku, ale že seš to ty.. odpustím ti to.“ usmál se se blonďáček a popošel k Sasukemu a chtěl ho políbit, ten ho ale odstrčil.
„Naruto není to vtip.“ Řekl chladně Sasuke.
blonďáček ho nevěřícně pozoroval. Tiše zatnul ruce v pěst a zhluboka se nadechl.
„Proč?“ Jediné co ho v tu chvíli zajímalo.
„Naruto, já.. myslel jsem, že tě miluju, ale... Vlastně je to pravda, ale já se nedokážu vázat. Ne teď, ne k tobě.“ Hlesl chladně Sasuke, dívající se střídavě do země a na blonďáčka.
Naruto se na něj chvíli mlčky díval, vztek v něm bublal, nakonec se rozmáchl a uštědřil Sasukemu pořádnou ránu, ten se svezl na zem, vzápětí stál vedle Naruta a držel mu obě ruce.
„Nedělej to ještě horší.“ ušklíbl se Uchiha.
„Horší už to být nemůže Sasuke. Já tě miluju, víš to?! A přesto se semnou rozejdeš. Dneska?“ Vzlykl blonďáček a vyškubl se mu.
„Vypadni Sasuke. Už nikdy tě nechci vidět...“ Naruto do něj silně strčil, pak se otočil zády a čekal až se Sasuke ztratí.
„Sbohem. A promiň...“ Hlesl Sasuke a zmizel za dveřmi.
„Hajzl, k****n, vůl!“ Mlátil kolem sebe blonďáček a nadával. Po chvíli se svezl podél zdi na zem a rozplakal se. Ráno se probudil v rozmláceném pokoji, zalepené, rudé oči a lehce pořezané ruce. Pomalu se postavil na nohy a přešel do koupelny. Za pochodu ze sebe svlékal oblečení a nechával ho ležet na zemi. Stoupl si pod sprchu a nechal na sebe stékat proudy horké vody. Po tom co byl hotový se oblékl a zamířil ven. Potřeboval klid na přemýšlení. Došel až k jezeru, kde si sedl a zarmouceně ho pozoroval. Po tváři mu stékaly slané malé kapičky a dopadaly na zem, kde se vsákávaly.
„Ahoj Naruto.“ Ozval se za ním veselý klučičí hlas. Blonďáček si rychle otřel slzy a otočil se
„Ahoj Kibo.“ Hlesl Uzumaki dost tiše a otočil se zpátky
„Co tu děláš?“ Usmál se Kiba.
„Co tu děláš ty?“ Odsekl Naruto.
„Tak promiň, já jsem nevěděl... Byl jsem vyvenčit Akamara.“ Hlesl Kiba a protočil oči.
„Bezva, teď zase můžeš jít ne?!“ Sykl blonďáček a probodl Kibu pohledem.
„Co ti zase sakra je?“ Povzdechl si Kiba a otočil se k odchodu.
„Nemusíš jedinej protivnej být vždycky ty.“ Odsekl Naruto a postavil se.
„Aspoň, že uznáš, že si protivnej.“ Řekl škodolibě Kiba.
„Ty si vůl. Kdybych nebyl v háji, protože se semnou Sasuke rozešel určitě bych tě na místě zabil.“ Sykl naštvaně Naruto, stojící kousek od Kiby.
„Zrovna ty bys mě chtěl za..“ Zarazil se Kiba.
„Naruto...já, promiň.“ Hlesl hnědovlásek.
„Netušil jsem, že jste se rozešli.“ Šeptl Kiba a popošel blíž k blonďáčkovi.
„Jo rozešel se on semnou...včera.“ Řekl tiše blonďáček, kterému už zase stýkaly po tvářích slzy.
„Včera?“ Prolétlo Kibovi hlavou. Moc dobře věděl co bylo včera za den. Věděl to, protože měl Naruta rád. Víc než jen to.. Jenže Naruto měl vždycky oči pro Sasukeho a Kiba nechtěl dělat problémy a tak raději mlčel.
„Hm, včera... přesně v den kdy jsme měli slavit.“ Chtěl říct blonďáček, ale Kiba mu na rty přiložil ukazováček na náznak toho, že to nemusí říkat.
„Já vím co bylo včera za den.“ Hlesl Kiba a sundal prst z blonďáčkových rtů.
„Jak to můžeš vědět Kibo?“ Zadíval se Naruto na hnědovláska.
„Prostě to vím..a tečka.“ Hlesl Kiba, vnitru absolutně zmatený. Na jednu stranu ho bolelo, že je Naruto smutný, ale na druhou stranu jeho srdce plesalo štěstím, že Sasuke už mu nebude bránit v jeho lásce.
„Víš Kibo,“ šeptl blonďáček a posadil se opět k jezeru „Já ho miluju a on mi zrovna dneska řekne, že se nechce vázat... Ne ke mně.“ Naruto si otřel slzy a zavrtěl hlavou „Co sem udělal špatně?“ Obrátil hlavu ke Kibovi a mlčky se na něj zadíval.
„Naruto.“ Kiba k němu popošel a postavil se těsně před něj „Není to tvoje chyba. Ty jsi skvělý, ale Sasuke měl asi nějaký důvod, proč se rozhodl, že to ukončí.“ Řekl hnědovlásek.
„Ale jaký? Copak mu láska, kterou jsem mu dával nestačila? Proč Kibo?“ Narutovy oči se opět zalily slzami, už ani neměl sílu se tomu bránit.
„Naruto..já nevím.“ Hlesl Kiba a sedl si vedle Naruta „Chápu, že je to pro tebe těžké.. Moc dobře víš, že Sasukeho nesnáším, ale věřím, že by jen tak bezdůvodně neodešel.“ Povzbudivě se podíval na blonďáčka.
„Asi máš pravdu, ale přesto cítím k němu strašnou nenávist, ale na druhou stranu vím, že ho vždycky budu milovat.“ Hlesl blonďáček, zírajíc na hladinu jezera. Kibu ta slova bodla u srdce, ale tušil, že teď svou šanci promarnit nesmí.
„Naruto, uvidíš časem to přejde a zbudou ti jen hezké vzpomínky.“ pousmál se Kiba, který nespouštěl oči z blonďáčka.
„Snad máš pravdu i v tomhle.“ Pousmál se blonďáček na Kibu.
„Já mám přece pravdu vždycky.“ Zasmál se Kiba a lehce strčil do Naruta, ten se pousmál a vrátil mu to.
„Naruto, co kdybychom zašli na rámen?“ Zeptal se s nadějí v hlase hnědovlásek, Blonďáčkovy se rozzářily oči a přikývl.
„Jasně Kibo, pokud mě zveš?“ Zasmál se tak jako vždycky, i když v srdci cítil hroznou bolest.
„Zbývá mi snad něco jiného?“ Zasmál se Kiba a vstal, podal ruku blonďáčkovy a pomohl mu na nohy a pak si ho prohlédl .
„Asi si toho moc nenapsal co?“ Šeptl směrem k Narutovi.
„Já, ani nevím,“ pokrčil rameny „Proč se ptáš?“ Zeptal se zvědavě blonďáček.
„Řekněme to takhle. Vypadáš jako bezďák po pořádný kalbě, což zní jako pořádnej paradox, ale je to prostě tak.“ Kiba se nevinně pousmál.
„Kibo..ty si svině.“ Hlesl blonďáček, ale nakonec se musel začít smát „To by byl sakra velkej paradox“ dodal se smíchem blonďáček „Takže, podle toho co si řekl, bych se měl jít nejdřív zcivilizovat že?“ Zasmál se Naruto.
„Radši, ne že bych se za tebe styděl..vlastně jo styděl.“ Zasmál se Kiba nevinně na Naruta.
„Si milej, víš to?!“ zeptal se ironicky Naruto a oba chlapci se vydali k Narutovi domů. Po cestě spíš mlčeli a když už promluvili, vzájemně si neodpovídali. Naruto se zastavil před dveřmi.
„Počkáš tady?“ Zeptal se Kiby, doufajíc, že řekne ano.
„To nemůžu dovnitř?“ Zeptal se posmutnělí hnědovlásek.
„Víš, nemám uklizeno... A navíc... Po včerejšku to tam nevypadá nejlépe.“ Hlesl blonďáček.
„Naruto.. je mi jasný jak to tam vypadá, ale taky je mi to jedno. Tohle je to nejmenší, ale pokud chceš.. Zůstanu tady.“ Pousmál se Kiba a sedl si na schody vedoucí k dveřím. Naruto ho chvíli sledoval, poté k němu sestoupil pár schodů a položil mu ruce na ramena. Kiba se celý zachvěl. Naruto si toho všiml, ale důvod ho nenapadl .
„Kibo, tak.. Pojď semnou dovnitř.“ Pousmál se a pomohl Kibovi na nohy. Oba vešli dovnitř a Kiba zůstal zírat na zdemolované pokoje. Když si všiml Narutova pohledu, usmál se na náznak toho, že to čekal, i když to nebyla pravda.
„Kibo.. Já se půjdu umýt, tak si tu někde, pokud bude kde udělej pohodlí a já jsem hned zpátky.“ Pousmál se blonďáček a zmizel v koupelně. Kiba si mlčky procházel dům, nakonec si sedl na volnou, nezničenou židli a čekal na Naruta, který během chvilky vyšel jen v ručníku z koupelny. Kiba na něj zůstal překvapeně zírat a měl co dělat aby se ovládal.
„Naruto, hoď sebou, jinak zavřou a žádnej rámen nebude...“ Honil ho Kiba, protože se sotva ovládal, i když by se na Naruta nejraději díval celý život. Za pár okamžiků už oba seděli u rámenu a vychutnávali si saké. Naruto s ním nijak nešetřil a za pár minut byl totálně na mol.
„Tak dělej Naruto, jdeme.“ Zavelel Kiba a pomohl Narutovi vstát, podepřel ho, druhou rukou hodil peníze na pult a pomalu odkráčel s Narutem k němu domů.
„Sasuke.“ začal se na Kibu lepit značně zmatený blonďáček „Lásko já věděl, že mě miluješ.“ Vtiskl Kibovi opilecký polibek, ten jen tak tak uhl, nechtěl Naruta. Ne, takhle. Ne, opilého. A v žádném případě, když si myslí, že je Sasuke..Kiba Naruta odvedl domů, posadil ho na postel a začal mu sundavat oblečení. Naruto se nebránil, naopak se snažil Kibu líbat a svlékat ho.
„Sakra, Naruto já nejsem Sasuke... jsem Kiba. Vidíš?“ Zamával rukou před blonďáčkovýma modrýma očkama. Naruto, který byl už jen v trenkách se přihlouple usmál a stáhl si Kibu k sobě.
„Buď tu prosím semnou.“ Hlesl blonďáček a obtočil své ruce kolem Kiby a opřel si hlavu o jeho hruď.
„Na..Naruto, to není dobrý nápad. Jsi opilí..“ hlesl hnědovlásek, ale v podstatě se nebránil lehl si na postel a hlavu položil na polštář, tak aby se Narutovi pohodlně leželo. Naruto během chvíle usnul. Kiba ho něžně hladil po vlasech a vnímal každý jeho slastný nádech a výdech. Ráno, když se Naruto probral děsně ho bolela hlava. Protřel si oči a zůstal nevěřícně zírat na Kibu, ležícího v kalhotech v jeho posteli.
„Kibo?!“ zalomcoval s ním blonďáček. Kiba s odporem otevřel oči a pousmál se.
„Kolik je hodin? Už jsi vzhůru?“ Pousmál se hnědovlásek a Naruto jen nevěřícně zíral.
„Kibo, ty v**e, co děláš v mé posteli?!“ Pro jistotu se rozhlédl jestli je vůbec u sebe, podle bordelu všude kolem byl.
„Naruto, v klidu... Včera si byl na mol a chtěl si abych tu zůstal... Ale nic se nestalo.“ Řekl pobaveně Kiba, i když trošku zklamán, tím, že se nic nestalo a navíc Naruto o to ani očividně nestál.
„Ty tágo, já sem se lekl...“ Vydechl Naruto a zasmál se
„Nemusíš se bát... Navíc... Už jdu.“ Kiba vstal a začal se mlčky oblékat. Blonďáček ho pozoroval. Nikdy si nevšiml, že má Kiba tak vypracovaný prsní svaly.. „chm,“ pomyslel si Naruto a vzápětí zběsile zamrkal.. „na co to ksó myslím.“ Blonďáček chytl barvu zralého rajčete, připraveného k výrobě kečupu.
„Tak já jdu, měj se Naruto.“ Hlesl hnědovlásek a ztratil se v chodbě. Po chvíli Naruto uslyšel klapnutí dveří, rozvalil se na posteli a koukal do stropu, přitáhl si polštář a vdechl jeho vůni. Vůni Sasukeho a Kiby... Byl zmatený, navíc ho bolela hlava.. Po chvíli zase usnul.
„Naruto.“ Snažil se Kiba dobouchat na dveře blonďáčka..už deset minut neúspěšně. Nakonec to vzdal, obešel dům a všiml si pootevřeného okna.Proklouzl dovnitř a vešel do ložnice, kde spal Naruto. Rozcuchané blond vlasy, padající do očí, narůžovělé tvářičky a klidně oddechující. Kiba měl co dělat, aby se k němu nesklonil a nepolíbil ho.
„No co, jeden polibek přece nic neznamená ne.“ Uklidňoval se šeptem hnědovlásek, když se skláněl nad Narutem a chystal se políbit ho, což taky nakonec udělal... Lehce se dotkl rty těch jeho, jemně si s nimi hrál.
„Sasuke-kun.“ Hlesl blonďáček a zmateně zamrkal „Kibo!“ vykřikl v zápětí dvojnásobně zmateně „Co to děláš? Myslel jsem, že si odešel.“ Blonďáček Kibu sledoval a posunul se na posteli až na kraj.
„Promiň, nechal jsem tu bundu...“ Hlesl Kiba.
„A proto si mě... To no... Líbal?“ Koktal blonďáček.
„Naruto, ty to ještě pořád nechápeš?!“ Vykřikl víc než chtěl hnědovlásek a rychle se obrátil k odchodu.
„Nechápu co?“ nechápal blonďáček a vyběhl za Kibou, chytl ho v chodbě, přirazil ho ke stěně a tělem mu zamezil v jakémkoliv útěku, tázavě se na něj zadíval. Kiba, ale zarytě mlčel a pohled upíral někam pryč za Naruta.
„Kibo..do hajzlu, vo co tady jako jde?“ Sykl blonďáček, chytl Kibu za bradu a donutil ho podívat se mu do očí. Kiba se celý třásl, ne strachem, ale chtíčem po Narutovi, který stál v tuhle chvíli tak blízko, jen se nahnout a políbit ho.
„Kuwa Kibo.“ Blonďáček s ním zatřásl.
„Já tě vnímám Naruto.. Jestli to chceš vážně vědět... Tak se nediv tomu co teď udělám.“ Kiba přestal bojovat s blonďáčkem a naopak ho chytl za boky, přitáhl si ho blíž, rukou mu vjel do vlasů a dravě a vášnivě ho začal líbat, jazykem si začal dobývat blonďáčkovy ústa a vydal se na jejich zkoumání. Jazykem si hrál s tím jeho, když viděl, že mu dochází kyslík, odtáhl se, ale ještě před tím modroočkovi skousl spodní ret. Něžně, ale chtivě...
„Ki..kibo...“ Koktal Naruto a sotva popadal dech.
„Naruto nech to být. Je to prostě tak. Já tě miluju a vždycky budu..už to tak nějakou dobu je, ale chápu, že teď ani nikdy jindy nebude vhodná doba...“ Hlesl hnědovlásek a vyřítil se ze dveří. Naruto ho vyděšeně sledoval, ale nakonec se za ním rozeběhl.
„Kibooo!“ volal na něj Naruto přes celou Konohu. Konečně ho dostihl, chytil ho za ruku a strhl k sobě „Kibo“ šeptl.
„Naruto..pusť mě, nedokážu tu s tebou takhle stát..pusť mě.“ hlesl Kiba, hlasem zadržující slzy.
„Já..netušil jsem co ke mě cítíš...Kibo.“ hlesl blonďáček, stále svírající ruku hnědovláska. Kiba při těch slovech jen sklopil zrak a upřel pohled do země. Celý se třásl, když ucítil na tváři Narutův teplý dech... Tak blízko...
„Naruto..pusť mě..prosím...“ hlesl znovu Kiba a vyškubl se z blonďáčkova sevření. Očima plnýma bolesti a nepochopení se podíval na Naruta a se slovem „promiň“ se obrátil zády a co nejrychleji zmizel... Šel pryč, ani nevěděl kam. Nakonec se dostal k jezeru, kde to všechno začalo. Tentokrát to byl on, kdo seděl na zemi a pozoroval hladinu vody a slzy nechal volně stékat po jeho tvářích. Naruto, vyděšený a překvapený u toho co se stalo, chvíli postával na ulici a pak se pomalým krokem vydal právě k jezeru, které mu přinášelo až nezvyklé uklidnění a osvobození se od kruté reality. Když tam došel, ž dávno věděl, že tam Kiba sedí.
„Ahoj.“ Šeptl blonďáček, který stál jen jeden možná dva kroky za Kibou.
„Naruto... Chci být sám.“ Hlesl hnědovlásek aniž by se otočil.
„Cha, tak to asi nepůjde... mě tu taky včera někdo opruzoval..pamatuješ?“ Pousmál se Naruto narážejíc právě na Kibu.
„Pak tedy..půjdu já...“ Kiba vstal aniž by se na Naruta podíval, obešel ho a chtěl jít pryč. Naruto ho však opět chytil za ruku.
„Tentokrát tě nenechám odejít.“ Řekl klidně a naprosto vyrovnaně.
„Naruto, nerad bych ti ublížil.. takže, pusť mě.“ Štěkl Kiba a na závěr skoro zavrčel.
„Kibo, zrovna ty bys mi tak něco udělal.. navíc, stejně jsem lepší než ty.“ Usmál se vítězně blonďáček a zamrkal těma nebesky modrýma očima.
„Naruto ty si pako.. Ty a lepší? V čem prosím tě?“ zeptal se s ironií v hlase Kiba. Naruto ho stále držel za ruku, stojíc krok od něj.
„Vážně to chceš ukázat?“ Zeptal se zvesela blonďáček.
„To sem zvědavej..co zase převedeš.“ Kiba jen otráveně protočil oči, ale uvnitř chtěl, aby mu to blonďáček ukázal... aby se ho dotýkal..jakkoliv...klidně během boje...jen, chtěl cítit jeho doteky na svém těle.
„Tak dávej bacha...“ Naruto ho pustil.. kousek poodstoupil, už to vypadalo, že na Kibu zaútočí, když se v jednom rychlém momentě přitiskl k jeho tělu, otřel se o hnědovláska, kterým projela vlna vzrušení. Blonďáček se rty dotkl jeho ucha, lehce mu skousl ušní lalůček a jazykem zanechávající vlhkou cestičku se prodral až ke Kibově krku, který začal sát, až na něm zůstávaly malé, drobné, červené skvrnky. Kiba vzrušeně zasténal a přitiskl se ještě blíž, chytl Naruta za boky a políbil ho do blond vlásků. Po chvíli se blonďáček pro nedostatek kyslíku od Kiby odtrhl a pohladil ho něžně po tváři, nosem se otřel o ten jeho a vzdychl mu přímo do jeho třesoucích se rtů. Oba chlapci tam chvíli jen mlčky stáli, přitisklí na sebe.
„Vidíš to..říkal jsem ti, že jsem silnější než ty.“ Blonďáček se vítězně pousmál.
„Jasně, ale to jen proto, že jsem se nebránil.“ Zaúpěl Kiba ještě stále třesoucím se hlasem.
„Abys neměl poslední slovo co.“ Sykl Naruto, zastírajíc smích.
„To bys mě musel znovu políbit, abych mlčel.“ Řekl Kiba laškovně a přitáhl si blonďáčka opět blíž k sobě.
„Ty nemlčíš ani tak.“ Vrátil mu to Naruto.
„Za to, ale nemůžu..“ Naoko posmutnělým hlasem řekl hnědovlásek a lehce se otřel o Narutovo tělo, ten jen slastně vydechl.
„Pak kdo tu stále loudí nějaké zvuky.“ Poušklíbl se Kiba a políbil Naruta na tvář, pak sjel polibky stranou na jeho nádherné rty. Nejprve si s nimi lehce pohrával a něžně je přejížděl jazykem. Pak ale neodolal a začal si vydobývat cestu do Narutových úst, když se mu to povedlo, prozkoumával každičké místečko a když mu začínal docházet kyslík, odtáhl se a jemně Naruta kousl do spodního rtu.
„To je podraz, při tomhle se prostě mlčet nedá.“ Zaprotestoval vydechující blonďáček.
„Souhlasím.“ Pousmál se Kiba a jemně se naposledy otřel tělem o Naruta než o krok ustoupil.
„Utíkáš mi?“ zZareagoval na to Naruto.
„Měl bych jít.. Sám víš, že tohle není dobrý nápad.. Přilévat olej do ohně.. Nedokázal bych tě pak nechat jít.“ Hlesl Kiba a upřel oči do země. Naruto k němu popošel a zlehka ho chytl za bradu, čímž mu zvedl hlavu a donutil ho zadívat se mu do očí.
„Kibo, nechci abys chodil..“ Hlesl blonďáček.
„Potřebuju tě... Nenech mě tu tak jako to udělal on.“ Nedokázal Naruto vyslovit jméno toho koho tak moc miloval a stále miluje.
„Tohle bych ti nikdy neudělal.“ Vykřikl víc než chtěl Kiba a po tváři mu stekla slza.
„Já vím, věřím ti.“ Pousmál se Naruto a jemně onu slzu z Kibovy tváře setřel.
„Já tě miluju Naruto... už tak dlouho...J enže Sas.. tedy on.. Prostě jsem věděl, že ty miluješ jen jeho.“ Hlesl Kiba.
„Kibo..já..řeknu ti to narovinu... Já Sasukeho miluju a vždycky budu i přesto co mi udělal, ale s tebou je mi strašně hezky..Možná se to díky tobě změní a jednou budu cítit to co ty ke mě.“ Vyhrkl blonďáček zírajíc do Kibových očí. Kibu to nejdřív zamrzelo..jenže Naruta tak moc miluje a udělá cokoliv, aby mohl být s ním, klidně bude náhražkou za Sasukeho.
„A já miluju tebe, taky se na tom nic nezmění.. Takže pokud si schopen mě mít aspoň trochu rád.“ Nedořekl Kiba a zadíval se do těch modrých oček, které se usmívaly. Naruto si ho přitáhl a jemně ho políbil na tvář.
„Nauč mě znovu milovat.“ vydechl ty slova blonďáček do Kibova obličeje. Kiba se zatřásl když ucítil Narutův teplý dech na své tváři. Přitiskl se k němu, ruce mu obtočil kolem krku a jemně si začal pohrávat s jeho rty.
„Půjdeme ke mě?.“ Šeptl Naruto, ani to neznělo jako otázka spíš oznámení. Kiba udiveně zamrkal a pak jen zlehka přikývl.
„Pokud to opravdu chceš.“ Zadíval se do blonďáčkových očí. Ten jen přikývl a chytl Kibu za ruku, míříc k sobě domů. Celou cestu oba chlapci mlčeli, jen si vzájemně tiskli ruce. Z dálky už byl vidět Uzumakiho dům. Mlčky vešli dovnitř, Naruto za nimi zabouchl dveře na které byl vzápětí namáčknut nedočkavým Kibou. Kiba se na blonďáčka nalepil celým tělem, jednou rukou se zapřel o dveře vedle Narutovy hlavy a druhou mu pomalým tempem začal rozepínat bundu. Přitom mu krk zasypával drobnými polibky. Naruto držel Kibu jednou rukou za bok, druhou měl opřenou o Kibovu hruď. Hnědovlásek sundal Narutovi jedním tahem bundu a vzápětí i tričko, ruce mu obtočil kolem krku a rty se přiblížil natolik, aby ho políbil. Lehce přejel jazykem po blonďáčkových rtech a v dalším momentě už si vydobýval cestu do jeho úst, která následně kousíček po kousíčku prozkoumal. Kibovy ruce se z Narutova krku přesunuly po zádech až k jeho zadečku na kterém se chvíli zdrželi, v zápětí však Kiba Naruta uchopil a vyzvedl ho výš. Ten na nic nečekal a ovinul své nohy kolem Kibových boků. V této pozici se oba chlapci za neustálého prozkoumávání svých úst dostali až k posteli. Kiba blonďáčka něžně položil na postel a svezl se na jeho tělo. Jednou rukou mu začal rozepínat kalhoty, druhou si pohrával s jeho vlasy zatímco ho líbal na krku. Vlhká cestička vedla od krku níž až k Narutově levé bradavce. Tu Kiba jazykem několikrát obkroužil a pak ji skousl. Z Narutových úst se ozvalo jen slastné zasténání. Kiba to samé udělal i s druhou bradavkou a jazykem sjel k blonďáčkově pupíku zatímco mu rukou stahoval kalhoty i s trenkama. Jazykem obkreslil kružnici kolem pupíku a poté do něj vnořil jazyk. Naruto se zachvěl a na rtech se mu usadil spokojený výraz. Kibovy to nedalo a s doprovodem drobných polibků se dostal až do Narutova klína. Jazykem mu přejel po celé délce jeho značně ztvrdlého penisu. Naruto slastně zavrněl a prohnul se pod doteky v zádech. Kiba jemně olízl špičku jeho penisu a poté si ho nechal vklouznout do úst. Naruto zasténal a trochu se předklonil, aby byl Kibovi blíž... Rukou mu vjel do vlasů a druhou mu položil na rameno, sklonil se a na totéž místo ho políbil. Kiba se mezitím pohrával s jeho penisem, lízal ho, lehce kousal a dráždil. Nechal ho klouzat z pusy a zase zpátky. Naruto ho s čím dál tím větší vervou držel za vlasy a pomalu, ale jistě si začal korigovat přírazy do Kibových úst. Po několika tazích se Kibovy ústa zaplnily teplou, lepkavou tekutinou. Ještě naposledy olízl Narutův penis a pak ho nechal vyplout ze svých úst. Naruto, který sotva popadal dech, pustil Kibovy vlasy a chytl ho za bradu a vytáhl si ho výš, přisál se k jeho rtům, jemně je přejížděl jazykem. Po chvíli už seděl za Kibou a sundával mu tričko, letmo ho přitom políbil na každém kousku nově odhalené kůže. Zezadu objímaje Kibu se rukama sesunul až k jeho poklopci, jedním tahem ho rozepnul a vjel Kibovy pod trenky. Zatímco si jednou rukou pohrával s jeho penisem, sundával mu pomalu kalhoty i s trenkama, mezitím ho letmo líbal na krk, kde mu zanechával drobné rudé skvrnky. Skoro nepozorovatelným pohybem se jedna Narutova ruka přesunula ke Kibově zadečku, zatímco ta druhá si stále pohrávala s penisem. Blonďáček zlehka vnořil svojí ruku mezi jeho půlky a nahmatal si vstup do jeho těla. Jemně ho obkroužil a po chvíli do něj vnikl jedním ze svých prstů. Kiba zasténal. Zčásti slastí a zčásti bolestí mu způsobenou. Naruto ho však políbil na odhalenou kůži na zádech, zatímco mu rukou stále třel penis. Prstem se zabořil trochu hlouběji a po chvíli přidal i druhý. Nějakou dobu je vsunoval a vysunoval, přitom Kibu líbal na zádech a třel jeho penis, společně s Kibovou rukou, která se vydala na pomoc. Mezitím Narutovy neposlušné prsty prozkoumávaly Kibův zadeček, jeho ústa se pomalu přesouvaly ze spoda po páteři výš až k hnědovláskově zátylku. Naruto na Kibu přenesl svojí váhu a tím ho donutil převzít pozici na všech čtyrech, mezitím blonďáček nechal své prsty z Kiby vyplout a chystal se je nahradit něčím jiným. Větším a tvrdším. Jemně uchopil Kibu za boky a natiskl se na něj. Nejdřív se mu o zadeček penisem jen otřel pak si ho uchopil do ruky a přitiskl ho na vstup do hnědovláskova těla. Kiba jen zasténal a lehce se prohnul proti Narutově penisu, který do Kiby při tomto pohybu po špičku vniknul. Kibovy prsty se zarily do prostěradla, zuby se semkly proti sobě a oči se zúžili v malé štěrbiny. Narutova ruka zapátrala po Kibově penisu, uchopila jej a opět jej začala zpracovávat, zatímco Narutův penis se pomalými tahy nořil hlouběji do Kibova zadečku až tam vnikl po kořen. V tu chvíli Naruto upustil Kibův penis, chytil ho za boky a začal pomalu přirážet. Přírazy se s každým tahem stupňovaly. Kiba se jen tak tak držel na všech čtyrech, jednu ruku povolil a začal si dráždit svůj penis. Naruto dál pokračoval v přirážení do jeho zadečku, občas se sehnul a políbil ho na holá záda. S dalšími tahy Naruto pomalu přicházel k vyvrcholení. Přírazy teď byli velmi rychlé a prudké. Ucítil známé škubání, silně přirazil a natiskl se na Kibu. Ustrnul v křeči, sotva popadal dech. Jeho penis byl až po kořen v Kibově zadečku, přesto Naruto stále tlačil dál až do chvíle, než jeho vyvrcholení opadlo. Mezitím Kiba s hlasitým výkřikem též vyvrcholil. Naruto ho políbil na páteř a v dalším okamžiku z něj vytáhl svůj ochablý penis a svezl se udýchaně vedle něj. Kibovy rozklepaná kolena povolila a i on nyní ležel na zádech a lapal po dechu. Po nějaké chvíli se Naruto lehce nadzvedl a políbil Kibu na potem se třpytící hruď, položil si hlavu na jeho rameno a v dalším momentě oba chlapci klidně oddechovali. Kiba po chvíli spokojeně zavřel oči. Naruto mezitím mlčky hleděl na studeně bílý strop.
„Mé tělo ti dát můžu, ale mé srdce... Ti Kibo nikdy patřit nebude.“ Hlesl blonďáček, i když věděl, že Kiba už pár minut sladce oddechuje.