SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Přátelství nebo Láska 2

2.

Někdy je lepší celý život po něčem marně toužit, než prožít velké zklamání ze splněného snu.

Druhý den, když se Matti probudil, tak se mu v hlavě opět odehrálo jak ty dvě od sebe museli odtrhnout a doslova odvléct domů. Otočil se na druhou stranu postele na které seděla jeho přítelkyně a měla hlavu v dlaních. Lehce ji pohladil po zádech, dívka vzlykla. „Promiň,“ popotáhla a vzala svému příteli z ruky kapesník, který ji nabízel. „Děkuji.“
„Mohla bys mi říct, co se stalo?“
Vysmrkala se a stále zády k němu začala s vyprávěním. „Ta atmosféra mezi vámi dvěma se dala doslova krájet a tak jsme s Aliisou vyrazily na toalety. Chtěly jsme vymyslet nějaký plán, ale...“ tady se odmlčela aby si povzdechla, „...když jsme vycházely tak jsme narazily na mladíka, který nám nabídl nějaké tabletky. Jen jsme to chtěly vyzkoušet. Myslely jsme si, že když ztratíme zábrany mi dvě... možná byste mohli pak i vy!“
„To jste to pak chtěly použít na nás!“
Dívka přikývla, ale stále se na svého přítele neotočila. Neměla odvahu mu stanout tváří v tvář. „Kdyby to zabralo, tak jo.“
„Ach,“ zavrčel a protřel si tvář. „Promiň, ale musím si odskočit.“
„Já nechtěla jsem,“ vrhla se na něj a chytila jej za nohy. „Odpusť mi to, prosím. Nikdy už nic takového neudělám. Prosím, jen mě neopouštěj. Udělám cokoli, aby...“
„Přestaň,“ teď už začínal být otrávený, „řekl jsem snad něco takového, že ti dávám kopačky?“
Dívka zavrtěla hlavou a se slzami v očích se postavila, aby jej vzápětí políbila svými horkými rty. Nenechavýma rukama mu zajela pod tričko a lehce nehty přejela po mladíkových zádech. Jeho spodní ret vzala do zubů a popotáhla jej. „Miluju tě,“ vzdychla do polibku.
„Já vím,“ zašeptal jí v odpověď a tentokrát převzal iniciativu sám.

Vzrušeně oddychovali ve vzájemném objetí. Matti pohladil dívku po boku, zachvěla se jí víčka, ale neotevřela je, nejspíš usnula. Opatrně vyprostil ruku zpod jejích zad a vstal z postele. Z kapsy baťůžku vytáhl krabičku cigaret a společně s ní se posadil na parapet svého okna. Vyhlédl z něho ven a přemýšlel. Mezitím si z krabičky jednu vyklepal, vložil ji mezi rty a zapálil si. Blaženě do plic vtáhl první dávku svého dnešního prvního hřebíčku do rakve a vzápětí vyfoukl z plných rtů štiplavý dým. Koutkem oka se podíval na svoji přítelkyni a tiše si povzdechl.
Její téměř bílé kadeře vypadaly jako andělská křídla. Většinu času skrývala svoje smaragdově zelené oči za skla brýlí a právě to na ní bylo to nejvíc roztomilé, což sám a bez mučení často přiznával.
Opět popotáhl z cigaty, tentokrát naposledy, típl cigaretu do popelníku a zavřel okno. Dívka se totiž otřásla zimou a se stále zavřenýma očima chmatla po dece a přitáhla si ji až k bradě, aby se do ní vzápětí zachumlala.
„Esteri,“ zamumlal. Políbil ji na čelo a přitiskl se k ní co nejtěsněji to šlo. „Já... taky tě mám... rád!“

****

Ve škole bylo stále všechno v zaběhnutých kolejí a Matti se rozhodl, že s tím nic nemíní dělat. Do konce svého studia bude vyvrhelem a jeho jedinými přáteli bude všemi obletovaná Aliisa a tajemná Esterii.
Ale pak se něco změnilo. Do své místnosti jej pozvala Školní rada a tu si určitě nechtěl znepřátelit a to nejenom proto, že jejich šéfem byl přítel jeho nejlepší přítelkyně.
S povzdechem si sbalil všechny svoje věci do baťohu a loudavým krokem se vydal do jámy lvové. Nesmí je přece nechat čekat, ne?
Zaklepal na bytelné dveře a čekal až se ozve vyzvání anebo až je někdo otevře. Nic se nedělo a tak zaklepal ještě jednou, o něco silněji. Povzdechl si a kopl do dveří až zaskřípaly. Poté zval za kliku a stiskl.
Dveře se otevřely, před ním byla jen temnota. „Super!“ zavrčel a dveře se pokusil opět zavřít. Zastavil ho však hlas mladého Rautavaara. „Matti, pojď dovnitř a zavři za sebou dveře. Nechci aby nás někdo rušil.“ Mladší chapec hlasitě polkl a učinil to oč byl požádán. Když se za ním dveře zaklaply, starší mladík se postavil a pomalým krokem se vydal k nervózně se tvářícímu mladíkovi. Mattimu se v krku usadil obrovský knedlík. Polkl a instinktivně udělal krok vzad. Proč na mě ti dva působí úplně stejně? Sakra! Zanadával si v duchu a sevřel ruce v pěst. „Potřebuješ ode mě něco, Paavo?“ zavrčel nepřátelsky. Druhý mladík se v půlce kroku zastavil a pak sklopil pohled k zemi. „Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit!“
„Já nejsem vyděšený, do pr**le!“ vykřikl a rychlými kroky se co nejblíž to šlo přiblížil k šéfovi školní rady. I když byl mladší, byl o pár centimetrů větší a tak se na něj Paavo musel dívat zespodu. Delší černé vlasy mu většinou spadaly kolem souměrného obličeje, ale teď se jen tiše vlnily vlivem toho jak rychle musel pozvednout hlavu, aby mladšímu viděl do očí.
Oba dva polkli a pak od sebe odskočili jako po zásahu elektrickým proudem „Já-já,“ začali oba dva naráz a pak je vyrušilo zazvonění telefonu, který stál na stole. Matti s sebou cukl a naklonil hlavu na stranu. „Neměl bys to zvednout?“ odvětil, olízl si horní ret a spodní lehce skousl. Jeho růžové tváře na chvíli vyvedly toho staršího z rovnováhy, ale zachoval si chladnou hlavu. Hmátl po telefonu a otráveným hlasem zavrčel: „Ano?“
Chvíli bylo ticho a pak následovalo: „Ano, otče“ sklopil hlavu a přešlápl z nohy na nohu. Poté telefon zavěsil a otočil se zpět na Mattiho tentokrát s nečitelným výrazem v očích.
„Stalo se něco?“
Paavo pokrčil rameny a nadzvedl obočí. „Tys neslyšel o tom večírku, který pořádá tvůj otec?“
„Otec?“
„Jistě,“ pousmál se starší. Nyní věděl že má před mladším navrch a náležitě si to užíval. „Tvůj bratr bude oslavovat zasnoubení.“
„Bratr? Zasnoubení? Ale kdo...,“ na chvíli se zamyslel a pak se mu rozsvítily oči. „Sakra,“ plácl se rukou do čela. „Já na to úplně zapomněl, idiot!“ zavrtěl hlavou. Znovu se podíval do modrých očí chlapce před sebou a pak založil ruce v bok. „Hmm, ale co s tím máš společnýho ty?“
Pobavený úšklebek na tváři stašího vyvolal v jeho těle ne nepříjemné šimrání. „To je tajemství,“ přiložil si prst ke rtům a šibalsky mrkl.
Telefon v Mattiho kapse se rozvibroval. Chlapce ten zvuk vylekal až poskočil. I tohle staršího pobavilo, ale snažil se zachovat chladnou tvář zcela bez emocí.
„Ano?“ promluvil, když hovor přijmul.
...
„Jistě, Esteri.“

„Hmmm.“

„Za chvíli jsem tam,“ dořekl a telefon zavěsil. Otočil se na černovláska a s úsměvem odvětil: „Dost jsem se pobavil, ale promiň, teď musím jít za svojí přítelkyní.“
„Jistě, bez obav! Nezapomeň ale na to, že večer musíme připravit pro tvého bratra rozloučení se svobodou. A hlavně musí to být pro něj nezapomenutelné!“
„Nezapomenutelné?“ na chvíli se zamyslel, „ A co bys řekl na pánský striptýz? To by určitě pro mého bratra, který nenechá na pokoji žádnou sukni, mohlo být doopravdy nezapomenutelné.“
„Snad nechceš aby měl trauma až do konce života!“
„Ne!“ odvětil s úsměvem který však říkal něco jiného.
Starší naklonil hlavu na stranu. „Anebo chceš aby změnil orientaci?“
Tohle už mladšího rozesmálo. „Snad nejsi ten typ člověka, který těmihle lidmi opovrhuje!“
„Ne, tedy myslím. Já totiž žádného neznám!“
I tahle věta Mattiho rozesmála. „To se ti jen zdá! Já v tvém okolí vím...“ na chvíli se zamyslel a v duchu si všechny o kterých to věděl, spočítal, „...je jich pět jen v mém a tvém ročníku! Nebo spíš těch o kterých to vím!“
Po těle mu přejel mráz a nebylo to způsobeno tím co se teď dozvěděl, jako spíš tím jak na něj zapůsobil ten rozkošný výraz, který měl Matti ve tváři. Sám Paavo zrudl a šel se posadit zpátky na své místo za stolem. „V pět tě očekávám na náměstí a nezapomeň s sebou vzít bratra.“

****

Večer se kvapem blížil a Matti neměl ani nejmenší tušení co si ten idiot pro jeho bratra připravil. Zhluboka se nadechl a s tichým povzdechem vstoupil do pokoje jakmile jej jeho bratr vyzval.
„Ahoj,“ zahuhlal a posadil se na postel.
Bratr jen neurčitě kývl a dál si četl jakousi knihu, kterou měl položenou na kolenou. Vypadal, že je do ní zcela pohroužený a nezdálo se, že by se o mladšího bratra nějak zvlášť staral.
„Chtěl jsem jen...“
„Hmm,“odvětil a otočil na další stránku.
Matti sevřel ruce v pěst a zuřivě se opřel o postel. „Mohl bys mi věnovat trochu své pozornosti!“
„Jasně,“ odpověděl, ale stále nezvedl pohled od knihy. „Povídej!“ poposunul si brýle zpět na kořen nosu. A mladší tak mohl zahlédnout na jeho předloktí tetování, které tam určitě ještě před nedávnem nebylo. Se zájmem se ke staršímu naklonil a vyhrnul mu košily až k lokti. „Ty máš vytetovanou ještěrku!“
„Byla to sázka,“ odsekl nezaujatě a vrátil rukáv zpět na své místo. Tentokrát se již na mladšího bratra otočil a zkoumavě jej pozoroval. „Jsi nějaký nervózní! Takový byls naposledy, když Loki...“
Výraz v bratrově tváři ztvrdl, stejně jako pohled. „Už nikdy nevyslovuj to jméno, bratře!“
„Co se tedy stalo?“ nevypadl, že by jej tahle výhružka vyvedla z míry, byl na věty tohoto typu už dávno odolný a zvyklý.
„Ten idiot Rautavaara se rozhodl, že ti uspořádá rozlučku se svobodou.“
„To je od něj milý!“ málem se rozplynul radostí.
Mattimu se nepatrně zvedl žaludek, jasná známka toho, že je nervózní. V duchu napočítal do deseti a když ani to nepomohlo tak naštvaně vykřikl: „Sakra, co na tom debilovi pořád máte!“
„Ale, snad nežárlíš.“ bratrův hlas zněl pobaveně a stejně tak se i tvářil. „Možná to bude tím, že se nechová jako stará ženská která má těsně před přechodem!“
„Tak promiń, že vůbec žiju!“ vyhrkl a do očí se mu nakumulovaly slzy. Popotáhl a utřes si nos do rukávu košile.
„Ty hlupáčku, vůbec to neřeš, ano!“ rozcuchal mu něžně vlasy a obejmul ho. „My tě máme rádi takovýho jaký seš, už se nesnaž být jiný. Slib mi, že budeš pořád tak stejně roztomilej jako teď. Ju!“
Mladší naposledy popotáhl a i přes slzy v očích se na staršího bratra usmál. „Promiň, doopravdy se chovám jako holka!“
„Ale ne vždycky, ne! Před týdnem si přece rozbil jednomu náfukovi od vás ze školy ciferník a nedávno jsi spravil fasádu místnímu chuligánovi. Tomu z té nevyšší chuligánské elity. Možná bys měl jednat trochu diplomaticky, ale ty jsi prostě takovej a tak to už neřeš, ano?“
„Hmm,“ zavrtěl hlavou a posadil se na zem. Položil hlavu na bratrovo koleno a nechal se jím výskat ve vlasech, uspávalo ho to, protože to dělal stejně jako matka. „Moc mi chybí!“
„Mě taky Matti, mě taky.“

„Tak na co čekáš? Už jsi připravenej! Trvá ti to dýl jak mě a přitom je to moje rozlučka ze svobodou!“
„Promiň,“ ozvalo se tlumeně z Mattiho pokoje. „Za minutku jsem dole! Paavo, mi zavolal a řekl mi, kde to bude, musím si s sebou vzít yukatu! Máš ji?“
„Jasně! Mě to řekl už včera!“
Mladší z bratrů naštvaně třískl pěstí do postele. V očích se mu objevily slzy bolesti, ale zahnal je rozzuřeným výkřikem: „Ty hajzle!“
Heikki se široce usmál a opřel se zády o zábradlí. „Mohli by z nich být nejlepší přátelé!“
„Tohle mě snad udělal naschvál,“ zavrčel než vyšel z pokoje a málem vrazil do překvapeného bratra, který si ho prohlížel od hlavy k patě. „Co je?“ otočil se na něj, „mám snad něco na tváři?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou. „ale... kdybych nevěděl, že jsi můj bratr. Doufám, že nechceš říct, že tam půjdeš takhle!“
Matti si sám sebe prohlédl v zrcadle a spokojeně mlaskl. „Jasně, že takhle! Nelíbí se ti to?“ začal se před starším nakrucovat jako modelka na mole.
„Právě naopak, ale... vypadáš v tom jako holka,“ dořekl a zrudl. V bratrových očích se mihly jiskřičky a pak se bláznivě rozesmál. „Nechceš doufám říct, že je to účel!“
„Trefa!“ namířil na něj ukazováček a zářivě se usmál. Starší bratr polkl a pak se usmál taky. „Když myslíš, ale já tvůj zadek z problémů tahat nebudu!“
Vlasy, které měl většinou Matti stále v culíku, byly rozpuštěné a volně mu spadaly kolem souměrné tváře. Jeho plné rty, které byly pořád spojené v tenkou linku, teď lákaly po polibku a yukata, která se téměř dotýkala země z jedné strany odkrývala jeho stehna až téměř k bokům. Jakmile udělal krok tak se zavlnila a odkryla toho téměř víc než měla skrývat. Měl totiž neuvěřitelně dlouhé nohy, na kluka, a stejně tak krásně tvarované. Nejedna holka by mu je mohla závidět, kdyby je ukazoval častěji.
Na jedné straně se mu yukata při prudším pohybu shrnula z ramene a odhalila jeho hebkou pokožku. Klíční kosti přímo lákaly k tomu, aby je někdo pohladil a vzápětí políbil.
Heikki se otřásl. Tohle přeci nemohl být jeho malý bratr. Tahle nadpozemsky nádherná éterická bytost ani nemohla být člověkem. Nyní mu i dýchání začalo dělat potíže. Uklidni se! zanadával si v duchu. Je to přece tvůj bratr a navíc, muž! Bouchl se hlavou do zábradlí.
„Děje se něco, bráško?“ vyhrkl starostlivě a silně bratra objal. Yukata opět sjela níž a Heikki vydechl naposledy, téměř naposledy. „To nemyslíš vážně! Ty pod tím nic nemáš!“
„Ne,“ zavrkal zcela klidně. „snad si nemyslíš, že v tom vedru si pod to ještě něco vezmu!“
Starší z bratří si povzdechl a pohladil jej po hlavě. „Nechceš si alespoň dát vlasy do sponky? Nebude ti pak takové teplo na krk.“
„V pohodě,“ mávl odmítavě rukou, „mám tohle!“ odvětil a odkudsi vytáhl vějíř.
Sakra! Teď vypadá ještě víc jako holka!
„a není ti to nějak moc velký? Víš přeci jak to má správně vypadat! Matka milovala Japonsko a kdyby tě viděla co s jejím oblečení děláš.“
„Ne,“ sklopil hlavu a zabodl pohled do země, „byla by ráda, že to někdo nosí. A když nemá dceru, tak... musím si to vzít já!“
„Počkej tady,“ ozval se Heikki tiše a odběhl do matčina pokoje. Do jediné místosti ve které zůstalo všechno tak jak ho opustila. Uklonil se u oltáře, který stál naproti dveřím a ze stolečku vytáhl jehlici, kterou matka používala na svoje vlasy. Zapálil jednu ze svíček a vrátil se za zmateným bratrem. „Byla by na tebe hrdá i kdybys nědělal takové hlouposti! Vezmi si ji a doufám že z tebe spadne na zadek a pořádně si ho natluče. Máš úplnou pravdu, někdo by mu měl srazit ten jeho hřebínek. Jen aby se do tebe nezamiloval!“
„Hahaa,“ pousmál se Matti a zcela nečekaně políbil svého bratra na tvář. „Představíš mě jako svoji sestřenici z Japonska, která neumí ani slovo finsky a pozval jsi mě abych vám zatančila oslavný tanec.“
„Jak dlouho jsi to vymýšlel?“
„Napadlo mě to když jsem přemýšlel nad tím jestli mám toho idiota prvně uvařit a pak rozsekat anebo naopak.“
Černá yukata s květinovým vzrorem sakur.
Naopak Heikki měl na sobě jednoduchou černou yukatu, která mu taktéž sahala až po kotníky. Poté se opět s úsměvem otočil na bratra. „Proč si nevezmeš nějakou kratší a menší, možná by to vypadalo...“
„Zapomeň, nebudu svoje nohy ukazovat každýmu na potkání. Jedeme přece tvým autem a hlavně nezapomeň,“ vrátil se k tématu předchozího rozhovoru, „neumím ani slovo finsky. Zajímalo by mě, co se o sobě dozvím!“
„Super, a nebude mu divný, že tam nejsi ty?“
Blonďáček mávl rukou. „Něco si vymysli, stejně to po chvíli praskne anebo se tam prostě po nějaký době objevím. A Yuki jednoduše zmizí.“
„Takže jsi jí i vymyslel jméno. Fakt myslíš na všechno!“

Auto tiše zastavilo před tradiční japonskou restaurací. Matti myslel na všechno a telefonicky se s nimi domluvil na podrobnostech. Ohledně japonštiny strach neměl, matka nezahálela a naučila ho většinu slov téměř hned jak se naučil žvatlat první finská slovíčka a pak z nich skládat věty.
Zhluboka se nadechl a počkal až mu bratr otevře dveře. Prvně z auta vystoupila jedna z jeho odhalených noh a vzápětí vystoupil sám. Sklonil hlavu k zemi aby mu nebylo moc vidět do obličeje. Nebyl si zas tak moc jistý tím, že by jej nerozeznali od ženy. Přeci jen, určité jeho proporce přeci jasně ukazovali, že je muž. Ale jakmile udělal první krok poznal jak moc se mylil. Na každém kroku jej pronásledoval pískot a ohlížení ze strany chodců.
Polkl znovu a zničeně se podíval na bratra, který jej chytil v podpaží a do ucha mu zašeptal: „Co sis zasel, to sklidíš!“
„Copak jsou všichni chlapi slepí?“ zavrčel temně a opřel se do svého bratra celou svojí vahou a silou. „Ale to je fuk. Už se nemůžu dočkat jak se bude tvářit on!“
„Já bych spíš chtěl vědět jak by se tvářila Aliisa.“
Matti se pousmál. „Já to vím moc dobře, smíchy by se popadala za břicho. Moc dobře ví o ješitnosti chlapů, stačí když se na ně budu mile usmívat, stále jim dolévat pití a poslouchat jejich monotonní keci a oni ti všechno zaplatí.“
„Hej, ty se v tom nějak moc vyznáš!“
Mladík, nyní dívka Yuki, se vesele rozesmála zvonivým hlasem. Hravě jej plácla po rameni a spustila vodopád japonských slovíček, které Heikki vůbec nepobíral. Za chvíli, jakmile vstoupili do restaurace, se jich ujala majitelka a spiklenecky na Yuki mrkla.
Zachichotání.
Heikki svému doprovodu otevřel dveře a nechal je aby dovnitř vstoupily jako první. Majitelka následovaná převlečeným mladíkem, se uklonila před svými hosty a dívka její počínání zopakovala. Ticho, které nastalo jakmile Yuki zvedla pohled od země, by se dalo krájet a pak kdosi tlumeně hvízdl.
„Chlapi, rád bych Vám představil svoji sestřenici. Yuki, tohle jsou mojí přátelé a vítáme tě na moji rozlučce se svobodou.“ Dívka se roztomile začervenala a všem přítomným spadla brada k zemi.
Způsobně se posadila na nohy a vzala do ruky láhev se saké. Než se nadála už před ní byly všechny pohárky a každý se předháněl v tom, aby ji jakkoli upoutal. Dívka však vždy jakmile dolila pohárky pohlédla k zemi.
Snažil se mírnit svůj triumfální úsměv, ale šlo to těžko.
Na půl ucha poslouchal jak ho jeho bratr představuje jako vzdálenou příbuznou jejich matky, která doteď žila v Japonsku a toužila se podívat do světa. Nikoho tady nezná a chudák neumí ani slovo finsky. Cítil na sobě jakýsi pátravý pohled a nutil se k tomu, aby se tomu opovážlivci upřeně nezadíval do očí.
Pak k němu Heikki přistoupil a zašeptal mu do ucha. „Právě teď je tady tvoje chvíle, začni s tancem!“
„Počkat,“ ozval se konečně Paavo, „kdepak máš bratra? Snad nedostal strach když jsem mu řekl, že pak půjdeme na striptýz. Víš jaký byl jeho první návrh...“
Matti tiše zaskřípal zubama. Jestli ten idiot z huby vypustí to, že jsem mu řekl abychom vzali bráchu na pánskej striptýz. Udělám to, co jsem měl v úmyslu jako první!
Opět na sobě ucítil pátravý pohled. Zhluboka se nadechl a s úsměvem se obrátil na toho idiota, poté se postavil, uklonil, vzal do ruky vějíř a mávl s ním. Vzápětí se ozvala hudba a tanec mohl začít.

Jakmile skončil, chvíli bylo ohlušující ticho a pak se ozval potlesk. Nečekal že to bude mít tak bouřlivý ohlas, ale byl nadmíru spokojený. Jen ten zvláštní pohled mu nedal pokoj. Doufám že nic netuší. No, ale on není zas takovej blbec aby uvěřil tomu, že jsem holka!
S úsměvem si všechny přehledl a nežným sametovým hláskem všem poděkoval: „Arigatoo!“
Dívka se uklonila a pak zmizela na toaletě.
Tam za ním za chvíli přišla majitelka. Prvně Mattimu složila poklonu a pak se ho snažila naverbovat do svého podniku. Chlapec s díky odmítl a po chvilce kterou věnoval tomu, aby si spravil své oblečení vyšel ven. Jaké bylo jeho překvapení, když tam na něj čekal Paavo. Nemluvil jen se na osobu před sebou, která vypadala jako dívka, několik chvil díval a pak jí políbil ruku. „Já vím, že mi nerozumíte a taky mám dívku, ale... kdybychom se ještě někdy potkali... někoho mi strašně moc připomínáte. Kdyby ta osoba nebyla kluk tak, ale...“ jeho hlas zněl zmateně a určitě se i zmateně cítil. Stejně tak jako Matti, který musel zachovat svoji tvář a vypadat, že neví co mu ten mladík vykládá.
Naklonil hlavu na stranu a pak udělal jako dívka Yuki dva kroky směrem k němu a lehce jej políbila na čelo. Poté udělala dva kroky zpět a uklonila se téměř k zemi.
Chlapec na ni jen nevěřícně zíral.
Čehož Matti využil a co nejrychleji to šlo, zmizel. Vyběhl z restaurace jako neřízená střela, vběhl do auta a vykřikl na řidiče opět svým typickým hlasem: „Co nejrychleji jeďte do bratrova druhého bytu, potřebuji se převléct.“
„Pane, jaká byla šou?“
„Líp to dopadnout nemohlo,“ rozesmál se, sundal si z hlavy jehlici a pak se pohodlněji opřel do sedadla. Jo, líp to ani nešlo. Proč jen musel být ten idiot tak sexi?

Dodatek autora:: 

K tomuhle nemám co víc napsat... snad jen. Začíná nám tady... možná... klíčit nový vztah, ale nebojte... nebudou to mít zas tak lehký a nakonec? Skončí spolu?
Kdo ví!
Objeví se tam trochu převlíkání, ale... Jen se do toho pusťte, zatím.

4.8
Průměr: 4.8 (20 hlasů)