Práce ve vilce 13.díl

Riku
Vyběhl jsem z pokoje a rovnou zamířil ke vchodovým dveřím. U vchodových dveří jsem potkal Manabiho a ten mi zavolal šoféra. Ani jsem mu nemusel říkat adresu a už se rozjel k Aka-neko. Netrvalo dlouho a dorazili, jsem před onen bar. S úšklebkem od šoféra, kterým mě pohostil jsem vešel do baru. Po mém příchodu se mi vrhl přiopilí Ikuta kolem krku a nehodlal mě pustit.
"Ahoj Riku, už jsem myslel že nepříííííííídeš."
"To bych vám neudělal….."zabručel jsem a sundal Ikutovi ruce.
"Ty seš ale…."našpulil rty a otočil se k jednomu stolu. "Na co tak koukáte…"řekl k jejich stolu mírně naštvaně. Hosté se jenom zasmáli a dál si nás nevšímali. Využil jsem toho, že už mě Ikuta nesvíral a vydal jsem se do šaten, kde jsem se převlíkl do pracovního. Když jsem vycházel z šatný narazil jsem do Minha.
"Promiň."omluvil jsem se mu a chystal se ho obejít.
"To je v pořádku."usmál se na mě a udělal ke mně krok. Já instinktivně couvl. Nestačil jsem ani nic říct, a už se mi Minho smál.
"Já tě nechci kousnout…."smál se dál. "Jen jsem si přišel pro novou košili, hosti mi tuhle omylem polili."uklidnil se a naznačil že by rád prošel.
"Oh…"teprve teď jsem si všiml, že ji má opravdu politou. Taktně jsem tedy uhnul a nechal ho projít ke svý skřínce. Bez toho aniž bych už cokoliv řekl, jsem odešel.
Celý večer proběhl dosti zábavně. Teď když tady byl Mihiru tak se člověk víc nasmál. Nejen díky jeho vtipům, ale taky chování. Bylo mi překvapením, když se o půlnoci ztmavila světla a uprostřed sálu se rozsvítili reflektory na Mihira.
To co mě dorazilo, bylo to, že začal tancovat do rytmu písně a upoutal tak na sebe pozornost celého sálu.
"Tohle je tady normální."řekl mi Kimi, když kolem mě procházel s tácem s pitím. Do tý doby než se vrátil Kimi jsem hleděl na Mihira a jeho pohyby.
"Hele Kimi, zítra nemůžu přijít."oznámil jsem to Kimimu jako hotovou věc.
"Proč? Vždyť víš, že je tu v sobotu největší nával."otázal se nechápavě a trochu naštvaně.
"Ve vilce se pořádá párty a já tam musím být."povzdechl jsem si.
"To, ale jenom tak nepůjde."přišel k nám Ikuta se zamračeným pohledem.
"Měl si nám to říct dřív."přidal se Kimi.
"Ale já to dřív nevěděl."postěžoval jsem si. Oba se na mě podívali tak, jako kdyby mi nevěřili.
"No dobře, už to vím asi týden, ale …."
"Žádný ale Riku. Je mi jasný, že si to neudělal schválně, ale tady sou taky nějaký pravidla."
"Byla by tu možnost…"připletl se do rozhovoru Mihiru. Všichni tři jsme na něj ihned pohlédli.
"A jaká, o žádný nevím."pozvedl Kimi obočím.
"Že by za sebe sehnal náhradu."
"Ná….náhradu…."zakoktal jsem se.
"Jo, to by šlo, kdyby s tím měl někdy zkušenost a byl by to kluk."přitakali Ikuta a Kimi společně.
"Kluk, zkušenost………hmmm….."ať jsem přemýšlel sebevíc tak mě napadal pouze jediný člověk. "Někoho takovýho bych měl….."zamumlal jsem a povzdechl jsem si.
"Tak to je skvělí."usmál se na mě Mihiru.
"Nic neslibuju, ale snad příjde."
"Dobře."usmáli se a pustili se zpět do práce.
Celý večer uběhl dosti rychle. Ani jsem se nenadál a už jsem byl na cestě domů. Autobus mi ujela a tak jsem se rozhodl jít pěšky. Je možný že by mě někdo mohl okrást, ale to jsem neřešil. Přeci nejsem nějaká slečinka.
Cestou domů jsem se ještě stavil u dveří onoho kluka, který mě zítra bude zastupovat v Aka-neko.
"Ding, dong." Zazvonil jsem na zvonek a čekal, až mi někdo otevře.
"Ahoj Riku. Co potřebuješ?"rozcuchala mi mamka Sasakiho vlasy a usmála se na mě.
"Je doma Sasaki?"
"Je ve svým pokoji."pustila mě dál a odešla s úsměvem do kuchyně. Já prošel jejich bytem a dostal jsem se až k Sasakimu do pokoje.
"Sasaki…."nakoukl jsem dovnitř a všiml jsem si ho, jak sedí u počítače se sluchátky v uších a hraje nějakou střílečku. Na nic jsem nečekal, připlížil jsem se k němu a šáhl mu prudce na rameno. Jeho vyskočení, zaječení a spadnutí ze židle mě dostalo do kolen.
"Co to děláš!"vyjel na mě naštvaně.
" Sa…. haaaaahahah….."pokoušel jsem se ho pozdravit, ale ten smích jsem nedokázal zastavit. Jeho uražený pohled stál za to, stejně jako ten pád.
Trvalo dlouho, než jsem se uklidnil a mohl s ním normálně navázat konverzaci.
"Proč jsem vůbec přišel…."podrbal jsem se na hlavě a rozhlížel se po jakékoliv možné únikové cestě.
"No tak, leze to z tebe jako z chlupaté deky."naklonil hlavu a vložil si do pusy brambůrky, který jsme mezitím stačili rozbalit.
"No, víš jak jsem ti říkal, že zítra je ta oslava….."začal jsem.
"No?"nechápavě na mě hleděl.
"A….víš jak mám ještě jednu práci….."
"No tak už se vyžvejkni."povzdechl si a upil ze svý sklenky.
"Potřebuju, abys za mě zítra zaskočil v Aka-ne!"zapískl jsem se zavřenými oči.
Jen co jsem to dořekl vyprskl na mě pití, co právě měl v puse a rozdýchával to.
"To si…..děláš srandu…."řekl mi celý rudý.
"Ne…."udělal jsem na něj psí oči a čekal, co na to řekne.
"Ty chceš abych tam šel za tebe pracovat."řekl docela klidným hlasem, až mě to vylekalo.
"Jo…"přitakal jsem.
"Dobře půjdu tam za tebe,….."rozzářili se mi oči štěstím. "Ale….."
"Ale…"zopakoval jsem to.
"Vyfotíš mi Inariho v tom co bude mít na sobě."usmál se perverzně.
"Pro tebe všechno."vypískl jsem a skočil mu kolem krku.
"Dobře, dobře nepřeháněj to s tou vděčností a raději se běž prospat, zítra tě čeká namáhavý den.."zasmál se Sasaki.
"Jo, jo mami."usmál jsem se na něj, ještě jednou mu poděkoval a odešel domů.

Naoki
Druhý den ráno jsem se vzbudil, když už byl celý dům na nohou. Rikiho jsem viděl z okna u bazénu, jak připravuje potřebný stolky a Manabiho přesně na druhý straně bazénu jak s někým telefonuje. Líně jsem se protáhl a pouze v kalhotech se vydal do kuchyně, kde jsem snědl připravenou snídani a vypil šálek kávy.
"Dobré ráno pane Naoki."poklonil se přede mnou Manabu. Já pouze pokýval hlavou a hledal svého malého králíčka.
Jen co jsem ho zahlídl, jak nese pečlivě urovnaný ubrusy na stolky, pousmál jsem se a zvedl se od stolu.
"Íkkk…."zakopl o kabel od luxu, kterým právě vysávala Mayu a poroučel si to k zemi. Já byl však rychlejší a pohotově ho chytl do své náruče.
"Co tady předvádíš za spartakiádu."zašeptal jsem mu do ucha a víc jsem ho sevřel.
"Áááá, Naoki co tady děláš."vypískl celý červený.
"Zachraňuju tě, má spanilá princezno."zasmál jsem se a foukl mu na ouško.
"Nao…."rozechvěl se blahem a nebejt mě tak pustí ony ubrusy na zem.
"Copak."usmál jsem se.
"Pust."vytrhl se mi z náručí a odběhl celý červený ke stolkům. Nad jeho chováním jsem se musel pousmát.
"Pane Naoki…"uslyšel jsem za sebou hlas Manaba. S nechutí jsem se otočil a vyslechl si, co musím zařídit ještě před tím, než přijedou hosté.

Riku
Hned co jsem se probudil, na mě zazvonil Manabu s tím, už musím jet. Tak jsem se bez snídaně vydal společně s Manabem do vilky a začal pracovat.
Zrovna, když jsem šel s ubrusy ke stolky, tak jsem zakopl o nějakej kabel a málem sletěl společně s těmi nádhernými ubrusy na zem. Nestalo se tomu tak díky mému princi na bílém koni.
Jen co mi zafoukal do ucha, nevydržel jsem to a tiše jsem vzdychl. Bylo mi jasné, že mě určitě slyšel, ale tomu se zabránit nedalo.
"Pust…"vytrhl jsem se mu a odběhl ke stolkům, který čekali právě na ty ubrusy. Rozklepanýma rukama jsem tedy připravil všechny stolky a poté šel dekorovat i zbytek vily. Naokiho jsem poté nepotkal.
…………….
Čas plynul a všechna práce už byla hotová. Vyřízeně jsem se svalil na pohovku a rozdýchával tu únavu.
"Riku, co tady děláš? Mazej se převlíct, za chvíli přijedou první hosté!"vletěl do obýváku Manabu a popostrčil mě k Naokimu do koupelny. S povzdechem jsem ze sebe začal sundávat věci a převlíkat se do těch, co mi připravil Naoki.
První co jsem si oblíkl, byly černé kalhoty od sáčka. Poté jsem si sundal svoje tričko, ve kterým jsem přijel a oblékl si místo něj fialkovou košili, na kterou jsem si dal černou vestičku s černým motýlkem.
Vypadal jsem jako ti číšníci v luxusních restauracích. Jediný co to kazilo, byl fakt, že jsem si zapomněl svoje čočky a tak jsem musel jít ve svých brýlích.
Po převlíknutí jsem složil všechny svoje věci a uklidil je do jedné prázdné skřínky. Poté jsem se prohlídl v zrcadle, urovnal si vlasy a sešel dolů do obýváku.
"Sluší…."prohlásil přede mnou Inari a usmíval se na mě.
"To říkáš jen tak."začervenal jsem se a prohlédl si jeho. Vypadal podobně jako já jenom s tím rozdílem, že měl místo motýlka kravatu a místo fialové košile modrou.
"Ale ne….."usmál se na mě a společně se mnou se vydal za zbytkem personálu. Všichni jsme se sešli v kuchyni začali poslouchat, kdo co bude dělat. Samozřejmě já, Inari a Mayu jsme dělali číšníky. Kushina mezitím dělala různé zákusky, které už se snědli. Zbytek se staral o opité hosty a o to, aby třeba na záchodech nechyběl toaletní papír. Manabu, ten nad námi držel dohled. Měl tu nejobtížnější práci, protože musel dávat věčně pozor, jestli běží vše tak jak má.
Mezitím, co nikdo nedával pozor jsem nenápadně vytáhl mobil a splnil to, co jsem Sasakimu slíbil.
"Cink…"rozezvonilo se domem a ohlašovalo to první hosty. U dveří už stál jeden z mích spolupracovníků a otevíral hostům dveře. Toho chlápka jsem ještě neznal. Nejspíš to bude tím, že jsem ho tu ještě nepotkal. Prý pracuje povětšinou venku a já jsem vlastně furt uvnitř.
Popadl jsem jeden tác s pitím a šupajdil jim nabídnout. Samozřejmě si vzali a začali prohledávat Naokiho dům. Hned po těchto hostech, začali dovnitř vstupovat další a další a začali zaplňovat obývák i místo kolem bazénu.
Přibližně uprostřed toho dění se dostavil pán domu. Sám úžasný Naoki. Přišel v nádherném obleku s vlasy sčesanými dozadu. Jen některé pramínky měl ledabyle spadající do obličeje. Jen co vešel náš pan úžasný, všichni se na něj pohlédli. Muži s obdivem a ženy s touhou.
Jen co přišel, zapojil se do konverzace s celým sálem. Procházel lidmi, zdravil je a povídal si s nimi o všem možným. Když procházel kolem mě, vzal si jednu sklenku z podnosu a pohostil mě jedním z jeho sexy pohledů.
"Za hodinu u mě v šatně."zašeptal mi do ucha a šel dál za hosty. Celý červený jsem málem pustil tác a rozeběhl se na domluvené místo. Naštěstí jsem se ovládl a s úsměvem hostil hosty.
Každá ubíhající minutka se mi zdála jako hodina. Nevím proč, ale těšil jsem se, až budeme s Nakoim o samotě. Nevím, jestli to byl jeho záměr už od začátku, ale i tak mi to je jedno.
"Inari….na chvilku si odskočím."zašeptal jsem směrem k Inarimu. Inari jemně kývl a pomohl mi dostat se nepozorovaně pryč.
"Naoki…."zašeptal jsem do místnosti a hodlal rozsvítit. Něčí ruka mě však zarazila, popohnala mě do místnosti a přivřela za námi dveře.
"Kdo…."zašeptal jsem bojácně.
"Nemusíš se bát miláčku."zaslechl jsem před sebou pobavený Naokiho hlas a ucítil jeho silné paže na svém trupu.
"Tak mě nemáš lekat."obořil jsem se a našpulil rty.
"Tak mě nemáš svádět."zasmál se a zabořil svou hlavu do mích vlasů. Už jsem si pomalinku začínal zvykat na tu tmu a rozeznával Naokiho pohyby.
"Kdo říká, že tě svádím?"zavrtěl jsem se celý červený. ´Aspoň že tady je taková tma.´pomyslel jsem si hned na to.
"Já."přisál se mi nečekaně na rty a svým jazykem mi do nich vplul. Nečekal jsem na nic a v mžiku oka jsem se k němu přidal a sváděl s ním hru o nadvládu. On byl přeci jenom odvážnější a zkušenější a tak měl na vrch on. Jen co se malinko odtáhl, zavzdychal jsem a snažil se popadnout dech. Toto odloučení netrvalo dlouho. Krátce na to se Naoki znovu přisál na mé rty a mě společně s tím mě začal posouvat někam do koutu místnosti. Jen, co jsem narazil na zeď, sesunul jsem se společně s Naokim po ní na zem.
"Nao…neměli bychom…."zavzdychal jsem a obtočil mu své ruce kolem krku.
"Copak Riku."políbil mě na oko a pohlédl na mě zastřenýma očima.
"No, to….já to tady nechci……"vydoloval jsem ze sebe celý červený.
"A kde to chceš…"usmál se Naoki a přitáhl si mě za pas k sobě do náruče.
"No já to ještě nechci…."drmolil jsem.
"Proč?"řekl zklamaně Naoki.
"Protože….., teď si připadám jako d***a."řekl jsem potichu se zklamaným podtónem.
"Riku, nikdy jsem si nic takovýho nemyslel!"odpověděl mi rázně.
"Uhmmm…."zmlkl jsem a nechal stéct neposednou slzu.
"No tak Riku, neplač."objal mě Noaki a chlácholil mě ve své náruči.
"To jsou slzy šťestí….."zabrblal jsem a letmě políbil Noakiho.
"Jo tak ty takhle…."usmál se Naoki a stáhl si mě pod sebe a začal mě polibky mučit.
"Naoki, přestaň, to lechtá."zasmál jsem se jen, co mě políbil na krku. Naokiho to stejně neodradilo a políbil mě znovu.
"No tak, už tě určitě hledají…"zasmál jsem se a rozcuchal Naokimu jeho vlasy.
"Tak ať si mě hledají. Je mi to jedno pokavaď mám tady tebe."uculil se na mě, zvedl mě do náručí a odnesl si mě do pokoje.
"Naoki, kam to jdeme?"otázal jsem se a zavrťěl jsem se mu v náručí.
"Uvidíš."usmál se a postavil mě nohama na zem.
"Podívej."usmál se a ukázal před nás. Před námi právě zapadalo slunce a vytvářelo nádherný červánky. Jemně jsem si položil hlavu na Naokiho rameno a nechal si obejmout svou ruku tou Naokiho.
"Nádhera."usmál jsem se a zadíval se Naokimu do očí.
"Taky si myslím."řekl a něžně mě políbil. "Tak půjdeme….."usmál se a poté společně se mnou vyšel ven z pokoje.
"Naoki, Naoki kde si byl…."objevila se před námi jedna žena zrovna ve chvíli, kdy jsme scházeli dolů do kuchyně. Bylo štěstí, že jí unikl můj žárlivý pohled.
"To by tě zajímalo, Piko."usmál se na ní Naoki a prošel kolem ní.
"No tak Naoki, proč jsi tak chladnej….."zavrněla mu do ucha a obmotala mu své úzké ruce kolem krku. V tu chvíli jsem myslel, že ji něčím přetáhnu.
"Piko, nech toho! Už spolu dávno nejsme!"řekl naštvaně Naoki a zavadil o mě omluvným pohledem.

Naoki
"Piko, nech toho! Už spolu dávno nejsme!"řekl jsem naštvaně a zavadil o jsem o Rika omluvným pohledem.
"Já bych to chtěla dát znovu dohromady….."políbila mě na šíji a zamrmlala.
"Ale já nechci! Našel jsem si někoho, koho opravdu miluju!"
"Kdo je ta čubka! Nikdo nebude šahat na otce mého Mattyho."řekla a přejela si po svým břichu dlaní.
"Ma…Mathino?"ozval se za námi zlomený hlas Rikiho.
"Našeho dítěte."prohlásila s úsměvem Piko a objala mě vítězně kolem pasu.