SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Práce ve vilce 15.díl

Sasaki
"Inari v kolik dneska končíš."zavolal jsem v sobotu svému budoucímu příteli.
"No…., za chvíli, proč? Máme se sejít až v neděli ne?"otázal se mě nechápavě.
"To bylo v plánu, ale já už to nemůžu vydržet."zafňukal jsem do telefonu a zahleděl se ze zahrady na postavu stojící ve vilce skrz okno.
"Dočkej času…."zasmál se a zahleděl se z okna zamilovaně kamsi do dálky.
"Čas? Čas mi běží tak pomalu, když nejsem s tebou."postěžoval jsem si.
"Ale kušuj……, oh někdo mě volá. Zatím…"znovu se zasmál, típl mi to a odešel skrz barák ven na zahradu. Poté šel k domku za vilkou a vstoupil do něj. Já na nic nečekal a vydal se kolem pozemku za ním. Takhle proradně mi lhát teda ten koloušek mazanej nebude.
Rychle, když jsem neviděl žádného hosta na pozemku tak jsem proběhl k domku a vešel dovnitř. Za Inarim jsem šel podle jeho hlasu. Ta písnička, kterou si zpíval se přeslechnout nedala.

Inari
Zpíval jsem si zrovna písničku, když v tom mě nikdo popadl ze zadu a přitiskl si mě k sobě.
"Aaaaaa….!"zaječel jsem, jak jsem se lekl a poposkočil nejmíň o dva metry.
"Ale, ale tak ty mi budeš takhle sprostě lhát jo…."zasmála se osoba za mnou.
"Sasaki!"vypískl jsem úlevou, rychle se otočil a skočil mu kolem krku. "Už jsem myslel, že si duch…."zabručel jsem.
"Duch budu tak z tebe."zasmál se Sasaki a pak zvážněl. "Proč si mi lhal?"otázal se náhle.
"No víš…."zašklebil jsem se a odtáhl se od něj.
"No??? Poslouchám."
"Když ty zníš tak krásně, když škemráš o něco a nemůžeš to mít."
"Ty……, víš co ti teď udělám?"
"Dáš mi pusinku?"zkusil jsem a našpulil jsem rty.
"Né, nasekám ti pětadvacet na holou!"vyjekl s šíleným úšklebkem, ohnul si mě přes koleno, stáhl mi kalhoty a dal mi první malou facičku na zadek. "A jedna…"zavřískal a usmíval se při tom.
"Sasaki, přestaň…."začal jsem do toho já, protože jsem si připadal trochu trapně. Všechna snaha však byla marná. Sasaki si to náležitostně užíval a taky využíval toho, že mi může očumovat můj zadek. Když už byl na konci, pohladil mě po mém pozadí a neměl se k tomu mě zase obléct.
"Sasaki…."zavrčel jsem na něj, protože už mi to bylo jaksi nepříjemný.
"ÁÁá…promiň, zapomněl jsem ti to pofoukat."sehnul se k mému pozadí, pofoukal ho a nezapomněl na něj dát pusu.
"Sa…"chtěl jsem znovu něco namítnout, když jsem zrovna uslyšel jít tu starou megeru. Jen co jsem ji uslyšel, vylítl jsem na nohy a rychle si nasadil kalhoty. Sasakiho, tak sebe jsem rychle zatáhl do koupelny a zavřel za námi dveře.
"Já toho kluka snad zabiju! Zase tady nechal otevřený dveře…"zabručela ta megera nějak blízko.
"Rychle sem…."zašeptal jsem směrem k Sasakimu a nasměroval ho k sprcháči. ´Ještě štěstí, že průhledný dveře nám sem budou dávat příští týden.´usmál sem se v duchu a vlezl za Sasakim do sprchy. Jen co jsme tam zalezli a zavřeli za sebou, tak vlezla do koupelny ta megera a zase začala.
"No fuj co to je za smrad. Že by jeden pad…."zabručela a otevřela malinký okýnko.
"Kdyby tak věděla, že to jsou ty její úžasný lazaně…"zasmál jsem se potichu.
"Co tady dělají lazaně?"otázal se mě stejně potichu Sasaki.
"Víš předevčírem nám je uvařila, ale že by se jíst dali, tak to bych teda neřekl."zasmál jsem se. "Tak jsem to zkusil dát jedný malinký potvůrce, co si tady minulej týden začala hovět…..No a do dne pošla."zasmál jsem se zase.
"Pst…"utišoval mě Inari když zaslechl jak se ona ženská nejspíše svléká a sedá na záchod.
"ÁÁÁÁhhh….co sem to měla včera k večeři…..Takovou zácpu jsem snad nikdy neměla…"zabručela zase. Já už se stěží držel.

Sasaki
Jakmile se Inari chtěl začít nekontrolovatelně smát nahlas, tak jsem mu v tom jednoduše zabránil. A to tak, že jsem přitiskl své rty na ty jeho. On, jako by na to čekal, se ke mně taktéž přisál a nechal mě rejdit v jeho ústech. Z našeho nevinného polibku se vyklubal najednou dravý boj o nadvládu. Jemně jsem Inariho přitiskl ke stěně sprchy a nepřestával ho líbat. Inari taktéž nebyl pozadu a začal svou rukou šmejdit pod mým trikem.
"Inari…."zabručel jsem mu potichu do ucha a následně ho skousl.
"A…."vydoloval jsem z něho slabí vzdech.
"Ani nevíš, jak mě rajcuješ…"zasmál jsem se. Díky Inariho nádherně zrůžovělému obličeji jsem měl trošku problémek v kalhotách.
"Ty….perverzáku."usmál se na mě a přitiskl se na mě víc.
"No, nevím kdo je větší…"
"No dovol."otřel se o mě a potichu se rozesmál.
"Inari…pst…."zakryl jsem mu pusu rukou a otočil se směrem, kde byl záchod.
"Co to bylo?!"zabručela najednou megera. "Ty hosti si snad myslí, že můžou všechno!"zavrčela a se stálými keci konečně odešla z koupelny.
"Hihihihiahahaha…."rozesmál se Inari nahlas. I když jsem vlastně nechápal proč.
"No, no…"uklidňoval jsem ho a pomalinku vyšel ze sprchy. "Málem nás kvůli tobě našla…"zabručel jsem jakoby naštvaně.
"Jo tak kvůli mně….Já nevím kdo si začal."zavrněl a přitiskl se znovu ke mně.
"Jo tak ty nevíš…."pozvedl jsem v pobavení jedno obočí.
"Ne…"usmál se na mě zářivě.
"No tak to ti ho někdy budu muset ukázat….., ale nejdřív bysme měli odtud jít. Docela festovně to tu zavání."
"Taky si myslím."řekl, chytl mě za ruku a táhl kamsi do domu.

Inari
"Tady počkej."usmál jsem se na Sasakiho a šel ke skříni naproti pohovce na kterou se Sasaki usadil. Ze skříně jsem si vyndal čistý věci a začal se převlíkat.
"Tak kdybych věděl, že mi budeš dělat striptýz tak bych si sehnal popcorn."usmál se na mě Sasaki a prohlížel si mě zastřeným pohledem.
"Šmíráku…."hodil jsem po něm košili, kterou jsem musel mít na večírku a navlíkl na sebe triko.
"To ty se mi tu skoro nahý vystavuješ."zasmál se a přitiskl si k ústům košili, co jsem po něm hodil.
"Nechceš nechat s tou košilí o samotě?"otázal jsem se ho kousavě.
"To není tak jak to vypadá."odhodil od sebe onu košili a začal sebou šít.
"Jo, jo ty trikofile."zasmál jsem se a převlékl si poslední kus oblečení a to kalhoty a boty. "Můžeme?"usmál jsem se na něj a přešel k němu k pohovce.
"Musíme?"otázal se následně a chytl si mě tak, že jsem si chtě, nechtě klekl na pohovku.

Naoki
Jen co Riku vyběhl z baru tak se mi zlomilo srdce nejmíň na milion střepů. Celý bar byl zticha. Všichni střídavě koukali na zavřené dveře a mě.
"Hej ty za ním nepůjdeš?"Zabručel jeden chlap v černé polorozeplé košili.
"Nemělo by to cenu."odpověděl jsem mu. Teď chce být Riku chvíli sám.
"Říká kdo?"řekl znovu.
"….."mlčel jsem. Co jsem měl sakra říct.
"Jde vidět, že se o jeho city vůbec nezajímáš."řekl, otočil se a šel k baru.
"Zajímám! A právě proto ho teď chci nechat o samotě.!"vyjel jsem na něj.
"Jak sobecký."řekl nazpátek.
"Já že sem sobec!"
"Přesně tak."
"Tak sakra co mám podle tebe dělat?"
"Co bys řekl?"
"Ty slovní hříčky si někam strč."
"Já už ti řekl, co bys měl udělat."
"…."Zapřemýšlel jsem. Jediný co řekl, bylo, abych za ním šel. Ale co když už mě nebude chtít ani vidět. Nebo co když čeká, že se za ním vydám? Co mám dělat? Jít? Zůstat?
"Tak běž."usmál se onen kluk a pokýval hlavou k východu.
"Dík."zabručel jsem a vyletěl jsem z baru jak šílená střela.

Riku
Jen co mě Naoki pustil, rozeběhl jsem se tmou pryč. Nechtěl jsem tu být. Nechtěl jsem být u Naokiho. Miluji ho, ale to že má děcko s tou štětkou, to je neodpustitelný. Sliboval mi hory doly. Nic však není. Všechno se mi náhle vypařilo jak pára nad hrncem.
Běžel jsem docela dlouho. Běh nikdy nebyl mou silnou stránkou. Skrz park jsem si to pádil snad ještě rychleji, protože ti přiopilí bezdomovci co tam posedávali na lavičkách, jsem raději nechtěl nějak obtěžovat. Jen co jsem vyběhl ven z parku, běžel jsem skrz malé uličky a to nejrychlejší cestou k sobě domů. Už mi zbývalo jen dvakrát zahnout, abych byl doma. Když jsem však v jedné z uliček zahnul do prava, vyřítili se na mě dvě velká světla a ulici protnul skřípavý zvuk brzd.

Naoki
Běžel jsem jak o závod a hledal všemožně, kde by mohl Riku být. Zašel jsem dokonce i do školy do které Riku chodí. ´Jako kdyby tam chtěl jít.´pomyslel jsem si ironicky.
Já však musel prohledat každičký zákoutí, protože ten pocit co mě sužoval, byl neúprosný. Pocit samoty.
"Riku…."povzdechl jsem si do tmy a běžel tak, jak mi nohy stačili. Znovu za tento den jsem použil techniku, která se mi moc neosvědčila a to ptaní se kolemjdoucích. Avšak měl jsem stejné štěstí, jako když jsem prvně hledal Rika.
"Co to…."otočil jsem se náhle pod tíživou bolestí na prsou.

Sasaki
"Kovboji zastrč si svý kolty do pouzder, tenhle kůň je dnes vyřízenej."usmál se na mě Inari a slezl ze mě. Já se nezmohl ani na ň. "Tak pojď."usmál se, chňapl mě za ruku, vytáhl na nohy a ruku v ruce se mnou šel ven z baráku. Jelikož už měl padla tak jsme šli rovnou ven sedli na můj skůtr a vyjeli si to do města.
"Tak kam pojedeme?"otázal jsem se ho.
"Co třeba na pláž?"usmál se na mě a přitiskl se mi na záda.
"Na pláž….., víš jak je daleko."zabručel jsem hraně.
"Ne tak daleko, když jsem s tebou."položil si svou hlavu na mé rameno a políbil mě na krk. Já se jen pousmál, šlápl na plyn a šinul si to na pláž.
O půl hodinky později už jsme leželi na pláži jeden vedle druhého a pozorovali hvězdy a měsíc tyčící se těsně nad mořem.
"Nádhera."podotknul jsem a propletl své prsty s těmi jeho.
"Hmmm…"zabučel a přitiskl se víc ke mně.
"Ty Sasaki…., zítra mám volno a tak jsem myslel, že bysme mohli zajít do lunaparku."
"To by bylo super."zajásal jsem a přitiskl si ho blíž k sobě.
"No jestli to říkáš jenom tak…"
"Ne…, moc rád půjdu."usmál jsem se na něj a líbnul ho na tvář.
"Tak dobře."usmál se na mě a malinko se otřásl.
"Je ti zima???"otázal jsem se ho, jen co se nepatrně otřesl.
"Trochu."usmál se. Já tedy jako správný gentleman si sundal svou košili, kterou jsem měl ledabyle přehozenou přes tílko a oblíkl jí Inarimu.
"Tos nemusel."
"Ale jdi…"usmál jsem se na něj, trochu se popošoupl a posadil se tak abych se opíral o nemalý balvan. Inarimu jsem řekl, aby si sedl přede mě a opřel se o mě. Jak jsem řekl, tak udělal. Bylo to příjemný cítit jeho voňavý šampon.
"Á…támhle padá hvězda…., rychle si něco přej."ukázal jsem rychle na oblohu a sám vyslovil v duchu své přání.
Inari se po chvilce na mě s úsměvem otočil a krátce mě políbil. Nemusel nic říkat. Cítil jsem, že vyslovil úplně stejné přání.
"Víš co….., nějak jsem s tebou zlenivěl."zavrtěl se Inari v mé náruči a začal škádlit mou nohu svojí.
"Všechno je jednou poprvé"usmál sem se na něj a zahleděl se na hladinu, kde právě vycházelo slunce.
"To je ale dobře….."řekl tiše, vzal mou ruku, políbil ji a vrátil si na klín. "Moc dobře."

Manabu
Jen co se pan Naoki a Riku vypařili, zavolal jsem si Inariho a řekl mu, že musí převzít i Rikiho práce. Inari souhlasil. Co by taky pro Rika neudělal.
Celý večírek pak probíhal docela dobře. Hosté nic moc nerozbili ani nepolili. Ano, nějaký ty rozbitý věci se našli, ale nebylo jich moc.
Vše skončilo tak přibližně kolem druhý a to už se pakoval i Inari. Pustil jsem ho, protože už byl unavený. Jediný kdo zbyl, jsem byl já, 2 služky, komorník a kuchařka Kushina.
Služky a komorníka jsem zaúkoloval se sklizením nepořádku a Kushinu mytím všeho nádobí. Ano polovinu strčila do myčky, ale všechno se tam nevešlo a tudíž ten zbytek musela růčo umýt.
"Pane Manabu, váza pana Naokiho kterou dostal od slečny Cukiko se rozbila."
"Tahle váza?"zabrblal jsem a prohlédl si ji. Ta váza kterou držel byla od jedné jeho bývalé přítelkyně se kterou se rozešel. "Nevadí."oznámil jsem mu a šel se porozhlédnout po horním patru. V Naokiho pokoji bylo uklizeno, taktéž v koupelně a pracovně. Jediný místo co bylo trochu v nepořádku, byla šatna. Tedy, dalo by se říct, že jen jeden roh šatny byl tak trochu pomuchlaný. Přešel jsem k onomu rohu a začal ho poupravovat. Když jsem zvedl jedno triko, které měl pan Naoki s ramínkem sundané na zemi zahlédl jsem tam Rikovo peněženko s doklady. Peněženku jsem zvedl z podlahy, strčil si ji do kapsy a odešel dolů. Už mi ani nepřipadal ten pomuchlanej roh oné šatny divnej. Už je to dýl co jsem si všiml, že pan Naoki a Riku jsou si nějak blízcí. A to dnešní chování tomu taky přispělo.
Po hodině uklízení už jsme měli hotovo. Neříkám, že by bylo vše nablýskaný tak aby se tam dalo jíst z podlahy, ale byl čisto a to bylo hlavní. Všichni už vypadali zdrceně a tak jsem je poslal spát.
To, že pan Naoki ještě nepřišel, mi došlo až teď. Co nejklidněji to bylo možný, jsem si vzal mobil a vytočil právě pana Naokiho číslo.
"Crrrr….."zabručel mu mobil z vedlejší místnosti.
"No jo…."povzdechl jsem si, vzal si klíčky od černého audi a vydal se do města hledat pana Naokiho.

Hideki
"Mitsu, tak kam půjdeme dneska?"otázal jsem se svého přítele. Ano, ano. Já a Mitsu jsme se dali oficiálně dohromady.
"K tobě."usmál se na mě a stiskl mi mou hýždi. To mě neobyčejně vzrušilo.
"Dobře."usmál jsem se na něj a odbočil doprava.
"Víš, že ti ta nová košile sluší…."usmál se na mě a přehoupl se mi skoro až na klín a políbil mě.
"Mitsu…., nic nevidím…"usmál jsem se na něj, zpomalil a začal se s ním líbat.
"Vidět nepotřebuješ."zasmál se a znovu mě políbil.
"Ale potřebuju."vrátil jsem mu polibek a jemně ho od sebe odsunul.
V tu chvíli mi vběhla nějaká postava do cesty. Rychle jsem šlápl na brzdu, ale na to aby se auto vyvarovalo nárazu, už zabránit nešlo.

Dodatek autora:: 

Tak jo lidičky...nějak jsem zepoměla přidat další díleček.....vynahradím to ještě teno týden a to příspěvkem....dílem č. 16 XD.....dilek bych chtela venovat evusce protoze to byla ona kdo mi to po ty dlouhy dobe pripomenul Smile

4.884615
Průměr: 4.9 (26 hlasů)