Odvrácená strana tváře 04 Mám tě rád

To bylo páteční ráno, kdy bylo všude ticho. V JongHyunově pokoji bylo ticho. Na chodbách bylo ticho. V celém hotelu bylo ticho. V šest ráno ještě všichni spali. V šest ráno, kdy Minho a JongHyun byli ve svém snovém pohádkovém světě. Ovšem zákon schválnosti byl mrcha jako hluk, ozývající se z vedlejšího pokoje. Hlasité výkřiky, steny a prosby mohl slyšet kdokoliv. Znělo to jako kočičí ječení a bohužel dolehlo až k JongHyunovým uším. Ten se nesouhlasně zavrtěl nad těmi zvuky a párkrát otočil na druhý bok. Ještě ospalý si na hlavu přiložil polštář, aby nemusel nic slyšet, ale hekání a těžké bušení do zdi přesáhlo hranici jeho trpělivosti.
Ve vzteku se posadil. Zaskřípal zuby, když slyšel tlumené "Hyung! Ah, více! a pak hlasitější "Ano tam! Ah ... hyung!"
Pokoj vedle něj sdílel Onew hyung a Key a ti pár měsíců spolu spali. JongHyun nic proti OnKey páru neměl, jenomže ten šílený hluk, co při milování dělali ho zatraceně štval. Bylo to jako být na koncertě Hammerfall přímo u reproduktorů. Vždycky mu ten jejich rámus rval uši. Myslel si, jestli to Key dělál schválně nebo to jen jejich lídr byl prostě v posteli bůh. Nechtěl věřit ani jednomu. Jistý si byl ovšem tím, že to nebylo normální. Ale zdaleko to nebylo nic ve srovnání s tím, co Taemin vyváděl s Minhem. V OnKey případě to chtěli a byli nadržení oba partneři, kdežto na druhé straně to byl jen Taemin.
JongHyun vypustil jakýsi ztrápený povzdech, než mu na spánku začala bubnovat žíla z rozčilení. Keyův jekavý hlas nabral hlasitosti a bušení do zdi bylo tak silné, že obraz na ní pověšený se začal nebezpečně kývat. To byla poslední kapka.

"Yah! Kim Kibum! Přestaň řvát, krucinál! Chci spát!" zavrčel JongHyun a naštvaně hodil polštář proti zdi. Hned si však zakryl ústa rukou, pomalu snižujíc zrak na osobu vedle sebe. Minho stále spal jako andílek, stočený do klubíčka pod tenkými vrstvami přikrývek. Vypadal tak klidně a spokojeně. JongHyun si úlevou oddechl. Jeho dongsaeng měl po dlouhé době zase jednou klidné spaní. Neklidné noci plné hrůz a nářků se však mohly kdykoliv objevit. JongHyun doufal, že se ty noční můry už nikdy nevrátí.

"Hyung ...! Ah!" Následovalo ještě pár nesrozumitelných vět, u kterých byl JongHyun rád, že jim nerozuměl, než byl konečně klid. Zlostí vstal z postele, pořád s očima zalepenýma a vzal polštář ze země. Ještě spravil pokřivený obraz, divil se, že ho narovnal dobře a vrátil se zpátky do postele. Zavrněl z tepla, které objalo celé jeho tělo a otočil se na druhý bok, aby mohl být k Minhovi čelem. Chlapec měl hlavu skrytou pod přikrývkami jako vždycky a JongHyun, než usnul pohladil ty krásné husté kadeře svého nejlepšího přítele. Přítele, kterého miloval nade vše.

~

Minho se převalil v posteli. Ruka automaticky tápala k vedlejší straně, aby nakonec našla prázdno. Minho párkrát zamrkal a podíval se vedle sebe. Pak na hodiny na stolku u postele a pak zase zpátky. Bylo půl deváté a JongHyun v posteli nebyl.
Chlapec se pomalu posadil a s tichým zavrněním si protáhl unavené kosti. Malý úsměv mu přeběhl po tváři. Venku svítilo sluníčko a on se konečně vyspal dobře.
Vstal, aby plně odestřel tmavé závěsy a na chvíli zavřel oči, nechávajíc se laskat příjemným slunečním svitem. Takové probuzení byl pro něj jako balzám na duši. Musí JongHyunovi poděkovat. Za všechno. Starostlivost a péče, se kterou se mu jeho hyung věnoval bylo přesně to, co potřeboval. JongHyun možná byl malý vzrůstem, ale měl opravdu velké srdce.
Minho se ještě pro sebe usmál, když slyšel zvuk puštěné vody.
JongHyun hyung je v koupelně Napadlo ho a šel si chystat věci. Key umma trval na tom, že by měli snídat všichni spolu. Cestou k šatníku minul velké zrcadlo, pověšené na zdi. Minho se zastavil a pohlédl na svůj odraz. Říká se, že zrcadlo je odrazem do duše, ale jediné co v něm viděl byl člověk se škrábanci, jizvami a modřinami.
Jemně si pohladil břicho a očima putoval od pasu až ke krku. Pánevní kosti byly vystouplé stejně tak jako žebra. Pohledem padl zpět na své břicho. Všechno, co našel byla jen jeho pomalu mizející valcha, na kterou byl vždycky tak pyšný. Teď si však připadal jako struhadlo. Sex s Taeminem se na něm pěkně podepsal. Byl plochý jako deska. Ne- li hůř než sám jejich maknae.

"Ale, podívejme, kdo se nám konečně probudil~ " zašvitořil jemný hlas někde blízko něj. Minho vydešeně poskočil a otočil se. JongHyun, stále mokrý s ručníkem na hlavě v mžiku přiběhl ke svému dongsaeng a s úsměvem pozdravil. Minho taktéž popřál dobré ráno, přičemž neodtrhl pohled od zrcadla. JongHyun jen nad tím pozvedl obočí. Ten kluk se musel uvnitř určitě hodně trápit.

"No, koukej jak jsi hubený, měl bys přibrat," naklonil se k němu a se smíchem ho poplácal po břiše. "Tvoje valcha přímo volá o pomoc," dodal ještě a uličnicky na něj vyplázl jazyk.

"Hyung, to není vůbec vtipné." Minho trucovitě našpulil rty, ale musel souhlasit. Zrovna teď měl nejhezčí tělo JongHyun, zatímco on vypadal jako přejetý buldozerem. Vzdychl a šel rychle do koupelny. Key umma nejspíš bude netrpělivý a se snídaní nebude čekat dlouho. JongHyun se s úsměvem začal oblékat. Odpoledne vezme Minha do tělocvičny, aby přišel na jiné myšlenky a nabral zpátky to, co mu Taemin neprávem vzal.

~

"Hyung, jsem hotový. Můžeme jít," informoval Minho svého přítele po půlhodině. JongHyun přikývl a vstal z postele, na které celou dobu seděl. Minho vyšel z pokoje první s JongHyunem v těsném závěsu. Ten měl co dělat, aby zabránil myšlenkám, týrající mu hlavu. Napadaly ho šílené věci a to díky takovým banalitám jako například byly úzké bílé kalhoty, co měl chlapec na sobě. JongHyunovy oči doslova hypnotizovaly ten úžasný zadeček před sebou a vypadaly, jako by se snažily nahlédnout skrze tu tenkou látku. Divoké myšlenky vířily v JongHyunově hlavě jako tajfun a s přehledem se zmocňovaly jeho vůle.

Musí být opravdu těsný Přemýšlel a kousl se do rtu. On se Taeminovi vážně nedivil, že měl slabost pro tohle božské stvoření. V jeho blízkosti by byla nadržená kterákoliv osoba. Všiml si toho už předtím. Ti muži v hotelové restauraci měli velké potíže zakrýt své boule v kalhotách, když Minho jen olízl lžičku od zmrzliny. Kdo by řekl, že někdo při tom dokáže vypadat tak eroticky. JongHyun měl sice vůli, aby takovým tělesným reakcím u sebe zabránil, ale i on měl svůj limit. I když někdy by se tomu rád podvolil.
Minho vešel do restaurace s JongHyunem, který upíral pohled na ty dvě malé kulaté věci před sebou. Chlapec si toho naštěstí nemohl všimnout, jelikož hyung byl za ním. Od stolu už na ně mával Key se zářivým úsměvem, což bylo vzácné. Po ránu se zřídka takhle usmíval. Ale Minho si už díky kruhám, které měl jejich lídr pod očima domyslel. A JongHyun to věděl.

"Dobré ráno, dítě," vypískl Key šťastně a políbil Minha na líčko. Ten se však rychle odtáhl a zamumlal cosi jako "bré ráno, Key umma" a sedl si. JongHyun si povzdechl. Dongsaeng ještě nedokázal snést cizí doteky. Key cizí samozřejmě nebyl, ale Minho to ze sebe ještě všechno nevstřebal. Nenechal na sebe nikoho sáhnout. JongHyun byl vyjímka, k jeho skrytému potěšení, ale stále si nedovolil víc, než obejmutí. Zatím. Minho ještě nebyl připravený.

"Jak ses vyspal?" zeptal se Key už klidně a poněkud sklesle. Mladší nikdy předtím ranní pusu neodmítnul. Bylo to divné.

"Dobře. A co ty?" vzhlédl od snídaně. Neměl moc hlad, ale ostatní by ho zabili, kdyby to nesnědl. Než stačil Key odpovědět, JongHyun ho s mírným uchechtnutím předběhl.

"Oba se vyspali moc dobře, co jsem slyšel," poznamenal a napíchl kousek slaniny na vidličku. Onew ztuhl a schoval hlavu víc do mikiny. "A že to byl ale nářez a kolikrát. Jen bych prosil, abyste si při tom vašem páření krotili pusy, to hekání musel slyšet snad celý hotel," dodal jako by mimochodem a začal kousat. "Nemohl jsem se vyspat." Žvýkal nestydatě přímo mladšímu před obličejem. Rozpaky v obličeji jejich lídra byly vidět i přes vrstvu oblečení, ale Key, místo toho aby zrudl a začal se vymlouvat prostě jen nabral trochu salátu a naložil ho na talíř.

"Pozor na jazyk, JongHyunnie," napomenul ho. "A je mi líto, ale nemůžu za to, že si chci užít výhody svýho vztahu," stiskl svému milenci stehno a pokračoval, "a to, že se tvoje sexuální aktivita zastavila už někde na začátku Replay ery opravdu není moje starost."

"Wae?" JongHyun zrudl vzteky. Key ho uměl vždycky dokonale vytočit. Normálně by se s ním začal dohadovat, ale Minhův pohled mu naznačoval, aby to nedělal. JongHyun nakonec spolkl svou pýchu a pokrčil rameny. Minho mu věnoval jemný úsměv a začal jíst. Keyova ruka ho však zarazila.

"Minnie, jsi úplně tenký," hlesl a starostlivě se na něj díval. Minho však tuhnul strachy z těch kočičích očí, které hledaly cokoliv divného na jeho těle. A našly to.
"Ty modřiny a škrábance máš z čeho? Kdo ti je udělal?" Podezřele zvedl obočí, když pohledem střelil po JongHyunovi, který se cpal jako nezřízený. Minho se mu vytrhl ze sevření a začal se svou naučenou výmluvou.

"Jen menší rány při nacvičování Lucifera. Nic to není hyung, vážně," hodil slabý úsměv a raději snědl snídani, než mohl Key něco tušit. Starší jen pozvedl obočí, ale nechal to být.

Po celou dobu byli všichni čtyři zticha. Minho se snažil zůstat klidný a urputně držel svůj zrak na talíři před sebou, jen aby se nemusel střetnout s Keyem. Ten sice jedl tiše, ale oči sledovaly jeho dongsaeng jako ostříž. Mladší jen těžce polykal sousta, když věděl, že ty kočičí oči stále sledují jeho zraněné ruce. Bylo mu to opravdu nepříjemné.

"Uf, nevím jak vy, ale já jsem naprosto plný," ozval se do ticha Onew a položil vidličku na talíř, který byl dočista prázdný. Minho byl v tu chvíli rád, když jej ty oči přestaly sledovat a obrátily se ke svému milenci. " Jdu do pokoje, moc se nepřejez, jagiya," usmál se jemně Onew a vtiskl svému příteli letmý polibek na čelo. Ten ho hravě plácl do ramene a opětoval úsměv.

"Měj se, jagiya~ " zamlaskal afektovaně JongHyun s plnou pusou a zamával, když jejich lídr odcházel. Key na něj vrhnul nenávistný pohled, ale neřekl nic. Měl práci se svým dongsaeng. Pořád nechápal, proč byl Minho tak odtažitý. Chtěl se ho zeptat, ale mladší se náhle zvedl od stolu.

"Už jdeš? Co tvá snídaně?" zeptal se Key a pozvedl obočí.

"Je snězená. Prázdný talíř, vidíš?" usmál se Minho nuceně a prstem ukázal na kompletně čistý talíř. Key si hluboce povzdechl. Chlapec měl pravdu.

"Ale ... Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit ..."

"Později Key- goon, beru Minha do tělocvičny," zarazil Keye JongHyun a rychle dokončil jídlo. I když věděl, že Key začne brzy vyvádět a stěžovat si, popadl Minha za ruku, který stále zpracovával zprávu o tělocvičně a s lehkým úklonem oba odešli do jejich pokoje.

"Ten majetnický parchant," zamumlal Key pod vousy nabručeně a dloubl do rajčete. Doufal, že se Taemin vrátí co nejdřív, aby mohl Minha vzít od toho nadrženého dinosaura. Začínal mít podezření, že JongHyun má něco společného s Minhovým fyzickým stavem.

~

Podezřelé zvuky a rámus se nesly tichou atmosférou a přinášely tak hluk do jinak klidného pokoje.

"Dámy a pánové, je to tady znovu," neodpustil si JongHyun sarkastickou poznámku a vypustil vzdušnou bublinu z úst. Vzal kostičku čokolády a strčil si ji do úst. Minho, který ležel vedle něj jen vzdychl a urval si kousek sladké pochoutky. Nechtěl to poslouchat. Nechtěl.
Ty zvuky. Zněly tak toužebně a chtěně. Přesně tak, jak si Minho vždycky přál, když měl sex s Taeminem. On vždycky křičel jen bolestí, kterou mu maknae způsoboval, nikdy to nebylo příjemné. Nikdy. I když se Minho snažil přejít ta strašlivá muka, nepovedlo se mu to.
Utřel si slzy, tvořící se mu v koutcích očí a vzal si kostičku čokolády. Oříšková. Jeho oblíbená. Hyung vybral dobře. Vždycky věděl, co mu chutná. Znal ho do puntíku. Opravdu.

Další výkřik.

"Taky tě to štve?" zeptal se starší s mírným úsklebkem. Minho přikývl a naštvaně do sebe hodil další dvě kostičky. JongHyun se zasmál.
"Jsou to čuňata. Pojď sem," pobídl ho s úsměvem. Minho pevně semknul rty a svalil se na JongHyuna. Opřel se hlavou o jeho svalnatou hruď a poslouchal tlukot jeho srdce. Bilo tak klidně, pomalu. Zavřel na okamžik oči a poslouchal.
JongHyun se odvážil chlapce dotknout. Pohladil ho po vlasech, pak sklouzl dolů, po látce jeho volného svetru. Hladil ho po zádech, pomalými, krouživými pohyby. Níž se neodvážil. I když moc chtěl. Ale ještě ne. Minho nebyl připravený.

"Hyung! Bože jo, tam! Ano~ !" Křičel hlas z druhého pokoje. JongHyun svraštil obočí. Opravdu, to museli mít sex pětkrát denně, nehledě na to, jak hlasití u toho byli. Měl s Minhem raději přespat v té tělocvičně. Ale chlapec, zdálo se, nebyl v pořádku. Tělesně. JongHyun mu musel pomáhat se strečinkem, než šli posilovat. A i to mladšímu dělalo problémy. Zjevně byl ještě slabý, protože křičel, když mu JongHyun protahoval nohy. Ačkoliv Minho nebyl vystaven jakékoliv fyzické námaze přes čtyři dny, jeho tělo se nejspíš ještě nevzpamatovalo z Taeminových akcí. JongHyun v té chvíli chtěl málem objednat letenku do Thajska a zmlátit Taemina do krve, když se mu Minho zhroutil přímo do náruče. Dělali šplh, ale chlapec náhle omdlel a kdyby JongHyun nebyl u tyče, nejspíš by spadl a rozbil si hlavu. Zřejmě se s tou tělocvičnou unáhlil. Ale on počká, dokud Minho nebude úplně zdravý.

"Panebože, jsi tak velký, Kibummie!" bylo slyšet jakési zvířecí vřeštění a JongHyun s Minhem ve stejném okamžiku nakrčili nosy a rychle si vzali kousek čokolády.

"No paráda, teď se vyměnili. Ti nadržení parchanti," ceknul skrz zuby starší z nich. Opravdu ho to štvalo. Ale vzpomněl si na jednu věc, na kterou chtěl dlouho znát odpověď. " ... což mi připomíná ... Minho, nikdy jsem neslyšel takové zvuky, když Taemin dělal ... No, ty víš co," promluvil do ticha JongHyun, nepřestávaje hladit ta dokonalá záda svého malého přítele. Chvíli bylo ticho, než Minho potichu odpověděl.

"Já ... většinou jsem měl v ... puse roubík," zahuhlal a zklamaně pohlédl na prázdný obal od čokolády. Zrovna teď ji potřeboval nejvíc.

Starší nad tím svraštil obočí. "Tak proto ... "

"Neh. Ale roubík nebyl tak hrozný, jako to ostatní potom ..." Náhle zmlkl. JongHyun málem vyhrkl "například?", ale slova se mu zadrhla v hrdle. Neměl by se ptát. Ne dokud Minho sám nebude chtít.
"On ... často mě poutal k posteli a hrál si se mnou, jako bych byl jeho panenka. Někdy mě i řezal po těle a pak na ty rány lil roztavený vosk ... Bolelo to tak moc, že jsem myslel, že umřu. A on se smál, jako by to nic nebylo ..." První kapka spadla zpod Minhových zavřených očí. Nadechl se a pokračoval.
"Nutil mě mu říkat "pane" a chtěl, abych se k němu plazil po čtyřech ... Říkal mi, že jsem dě*ka, pokaždé, když se do mě udělal. Bylo mu jedno, že krvácím, všude ... Ještě přitom do mě strkal hračky a několikrát jsem s ním měl suchý orgasmus. Bolelo to, ale on se nestaral. Bral si mě vždycky, když on chtěl. Všechno mu bylo jedno, hyung. Všechno."

Další kapka.

" A nejhorší na tom je, že byl můj první."

Další.

A další.

JongHyun si kousal rty. Byl zděšený, ale co víc, naštvaný. Hodně naštvaný. A zklamaný. Taemin ponížil Minha tím nejhorším způsobem a ještě se tím příjemně bavil. Nikdy, nikdy mu tohle neodpustí. NIKDY.

"Jestli chceš plakat, tak klidně. Víš, že jsem tu pro tebe," usmál se JongHyun a jemně dongsaeng poplácal po zádech. Minho jen zakroutil hlavou a vstal z něj. Posadil se vedle a rychle si setřel slzy hřbetem ruky.

"Nebudu brečet. Ne kvůli němu. On si to nezaslouží. Mě si nezaslouží. On si nezaslouží nikoho, hyung," pronesl Minho s pevností v hlase. "Ne dokud se nevyléčí."
V té chvíli mohl JongHyun říct, že byl na svého dongsaeng opravdu pyšný. Tak rozhodná slova chtěl slyšet. Bylo to dobré znamení. Znamení, že Minho může být v pořádku. Že BUDE v pořádku.

"To je můj dongsaeng~ ," usmál se JongHyun a s úsměvem ho štípl do tváře. Minho vykouzlil nádherný úsměv, který tak dlouho JongHyunovi chyběl. Chtěl, aby se takhle usmíval napořád.

~

"Hyung, co je?" zeptal se zcela náhle Minho a párkrát zamrkal. Hyung se už půlhodinu nehnul z místa a stále ho hypnotizoval těma svýma štěněčíma očima.

"Jsi krásný," odpověděl jednoduše JongHyun. Mohl vidět, jak chlapec zrudl. Byl roztomilý.

"A ty jsi atraktivní, sexy a mužně vypadající," zasmál se lehce.

"Fakt?" JongHyun se snažil znít překvapeně.

"Neh. Můžeš mít kohokoliv, na koho si ukážeš."

Ne, nemůžu.

"Kohokoliv."

Ne.

"Opravdu," usmál se. JongHyun jen sklopil zrak.

TEBE, nemůžu mít. Ozývalo se někde v koutku jeho hlavy.

"Hyung, je ti dobře?" zeptal se Minho a naklonil se k němu. Starostlivě se na něj podíval. Stačil jediný pohled do těch krásných očí a JongHyun věděl, že je konec. Neovládl se a zlehka se rty dotkl chlapcova krku. Hned se však odtáhl, když si uvědomil, co vlastně udělal. I když to bylo příjemné. Viděl, jak Minho na něj zírá se slzami v očích a hned začal své chyby litovat.
Ne. Minho nebyl připravený. Ještě ne.

"Mianhae, mianhae," omluvil se a zvedal se z postele. K jeho překvapení jej však chytila chlapcova tenká ručka. Minho svíral látku jeho tílka jak nejpevněji dokázal a upíral pohled dolů. JongHyun pozvedl obočí.

"Hyung, myslím ... Myslím, že polibek by mohl v pořádku," zahuhlal Minho tichounce a vzhlédl k němu. Donutil JongHyuna si sednout zpátky na postel. Ten koulel očima a zběsile mrkal. Nemohl ... Nemohl uvěřit tomu, co mu právě teď řekl. NEMOHL.

"O- opravdu?"
Chlapec přikývl. JongHyun nasucho polkl. Konečně, konečně to mohl udělat doopravdy. Nebude to jen fanservis.
Chytil chlapce za bradu a podíval se mu hluboce do očí, hledajíc jakékoliv známky pochybností. Nic nenašel.

"Kde chceš, abych tě políbil?" zeptal se. Slyšel, jak Minho těžce polkl.

"Všude, kde budeš sám chtít," zněla odpověď. Starší mohl jen slyšet ohňostroj na pozadí.

"Dobře," usmál se.

Minho pomalu zavřel oči. On věděl, kde ho hyung políbí. Věděl to.
JongHyun vzal chlapcovu tvář do dlaní a s úsměvem zašeptal pár slov, než vtiskl jemný polibek na Minhovy rty.

"Mám tě rád, Choi Minho. Mám tě opravdu moc rád," slyšel mladší tichý hlas svého přítele. Jeho srdce začalo bít šílenou rychlostí, když ho hyung políbil. To byl skutečný polibek. Polibek, který nikdy nedostal. Chtěl ještě jeden. Ještě jeden od JongHyuna.
Minho objal svého přítele kolem krku a přitáhl si ho blíž k němu, pomalu ho stahujíc sebou. Ležel, s JongHyunem nad sebou a stydlivě oplácel polibky.

Byl to víc, než jeden polibek.

Krátce nato se ode dveří ozval čísi slabý hlásek.

"Hyung, váš Taeminnie je zpátky~ " Bylo slyšet zdálky. Dovnitř vešel drobný blonďáček. "Hyung, konečně doma. Tolik se mi stýskalo. Chyběli jste mi,všichni. Mimochodem, neviděls Minha? V našem pokoji ne- "
Blonďáček s úsměvem nakoukl do místnosti, ale hned ztuhl, když si uvědomil, že hyung není v pokoji sám.
Taemin si skousl rty nad tím, co právě viděl. Tiše odešel z pokoje a jen co za sebou zavřel dveře, propadl záchvatu zuřivosti.

"JongHyun hyung ... ukradl mého Minha?" zavrčel a sevřel ruce v pěst. Pocit žárlivosti se v něm vznítil jako oheň a zcela ovládl jeho mysl.

Minho, ty zatracená dě*ko. Za tohle zaplatíš. Ty i JongHyun.

Dodatek autora:: 

Je to dlouhé. Hrozně dlouhé.
U předešlých kapitol jsem se snažila vejít do devíti tisíc písmenek, ale tady se mi to trochu vymklo kontrole ...
Jo, jednou jsem se dostala přes spisovatelský blok a už zas plodím jak zběsilá -.-

Další díl: 

Odvrácená strana tváře 05 Klid před bouří

Předešlý díl: 

Odvrácená strana tváře 03 Prosím už ne