SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Nezávazně pro osamělá srdce - 15 minut pro tebe

Skočil jsem do bazénu. Byl jsem rád, že se mi ta šipka povedla a nebyla to jako obvykle nějaká verze placáku, zanechávající rudý obtisk na břiše. Skoro jsem si roztrhl plíce, jak jsem si vychutnával to ticho pod průzračnou vodou, nechal si chlorem ožírat otevřené oči a snažil se sám sebe přesvědčit, že to pod vodou určitě celé přeplavu. I přestože jsem nad hladinu vyplaval už bez kyslíku, neztrapnil jsem se lapáním po dechu ani křečovitým kašláním, ale dokopal se nasadit hned rychlá tempa, vymačkat ze sebe poslední zbytky sil a doplavat ke kraji. Jen jsem se dotknul orosených modrých kachliček a plaval zpátky. Potřeboval jsem se nutně unavit. Vybít se. Jakokoliv, čímkoliv. Nejlépe by mi vyhovovalo vyčerpáním zkolabovat minimálně na rok a nevědět o sobě. To trapasové ráno, kdy jsem se probudil s přeleženou rukou, ve které jsem půl dne nebyl schopen udržet ani tužku, v dětské posteli mezi plyšáky, jsem už dávno překousl. Ale to, co jsem provedl v noci už ne. Nejenom že jsem si to rozdal s chlapem, ale ještě se mi to líbilo. Každý ráno se probouzím s mokrými trenýrkami nebo s napnutým problémem v trenýrkách. Přes park nechodím, začal jsem jezdit do práce na kole, abych byl rychlý jako vítr a lidským okem nepostřehnutelným. Koupil jsem si lubrikant. Až tak hluboko jsem klesl. Moje prsty mě ale vůbec neuspokojovaly, nemohl jsem najít ani správnou polohu, která by byla tak intenzivní jak ten večer, ani to místo, které mi Takumi odhalil. Jen jsem zklamaný ležel na posteli a myslel na něho. Brouzdal jsem jeden večer na netu po erotických pomůckách, ale pak jsem nákupní košík vysypal a vypnul počítač. Takhle bych si všechno přiznal, že jsem si to ten večer užil a pivo s tím nemělo nic společného.
Moje ruce přestaly s mým nadšením se utopit spolupracovat a já se chytil madla na okraji bazénu, abych popadl dech. Pak jsem se odrazil a zase plaval zpátky. Uprostřed bazénu jsem ho zpozoroval. Ta voda se před ním ani nehnula, jak se ladně pobíjel tou průhlednou masou, jen se vždy při výdechu lehce dotknul hladiny ústy. Sledoval jsem jeho modré oči, jak mě pozorují, a pak jsme se ocitli tváří v tvář.

„Takumi,“ vyhrknul jsem a po té, co jsem zjistil, že nedosáhnu na dno, jsem začal trapně šlapat vodu.

„Chodíš si před pracovní dobou zaplavat nebo máš odpolední, dovolenou?“ zeptal se mě a na rozdíl ode mě se klidně postavil a sem tam rukama hrábnul do vody, aby udržel balanc.

„Jo, chodím plavat každé ráno,“ přikývl jsem. Copak nevidí moje vypracované zádové svalstvo a paže? No dobře, permanentku jsem si koupil minulý týden a zaplavat jsem si přišel podruhé.

„Že jsem tě tu ještě nepotkal,“ přimhouřil oči Takumi.

Ještě chvíli tu budeme vézt tenhle rozhovor a mému psímu způsobu udržení se na jednom místě dojde energie. Chytil mě za ruku a přitáhl k sobě, jakoby mi četl myšlenky, že už to dlouho „neušlapu“. I přes studenou vodu jsem ucítil jeho teplo, hřálo mě na kůži a krev ho roznesla do celého mého zkřehlého těla. Byl tak nebezpečně blízko. Už jsem si myslel, že to zvládnu, že to bylo jen chvilkové poblouzení a že se mi stále líbí holky. Jeho ruka na mém zadku, která mě ještě víc přitiskla na jeho břicho, mě ve vteřině zbavila iluzí. To, co se ještě před chvíli bezvládně nadnášelo v trenkových volných plavkách, mi ztuhlo a kladlo odpor při těsném splynutí našich těl.

„Takumi,“ spíš to znělo jako škemrání. „Už musím jít, mám to jen na hodinu…“

„Rád jsem tě viděl,“ řekl Takumi a položil mi na zadek i druhou ruku. „Taky už musím, chtěl jsem si dát jen pár metrů.“

Pustil mě ze sevření a několika tempy se dostal ke břehu. Dohnal jsem ho ke schůdkům a škrábal se po nich nahoru. Takumi se vedle mě zapřel rukama o hranu bazénu a vyšvihl se ven. Voda z něj crčela, kopírovala jeho naskakující svaly, vypadal jak Neptun nořící se z vln oceánu, jen ten trojzubec mu chyběl. Pevně jsem sevřel nerezové zábradlí a snažil se na sobě nedát znát, jak se mi ruce třesou a i přes to, že jsem měl tisíce litrů vody kolem sebe, vyschlo mi v ústech a měl pár vteřin do infarktu.

Ve sprchách jsem neodtrhl pohled od chromového kohoutku, přesvědčoval všechny části mého těla, aby zůstaly v klidu. Ale bylo to jako bych každou tu část oslovil a ony byly jak neposlušné děti a udělaly přesný opak. I když jsem se nutně potřeboval prohřát, pustil jsem na sebe jen vodu čistě ledovou a modlil se, ať to ve zdraví přežiju.
Skříňku měl naproti mně. Snažil jsem se mokrou nohu nasoukat do elastického materiálu, aby z mé nahoty viděl, co nejmíň. Nevypadal, že by spěchal. Vysoušel si blonďaté vlasy a pozoroval mě.

„Jsem tu autem, mohl bych tě hodit do práce, jestli tak pospícháš,“ nabídl se a začal si vytahovat věci ze skříňky. „Nebo jsi tu asi na kole, že?“

„Dík, to by se mi hodilo, jsem ve skluzu,“ vyhrknul jsem.

Sakra, co to dělám? Právě se pracně soukám do cyklistického dresu a zapřel jsem svoje kolo zamčené před budovou bazénu u sloupku pouličního osvětlení. Nechal jsem ho napospas sběratelům opuštěných kol, s nabušenou výbavou od shimana za několik tisíc. Hopsáním po jedné noze jsem hypnotizoval obsah skříňky, ať se náhodou nedívám někam, co by mě mohlo rozptylovat a upozornit opět na některé části mého těla, které nepoužívaly mozek a vibrovaly pod neviditelnými vlnami, které Takumiho přítomnost vyzařovala.
Jeho auto stálo osamocené na parkovišti. Nedalo se přehlédnout. Zatraceně, nepotřebuji mít ve své blízkosti někoho jako on. Moderně zařízený barák a luxusní auto s koženými sedačkami. A to nemluvím o majiteli samotném, o jeho nádherném těle, s šikovnými prsty a úsměvem, který mě vždycky odrovná do úplné němoty.
Sedl jsem si na místo spolujezdce a položil si batoh na klín.

„Promiň, za ten večer… nechtěl jsem … neměl jsem v úmyslu nic takového udělat,“ vyhrkl jsem.

„Vím, že ten film stál za houby,“ pokrčil rameny a strčil klíček do zapalování.

„Takumi, já…,“ začal jsem koktat a položil mu ruku na stehno. „Byl jsi neuvěřitelný.“

Do pr…le, kam strkám svou ruku a proč se tak nekontrolovatelně nahýbám přes řadící páku? Sedadlo se podemnou začalo najednou sklápět, zvedl jsem ruku nad hlavu, jestli jsem se otřel o nějaký čudlík, začal jsem zmatkařit, ale když se složilo i sedadlo řidiče, batoh odletěl někam za zadní sedadla a Takumi mě zalehl svým tělem, panika zmizela. Takovou příhodnou lůžkovou úpravu jsem ještě neviděl, blesklo mi hlavou. Vjel jsem prsty do těch zlatých vlasů a hladově se mu vrhl na ústa, jakoby to mělo být poslední sousto v mém životě. Přetáhnul jsem si tričko přes hlavu a hodil ho směrem, kam zmizel můj batoh. Odstrčil jsem se, posunul svůj zadek dál po sedadle, aby měl ke mně Takumi lepší přístup.

„Za 15 minut musím být v práci,“ vyhrknul jsem a nechal si sundat boty i cyklisťáky, co jsem na sebe před pár minutami pracně natáhnul. „Chci to tvrdě a rychle,“ dal jsem nohy od sebe, aby si mezi ně mohl Takumi kleknut.

Takumi přimhouřil oči a chtěl něco říct, ale vjel jsem mu rukou do kalhot a začal mu ho nekompromisně masírovat, druhou rukou mu stáhl kalhoty pod zadek. Několikrát jsem si naslinil dlaň a pořádně mu jeho vzrůstající napětí navlhčil.

„Nemám nic, čím bych si tě připravil,“ přejel mi rukou po moji nadržené chloubě a zavadil o roztoužený spodek.

Posadil jsem se, obejmul ho nohama kolem pasu a začal třít naše penisy o sebe. Tolik jsem po něm toužil. Ten malý prostor mě mučil, chtěl jsem to mít co nejrychleji za sebou. Rozséval jsem mu polibky po obličeji a jednou rukou mu vjel pod tričko. Pomohl mi ho sundat. Kůže se mu chvěla pod každým dotykem, po každém polibku, kterým jsem podaroval jeho hrudník, tiše zavzdychal. Voněl po sprchovém gelu s výtažky zeleného čaje. Mám rád zelený čaj. Několikrát jsem nasál tu vůni a otíral se o něj nosem, aby aspoň kousek toho aroma na mě ulpělo a já si ho mohl kdykoliv připomenout. Drhnul jsem jazykem o jeho růžovou bradavku, byla tak tvrdá a pevná, že by mohla posloužit jako věšák. Zatlačil mě rukou dolů na sedadlo a převrátil na kolena obličejem ke dveřím.

„Známe se jen dva dny,“ zašeptal mi do ucha Takumi a zkroutil mi ruku za záda, takže jsem ztratil oporu a přitiskl se hrudníkem o studenou kůži potahů. „Nemůžeš mi tak důvěřovat. Neznáš mě. Nevíš o mě nic. Opravdu to chceš, rychle a tvrdě?“

Nestačil jsem na nic odpovědět, ani pokývat hlavou.

Vjel do mě ostře a hluboko. Vykřikl jsem a kousl se do jazyku. Pozvolna ho vytáhnul ven, párkrát si ho promnul, aby zvětšil jeho velikost, zesílil stisk na mém zápěstí a znovu do mě proniknul. Zasyčel vzrušením a stlačil mi ruku do zad, až jsem se víc prohnul a Takumi byl ve mně celý. Chvíli mě jen tak drtil svou velikostí, ale pak začal pohybovat pánví, vychutnával si tu hloubku a stísněný prostor.

„Jsi jak prodejná d***a,“ zavrčel a chytnul mi moji chloubu napnutou mezi nohami a ihned ji drtil ve své mohutné tlapě.

Mučil mě pomalými výjezdy svého penisu až ke konci, aby do mě zase celou délkou a svou váhou narazil, tvrdě, až mi vyrážel dech. Začal jsem hlasitě vzdychat, byl jsem na pokraji blaha, když mě opět převrátil na záda a roztáhl mi nohy od sebe. Nadzvedl si můj zadek do klína a chytil mě za stehna. Zapřel jsem se jednou nohou o střechu auta a chodidlo druhé nohy obtiskl na kouřové sklo zadních dveří. Při jeho nájezdu do mého těla jsem se několikrát praštil do hlavy, ale zajistil jsem si stabilitu rukou, zapřel se a začal rychle pohybovat pánví, on jen tak klečel a nechal se ojíždět. Hladil mě po stehnech, sem tam políbil na kůži. Měl zavřené oči a mírně skloněnou hlavu, protože se nemohl narovnat. Vzal jsem si svého miláčka do ruky a začal si s ním hrát způsobem, který mě vzrušoval. Takumi si toho všimnul a zapojil se do hry, začal opět surově najíždět do mého nitra. Dráždil to místo, které mi otupovalo mysl a zvyšovalo projev rozkoše. Nepostřehl jsem, kdy se vzrušil, protože jsem se prohnul slastí, několikrát jsem si stáhl kůži přes žalud a pak s tlumenými výkřiky svého vyvrcholení zkropil svůj odhalený hrudník. Takumi nevydržel moje svěrače, které mu drtily v křečích penis, zadržel svůj pád zapřením se rukama vedle mých ramen a pak se jen přitiskl na moje vyprahlá ústa a vyslal několik rychlých vzdechů na moje rty. Rozmazával jsem mu svoje sperma po bradavkách, tak blízko na dosah, zanechával jsem na jeho kůži rosolovité čmouhy svého uspokojení a až konečně chytil dech, vynutil jsem si jeho jazyk, aby mi pomohl také se uklidnit.

Zase jsem to udělal! V duchu jsem si nadával do prodejných ženštin a rychle se sháněl po svém oblečení. Takumi mi to vůbec neusnadňoval, pořád byl tak blízko, neustále jsem do
něj narážel a otíral se o něj, když jsem se snažil nasoukat do sportovního dresu. Moje tělo reagovalo tak, jak jsem zrovna nepotřeboval. Hodiny na palubní desce mě upozornily, že už do práce přijdu stejně pozdě, druhý pozdní příchod v tomto měsíci.

Nechal jsem se vyhodit jeden blok před mým pracovištěm. Tvrdil jsem, že pracuji právě v tomhle útulném pekařství. Nepotřeboval jsem, aby Takumi věděl, kde pracuji a nechtěl jsem, aby mě někdo viděl, že vystupuji z auta, které bylo mimochodem dost nepřehlédnutelné, a že ho řídí muž, s neustálým pohledem masového vraha těsně před úderem. Uhnul jsem před jeho dotykem na rozloučenou, protože každá nerovnost jde pod elastickými kalhotami vidět. Zahučel jsem pozdrav a velké díky za svezení. Počkal jsem, až zmizí jeho auto a nasadil úprk za roh. Před vchodem jsem si udělal důkladnou prohlídku ošacení. Vysypal jsem obsah batohu na zem a hledal svoje doklady a čipovou pracovní kartu. Slečna v recepci mě pozorovala a vyloženě se bavila. Pak si zapsala můj čas příchodu do knihy a já věděl, že tenhle den bude úplně v háječku zeleném.

I když jsem přišel o doklady, doufajíc, že budou někde zapomenuté ve skříňce na bazénu, nemohl jsem myslet na nic jiného, než na ten úžasný sex v autě. Pořád jsem cítil tlak mezi půlkami a moje rozrušenost vypuzovala zbytky Takumiho ejakulátu. Pracovní den jsem spíš trávil na toaletě a moji spolupracovníci měli strach o moje zdraví.
Těšil jsem se domů. Že si pustím nějaké pěkné video, hezky kluk a holka, nebo hodně holek, ať vypudím Takumiho z hlavy. Ale to černé nablýskané auto stálo před vchodem, Takumi se opíral o dveře a hned jak mě uviděl, zamával na mě koženou peněženkou. Sakra, takže mi vypadly v jeho autě.

„Mám tvoje doklady,“ zakřičel Takumi.

Všichni, co právě opouštěli budovu, se tím směrem podívali. To, že mě rád vidí a myslí jen na jedno, měl namalované přes celý obličej. Aspoň jsem to tak viděl já. Zapomněl jsem v tu chvíli na příjemný večer strávený u televize, obrátil se na patě a rozhodl se udělat si nějaké hodiny přesčas. Toho člověka vůbec neznám a netuším, na koho s tou peněženkou mával.

Byla už skoro tma, když jsem se vykradl z práce. Celou dobu jsem se užíral pocitem, že Takumi má mé doklady, že ví, jak se jmenuji, kde bydlím, jaké navštěvuji obchody, že mám zbrojní pas, že moje permanentka do bazénu byla vystavena minulý týden a že na řidičáku vypadám jak d***l.

Moje nálada klesla na úplné dno sklíčenosti, když jsem přišel k budově lázní a moje kolo tam nebylo. Nebylo u žádného sloupku pouličního osvětlení. Obešel jsem je všechny jak nějaký pes. Zatracení hajzlíci, proč zrovna dnes a proč zrovna moje! Domů jsem došel vyšťavený a zatracoval svou chuť na pěti minutový sex. Moje domněnka, že si Takumi důkladně prozkoumal moje doklady, se potvrdila při otevření poštovní schránky, kam je hodil. Nebyl jsem ale vůbec nadšený, že je moje identita odhalena se vším všudy.

Zapnul jsem počítač a chtěl vyhlásit na sociální síti celostátní pátrání po mém kole, ale místo toho na mě zablikala zpráva v levém horním okraji od někoho, koho jsem neměl v seznamu svých přátel. Rozkliknul jsem obálku se zprávou.

JESTLI JEŠTĚ NĚKDY CHCEŠ VIDĚT SVOJE KOLO POHROMADĚ, PŘIJD ZÍTRA DO PARKU. V OBVYKLOU DOBU, NA OBVYKLE MÍSTO.

______________________________________________________________

Stories by me

Dodatek autora:: 

Takže pro Michaelqu, když tak hezky prosila... trochu jsem to přejmenovala, když už se z toho stala taková skoro sériovka... Smile
A v pondělí už odevzdávám propůjčený NB, takže töhle bude asi poslední povídka, dokud ježíšek či někdo podobný si neřekne, že jsem byla celý rok hodná a něco mi nenadělí Cool jestli se mi podaří ukořistit aspoň na chvilku stolní PC, tak se za vámi přijdu určitě podívat a něco si přečíst, nebojte Tongue


Povídky by DandyP

4.88889
Průměr: 4.9 (18 hlasů)