Stopař

„Co to jako mělo bejt?“ zvyšuje na mě hlas Fumiko.

Fumiko je moje holka. Dnes je nějaká nabroušená a baví se tím, jak mě naštvat.

„Co jsem zase udělal špatně?“ zabručím na protest. Nejsem si ničeho vědom.

„Proč jsi tam Hanako vykládal takové nesmyslné sprosťárny?“

„Nevypadala, že by ji to nějak vadilo.“

„Měla z těch tvých keců beztak promočený kalhotky,“ zavrčela znechuceně Fumiko. „Nic takového spolu neděláme!“

„Ale to je škoda, ne? Mohli bychom…“

„Chceš mi snad naznačit, že se ti semnou sex nelíbí?!“

„No, tak taky bych si někdy chtěl užít tvé pozornosti…“ začínám přemýšlet nahlas.

„Co?“ vyjekne Fumiko. „Chceš tím něco naznačit?! Můžu ti klidně dát kopačky a do hodiny mám na každým prstě chlapa!“

Snažím se soustředit na cestu, nerad řídím v noci. A ještě k tomu, když chce semnou diskutovat rozzuřená ženská. Ten stopař, co nebyl v té tmě vůbec vidět, s batohem na zádech, mi přišel zrovna vhod. Před ním by mě nemusela Fumiko sežrat zaživa. Vyhodil jsem blinkr a zastavil několik metrů před ním.

„Hideaki, co to k sakru děláš?“ vyjede po mě Fumiko.

Možná bych ji tu mohl vysadit a nechat napospas divé zvěři.

Stopař k nám nakoukne přes okýnko a usměje se. Na hlavě má nějaký ošoupaný kovbojský klobouk a široký úsměv.

„Dík lidi, že mě vezmete,“ nesoukává se na zadní sedadla. „Jsem Mikio…“

„Nikdo se tě na nic neptal,“ uzemní ho Fumiko.

Podívám se do zpětného zrcátka. Myslím, že ho od vidění znám, nějaký druhák z naší školy. Sundá si širák a prohrábne si kaštanové vlasy. Všimne si mého pohledu, usměje se a zamává mi na pozdrav. Vyhodím blinkr a pokračujeme v cestě. Doufal jsem, že naše hádka zmizí někam do ztracena, ale Fumiko nebyla spokojena s mou odpovědí.

„Co jsi myslel tím, že se ti nevěnuji?“

„I chlap potřebuje trochu rozptýlit, že jo Mikio?“ mrknu do zrcátka.

„Tak žena je určitě důležitější,“ snaží se zachránit situaci a netuší, kam právě strká svou hlavu.

„Vidíš, tady náš stopař nemyslí jen na sebe,“ hodí po něm svůj dokonalý úsměv Fumiko.

„Tak si ho klidně vezmi,“ zavrčím. „Líbí se ti moje holka, Mikio?“

„Huh? Fumiko je nejkrásnější holka na naší škole,“ vysouká ze sebe.

Zajedu zpátky ke krajnici a vypnu motor. Náš stopař znervózní a Fumiko najednou nemá slov.

„Jestli ji tak moc chceš, je tvoje,“ obrátím se dozadu na vyhukaného Mikio, kterému najednou spadla super kost do klína. „Oba tvrdíte, že chlap nic nepotřebuje. Dáme si takový malý test, co chlap potřebuje a nepotřebuje, čím se liší od vás holek. Doufám, že se Fumiko budeš dobře dívat a zapamatuješ si to, protože se ti to bude hodit. Takže všichni ven z mýho auta.“

Fumiko vyleze neochotně z auta a obejme se rukama.

„Co blbneš, Hideaki, je zima.“

Mikio se nervózně rozhlédne, co jako se bude dít. Chytnu našeho druháka za ramena a stlačím ho na kapotu auta, až mu nezbude, než si na ni sednout.

„Miluji polibky a dotyky,“ zapasuji se kolenem mezi nohy mého výukového objektu, který ani nedutá.

Prohrábnu mu vlasy na krku a přitisknu si jeho obličej k sobě. První polibek směřuji na spánek a donutím ho přivřít oči.

„Co je to Hideaki za blbou hru!“ praští mě do zad Fumiko.

Jeho vlasy voní po čerstvém seně. Uvědomil jsem si, že měl sebou batoh a nahoře smotaný spacák. Asi byl někde pod širákem. Sjedu mu jazykem kolem nosu a jemně se otřu o horní ret. Mikio zamrká víčky, ale oči neotevře. Nasaji jeho mokrý horní ret a přejedu jazykem přes spodní. Stopař se trochu zavrtí, ale nechce pořád spolupracovat. Přitlačím nenápadně kolenem na jeho rozkrok, až tiše vydechne a nemá šanci uniknout mému vniknutí do úst a prodělat rychloseznamku.

„Hideaki, je to nechutný! Nelíbej cizí chlapy!“ dostanu další ránu do zad.

Má to za následek, že se ještě víc přitisknu na Mikio a ruka mu přejede po páteři až dolů do kalhot, odkud pomalu vytahuji jeho košili. Přestanu jeho ústa obtěžovat jazykem a přesunu se na jeho kůži na krku. Zarazí mě to množství knoflíků u košile. Potřebuji na to obě ruce a to mě znervózňuje. Takové malé titěrnosti… je docela zima, prsty mám ztuhlé. Slyším, jak se Fumiko za mými zády začne smát.

„Tak to by stačilo, jako vtip dobrý.“

„Nemusíš být na chlapa jemná,“ svraštím obočí a chytnu tu blbou košili za límec a vzteky ji škubu napůl, knoflíky trhají dírky, ve kterých jsou uvězněné a Mikio je během pár minut odhalený jako socha Davida.

„K…a,“ vyjekne Mikio a snaží se zpět zakrýt svůj dívčí hladký hrudník a růžové bradavky, o které se otřel studený vzduch a ony se hned postavily.

Pleskl jsem ho po ruce, aby nic nezakrýval a otřel se tváří o jeho nahou kůži.

„Hideaki, je to nechutný, nevím, kam tím míříš,“ zaprotestuje Fumiko. „Nastupte hned do auta, jedeme domů!“

Jemně pošlu na vztyčené korálky svůj teplý dech. Mikio se zachvěje, zapře se rukama o kapotu a zvrátí hlavu dozadu. Obkroužím prsty kolem ostrůvků, sjíždím po vystouplých žebrech, středem hrudníků, kde by měl mít každý správný chlap aspoň nějaké náznaky chmíří, ale on tam nemá nic. Prozkoumám ta místa jazykem a ústy, abych se ujistil, že je tam opravdu holý jako dětská prdelka.

„Hideaki, naval ty klíče, odjíždím!“ zvyšuje hlas Fumiko a napřáhne ke mně ruku.

„Ještě jsem nic neudělal a vidíš, jak chlap na takové doteky reaguje?“ poučuji Fumiko a rozepnu našemu stopařovi zip u kalhot.

„Opovaž se to vzít do ruky!“ vyjekne Fumiko.

Vysvobodím jeho ztopořený penis z těsného sevření bavlněných serepetiček a jemně ho promnu. Vjedu mu oběma rukama do kalhot a stáhnu je níž, abych měl na tu živou věc pořádný výhled. Cítím u sebe silné vzrušení a hlavou mi probleskne myšlenka, zda nezacházím moc daleko. Fumiko nevěřícně zírá na to, co se právě chystám udělat. Přetáhnu jemně kůži přes růžovou špičku a objedu ji jazykem. Mikio je nedočkavý a prohne proti mým ústům pánev, až mi ho vrazí skoro celý dovnitř.

„ Do…le, kluci, nedělejte to,“ vykřikne Fumiko a začne mě od stopaře odtahovat.

Odtáhne mě, já se zase přitáhnu. Perfektní pohyby k dokonalému dokončení mé práce. Cítím, jak se zachvěl, setřesu Fumiko ze svých zad právě včas, abych stačil uniknout a jen dvěma tahy v pevném sevření mé ruky dokončil dílo zkázy. Fumiko nevěřícně zírá na moje potřísněné tričko a začne hystericky ječet. Vytáhne z auta svoji kabelku a začne hledat svoje klíče od mého auta.

„Neublížil jsem ti, Mikio?“ otočím se na mladíka.

„Bylo to super,“ usměje se stopař a k mému údivu položí dlaň do mého rozkroku. „A co uděláme s tímhle?“

„Ehm… to rozchodím, neboj…“

Mikio mi nepřestává přejíždět přes napnutý hrbolek a druhou rukou mi stahuje kalhoty.

„Vy magoři!“ vykřikne Fumiko, když zvedne hlavu od útrob své kabelky. „Opovažte se to zopakovat! Opakovaný vtip není vtipem!“

„Nebudu se opakovat,“ ubezpečí ji Mikio.

Promne můj penis, že už víc vyztužený být nemůže a položí se břichem na kapotu. Sleduji jeho bílý hebký zadek, který se leskne v zapnutých reflektorech mého auta.

„Jestli ho tam strčíš, už ti ho nevezmu nikdy do pusy!“ varuje mě Fumiko a poslepu hrabe dál v kabelce.

Ten malý otvor mě tak hrozně vzrušuje, že si nemůžu pomoct. Přejedu mu po kůži, zkusmo do něj vjedu palcem, přidám trochu slin a přidám další. Kabelka mi přistane na obličeji a to mě trochu vyvede ze soustředění. Mikio se mírně chvěje, cítím to napětí na jeho kůži. Fumiko vítězoslavně drží v ruce svůj klíč od auta a sedne si za volant. Díváme se na sebe přes přední sklo nevraživým pohledem, jako dva kohouti na smetišti či hrdinového Divokého západu při posledním souboji. Ona klíč strkající do zapalování a já do místa, které jsem si důkladně připravil. Mikio hlasitě vydechl a chytl se stěrače, když jsem se do něj ponořil. Fumiko řve za volantem a snaží se nastartovat. Přirazím, ona otočí klíčem, ale motor jen zarachotí. Oba zrychlujeme svoje tempo, kdo bude rychlejší. Modlím se, ať motor ještě chvíli odolává a nechá mě tu rozkoš dojít až do konce.

„Vy b*******i, běžte oba do pr…!“ slyším ji za sklem a v tom okamžiku motor naskočil.

Mikio pode mnou začne vibrovat, jak se kapota třese pod nastartovaným motorem. Fumiko zapne stěrače a snaží se z nich setřást Mikia, který slastně heká a slintá mi na lak kapoty. Zatnu nehty do hladké kůže mladíkova zadku a pořádně si ho k sobě přirazím. Vlna plného uspokojení mi projede celým tělem, vyplaví se přímo do toho roztomilého zadečku a v tom Fumiko zařadí zpátečku a naštěstí velkým obloukem nás objede.

Mikio pod mou váhou a pod ztrátou opory dopadne tvrdě na zem, že se do něj ještě zanořím a vyjeknu už bolestí. Svalíme se oba do příkopy a rychle oddychujeme.

„Asi jsme přišli o holku,“ řeknu do černočerné tmy.

„To znamená, že jsi volný?“ zeptá se mě Mikio sotva popadá dech.

„Jo. Ty taky?“

„Vypadá to tak.“

„Co budeme dělat? Právě jsem přišel o auto.“

„Budeme se muset nějak zahřát. Nebo tu zmrzneme.“

„Tohle docela zabíralo…“ nadhodím a přejedu mu po penisu, který znovu pod mým dotekem jemně ožívá.

„Celou noc?“

„Máš s tím nějaký problém?“

Mikio se ke mně otočí a přitiskne se mi na zpocený hrudník.

„Ne. Co bych neudělal pro záchranu tvého života.“

Musím uznat, že nekecal.