Sebas Gwin a Velké Nic - Talentizace

Byl tomu už týden, co Tobias naposledy navštívil Sebasovu celu. Dnes vstal Sebastian nebývale brzy. V rukou držel srolovaný výtisk včerejších novin, které si stále nebyl schopný přečíst. Byl to stesk, co kazil Sebasovu touhu po čtení nebo jen čistá nuda? Tobiasovo neustálé vzdychání při četbě se za tu krátkou dobu v Sebasovi zakořenilo. Nemohl si odvyknout, že ho nikdo se vší vážností nepozoruje. Rozložil zmačkané noviny na stůl. Na titulní straně se tyčil znepokojující titulek: „Současný Enžin po 10 letech opět vypovídal. Tajemství Rady prozrazena?!" Idiot! Pomyslel si rozmrzele Sebas. Na ocelové dveře někdo zabušil. „Dnes ne, pane T.! Nemám náladu." Dveře se skřípáním zívly a protáhly se. Dovnitř vešel mladý muž v čisté tmavě modré uniformě. V ruce držel tenkou složku. Mrskl s ní o stůl tak silně, až práskla jako bič. „Tobias Green! Tak rád Vás zase vidím!" Sebasův zrak spočinul na složce. „Konečně! Dokázal jsem to! Mám o tobě skutečné informace! Černé na bílém, pěkně seřazené ve žluté složce. Nedokážu si představit lepší scénář! A bude to jen lepší." Sebas se pobaveně opřel o opěradlo na dřevěné židli. „Skutečně? Jen do toho, co jste zjistil?" Tobias se zhluboka nadechl a uklidnil své vzrušení. „V celé složce jsou zmíněna pouze čtyři jména. Vaše a jméno současného Enžina, Theodora Rileje, mě tolik nepřekvapilo jako jméno dívky a autora dokumentu. Budete se mi zřejmě snažit namluvit, že Lyria Drui je „ta" Lyria, která sestavila současný nejvýkonnější soudní systém v Jastiku a následně se dostala do čela celého národa." Sebas s úsměvem kývl.

„Tak tedy, kdo je Thomas D. Jackson?"

„Je to vaše jediná otázka?"

„Ano. Pokud je pravda, co říkáte a ono musí, pak se dají informace o nich získat snadno. Ale nevím, kdo je Thomas D. Jackson."

„Četl jste složku. Je to autor dokumentu, který jste tak ukázkově položil na stůl. On je příčina všeho."

„Takže mi o něm nic neřeknete?"

„Jak jste na takovou hloupost přišel? Samozřejmě, že Vám o něm řeknu vše, co vím. Bohužel vír událostí kolem něj není tak klidný, jak bychom si přáli. Musím začít na začátku. Tedy, víte něco o projektu ,Talentizace'?"

„Ne. Vládní pokusy mě obvykle nezajímají."

„Tohle bude. Před 100 lety existovala USN – Unie Spojených Národů. Nahradila všechny dosavadní druhy vlády a uspořádání světa. Jednotná měna, jednotný jazyk, jednotná kultura, jednota samotná. Jedinou vadou bylo, že lidé přemýšleli stejně a měli stejné cíle. Pokud má více lidí stejný cíl, mohou ho dosáhnout snáz a rychleji, ale cokoliv jiného upadá. Jeden z vrchních představitelů navrhl projekt s názvem ,Talentizace' , který měl posunout lidstvo na novou úroveň bytí a přinést opětovnou nerovnováhu a rozdílnost, která by obohatila obory vědy a dalších oblastí. Tím mužem byl Thomas D. Jackson."

„Takže ta složka je stará kolem 100 let?"

„Ne, tak daleko bych nezacházel. Chvíli trvalo, než sestavil tým, rozpočet a prostředky pro výzkum. V té době byla oblast známá jako Aldaah. Na jejím pustém okraji byl sirotčinec. Majitel byl starý muž a věděl, že až zemře, o děti se nikdo nepostará. A v tu dobu přišel Thomas. Sepsal smlouvu o převzetí majetku a slíbil, že se o nás postará. A ano, postaral se..."

„Takže odkoupil sirotčinec a tím to skončilo?"

„Ne, tím to právě začalo. Jackson se snažil posunout lidstvo na vyšší vývojový stupeň. Díky Talentizaci stvořil prvního Homo Sapien Sapien Talentin."

„Vytvořil? Lidé se rodí s Talentem už po stovky let. Navíc tomu není ani sto let. Něco takového by neproběhlo bez povšimnutí a rozhodně by se to nedalo utajit. Vy chcete říct, že je to pokus nějakého vědce?"

„Nazval bych to úspěchem. Vložil do vajíčka v děloze speciální gen, který během těhotenství zmutoval a dal dítěti fyzické i psychické vlastnosti na fenomenální úspěch v určité oblasti. Například matematika, ekonomie nebo sport. Jenže Thomas D. Jackson nebyl svatý člověk. Jeho prvotní úspěch mu pokřivil ambice. Nechtěl vytvořit člověka, který je lepší ze ostatní, ale naprostý unikát, který se bude od podstaty lidství lišit. Skutečná Talentizace začala až několik let po té. Jacksonův sirotčinec v Aldaahu se proměnil v laboratoř."

„Skutečná Talentizace? To je sprostá lež! Talent znamená mít předurčení k neuvěřitelným výkonům v určité oblasti."

„Kdepak! Tohle znamená být stále jen člověk. Thomas D. Jackson byl génius, později šílenec a nakonec se podobal božskému stvořiteli. Ale mělo to háček. Zahrával si s lidstvem, životem a jeho samotnou podstatou. Každá lidská bytost má Limitovač. Slyšel jste o tom, že máme ve skutečnosti sílu zvedat auta a obrovské skály? Limitovač je to, co omezuje naši sílu. I Talent má Limitovač. Představte si, co by se stalo, kdyby ho někdo," Sebas luskl prsty, „odstranil."

Tobias hleděl do Sebasových prázdných očí. Tak jako v nich prve viděl dětský vzdor, viděl v nich i moudrost a jasné přesvědčení. Sebas by byl ochoten na svůj příběh vsadit život. Ale je něco takového možné? Je možné hrát si lidstvem? Je možné lidskou bytost použít jako hračku a stvořit něco nového? Sto let zpátky Talent neexistoval. To není možné, nemohlo být. Někdo by o tom musel vědět, nedokázali by to utajit. Něco takového nelze schovávat pod pokličku. Tobias byl šokovaný. Ať se mu rozum snažil sebevíc namluvit, že je to jen vtip, zbytek mu říkal opak. Tohle nebyl vtip. Nikdo si nic takového nemůže vymyslet, leda by to viděl na vlastní oči. Zavřel oči a v mysli hledal klidný obraz vodní hladiny. Utišil své rozbouřené myšlenky i tlukot srdce. Dýchal pomalu a hluboce jako při potápění se do hluboké vodní propasti. Když došel jasné mysli, otevřel oči a kývl na Sebastiana, aby pokračoval.

„Chtěl to udělat, ale tady ho ostatní zastavili. Začal propadat bludům o utopii, kde lidé vládnou skoro až magickou mocí. Lidé by mohli přetvářet světadíly jen lusknutím prstu. Nic by je nezastavilo. Jenže k dokončení mu bránil nedostatek zdrojů a pokusných subjektů. Co myslíte, že udělal, pane Greene?"

„Sirotčinec v Aldaahu..."

„Přesně tak. Vzpomněl si na 16 dětí, které pozavíral do cel a krmil umělou kaší. Nebylo to jídlo králů, ale kdo by si vybíral? Podmínky nebyly o nic lepší než dříve. Tak jsme tam seděli bez náznaku svobody. Sice se o nás nijak zvlášť nestaral, ale nezkřivil nikomu ani vlas. Mysleli jsme si naivně, že se nám nic nestane a jednou uvidíme svět tam venku. Není třeba to natahovat, mýlili jsme se. Jackson byl jako démon. Začal nás používat jako své subjekty. Vše šlo hladce, ale do cesty se mu postavilo něco, s čím si neporadí nikdo - Matka Příroda. Můžete vylepšit výtvor, ale nemůžete vytvořit nový život. Prvním, kdo zemřel, byl Daniel. Navzdory tomu, že byl z nás nejstarší, měl stále nevinný dětský úsměv, velké oči v barvě jarní zeleně a ryšavé vlasy jako plameny pekelného ohně. Cokoli Jackson chtěl, on se hlásil jako dobrovolník, aby nás ostatní ušetřil utrpení."

Sebasovi se do očí hrnuly slzy. Jeho hlas propukal v plačtivý vzlykot. Tobias mu podal zmačkaný látkový kapesník.

„Poslužte si."

„Díky," pousmál se trochu a otřel si slzy, „budu pokračovat dál."

„Ano, prosím," odvětil tvrdě Tobias, který byl vtažen do vyprávění.

„Odstranit Limitovač nelze. Pokud to uděláte, lidské tělo nevydrží ten nátlak. Při jakékoliv vysoké zátěži začnou praskat kosti, z nosu poteče krev a selžou první orgány. Ani Talent, který je absolutní a bez ohledu na fyzické proporce z Vás udělá nejlepšího, nezmůže nic proti síle stvoření. Jenže Jackson to nechápal. I po té, co nás zbylo 5, nepřestával. Jedno se mu muselo nechat, uspěl. Já, Theodor, Lyria, Beck a Strajp jsme místo smrti dostali druhou šanci. Dostalo se nám darů nezměrné síly. Nic však není zadarmo. Jackson s postupujícími pokusy a věkem začal být paranoidní. Když si všiml, co z nás je, zděsil se. Chtěl to vzít zpět a pokusil se nás zabít."

„Utekli jste?"

„Ano, samozřejmě. Ale to Jacksona přivedlo k myšlence finální podobě člověka. Homo Sapiens Sapiens Talentin nebyl výjimečný, pouze lepší. My jsme už nebyly lidmi. Proto se vrátil o pár kroků zpět. Nemohl vytvářet nový život, ale mohl ho vylepšit. Neodstranil Limitovač, posunul ho. Tak daleko, jak jen to je možné. To byl konec. Homo Talentus byl konečnou fází Talentizace."

„A co pak? Co se stalo po té? Jak je možné, že nejsou žádné zmínky o tom projektu? Co se stalo s Thomasem? Vaše vyprávění mě jen mate!"

„Thomas D. Jackson byl zatčen nedlouho po té, co se provalily jeho pokusy na lidech. Snad naštěstí bylo pozdě a jeho projekt Talentizace doznal uznání. Před dopadením všechny poznámky o nás zničil. I kdybych chtěl ani já nevím, jestli existují další, jestli něco zůstalo nebo jestli Strajp a Beck stále žijí."

„Tak co víte? Co mi můžete ří-"

Sebas zakroutil hlavou. Jeho ponurý výraz naznačoval, že z něj už nedostane byť jediné slůvko. Byl konec. Tobias se nadechnul k další otázce, ale Sebas ho odbyl prostým mávnutím ruky.

„Pro dnešek končíme. Přijďte zítra. Já... ...musím přemýšlet."