Pomsta I.

Byl chladný podzimní večer a před točitými dveřmi luxusního konožského hotelu, jehož ostrá světla pronikala houstnoucí tmou, stála středně vysoká mladá dívka. Srdce jí bušilo, nohy měla vratké a po zádech jí stékal proužek studeného potu. Hlava jí bolela od sponek, které držely její neposedné tmavě fialové vlasy ve složitém účesu, a roztřesenou rukou si k tělu tiskla nepromokavý plášť. Ledový vítr do ní narážel, ale ani tak se nedokázala zbavit strnulosti, která se jí zmocnila.
V tu chvíli za ní zastavilo žluté taxi, ke kterému se okamžitě nahrnula spousta portýrů. Každý z nich byl postupně ověšen několika kufry a balíčky nejrůznějších velikostí a jí došlo, že buď bude muset vejít do haly za skleněnými dveřmi, nebo se uhnout. Zhluboka se nadechla, a i když se jí to z duše příčilo, silně zatlačila do otočných dveří a vstoupila do vyhřáté recepce.

Hned si ho všimla. Nešlo ho přehlédnout-to by dokázal snad jenom slepý. Stál zády k ní a s někým mluvil, takže jí hned neviděl. Byla za to vděčná, mohla se alespoň trochu vzpamatovat a uklidnit. A hlavně si ho mohla nepozorovaně prohlédnout. Ruce měl zastrčené v kapsách, takže se mu látka perfektně střižených kalhot napínala kolem zadku a dávala tak tušit jeho vypracovanou postavu spíš atleta, než špičkového obchodního magnáta s milionovým jměním. Magnáta s pověstí nejchladnokrevnějšího obchodníka v Listové. Sasuke Uchiha do jejího života vstoupil teprve před několika týdny, kdy ho potkala v domě svého otce. Rodiče nenavštěvovala často, pokud jí o to nepožádala matka.
Tentokrát ale přímo prosila o pomoc. Sasuke byl jedním z obchodníků, kteří se poslední dobou účastnili jednání s jejím otcem. Hinata trávila v domě veškerý svůj čas a mezitím zjišťovala, že se v myšlenkách čím dál tím víc zabývá tímto charizmatickým mužem. Nevěřila tomu, že by její sympatie mohly být opětovány, ale pozvání na dnešní schůzku jí o tom přesvědčilo.

Stiskla rty. Pozvání, které se někdo rozhodl zneužít pro své účely.
Nasucho polkla. Utéct nemohla, to věděla s děsivou jistotou. Ale copak se jí může podařit oklamat ho? Skoro si přála, aby její lest prohlédl. Inteligentní na to byl dost. Na tom ale nezáleželo, protože on o ničem nevěděl, zatímco ona… Nedokázala tu větu dokončit. Zase se jí udělalo špatně a tak na okamžik zavřela oči. Ze všeho nejvíc toužila se otočit na podpatku a utéct, ale nemohla. Nechtěla ani pomyslet, co by se pak stalo a její matkou. Neměla na výběr.
"Hinato?" Uslyšela vedle sebe hluboký sametový hlas. Polekaně otevřela oči. Jak jen mohla přeslechnout, že se k ní blíží? Napomínala se v duchu a zadívala se na muže před sebou.
"Omlouvám se Sasuke. Doufám, že nečekáš dlouho." Pípla tiše a upřela na něj svá smutná levandulová kukadla.
"Pár minut mi nevadí. Čekal jsem už mnohem déle." Pokrčil Uchiha ledabyle rameny a pomalu po ní přejel pohledem od hlavy až k patě. Hinatě bylo jasné, že je to lež. Někoho jako je on, by nenechala čekat žádná žena. Zatímco on si jí pátravě prohlížel, ona nedokázala odtrhnout zrak od těch jeho uhrančivých černých očí. Cítila, jak ztrácí vládu nad svým tělem a jak jí v žilách zběsile tepe krev. Znala ten pocit až moc dobře už od doby, co ho poprvé spatřila. Od doby, kdy ještě netušila nic o zákeřném plánu svého otce a nemusela v něm hrát tuhle roli. Kdy ještě Sasukeho vnímala jako muže, ne jako někoho, koho má zradit, zničit… připravit o veškerý majetek.
Koho má svést.

Tak ráda by tuhle večeři považovala za obyčejnou, ale moc dobře věděla, že po dnešku už Sasukeho nikdy neuvidí. Do srdce se jí vkradla bolestná prázdnota.
"Půjdeme? Jídlo už je připravené…" Zeptal se mile černovlásek a nebýt toho lehkého úsměvu, myslela by si Hinata, že snad v jeho pohledu zahlédla záblesk podezření.
"Jistě." Přikývla skoro neznatelně dívka a stuhlýma nohama zamířila spolu se svým společníkem k místnosti na opačném konci. Připadala si jako by kráčela na popravu. V kapse jí tížil klíč od pokoje, který jí otec předem zamluvil a kde se mělo odehrát svedení milionáře. Dokonce se tu někde skrýval i jeho člověk, který měl kontrolovat, zda vše probíhá tak, jak má. Hinata se zastavila před masivními dřevěnými dveřmi jídelny, ale jakmile na svých ramenou ucítila Sasukeho prsty, poplašeně sebou trhla. Najednou jí došlo, že pod kabátem nemá nic, než krajkový hadřík, kterému se jen sotva dalo říkat šaty. Koupil jí je otec, přesně k této zvláštní příležitosti. Když jí Sasuke pomáhal ze svrchníku, málem se mu začal bránit. Zachvátila jí panika. Nechtěla vidět, jak se bude tvářit, až jí v tomhle uvidí.

Měla na sobě jen něco jako spodničku. Víc už toho viděl i na barové tanečnici. K její světlé pleti se to oblečení vůbec nehodilo. Dlouhé vlasy měla vyčesané nahoru a on se musel hodně ovládat, aby jí je nerozpustil. V duchu však rozmrzele zaklel, když si uvědomil, že i v těch nejlacinějších šatech ho dokáže zbavit smyslů. Cítil, jak v něm narůstá vzrušení, ale zároveň i znechucení. Ze začátku, ještě než zjistil, co se kolem něj děje, si na chvíli myslel, že… To ale nebyla pravda.
Když jí poprvé uviděl, probudilo se v něm cosi hluboko ukrytého, cosi neznámého. Po dlouhé době ho něco dokázalo vytrhnout z každodenní letargie, do které upadal.

Tehdy mu věnovala roztomile plachý pohled a pak se na něj usmála. Na úsměvy žen byl zvyklý. Obvykle se v nich zračila vypočítavost a touha po moci, ale u ní to bylo něco jiného, něco nevinně ženského. Jako by jí snad zaskočila vlastní reakce. Poznal však, že i ona cítí jejich vzájemnou přitažlivost.
Nemohl si nevšimnout těch obdivných pohledů, kterých se jí dostávalo. Ladné křivky jejích boků stejně jako vyzývavý cár hedvábí přitahovaly i jeho zrak. Ani se nesnažila své úmysly skrýt, A to si myslel, že ona bude jiná než ty ostatní. Byla to jen mizerná herečka, ale přesto se jí málem podařilo napálit ho a dostat se mu pod kůži. Dokázal řídit všechny své pobočky s neuvěřitelnou přesností a jeho bezchybné vedení vyvolávalo strach a respekt u všech jeho konkurentů. A to byla schopnost, kterou nemohla zničit ani Hinata s celou svojí povedenou rodinou, ani teď, když už si mysleli, že ho mají v hrsti. Hlupáci.
Teď se ale musel zaměřit na fakta.

Hinata sem přišla, aby ho dostala do postele, svedla ho a odlákala tak jeho pozornost.
"Taková nanicovatá finta…" Ušklíbl se Uchiha v duchu. Když jí sundával kabát, nahmatal dokonce klíč. Že by od nějakého z hotelových pokojů? Při té představě se otřásl odporem. Pak si ale připomněl, že tohle je hra pro dva-taky jí chtěl svést. Bral to jako rozptýlení, válečnou kořist. Protože tohle byla válka. Od chvíle, kdy náhodou přišel na to, co se chystá, pobaveně sledoval, jak mu jí servírují, jako nějakou delikatese a on se rozhodl okusit, co mu nabízejí. Došli ke stolu. Hinata ho obešla a otočila se k němu s výrazem nepochopitelné, až neuvěřitelné nervozity. Kdyby mohl, nevěřícně by zavrtěl hlavou.

"Sakra, ta je ale dobrá. Někoho tak podlého jsem ještě nepotkal." Zamumlal se pro sebe Sasuke, i když navenek na sobě nedával nic znát a pokoušel se ignorovat pálivé vzrušení ve svém klíně. Nebylo kam spěchat. Věděl, že ten žár ještě dnes uhasí a konečně se osvobodil od té nenasytné touhy, která mu nedávala spát. Brzy jí ukáže, jak moc s ve svých intrikách s otcem přepočítali. Pak se bude moct celé její rodině pomstít. Po dnešní noci už na něj Hinata nikdy…nikdy nezapomene, natož, aby mu znovu chtěla zkřížit cestu.