Rudý obojek

„Řekl jsem, že chci, abys byl připravený, než přijdu domů!“
„Já… omlouvám se, pane.“
„Co je na tom tak těžkého! Proč jsi… sakra, Billy!“
„Je mi to líto, pane. Moc se omlouvám.“
„Buď zticha, nechci nic slyšet. Zklamal jsi mě…“
„Byl tu Váš bratr, pane, musel jsem…“
„Ticho!“ Chlapci sedícímu na kolenou v předsíni přiletěla na tvář ostrá facka, jak neuposlechl pokynů svého pána o tom, že nemá mluvit. Zabolelo to, kůže se rozhořela. Delší černé vlasy mu spadly do tváře, jak silou úderu odvrátil obličej a poté jen kajícně sklopil hlavu k podlaze. Věděl, že si to zasloužil za neposlušnost, jen toužil staršímu vysvětlit, proč nedokázal splnit jeho přání. Benji mu ráno připnul černý starší semišový obojek s písmenem B, který znamenal, že chlapec je plně v jeho moci a bylo mu nařízeno, aby seděl svlečený v předsíni, připravený na okamžitý sex, jakmile pán dorazí domů. Znamenalo to být vykoupaný, roztažený, promazaný gelem a mít varlata stažená kroužkem, jenž by zabránil vyvrcholení. To byla celá Billyho úloha, kterou znal velice dobře. A byl by ji splnil, dokonce se těšil, jak Benjiho potěší, že vše bude dle jeho představ. Jen hodinu před tím, než se chtěl jít začít chystat, zazvonil zvonek. Joel. Pán by se zlobil, kdyby Billy hosta nepřijal, jen chlapec nečekal, že se druhý tak dlouho zdrží a on již nestihne nic tak, jak měl v plánu. Mladší z dvojčat si s ním chtělo povídat, přišlo na návštěvu v domnění, že oba budou doma, avšak i tak zůstalo na kávu. Pochopitelně nemělo ponětí o charakteru jejich vztahu. Netušilo nic o dominanci staršího bratra ani o rolích, jež byly v této domácnosti rozděleny a musely být striktně dodržovány. Malé špinavé tajemství jeho bratříčka. Ovšem Billymu taková návštěva o mnoho znepříjemnila večer, neb věděl, že nesplní pánův příkaz. Nebylo to možné zvládnout za čtvrt hodiny od toho, co Joel odcházel, do příchodu Benjiho. Nestihl by se ani pořádně umýt, natož se připravit. Smířený s trestem, s bolestí i křikem, se tedy oblečený jak byl, ač se nepředstavitelně styděl, posadil na kolena na práh dveří mezi chodbou a síní, kde se zouvali, položil si dlaně na stehna a vyčkával pánova příchodu. Nervózní, nejraději by se schoval, nechal si bolestivě otlačit kolena v černých kalhotách, neb muž si dával na čas a dlouho nešel. Nikdy dříve si Billy nepřipadal tak neschopný, uvnitř jej tížilo svědomí. To poslední, co chtěl, bylo Benjiho rozzlobit, neb si jej nepředstavitelně vážil, jako pána a hluboce jej miloval. Jen nerad ho viděl zklamaného. Jeho obavy se naplnily s rachotem klíčů v zámku.
„Vstaň!“ Přikázal mu pevným hlasem Benji po tom, co chlapce uhodil. Opravdu jej rozzuřilo, co viděl. Nedal mu na dnešek žádné speciální úlohy, krom té jedné a celý den se těšil, jak vejde a uvidí jej nahého a čekajícího na něho. Ale on neposlechl. Neposlechl jej, čímž ho urazil a rozzlobil. Benji nebyl zlý člověk, nerad ubližoval, ovšem nesnášel, když není po jeho. A pokud Billy odmítal poslušnost, musel být potrestaný. Nezajímaly ho výmluvy. Počkal si, až mladší bude stát na nohou, ruce kajícně podél těla, hlavu sklopenou. Stál před ním, pokorný, odhodlaný mu vyhovět v dalších přáních. Starší k němu dělal krok a chytil jej za černý obojek, symbol jejich vztahu. Pokud jej Billy na krku neměl, nemusel se podřizovat, nebyl ničím vázaný a pod kontrolou. Avšak jakmile mu jej pán připnul, chlapec se okamžitě stával jeho majetkem, otrokem, co musel vykonávat pánovu vůli. Benji za něj silně trhnul směrem k sobě, aby se mu mladší díval do očí.
„K čemu to nosíš, když neposloucháš? To jsi tak neschopný, že nedokážeš za celý den splnit jednu jedinou věc, o níž jsem tě požádal?!“ Pánovy hnědé oči jej probodávaly. Uvaloval na něj hanbu. A Billy odpovědět nesměl, neměl to dovolené. „Co to má znamenat?! Hm?! Chceš mi dokázat, jak jsi neschopný? Že si ten obojek nezasloužíš? Možná bych si měl najít někoho, kdo nebude tak k ničemu!“ Vykřikl mu do tváře tu nejhorší, ze všech možných vět trestu. Že jej zavrhne. Pro Billyho to slyšet znamenalo silnou potupu, ponížení a taky ostudu. To jediné, že nebude pánovi dost dobrý, že mu nebude umět vyhovět, jej děsilo. Toho se nejvíce bál, že bude odmítnutý a druhý si jej nevšimne, vyhodí jej, nebude ho už milovat. Ztratit Benjiho lásku a pozornost by jej stálo rozum. Neuměl si představit život bez něho. Nic si neuměl představit bez Benjiho, byl jeho svět, jeho všechno co potřeboval k existenci, k radosti, ke štěstí. Jen myšlenka na to, že by ztratil jeho náklonnost, ho zabíjela. U srdce to nepředstavitelně bolelo a muž si toho byl vědom, že chlapce takto týrá. Tím, že vůbec vyslovil takovou věc, mu připravil duševní trest nejistoty. Užírání se, neustálý strach z toho, zda je pro něj dost dobrý, zda si zaslouží jeho lásku. Avšak na druhou stranu jej tím přiměje k poslušnosti, k větší snaze se zavděčit, být mu po vůli, zdokonalit se. Možná to nebyla chlapcova vina, že to nestihl, ale to muže nezajímalo. Mohl si cokoliv vymyslet, aby Joela vyprovodil dříve, ale neudělal to. Musel přijmout svůj trest.
Billy se silou příčetnosti pokoušel zadržet slzy. Nesměl plakat. Nepřípustné pro někoho, jako byl on. Jen by tím v Benjiho očích ještě více klesnul. Udržel se, dokud nebyl jeho obojek volný a on se znovu vzpřímeně postavil naproti pánovi se sklopeným zrakem.
„Zmiz mi z očí,“ vydechl tiše Benji a mávl rukou do domu. „Dva dny bez jídla, Billy!“ Vyřknul jeho ortel. „Nezajímá mě, žes včera dokončil třídenní trest. Zřejmě to bylo málo. A teď do ložnice… ke zdi. Ruce za hlavou a budeš stát, dokud nepřijdu, jasné?“ Dal mu rozrušený muž rozkaz. Mladší jen přikývl. „Odpověz,“ dovolil mu mluvit.
„Ano, pane. Omlouvám se, pane.“
„Odejdi,“ odsekl mu hrubě, bez jakéhokoliv citu v hlase. Nestál o jeho lítost ani o omluvy. Chtěl jen poslušnost, a pokud ji neměl, uměl být na chlapce tvrdý a mnohdy byl. Kdokoliv by jej mohl považovat za krutého a násilného vůči mladšímu, avšak neznal plně celý rozsah jejich vztahu. Benji v životě nikoho jiného nemiloval tak moc, jako právě Billyho a rozhodně neměl v úmyslu jej vyměnit za někoho jiného, byť mu tím vyhrožoval. Neudělal by mu to nikdy, neb je spojovalo tak moc. Nemohli by bez sebe žít, jeden bez druhého by umírali. Jejich vztah byl více, než láska. Byl o absolutní důvěře, o odhodlání, o posedlosti, o touze a disciplíně. O obětování nastavit tvář a odvaze uhodit. Byl o pokoře submisivního a nadvládě dominantního. Ne k ponižování, ani ukázce síly nebo moci, ale aby chlapec mohl muže těšit svou spolehlivostí. Ukázat, jak dokáže být schopný a oddaný. Billy dnes selhal, proto musel zaplatit za svou chybu. Benji svého postavení nezneužíval, byť by mohl, avšak někdy byl na mladšího přehnaně přísný, obzvlášť, co se jídla týkalo. Zakazoval mu jíst, jako trest. A věděl, že by to neměl dělat, neb se mu to již jednou vymstilo, když černovlasý omdlel přímo na ulici. Muž si to do dnes nedokázal odpustit, že to tak přehnal. Tenkrát Billy týden nejedl, což bylo výsledkem několika jeho trestů, kdy se mu dny hladovění nasčítaly. Ale Benji si neuměl pomoct… už to nepřeháněl, ale u této formy odpírání zůstával. Miloval pohled na chlapcovo vyzáblé tělo. Měl jistotu, že mu patří, že je jen jeho. Každá viditelná kůstka byla důkazem chlapcovi oddanosti jemu a splnění všech jeho trestů. Bylo to zvrácené. Bylo to překrásné.
Jakmile utichly Billyho kroky při stoupání po schodech do patra, kde měli ložnici, Benji si začal pomalu zouvat boty a poté i kabát. Neměl žádný důvod spěchat, rozhodnutý, že pod dvě hodiny chlapce stát nenechá. Bude stát déle. Odložil zutou obuv do botníku a ještě, než pověsil černý podzimní kabát na věšák, prohledal jeho vnitřní kapsy. Zdržel se cestou domů, neb musel něco naléhavého vyřídit. A snad proto, byl tak rozzuřený, že Billy jej dnes nepotěšil, neb dnešek měl být pro ně výjimečný. Měl být jiný, než kterékoliv ostatní dny, protože Benji si pro svého chlapce přinesl na zakázku vyrobený dárek. Nahmatal v kapse sametovou červenou krabičku podlouhlého tvaru, v níž ukrýval klenot. Vyjmul ji opatrně a mezi prsty párkrát zamyšleně otočil. Měl v úmyslu mu ji dnes dát. Po tom, co se pomilují. Po tom, co vše bude bezchybné, perfektní, avšak nebylo nic tak, jak si představoval. Mrzelo jej, že to takto dopadlo, neb chtěl mít příjemný večer. Billy ho zklamal.
I se svým tajemstvím poté přešel chodbou, kolem kuchyně do obývacího pokoje, kde se zastavil, rozhlížejíc se kolem sebe, kam by krabičku ukryl. Ještě na ní nebyl čas. Ne teď, když se všechno tak pokazilo. Pořád se cítil podrážděný, neuklidnil se. Zlobil se, že mu to nevyšlo a možná bylo dobře, že mladšího poslal pryč, protože by se nezdráhal jej znovu uhodit, jakou zlost měl. Povzdechl si. Nakonec jako místo vhodné pro skrýš zvolil likérník nad televizí, až úplně vzadu za všemi lahvemi drahého alkoholu. Položil ji tam jako vzácnost. Přejel ještě pomalu prsty po povrchu krabičky, jakoby ujišťoval sebe, že tam je a že tam počká, než bude na ni ta pravá chvíle. Zavřel skřínku a jen letmo zabloudil očima ke schodům, zda jej žádný neviděl ukrývat dárek. Ne. Billy si odpykával své a nikdo jiný tam nebyl.
Nyní byla ta správná doba na koupel a na večeři o jednom člověku. Brzy si už na černovláska v patře ani nevzpomněl.

Po téměř třech hodinách, ve tmě, rozbolavělý a s odkrvenýma rukama za hlavou, chlapec uslyšel kroky na chodbě. Úlevně zavřel oči. Bál se, že Benji jej tam nechá stát celou noc a usne na gauči. Také by to nebylo poprvé. Už si na tomto místě odstál dlouhé hodiny nečinnosti, jen hloupého zírání do zdi, bez možnosti se pohnout, nebo jej ulevit pažím. Prsty obou rukou uzamknuté do sebe na zátylku a přemýšlení o své ubohosti. Jak čas jindy rychle ubíhal, tak zde se vždy téměř zastavoval, protože chlapci to připadalo jako věčnost. Kdyby alespoň dostal interval, po který si má odpykat trest, ale ani to ne. Musel čekat na pána, dokud nepřijde. Bylo to ubíjející, minuta jako hodina. Nádech, výdech. Pokání. Ani jej nenapadlo podvádět, to by jen podrýval Benjiho autoritu a důstojnost. Neudělal by to. Nervózně polkl, když se otevřely dveře do ložnice a starší vešel, již vykoupaný a najedený a s ním vůně mužného sprchového gelu, kterou chlapec tak zbožňoval.
„Ruce dolů,“ řekl jednoduše Benji, aniž by druhému věnoval jediný pohled. Nepotřeboval se přesvědčovat o tom, zda tam je, nebo plní správně jeho příkaz. Věděl, že Billy to dělá. Důvěra. Nechal mladšího, aby svěsil paže podél těla, což pro něj musela být strašná úleva, ale nedával to znát. Byl hrdý, to se pánovi líbilo. Sám došel ke své straně postele, rozsvítil si lampičku, jediné světlo v místnosti a lehl si na peřinu. Stále byl oblečený v kalhotách a triku. Rozhlédl se po pokoji, jednou rukou si podložil hlavu. Už byl úplně klidný a uvolněný. Koupel mu prospěla, byť mu chyběl chlapec, co by mu namasíroval záda a mile si s ním povídal. I při večeři, kterou obvykle absolvovali spolu, byť mladší často seděl u prázdného talíře, mu chyběl. Sházela mu jeho přítomnost, jeho oči a letmé úsměvy. Scházela mu jeho plachá konverzace, a když byl Benji v dobrém rozmaru, stávalo se, že Billyho krmil i ze svého talíře, jako odměnu. Bez černovláska byl muž podivně osamělý a prázdný.
Očima zkontroloval jeho přítomnost v místnosti. Stál zády k němu, stále zírajíc do zdi, jelikož mu více dovoleno nebylo a jen pomalu rozhýbával ztuhlost v prstech. Benji se jen posmál, ještě si chtěl dál chvíli odpočinku, tak sáhl po knize v nočním stolku a otevřel ji na stránce označené přehnutým rohem.
„Jsi aspoň vykoupaný?“ Zazněl mužův hlas do ticha, zatímco hledal potřebný odstavec. Doufal, že aspoň to Billy stihl, když už se nepřipravil, jak měl.
„Ne, pane, nejsem,“ odpověděl mu tichý hlas. A mladšího polévala hanba, jak to říkal. Sprchoval se minulého večera, ovšem příkaz měl splnit tak jako tak, což neudělal. Kousl se do rtu. Muž na posteli se zamračil, když to slyšel. Nic nebylo, jak chtěl, ovšem neměl v úmyslu nechat Billyho to teď dohnat, to ani v nejmenším. Mělo to být a když to není, musí se tedy obejít bez koupele a bez přípravy. Chlapec si za to mohl sám.
„Co chtěl Joel, když tu byl?“ Změnil starší úplně téma, stále nahlížeje do čtiva. Nemohl se soustředit na knihu, už sama přítomnost toho neposlušného jej rozčilovala. Nemohl být bez něj a nemohl být s ním. Musel si však udržet chladnou a klidnou mysl, aby nejednal neuváženě, což by jej později mohlo moc mrzet. Nechtěl ublížit Billymu víc, než bylo nutné, avšak tak, aby si to pamatoval.
„Nic určitého, pane. Jen na návštěvu. Čekal, že tu budete i Vy. Ale zdržel se na kávu a mám vyřídit, ať mu zavoláte, pane.“
„Byl jsi zdvořilý?“ Útočil Benji hned další otázkou.
„Ovšem, pane,“ pokývl hlavou, ačkoliv na staršího neviděl.
„Viděl obojek?“
„Ne, pane. Tedy… doufám, že ne. Nezmínil se.“
„Doufáš?“ Zavrčel druhý nepříjemně. Billy by měl vědět, že bratr se o jejich druhu soužití nesměl nic dozvědět. Rozhodilo jej, že si mladší nebyl jistý. Kdyby se Joel dověděl, kdyby jen tušil…
„Neviděl ho, pane,“ ujistil ho už napodruhé. Pokusil se o pevnější, přesvědčivý hlas. Nevzpomínal si, že by se host zahleděl na jeho krk, nebo se jen zajímal, co to má znamenat. A Billy si jej vždy instinktivně povoloval na poslední dírku, aby jej mohl schovávat pod lem trika. Sundat si ho nesměl.
„Dobře,“ uvěřil mu Benji a znovu se začetl do knihy. Další, dobrou půl hodinu jej tam nechal stát a jen bylo slyšet, jak se pousmívá nad textem nebo obrací stránky. To vše bez toho, aby se chlapec směl pohnout nebo se jen otočit a kochat se pohledem na něho. Nic. Musel vydržet stát, trpělivě a oddaně. Jako pes, co měl své místo na němž musel zůstat, než jej pán zavolá. Taková byla černovláskova úloha, musel poslouchat. A když se konečně kniha zaklapla a byla uložena zpět do šuplíku nočního stolku, starší muž si povzdechl. Na dně zásuvky leželo malé černé kožené pádlo. Plácačka. Opatrně ji vyndal na stolek, aby nenadělala hluk. Byl si jistý, že ji bude potřebovat. Projel si prsty vlasy a zadíval se na tu štíhlou vysokou siluetu u stěny, jak se snaží vytrvat v klidu a nevnímat rozlézající se bolet nohou a chodidel. Užíval si ten pohled, ten pocit, že chlapec tam zůstává stát, protože on, Benji to chce. Nadvláda, kontrola… ale i odpovědnost a láska. Kdyby se Billymu cokoliv stalo, kdyby se mu podlomila kolena, kdyby omdlel, nebo se zhroutil vyčerpáním, Benji by s toho mohl vinit jen sebe. Nebylo snadné vždy rozhodovat za druhého. Musel znát míru, hranice, aby neubližoval moc, ale zároveň, aby dal najevo city, kterými si u sebe mladšího udrží. Nemohl být jen zlý, jen škodit… naopak i on miloval chvíle, kdy se k němu Billy přitulil a mazlil se. Ochránil by toho kluka před celým světem. Jen před sebou to nedokázal.
„Stáhni si kalhoty. Chci vidět Tvůj zadek,“ ozval se znovu do ticha. Lampička neosvětlovala mnoho, ovšem nastavil si stínítko tak, aby světlo prosvítilo více pokoje, když si chlapec povoloval sponu na kalhotách. Bylo slyšet jen kovové rachtání přezky a poté s palci za lemem oblečení, Billy plnil pánovo přání. Byl zvyklý na takové rozkazy. „I boxerky,“ doplnil Benji vzápětí, když zjistil, že mladší pod jednou vrstvou není nahý. Podložil si pořádně hlavu polštářem, aby se mohl dívat a vychutnávat si to. Zabil by pro každý záhyb jeho dokonalého těla. Fascinoval ho. Zaníceně se díval, jak se černovlásek odhaluje, přetahuje si kalhoty i prádlo přes kotníky, aby je odhodil stranou, stále bez očního kontaktu. Vytavil tak Benjimu na obdiv malý, pěkně zakulacený zadeček a dlouhé hladké nohy. Znovu se postavil, jak měl. Snažil se na sobě nedat znát nervozitu a strach, byť tušil, co bude následovat po takovém rozkazu. Druhý se neudržel, aby si nesáhl do rozkroku a jen letmo si jej promnul, neb i pouhý pohled na chlapce v něm probudil počínající erekci.
„Pojď sem,“ vyzval jej potom a sám se posadil na postel tak, že měl chodidla na podlaze a kolena od sebe, aby si mezi ně mohl mladšího přitáhnout. Nedíval se na něj, když k němu mířil, nechtěl jej vyprovázet pohledem, aby tak dal najevo, že je stále v negativním rozpoložení. Billy si oběma dlaněmi zakrýval obnažený rozkrok, byť by to jindy neudělal, ale chtěl být taktní k pánovi. Ten momentálně jistě nestál o takový pohled, když chtěl trestat. Stoupl si před něho, mezi jeho stehna a necítil se dobře být vyšší, než on. Rád by si klekl na kolena, jak byl při přivolání zvyklý a udělal by to, jen pán jej chytil hned za zápěstí jedné z rukou a strhl mu je stranou, aby viděl na jeho úd. Billy se zamračil, stočil pohled jinam, jak se styděl. Byl by se okamžitě hned zakryl, ale dostal by přes prsty. Naučil se neodporovat. Chvěl se po celém těle, když na svých varlatech ucítil dotek studených rukou. Nemohl nic, ani se nehnul. „Kroužek, Billy,“ promluvil přísně Benji. „Kde máš kroužek?“ Vzhlédl k němu od jeho slabin.
„Ve… svém pokoji, pane,“ hlas se mu třásl.
„Ve svém pokoji,“ zopakoval muž zlostně. Našpulil rty.
„Ano, pane.“
„Máš minutu. Přines mi ho… běž,“ plácl jej po zadečku, když se mladší vzdaloval a během chvilky byl pryč. Benji si byl jistý, že chlapec přesně ví, kde pomůcku zanechal, proto ani vyměřený čas nebyl potřeba. A pokoj měl na konci chodby. Nespal tam příliš často, většinou na noc obývali společnou ložnici, protože Benji neusínal dobře s vědomím, že nemá svého chlapce u sebe. Proto jen u výjimečných případů byl potřeba vlastní prostor pro černovláska, aby si tam odpykal svůj trest samoty. Ignorace a osamění, to bylo vnímáno jako jeden z nejhorších forem trestání, neb submisivní nesnášel přehlížení od pána a pocit zbytečnosti.
Brzy byl Billy opět nastoupen před Benjiho, s malým kovovým stahovacím kroužkem, jenž držel na dlani. Pro něj znamenal pouta, byl jeho mříže, jeho vězení od rozkoše, neb pán mu jej utahoval okolo varlat, aby zabránil jeho vyvrcholení. Měl tedy za účel frustraci, nemožnost uvolnění byť po dobu samotného sexu, nebo dlouhodobou, když jej chlapec nosil i déle. Pokud se spolu vypravili do společnosti, kde by obojek na krku byl příliš viditelný a nevhodný, kroužek zastal jeho funkci, byť nebyl právě pohodlný. Avšak bylo to o zvyku a o utažení. Pán si vzal kov do prstů. Popadl mladšího za vystouplou kyčel, aby si jej přitáhl blíže a rozepnul kroužek. Připevnil jej docela pevně, až chlapec bolestivě sykl.
„Bolí to?“
„Je to… těsné, pane,“ zakňučel tiše. Nechtěl být odmítavý. K jeho překvapení o něco málo druhý povolil stažení, aby mu neblížil. Mohlo to být nebezpečné, kdyby to nechal příliš utažené.
„Nesmíš se udělat. Je ti to jasné,“ promluvil k němu, když jej za kov trochu zatahal, aby ho pozlobil. Měl tu ozdobu rád a nevnímal ji jinak, než jako šperk, ačkoliv Billymu často působila muka. Líbila se mu takhle na jeho přirození.
„Rozumím, pane,“ přitakal.
„Teď se ohni,“ nařídil mu, plesknuvši dlaní o své stehno. Měl v úmyslu použít kožené pádlo, což znamenalo, že potřeboval mladšího přehnutého přes jedno své koleno. Billymu pohled padl právě na onu pomůcku, kterou vůbec neměl rád, bolelo to. Cítil sucho v ústech a jen velice nejistě se přikrčil, aby podbřiškem nalehl na mužovo stehno a ten už si jej přidržel tak, že mu přes nohy přehodil druhé stehno, aby mu uzamkl končetiny a vyvažoval tak jeho tělo. „Ruce za hlavu, Billy.“ Chlapec se prudce nadechl. Ruce za hlavou znamenaly, že se nebude moct přidržovat podlahy a jen spoléhat se na Benjiho, že ho bude držet. Rovnováha. Nesnášel tuhle pozici, byl plně oddán pánovým rozmarům, ovšem se zaskučením zatnul břišní svalstvo a spojil prsty na zátylku. Zadeček vystrčený a oči pevně zavřené. Celou svou vahou jen na jednom Benjiho koleni a s nemožností se vymanit.
„Hodný kluk,“ pochválil ho starší, na klíně krásný mladíčkův zadek, co začal jemně hladit. Hladká, na dotek příjemná kůže. Masíroval jej v dlani, než se napřáhl a rukou pleskl po světlé kůži, aby na ní zanechal otisk. Černovlásek nepříjemně zamručel, vlasy mu spadly do obličeje, a jak sebou škubl, vyhrnulo se mu triko ke krku. Následovalo druhé a třetí plesknutí, hlasité, načež ruce opět začaly s jemnou hrou.
„Víš, za co Tě trestám?“ Benji se takto vždy ptal, aby druhý věděl, zač to má a že to není bezdůvodné.
„Že jsem… nebyl připravený, pane,“ vydechl ztěžka Billy. Nebylo nejjednodušší udržet rovnováhu na břiše, ač věděl, že druhý by jej nechal spadnout, tak se chlapec pokoušel vyvažovat a přitom nechat zatnuté svaly. Rychle dýchal. Hodně nepohodlná poloha s pažemi takto nepřirozeně, avšak držel.
„A dál?“ Následovalo dalších několik plesknutí, kdy se pokožka hezky barvila do růžova.
„Nestihl… nestihl jsem se vykoupat.“
„Ještě něco?“
„Mluvil jsem… kdy jsem neměl, pane,“ přiznával se Billy ke svým proviněním, vnímaje, jak jej už zadnice pálí a je daleko těžší se vzpínat. Oči se mi zaleskly slzami. Nepohodlně se na Benjiho stehně zavrtěl, čímž si vysloužil silnější ránu. Vypískl na ni.
„Dobře. Je to všechno? Nebo ještě něco jiného?“ Starší zlehka přejížděl dlaněmi po tom vymalovaném zadečku, jakoby se s ním mazlil. Vždy jej chvíli jen laskal, než uhodil. Chlapec už se začal vrtět, bolelo to.
„Já… nevím, pane. Nevím,“ polkl. Po tváři mu stekla první slza. „Nevím. Už nic, pane,“ přiznal nakonec, neb už nebylo nic, nač by si vzpomínal a bylo by mu to vyčítáno. Neudělal už žádnou další chybu. Údery na několik dalších chvil ustaly, aby se černovlasý vydýchal a uklidnil. Benji však neztrácel kontakt s načervenalou pokožkou. Byla již horká a to byl čas na pádlo, které vzal do jedné ruky, zatímco tou druhou upokojoval mladšího hlazením po zádech. Byl to jistý druh zvláštní lásky. Ujišťoval neustálým dotekem chlapce, že tam je, kontroluje se a nemá v úmyslu mu ublížit výrazněji, než kolik si jeho měrou zaslouží. Přejel kaženým povrchem plácačky po jeho zadečku. Na to ihned Billy ztuhl. Poznával to. Poznával tu chladnou neosobní věc, jejíž úder tak moc pálil. Okamžitě se začal kroutit.
„Pane, prosím… plácačku, ne, prosím. Bolí to. Prosím…“
„Ticho, Billy!“ Umlčel ho Benji hned prvním silným plácnutím. Tímhle odporováním si to mladší ještě zhoršil. Mohl klidně přijmout svůj trest, avšak bránil se tomu, což se neodpouštělo. „Nemáš mluvit, když se Tě neptám. Zdvojnásobil sis trest, chlapče. Padesát ran a budeš počítat!“
„A-ano, pane,“ zavřel pevně oči. Nenáviděl pádlo. Nenáviděl tu bolest. Začalo počítání, kterému se ještě mladší bránil neustálým vrtěním se na pánově koleni, avšak nedalo se nijak uniknout. Kůže jej s každičkým plesknutím pálila, hořel. Po tvářích mu nekontrolovatelně stékaly slzy, a když nemluvil dost nahlas nebo špatně artikuloval, byl napomenut. Chvěl se jako osika. Kňučel bolestí při ostřejší ráně, pokoušejíc najít v sobě sílu to vydržet a vytrvat.
Někde kolem čtyřicátého plácnutí pádlem už Billy ležel přes Benjiho koleno jako neživá panenka a jen tiše malátně počítal. Svalstvo na břiše ochablo, už se nevzpínal, neodporoval, téměř necítil přes všechnu tu bolest další údery a slzy dál tekly jen z pouhé setrvačnosti pláče. Zadeček byl úplně zarudlý a podrážděný, horkem pálil.
„Čty-řicet de-devět. Padesát,“ ukončil ta muka s posledním číslem a už jen slyšel, jak byla pomůcka odložena na stůl a Benji se, jak nejopatrněji dokázal, dlaněmi omlouval bolavé pokožce. Políbil chlapce na kostrč, než jej pomalu chytil za trup.
„Tak pojď, postav se,“ ponouknul mu, když uvolnil jeho končetiny ze sevření. Mluvil k němu se starostí, měkkým hlasem. Držel ho pevně, mladší se stavěl na nohy jen s obtížemi. „Pomalu,“ poradil mu tiše, podpíral jej pod pažemi, neb druhý byl nestabilní a slabý. S láskou se podíval do té červené, uplakané tváře, na níž se lepily vlasy a Billy si je jen nemotorně odhrnoval z tváře. Nechal ho, jestli může stát a zdálo se, že na nohou se udrží.
„Je mi to lí-to, pane,“ popotáhl ještě černovlásek, vyhánějící si z očí poslední slzy, stál pořád napůl obnažený před pánem a s rozbolavělou zadnicí. Končetiny se mu třásly, jak ztuhlé paže, tak nohy, zesláblé bolestí. Stále se omlouval za to, že nesplnil jeho očekávání. V ústech polkl hořkost. Styděl se i za to, že brečel.
„Vím, že je. Ale ještě jsme neskončili, Billy,“ upozornil jej sedící muž. Nepřipadalo mu, že by byl spokojený s trestem, nepřišel mu ještě adekvátní jeho provinění. „Na kolena,“ přikázal. Billy měl pocit, že to nikdy neskončí, avšak nemohl se zlobit. Pokud to pán shledával zapotřebí, aby ještě trpěl, bylo to správné. On nemohl soudit jeho rozhodnutí, byl mu naprosto věrný a oddaný jeho záměrům. Jakoby klečení pro dnešek nebylo dost, když na staršího čekal, zvolna tedy přešel do kleku, mezi pánovými roztaženými stehny. Cítil vlastní zadek pulsovat horkostí, věděl, že zítra to bude pekelně bolet. To vše za jedinou chybu. Za neuposlechnutí. A Benjiho výraz nezměkl ani o píď, byl stále neúprosný a bezcitný. „Svlékni si triko,“ pohodil k němu hlavou. Černovlásek tedy roztřesenými prsty uchopil váhavě spodní okraj látky a poté si ji přetáhl přes hlavu. Zůstal nahý, až na obojek a na kroužek v rozkroku. Odhodil triko do kouta a neochotně dosedl na paty, jak měl, byť ho to bolelo. Dlaně si složil na stehna. Vyčkával.
Benji se k němu naklonil, opřel si lokty o kolena a tváří v tvář se chlapci díval do očí. Studoval jeho obličej, tak nevinný, tak téměř ještě s dětskými rysy, tak úchvatný. Vše na něm miloval, každičkou vrásku, každou řasu, způsob, jakým klopil zrak. Vším jej ohromoval. I po výprasku hrdě čelil budoucímu, byť netušil, co bude následovat. Krví podlité modré oči od pláče a přesto hleděl s bezmeznou důvěrou. Starší chtěl, však nesměl se dotknout trestaného po dobu jeho trestu. Pohladit po tváři, setřít slzy, znamenalo by to odpuštění, konec jeho viny a to nehodlal dopustit. Ještě ne, Billy si neodpykal své. A Benjiho potřeby zdaleka nebyly ukojeny.
„Polib mě, Billy,“ zašeptal mu rozkaz. „Udělej to, polib mě,“ zopakoval po postřehnutí jeho rozpaků. Černovlásek, trochu zmatený se tedy maličko vyhoupl ze sedu a jen lehce políbil muže na rty. Plaše. Zavřel přitom oči a srdce se mu rozbušilo. Sotva se jej dotkl. „Ještě, Billy,“ procedil skrz zuby. Pohled mu zpřísněl, jak si vyžadoval okamžitou reakci a druhý se tedy nadechl, aby mohl pouze rty zaútočit na ty mužovy. Byl již razantnější, ne příliš, ale dával znát touhu a chtíč. Silněji se vpil do Benjiho úst a ten mu polibek oplácel stejně, ne-li prudčeji. „Líbej mě,“ zavrčel a to už sám vjel prsty do chlapcových vlasů, aby si ho za zátylek přitáhl k dravému polibku. Plenil zuřivě jeho ústa, vědom si docházejícího kyslíku mezi nimi, i že Billy ztrácí rovnováhu v takovém kleku, ale nechal jej tak. Nezajímalo ho, že nemůže dýchat, že má zakázané se čehokoliv přidržet. Dlaně měly své stálé místo na stehnech, nesměl se Benjiho dotknout. A ten si s polibkem dával na čas, nenechal mladšího se nadechnout, ač ten měl tendence se odtáhnout pro nedostatek vzduchu, tak mu to silným stiskem na hlavě nedovolil. Vyžíval se v tom kňučení mu do úst, v tom sténání o nádech a čím více se chlapec vzpouzel, tím více to staršího vzrušovalo. Téměř již naběhlá erekce jej v kalhotách tlačila. Povolil stisk jen na krátkou chvíli, aby se setkal s vyděšenýma modrýma očima a nechal jej naplnit si plíce. „Ještě, Billy, chci, abys mě políbil. Dělej…,“ vyzval jej, sám popadajíc dech. A mladší poslechl, líbal pána o to divočeji, kolik sám byl nesmělý. Znovu a znovu dorážel na jeho ústa, vynucujíc si vstup a již nebyl k tomu nucen, naopak to byl Benji, kdo roztrhl jejich nenasytný polibek.
„Šikovný,“ prohodil letmo, než se posunul až na kraj matrace, zaklonil se a pažemi se zapřel za sebou. Potřeboval se uvolnit, polibek jej jen nabudil. „Rozepni mi kalhoty,“ dal pokyn. Druhý to očekával vzhledem k vyplnění prostoru kalhot v rozkroku. Ujal se tedy, stále v kleku, oběma rukama pomalého rozepínání knoflíku na džínách a pak nechal i zip se rozjet. Nepředpokládal, že Benji bude mít spodní prádlo, překvapilo ho to. Neměl svolení k ničemu víc, proto bedlivě naslouchal dalšího rozkazu pod dohledem svého pána, jehož nepředstavitelně těšilo vidět chlapce napjatého, taktéž zpola vzrušeného, jak si stačil všimnout. Vypadal jako andílek. Nejraději by jej v té chvíli přirazil ke zdi a tvrdě jej šukal. Příjemná představa. „Vypadáš tam dole jako d***a, Billy. Moje malá, krásná, coura… co myslíš?“ Měl dovolené takhle s černovláskem mluvit, jinak by to nikdy nevyslovil. Měli stanovená pravidla a slovo jaké použil, bylo povolené. Nikdy by jej slovně neponižoval bez jeho souhlasu.
„Ano, pane,“ promluvil tichounce.
„Ano, co?“ Zamračil se na něj muž. Druhý mu neodpovídal, jak chtěl.
„Ano, jsem Vaše d***a, pane,“ odsouhlasil mu pokorně. Zamrazilo ho z toho, že to řekl. Znělo to tak lacině, tak drze. Oči mu těkaly z pánovy tváře na rozkrok a zpět. Vlastní napětí ve slabinách začalo narůstat s tím, do jaké fáze trestu se dostávali.
„Jsi moje d***a. Máš rád můj penis, co?“ Benji jej tak moc dráždil.
„Ano, pane,“ souhlasil znovu roztěkaný chlapec. Modré duhovky padly na v prádle zahalené tvrdé mužství, jehož se špička nepatrně drala zpod vrchního okraje boxerek. A starší to věděl, cítil na sobě ty oči. Vzrušení mu z břicha klesalo do slabin a krev se hrnula do rozkroku rychleji, jak si již v mysli představoval, co přijde.
„Vytáhni ho, Billy, pomalu,“ pousmál se spíše pro sebe a nedočkavě se vybídl opatrným prstíkům, co spíše stahovaly látku. Zatím se jej chlapec nedotýkal, nervózní z toho, co smí a co ne. Odhaloval zvolna celou Benjiho pulsující délku, oběma rukama držíc lem prádla, co mu stáhl až pod varlata, aby nepřekáželo. Nadechl se, byl tak blízko. Vnímal tu vůni. Benjiho vůni společně s vůní sprchového gelu. Hypnotizoval hladkou kůži, občas vystouplou naběhlou žilkou až k růžové hlavičce penisu, kde byl zvlhlý kapkou touhy. Frustrující, čekat na svolení, na příkaz, na cokoliv. Nemoct nic. Nemoct potěšit, když chtěl. Nemoct ukázat lásku. Benji více roztáhl nohy od sebe v provokaci. Tušil, jak mocně si teď zahrává s chlapcovou psychikou a příčetností. Ale Billy čekal. Musel.
„Ukaž mi, jak se dobrá d***a mazlí s penisem, Billy, no tak… přitul se,“ pobídl jej a mladší neváhal. Tváří se ihned začal lísat k mužovým slabinám, třít se o ně, jen jemně. Nepomáhal si rukama ani rty, byl jako poslušné zvířátko, co se dožaduje pozornosti. Na líci zřetelně cítil tu živost, prokrvenou pevnost pánova údu, co jej dělala dravějším. Z jeho chování byla patrná nedočkavost, mazlil a laskal sebe i Benjiho penis. Starší muž zaklonil hlavu, skousl si spodní ret, aby nesténal nahlas, ale byl to úžasný prožitek. Uniklo mu přes rty několik rychlých vzdechů. „Líbej ho… líbej ho, jako si… líbal mě,“ zavrčel najednou rozkaz, jak potřeboval víc.
„Jak si přejete… pane,“ vydechl horce do tepající pokožky pánova vzrušení. Na poprvé po celé délce přejel jen nosem a rty, oči spokojeně zavřené, vdechující tu tolik zbožňovanou vůni. Miloval to. Strašně moc to miloval. Nepatrně pootevřel ústa, aby jen na špičku jazyka mohl okoštovat kyselost třpytivé kapky na vrcholu, než ji mělce polkl a poté, něžně začal s lehounkými polibky od shora až dolů ke kořeni. Zkusmo si bral žhavou kůži mezi rty, chutnal ji, masíroval jazykem, prohříval dechem.
„Oh… Bože, to…, jo, Billy,“ vzdechl chvějící se muž, co chvílemi zadržoval dech pro ten úžas s potěšení. „Víc, pořádně…,“ nabádal jej, než už hlasitě dal najevo, kolik se mu taková péče líbí. Prohýbal se v zádech a vybízel se měkkým rtům. Cenil zuby v zadržovaných stenech, když se chlapec odhodlal k vášnivějším polibkům a jazykem lačně přejížděl po délce mužství. Jeho jednání se stalo naléhavým, spěchal s vážností příkazu, ovšem do úst jej nevzal. Vydechoval nosem, jak se rty věnoval vzrušení a poté i jeho varlatům, která se jal olizovat. Nasával mírně kůžičku, mnul ji mezi rty, jazykem masíroval jednu, poté i druhou kuličku, vědom si toho, jak to pro pána musí být erotické. Ten zatínal napětím nehty do prostěradla, okamžitě potřeboval vlhká ústa svého přítele. Natáhl jednu ruku, nedočkavě sevřel v hrsti černé vlasy a nevedl si jeho obličej ke špičce penisu. „Jo… pojď, Billy, oh… kuř mě, baby…,“ nestíhal prodýchávat ten nával adrenalinu a vzrušení. Chlapce jeho vlastní erekce již bolela, tím, jak prokrvená, avšak stažená kroužkem byla a že žádný si ji nevšímal. Bylo těžké ignorovat vlastní potřeby, i kdyby mohl, též by se sobě věnoval. Vzal tedy do úst pánovu pevnou chloubu a simulujíc přírazy sál. Nedostal ji daleko do krku, rád by si býval pomohl rukama. Ovšem dělal vše, jak nejlépe uměl. A Benji jej stále držel za vlasy, pomáhal si narážet chlapcovu hlavu na slabiny. Možná chvílemi byl i bezcitný, přehlížejíc vyhrklé slzy do očí tím, jak těžké bylo se nadechnout. Díval se dolů, na tu andělsky nevinnou tvář, co znásilňoval a do skleněných očí, co jej žádaly, aby to přestalo, neb to na něj bylo příliš prudké a dávil se. Nepřestal však, chytil jej silněji, a nutil mu úd hlouběji do krku, neb si žádal více tepla, více těsnosti. Hlasitě vzdychal a sténal jméno mladšího. Tomu po bradě stekla slina, jak ji ani nemohl spolknout, tvář opět uslzená. „Bože, Billy…,“ olízl si rty Benji, vnímaje, jak je blízko vyvrcholení, ale nechtěl ho takhle. Takhle ne, potřeboval si černovláska přivlastnit, podmanit si jej. Náhle nechal své vzrušení vyklouznout mu z úst.
„Na postel,“ vyštěkl. „Na čtyři…,“ upřesnil ihned polohu, jakou od něho vyžaduje. A zatímco mladší se škrábal na matraci, on sám si stáhl z trupu triko, aby docílil vlastní nahoty. Okamžitě se dostal po kolenou za chlapce, jehož pevně dlaněmi sevřel v bocích a přitáhl si jej k sobě. Oproti němu měl silné svalnaté paže, kterými mohl ublížit, avšak spíše si jimi vždy jen zjednával autoritu. Nikdy Billyho zbytečně nebil, nikdy ho nemučil, nezpůsoboval mu zbytečné trápení. Stále červený rozpálený zadeček od plácačky přímo vybízel k dalšímu plesknutí a Benji popravdě zaváhal, zda má, ale rozmyslel si to. Billy teď byl poslušný, netřeba ho trýznit dále. Tušil, že i tak to bude nepříjemné pod přírazy. Nechal kvapně oddechujícího černovláska na čtyřech se více rozkročit a jen pro ten pocit, že on se udělat nesmí, mu Benji přejel rukou po naběhlém penisu utaženém kovem. Chlapec na to hned zaskučel. Frustrace a odpírání. Nemoct vyvrcholit, bez orgasmu, bez uvolnění. Cesta k šílenství. Pán za něho zaklekl a ještě si plivl do dlaně, aby nepřipraveného navlhčil vlastními slinami. V očích chtíč, možná až bestiální živočišnost. Navedl špičku svého penisu k vstupu do chlapcova těla.
„Bude to bolet,“ podotkl.
„Já… vím, pane,“ polkl vystrašený chlapec. Sklonil smířeně hlavu. Věděl, že se nedokáže uvolnit a že to bude tedy velice bolestivé.
„Připravený?“
„Ano, pa… ahhhh,“ prudký náhlý příraz jej ani nenechal domluvit a už se mu podlomily ruce. Padl tváří na polštář, pokoušeje se znovu zapřít pažemi o matraci, avšak tělem mu cloumala bolest s dalším a dalším pohybem hluboko do jeho těla. Křičel by, ale musel to vydržet. Zatnul zuby, vrčel zoufalstvím. Znovu a znovu a znovu byl na jeho konečníku vynucován vstup. Žádná chvíle na zvyknutí, bez ohleduplnosti. Stal se z něj pouze nástroj, jehož tělo je zneužíváno. Nicméně ani v tu chvíli necítil žádnou nenávist ani zlost na druhého. Nic, než lásku a pocit, že jeho pán je s ním, miluje jej a využívá jeho tělo k vlastnímu potěšení. Cítil se potřebný, byť to nepřestavitelně bolelo, ale on již neplakal. Nebylo proč, odpykával si své prohřešky s hrdostí a čestně, dle pravidel. Chrčivě oddechoval do látky polštáře, když už přestal mít snahu vytáhnout se na ruce a jen s ním bylo cloumáno, jak si ho Benji narážel na sebe. Prudký sex. Drsný a bezcitný, byť více, než kdy jindy si Billy uvědomoval, jak moc jej druhý potřebuje a kolik si ho váží, když s ním zažívá tak nepopsatelné chvíle. Věděl, že Benji ho miluje a čím prudší je, čím razantněji si bere jeho tělo, tím více mu dokazuje svojí lásku. Pro ně dva neexistovalo více, než tak důrazné vyznání. Beze slov, jen bezmeznou důvěrou.
„Jsi… úžasný… Tak těs-ný,“ přiznal se Benji ke svým prožitkům. Sevření kol své erekce vnímal jasně. Bylo možná až příliš těsné, chlapec byl bez přípravy úzký a ani po tak surovém plenění se nedokázal více uvolnit, proto jej to ještě více dráždilo. Kyčlemi pleskal o jeho bolavé půlky, když se do něj dostával, co nejmocněji mohl. Bylo to hluboko, vnímal blížící se vyvrcholení. Předklonil se, téměř nalehl na mladšího a objal jej silnými pažemi v pase. Přirážel do něj jej rytmickými pohyby pánve, kdy se prohýbal v páteři jako šelma. Billy si div tou brutalitou, rychlostí do něj pronikanou neprokousl ret, jak silně jej tisknul v zubech, aby nekřičel. Avšak vydával zvuky podobné sténání a mručení. Vlastní penis jej v pravidelnosti Benjiho pohybů pleskal do podbřišku, tvrdý, neukojený, bolestivě napjatý. A možná by byl s to se udělat, kdyby se nepokoušel myslet na cokoliv jiného. Nesměl. Nemohl. Neměl k tomu svolení a kdyby dosáhl orgasmu, čekalo by jej další trestání. I on cítil, jak druhý přichází k závěru, průniky byly kratší a přísnější. Víčka držel násilně zavřená, vlasy mu spadly do obličeje. Benji jej pak najednou chytil za obojek a trhl s ním na zad, aby chlapec zvrátil hlavu. Překvapivé, nečekal to, škrtilo jej to a vytřeštil oči. V jednom momentě prožíval Billy pudový strach o vlastní život a v dalším ucítil, jak se v něm rozlévá teplé sperma, když do něj muž vyvrcholil. A jakoby si Benji uvědomil, co dělá, hned pustil černou ozdobu kolem jeho krku, aby později nelitoval své krutosti. Nepřál si na černovlasém žádné viditelné následky jejich soužití. Nenáviděl modřiny, otisky zubů nebo známky po trestajících pomůckách. Jen kosti – zřetelné a vystouplé, ty si na mladším odpustit nedokázal.
„Vydrž, nehýbej se,“ vydechl mu do ucha před tím, než se ztěžka narovnal v zádech a pohladil jej po zadečku. Měl v úmyslu z něho vyjít, avšak nechtěl zašpinit povlečení ani prostěradlo. V šuplíku mimo jiné schovával papírové kapesníčky a ubrousky. Projel si prsty vlasy, než jednou paží uchopil chlapce pod břichem, aby si ho udržel u sebe a druhou se natáhl přes postel k zásuvce, jíž otevřel a vytáhl rozdělané balení kapesníčků. Sám byl vyčerpaný a nejraději by se zhroutil do přikrývek bez ohledu na cokoliv kolem sebe. Chtělo se mu spát, užil si skutečně dobrý sex se vším, co měl rád, ale nebyl takový, že by mu šlo jen o sebe. Billyho trest sice trval v podobě hladovění ještě dva dny, avšak dnes k němu byl Benji opravdu tvrdý. Při všem, co po černovlasém chtěl, byl poslušný a držel. Oddaný, skutečně litující svého provinění a to si pán uvědomoval. Nemohl jej jen tak poslat pryč po tom, co se zde stalo a jak moc se Billy snažil posloužit. Benji mu to chtěl vrátit. Nebýt k němu tak moc přísný. Věnovat mu péči a i jiný dotek, než ten, kterého by se měl bát.
Vytáhl z balení jeden bílý kapesníček a přidržel si jej pod penisem, uvězněném stále v štíhlém upoceném těle. Zbytek balení odhodil zpět na stolek, než pomalu začal z chlapce vycházet. „Stáhni svaly,“ poradil mu, když byl z něj téměř venku, neb to nešlo hned a Benji tedy přitlačil kapesník k jeho otvoru, aby mu sperma nestékalo po stehnech. Billy zatnul hýžďové svalstvo, avšak byl roztažený, tak stejně z něj semeno vycházelo, jen už nic nešpinilo. „Moc dobře,“ pochválil ho Benji, než jej pomalu povalil bokem na matraci. Vydechl si, pohledem zkontroloval, zda kapesníček drží stažený mezi jeho půlkami, než se k mladšímu nahnul. „Chyť se mě kolem krku.“ Viděl, že Billy je unavený a stáje ještě se třese. Bylo toho na něj moc. Zesláblý, několik dní bez jídla a přesto, až na neukojené mužství, vypadal spokojeně. Billy jen nemotorně natáhl ruce, aby je omotal kol mužova krku a nechal se jím vyzvednout do náruče. Nebyl těžký.
„Musím… promiňte, pane. Musím se… umýt, já…“
„Nemluv, Billy,“ napomenul ho pán, jenž i s ním slez z lůžka a nesl si jej přivinutého na prsou do koupelny. Tohle byl on, tak se cítil správně. Musel se postarat, když bylo potřeba.
„Promiňte,“ polkl a tváří se přitulil k jeho horké hrudi. Byl by se tolik mazlil a užíval si tu náhlou blízkost, tu starost s jakou jej starší nesl. Jen mu vadil ten nepříjemný pocit tekutiny, co se vpíjela do kapesníčku. Nechal se poslušně snést po schodech do přízemí, kde v koupelně, na rozdíl od patra, měli vanu. Kdyby to bylo na něm, nechal by se nést na pánově hrudi navždy. Skutečně se v této pozici cítil milovaný. Tělo jej bolelo snad celé, ale dalo se to celé přejít v náručí toho dokonalého muže.
„Teď se postav,“ řekl mu Benji, když se dostali do koupelny a on chtěl mladšímu napustit vanu. Opatrně jej pouštěl na zem, ubezpečujíc se, že stojí pevně a nekácí se. Nevypadal příliš stabilně, byl slabý v kolenou, byť se chtěl tvářit, že to zvládne, oběma chodidly na dlaždicích, starší tomu moc nevěřil. „V pořádku?“ Zajímal se a počkal si na přikývnutí. Pak jej pustil. Rozhodně nestál o to, aby se mu tam to křehké stvoření zhroutilo a ublížilo si. Očima jej stále kontroloval, aby ho při nejhorším stihl zachytit, přičemž špuntoval dno vany a poté pákou nastavil teplou tak akorát. Ne příliš horkou, což by nesvědčilo podrážděné kůži, ani ne vlažnou, protože chlapec se potřeboval uvolnit. Několika kroky se k němu vrátil, vzal jej něžně za ruku a jen pomalu ho vedl k vaně a stál spíš za ním, aby jej jistil. Všiml si kapesníčku mezi jeho hýžděmi a sáhl po něm s úmyslem jej vyhodit do koše pod umyvadlem. Překvapilo jej, že na něm společně se spermatem ulpělo trochu krve. Ne moc, spíše pár kapek. Zastavil se a ukázal to chlapci, který stydlivě sklopil oči. Nikdy by nepřiznal, že to bolelo tak moc. Nechtěl o tom mluvit.
„Jak se cítíš?“
„Dobře, pane,“ přikývl Benjimu, jehož rysy náhle zhrubly. Nebylo to v pořádku.
„Billy, nelži mi. Buď upřímný…,“ vyzval jej jeho pán.
„Bolí to, pane… a… bolelo to, předtím. Omlouvám se, pane,“ začal se hned chlapec kát, než jej druhý zastavil.
„To není Tvoje vina, ale moje,“ přiznal, než si povzdechl a poté skutečně kapesníček vyhodil. Zavřel oči, které si potom promnul dvěma prsty. Neměl být tak agresivní, mohl se více krotit, více se kontrolovat. To se nemělo stát. Zlobil se sám na sebe, že byl takový, že to dovolil. Postavil se naproti černovlasému chlapci a položil mu dlaň na tvář. Díval se do jeho očí. „Opravdu je mi to líto, Billy,“ vyslovil otevřeně. „Mrzí mě, že jsem Ti ublížil, nemělo se to stát. Tak jsem to nechtěl. Ne, abys krvácel, rozumíš?“ Snažil se mu vštípit upřímnou, avšak pevnou omluvu. Nesměl v jeho očích klesnout, ale zároveň se musel ospravedlnit. Chtěl, aby mladší věděl, že to nebylo úmyslné a rozhodně ne chtěné. Benjiho bolelo to zranění o mnoho více, než Billyho, byť to nebylo fyzické, tak tíha vinny byla znatelná. Pro příště si musí dát větší pozor, být opatrnější. Nebylo to sice vážné, ale i tak. Nemohl to v sobě spolknout, nemohl si to odpustit, protože jako dominantní z nich, odpovědný za oba, pochybil. I pán si nesl sebou své tresty.
„Rozumím, pane,“ dostalo se mu chápavého přitakání. Billy věděl, že to byla nehoda.
„Promiň mi to, dobře?“ odkýval mu to, přestože jej to bude ještě dlouhou dobu trápit. Musel to nechat pro tuhle chvíli být. „Tak pojď,“ vedl jej obezřetně dál a pak ho podepřel při vstupu do vody. Černovlásek ovšem zavrávoral, načež byl ihned chycen po stranách trupu, aby neuklouzl. „Opatrně,“ varoval ho Benji a pomáhal mu, se posadit. Bylo až s podivem, jak s láskou a něhou zacházel s tělem, jemuž prve působil bolest. „Jaká je voda?“ Zajímalo jej. Mohl nastavit jakoukoliv teplotu dle potřeby mladšího. Sáhl po višňové pěně, jeho nejoblíbenější a trochu přilil.
„Příjemná, pane,“ pousmál se chlapec. A bylo to vůbec poprvé, co na tváři vyloudil, byť jen lehký, ale přece úsměv. Nepředstavitelně jej těšila taková ochota a starost od druhého, byť byl stále v trestu, tak Benji k němu byl hodný a staral se. Nemusel, ale staral se. Zaculil se pro sebe a sklonil hlavu. Nechtěl, aby jeho potěšení z tak významné blízkosti pán viděl. Mohl by si ho špatně vyložit a odejít. Billyho to ovšem hřálo. Místnost se naplnila sladkou ovocnou vůní a brzy si ani nevzpomněl na bolavý zadek nebo erekci, která postupně ochabovala. Usazený v teplé vodě, s pěnou kolem sebe a muže klečícího u něj nemohl být spokojenější a šťastnější pro den, kdy toho tolik zkazil. Benji rukou ve vodě kontroloval, zda je správně teplá a když jí bylo dost, vypnul páku. Vzal do jedné dlaně měkkou houbu, namočil ji, aby se nasákla a poté ji opatrně vymačkával na chlapcovu kůži a zvolna jej omýval. Byl důsledný a pečlivý. Nespěchal, spíše si společně s mladším užíval tuhle poklidnou chvíli, byť už bylo dost hodin v noci, ale nevadilo mu to. Druhý si to zasloužil.
„Víš, že Ti nerad ubližuji,“ prohodil po chvíli mimoděk muž, když nanášel na povrch houby mátový sprchový gel. Osvěží to Billyho unavenou a podrážděnou pokožku. Krom toho i chladí a to bylo potřeba na tak rozpálené tělo. Myslel na jeho dobro.
„Ano, já vím, pane,“ souhlasil s ním černovlásek. Nedíval se na něho, nechal černé vlasy zakrýt mu pohled na pána a jen vnímat na kůži jeho dotek, kdy jej jednou rukou s houbou myl a druhou jej poté vlastní dlaní hladil a oplachoval pěnu.
„Zvedni ruce.“ Benji si dirigoval jeho pohyby podle toho, kde jej chtěl umýt. „Dolů,“ pokývl mu a druhý poslouchal. Poté mu stejně očistil i záda a hrudník, bříško a jeho štíhlé dlouhé nohy. Tam neodolal, aby se nepotěšil několika drobnými polibky na nárt jedné nožky a nepomazlil se s ní tváří. Líbilo se mu, jak Billy rozpaky červená a že chápe, jak vzácná je tohle situace, že je pán v tak dobrém rozmaru a věnuje se mu. Bylo znát, že chlapec si takovou pozornost užívá, zvlášť když se muž dostal od prstů jeho nohou až na stehna, ke slabinám, kde tlak na mycí houbu o mnoho zjemnil, jakoby Benji tušil, že tam musí být citlivý. Chlapec rozrušeně dýchal, jak byl starší tak moc blízko. „Jen klid,“ upokojoval jej. „Uvolni se, jsi moc napjatý,“ poznamenal, aniž by se mu podíval do očí. „Klekni si,“ rozkázal mu a musel se uhnout z jeho blízkosti, neb v malém prostoru vany se chlapci špatně měnila poloha, ale podařilo se mu. Nesedal si na paty, zůstal ve vysokém kleku, kdy se mírně rozkročil, neb jak čekal, Benji mu měl v úmyslu omýt zadeček a rozkrok. Přidržoval se jej při tom za předloktí. Chlapec se prudce nadechl, jak hrubší houba přejela po jeho podrážděných půlkách. Muž se zamračil. „V ložnici ti to namažu krémem a olejíčkem,“ ujistil ho.
„Děkuji, pane.“
„V pořádku. Dosedni, jak můžeš a zakloň hlavu…“
Pán se jal umývat Billymu vlasy se stejnou rozvahou a opatrností, jako zacházel s jeho kůží. Použil vanilkový šampón, upozorňujíc, že pálí do očí, tak ať je má mladší raději zavřené. Pořádně mu vrané vlasy vyšampónoval a poté i spláchl proudem vody ze sprchové hlavice. Vypustil vanu, přehodil přes chlapce velkou osušku a začal jej vysoušet.
„Jak je ti,“ zeptal se ho Benji, otírajíc mu záda a boky. Nabídl mu pak paži, když druhý vystupoval z vany, aby mu neujela noha.
„Mnohem lépe,“ usmál se na něj a vzal si nabízený ručník, aby si sám vysušil vlasy. Cítil se úplně jinak, čistě a svěže, byť jej teplá koupel ještě více unavila a on by se teď nejraději zachumlal do peřin a ještě lépe k svalnatému horkému tělu jeho pána. Nečekal, že se mu dnes dostane ještě tolik příjemného. „Moc děkuji, pane. Opravdu, vážím si to…“
„Nedělal bych to, kdybych nechtěl,“ skočil mu Benji do řeči. Znovu se mu do hlasu vloudil ten neosobní, panovačný tón, jímž si zjednával poslušnost. Nepotřeboval vděčnost, nestál o to, aby si mladší čehokoliv od něj považoval, jakoby mu tím muž dělal laskavost. Dělal jen to, co chtěl a považoval za správné. Ovšem, že mu záleželo na tom, aby se chlapec cítil lépe, ale nechtěl to ani ze své laskavé stránky přehánět. Vše má své meze. Natáhl se po teplém volném županu, aby jej Billymu podal. „Obleč si ho,“ štěkl po něm. „A běž to uklidit do ložnice. Dám si sprchu a přijdu za tebou,“ poručil mu, protože bylo nutné v ložnici to dát do pořádku, když se tam povalovala spousta jejich oblečení a peřiny byly rozházené. Benji nesnášel nepořádek. Černovlásek, vědom si toho, kde má své místo a že to hezké mezi nimi pro tuto chvíli skončilo, zamířil z místnosti.
„Dobře, pane,“ vycházel ze dveří.
„A Billy?“ Ozvalo se najednou naléhavě, tak se chlapec ohlédl.
„Ještě něco, pane?“
„Miluju Tě.“

Starší muž se dostal do ložnice později, než měl v plánu, neb nakonec to nebyla sprcha, co absolvoval, ale taktéž horká vana. Dostal na ni chuť, když chlapce koupal. Uvolnil se ve vodě a odpočal si. Při cestě zpět, nahoru po schodech, jen v lehounkém saténovém županu, co mu sotva zakrýval tělo, se zastavil v obývacím pokoji, aby po dlouhé úvaze, přece jen otevřel likérník a první se napil alkoholu na kuráž, než sáhl po červené krabičce, nedávno tam ukryté. Absinth jen na chuť, na jazyk, jelikož to byl silný alkohol a on po něm nechtěl být cítit. Musel si přiznat, že jej bude potřebovat, pokud se skutečně odhodlá dát chlapci obsah krabičky a zvláštně se i po tom, co se stalo, cítil odhodlaně. Mohl by s tím počkat k vhodnější příležitosti, ale i tahle mu svým způsobem připadala vhodná. Pravda, že den nebyl takový, jaký si jej přál a nebylo mnoho dle jeho představ, avšak mladší byl snaživý. Věděl, že to pokazil a zkoušel se ospravedlnit. Všechny tresty snášel bez protestů, dokázal být uctivý i spolehlivý. Po všechny ty roky spolu, trpěli spolu, smáli se spolu, společně se učili porozumět jeden druhému a najít ve vztahu kompromisy, protože ne vše, co Benji po chlapci vyžadoval, se setkalo s ochotou. Stejné to bylo i naopak, Billy byl citlivý a dožadoval se projevů lásky od pána, který se po většinu času tvářil chladně a nepřístupně. Museli najít takovou cestu, která jim oběma bude vyhovovat, byť mezi nimi zůstávalo mnoho svárů. Ale zůstávali spolu, potřebovali se. Jejich láska nevyprchala, naopak se stala silnější, pevnější s každým trestem nebo pochvalou. Benji to vnímal možná emotivněji, než černovlásek a nechtěl, aby kdokoliv jiný zaujal chlapcovo místo v jeho životě. Billy měl zásadní postavení v jeho životě, stálé, neměnné. Velice by jej ranilo, kdyby se jednoho dne rozhodl od něho odejít. Umíral by, sám a bez slz, bez proseb. Umíral by s hrdostí, důstojností pána, ale nevydržel by žít bez chlapce. V takovém vztahu na sebe byli oba velice vázaní a muselo by existovat skutečně něco zásadního, že by je to rozdělilo. To starší nechtěl dopustit. Schoval krabičku do kapsy a vydal se po schodech do ložnice.
„Svlékni si to a lehni si na břicho na postel,“ prohodil jen mimochodem poté, co vešel a hned zamířil k Billyho polovině lůžka, aby z jeho nočního stolku vyjmul hojivý krém. Nepotřeboval se dívat, kde je. Seděl na kolenou u jeho strany lůžka, připraven mu posloužit. Hlavu sklopenou, trpělivě vyčkával. Místnost byla dokonale uklizená, nikdy ani stopa po oblečení, po výprasku nebo sexu. Postel úhledně rozestlaná, pokoj voněl jablkem se skořicí, jak se na jednom nočním stolku třepotal plamen té svíce. To byl téměř každodenní rituál, Benjimu se lépe při té vůni usínalo, tak ji Billy zapaloval, než šli spát. Pozorné gesto.
Odložil tedy župan přes čelo lůžka a vlezl si na matraci, aby se tam mohl uložit. Pohodlně se uvelebil na bříšku na měkkém. Bylo mu dobře. Nebýt stále utaženého kroužku na přirození, připadal by si naprosto fantasticky. Tělo měl vyčerpané, ještě pulsující bolestí i teplou vodou, ale na druhou stranu si po takové péči nemohl stěžovat. Brzy cítil vedle sebe tíhu usednutí pána, jak se matrace prohnula a zvuk otevření víčka krému. Spokojeně zavřel oči. Tuhle činnost měl vůbec nejraději. Když jej Benji natíral hojivými krémy nebo mastičkami. Ošetřoval jeho bolesti. Studilo to, jak na rozpálenou pokožku nanesl chladivé. Bylo na ní stále několik znatelných otisků od ruky i od plácačky, když jej silněji švihl. Nic, co by se brzy nezahojilo. Začal se dlaněmi něžně věnovat zarudlým partiím, poslouchajíc chlapcovo spokojené vrnění. Nemusel se přesvědčovat pohledem, že se to Billymu líbí. Benji o tom byl ujištěný.
„Jsi unavený?“
„Ano… pane, docela jsem. Chce se mi spát,“ zívl si a starší se pro sebe zaculil. Rozhodl se jej tedy pozlobit, zatímco nepřestával masírovat jeho zadek.
„Tak to překvapení asi necháme na jindy. Půjdeme tedy sp…“
„Překvapení, pane?“ Procitl mladší najednou a byl by se zvědavě obrátil na bok, aby na druhého viděl.
„Lež klidně,“ zavrčel. Chtěl to dokončit.
„Promiňte, jen… jsem zvědavý, pane,“ obrátil se Billy zpět na břicho, jak byl a našpulil rty. Překvapení. Neměl vůbec o ničem ponětí, nevěděl o žádném významném dni mezi nimi nebo o dárku. A ten by si po dnešku beztak nezasloužil. Celé to bylo tajemné. Vrtalo mu to v hlavě, jaké překvapení měl pán na mysli. Ten byl ticho, jen pracoval rukama, nechajíc Billyho se trochu potrápit a také se krém musel dobře vpít do jeho kůže. Byl opatrný, netlačit. Vždy svého černovláska ošetřoval s láskou staršího a odpovědného. Brzy bylo hotovo, otřel si ruce do ubrousku, co společně s krémem odložil. Naklonil se až k mladšímu, aby jej políbil na spánek.
„Pojď,“ zašeptal mu tiše s příslibem.
A chlapec jej následoval z postele doprostřed pokoje, kde se Benji zastavil a vzal jej za ruku. Billymu se ihned chtělo do kleku, jak byl naučený, avšak starší jej zadržel. Potřeboval se mu dívat do očí a přál si najít v sobě svůj klid. Nebyl zmatený, roztěkaný ani nepochyboval, jen trocha nervozity vněm zůstávala z toho, co by se stalo, kdyby druhý nabízené odmítl. Nejhorší možný závěr. Doufal, že jej to nečeká, shlížejíc se v nechápavých modrých duhovkách nahého chlapce, stojícího přímo před ním, očividně popleteného. Vlasy měl rozježené, ještě trochu vlhké a oči od pláče zarudlé. Nejnádhernější stvoření na světě, Benji si byl jistý.
„Já… nerozumím, pane,“ polkl rozpačitý mladíček. Rozhlédl se okolo sebe, vnímajíc stisk Benjiho teplé dlaně. „Co mám udělat?“ Zeptal se, jakoby stále čekající na rozkaz.
„Skloň hlavu, Billy,“ ponoukl mu pokojně, a když tedy druhý udělal, co se po něm chtělo, muž natáhl ruce a rozepnul mu na krku přezku od jeho černého obojku. Nechal jej spadnout na podlahu. S tím zvukem se Billy otřásl. Jeho prvotní myšlenkou bylo, že je konec. Benji ho nechce, propouští ho, ale nato se hned vzpamatoval, protože mu to nepřišlo logické. Nerozuměl tomu. Mohl jej teď, když jím nebyl ovládán, oslovit. Nyní si byli rovni. Zamračil se na svého partnera.
„Benji, co se děje?“ Prosil očima o vysvětlení. „Udělal jsem něco špatně? Já to nech…“
„Pssst,“ položil mu starší prst na rty, než sáhl do kapsy pro krabičku. Ukázal ji chlapci, který na ní vytřeštil oči, ale netušil, co říct. Nebyl na žádný z jeho dárků připravený. Jistě ne dnes. Srdce se mu ihned rozbušilo. „Vzpomínáš si, Billy…,“ začal nejistě Benjamin, kterému se teď nemluvilo právě snadno. „Pamatuješ, co jsem Ti řekl, že udělám, až budeš připravený? Až oba budeme připravení na… život spolu. Na jistotu. Na věčnost…“ A chlapec se usmál.
„Na to nezapomenu,“ kousl se do rtu. „Řekl’s, že mě budeš navždycky milovat, až mi připneš rudý obojek, Benji. Že prstenu se od Tebe nedočkám…,“ dodal s pousmáním, protože to byla pravda. Takový starší muž nebyl, nikdy by se neženil, ale potřeboval stvrdit svou pozici, svůj vztah s chlapcem něčím víc. Něčím víc než jen tím, že jej tam nechával bydlet nebo slovy o lásce. Taktéž se zasmál, neb prsten skutečně nebyl nic pro něho.
„Jo, to je pravda,“ připustil, než se nadechl, pustil Billyho ruku a otevřel černou krabičku tak, aby do ní Billy viděl. Tomu zmrzl úsměv na rtech. Byl v šoku. „Jeden takový obojek tu mám, Billy. Je na něm tvoje jméno… ale nemůžu Ti ho připnout,“ prozradil tiše. Až nyní to bylo o adrenalinu, neb chlapcova reakce, že od šperku i od něj plaše poodstoupil, jej nepodpořila. V ústech měl náhle vyschlo. „Nemůžu Ti ho připnout, pokud mi to sám nedovolíš. Bez Tebe… to nedokážu, Billy,“ přiznal se.
„To je rudý obojek s mým jménem,“ řekl otřeseně chlapec, jemuž jen velice pomalu docházelo, jak významný je tento večer a jak radikálně změní jeho život. Rudý obojek byl stálý závazek. Byl více, než soužití, byl více, než manželství. Bylo to absolutní odevzdání se jeden druhému. Něco pevného, trvalého, navždy. Nikdy jiný pán, nikdy jiný otrok. Jeden spjatý z druhým. Veřejné nabídnutí svého srdce. A byl překrásný. Z jemného tmavě červeného sametu a stříbrným štítkem s vyrytým jménem. Jednoduchý, avšak dech beroucí šperk. Chlapec jen pomalu, váhavě natáhl ruku, aby bříšky prstů přejel po červeném sametu. Nedokázal tomu uvěřit. Bylo to skutečné. Opravdu tam byl. Rudý obojek. Pro něj.
„Benji…,“ vydechl jeho jméno a zahleděl se na něj.
„Miluju Tě, Billy. Jako nikoho,“ vyslovil pevně. „Miluješ mě? Zůstaneš se mnou?“
„Benji ty… ty to myslíš vážně, že? Tohle celé, to… je pravda. Je to skutečné?“ Mladší tomu stále odmítal věřit, že se mu stalo něco takového. Popravdě, rudý obojek existoval jen v jeho snech. Byl jen představou, jeho přáním, co se nikdy nesplní a pán možná již dávno zapomněl na to, co mu jednou řekl. Bylo těžké přijmout najednou, že vše okolo se děje.
„Žádná hra, Billy,“ udělal k němu muž krok. „Je to skutečné. Ten obojek je pro Tebe. Záleží jen, jestli ho chceš…,“ nabídl mu znovu krabičku. Díval se pln naděje do jeho tváře. Očekávání a nejistota. Potili se mu dlaně. Billy na několik vteřin zavřel oči, aby si to srovnal v hlavě a poté se s úsměvem naklonil k muži, aby mu věnoval dlouhý významný polibek na rty. „Miluju Tě, Benj,“ odpověděl mu vážně. „Ovšem, že ho chci. Sním o té věci od chvíle, co ses o ní zmínil,“ přiznal se rozpustile a přijal od druhého též políbení. Benjiho nejkrásnější okamžiky v životě. „Nikdy nechci být s nikým jiným, jsi moje všechno.“
„A ty moje,“ spojil jejich rty už vášnivěji, vychutnávajíc si tak procítěnou chvíli. Byl opravdu šťastný. Věděl, že nikdy nebude litovat.
A tak Billy usínal na Benjiho hrudi s rudým obojkem okolo krku. Nebylo to jiné, než s obojkem jiné barvy. Nebylo to jiné, než jiné večery v jiné dny. Ale přece jen – tohle bylo navždy.
„Dobrou noc, Billy.“
„Dobrou noc i Vám, pane.“