NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 9.)

TAK NEVIM,NO POČTĚTĚ SI SAMI ALE AŤ SI UŽ MYSLÍTE COKOLIV ,MŮŽU ZARUČIT ŽE PŘÍŠTÍ DÍLY BUDOU LEPŠÍ (NO HLAVNĚ V TO DOUFÁM )
SNAD SE VÁM BUDE ALESPOŇ TROŠKU LÍBIT

9.díl

S ohromnou radostí mu skočila kolem krku, a šeptla mu do ucha „Děkuju TI…….……Itachi..“ S těmito slovy se neovládla, a z nesmírné radosti mu něžně políbila krk.
Itachiho to zaskočilo, ale zároveň potěšilo. Uvnitř sebe věděl, že jí hrozně chce,chce jí celou. Jenže ne jen z jeho strany. Chtěl aby ho chtěla i ona,ale z vlastní vůle. U jiných by ho nezajímalo, jestli je to oboustranné, ale u ní ano. Jen u ní.
Po chvilce se hned od něj Siria odtrhla a šla k vlčici. Přiklekla, a začala jí hladit. Zanedlouho se k ní sehnul i Itachi. Jakmile ho vlčice viděla, začala ho hned olizovat.
To Itachiho moc netěšilo, ale potřeboval jí vzít do rukou a odnést k němu do pokoje.
Po cestě mu Siria s úsměvem řekla „Vypadá to že si opravdu dobrý hostitel“
„Hmmmm…..to můžeme hned napravit“ Prohodil s naštvaným pohledem na neustále ho olizující vlčici.
Bylo vidět jak se obě zarazili. Když došli do pokoje, Itachi ji položil na deku kterou mu Siria rychle připravila na zem pod okno.
„Už víš jak se jmenuje??“ Zeptal se jí Itachi.
„Budu ji říkat Isis“ Opověděla mu téměř okamžitě.
„Proč zrovna Isis??“ Zajímalo ho to, protože viděl že nad tím moc dlouho nepřemýšlela.
„Protože mi někoho moc připomíná. Je jí moc podobná………….byla…………….byla to má jediná přítelkyně. Vždy byla se mnou……než……………..“
„Než co?“
„Než mi jí zabil. Zabil mi jí přímo před očima!!!!!“ Vykřikla nahlas do prázdna.
Itachimu to došlo. “Ty si vzpomínáš??“
„Měla jsem sen……. vlastně to nebyl sen, ale noční můra, která se nejspíš stala. Moje minulost. Ale bylo to trhané, pořádně tomu nerozumím. Jen vím, že po tomhle už sem si přála nežít.“
Najednou ji opět vzala bolest hlavy a Siria se zhroutila Itachimu na hruď. On ji však zdvihl, a donesl na postel. Pomalu jí uložil, a viděl jak se křečovitě drží, a snaží popírat bolest se slzami v očích.
Siria je pomalu otevřela a šeptem se ho optala „Proč si mě sem položil?“
„No myslím že od teď už nemáš kde spát, když pod oknem je to teď zabrané tvojí novou kamarádkou. Takže od teď spíš tady. Neboj se, ani se tě nedotknu, po včerejšku mi na tebe přešla chuť úplně.“ Už zase byl tak chladný a odměřený. Ale jen on sám věděl jak to ve skutečnosti je, uvnitř věděl že lže.
Siria se na něj chvíli dívala se strachem, ale pak se jen malinko pousmála a lehla si na stranu postele u okna. Cítila že si i Itachi lehnul, ale necítila žádnej dotek. A to jí uklidnilo. Ted věděla že může klidně spát, a že tu není sama. Byla ráda, i když pochybovala, že je to stejné z jeho strany.
Po chvíli co si Itachi všiml že už tvrdě spí, lehce se dotkl její tváře. Chtěl jí strašně moc, a tak měl co dělat aby se ovládl. I když se ovládat při pohledu na ni vůbec nechtěl, ale něco ji slíbil, a on slovo drží. Hlavně měl získat její důvěru, a tohle by mu v tom úkolu od Paina asi moc nepomohlo.
Nakonec se s tím vším vyrovnal a poddal se odpočinku.
Siria se probudila až s pocitem něčeho teplého na hrudi, a tak se prudce zvedla v domnění, že je to Itachi. Ten už tam mezitím ale dávno nebyl. Namísto něj uviděla už zdravou Isis.
„Isis“ Vykřikla radostí Siria.
Chvíli se sní mazlila, a potom se zvedla z postele s tím, že se pude obléknout. Když už byla hotová, zamyslela se kde vlastně Itachi může být. Tahle myšlenka jí přiměla k tomu aby se po něm zkusila porozhlédnout.
Opatrně vzala za kliku, a když zjistila že už není zamčeno, pomalým krokem se vydala na chodbu. Když už zavírala dveře od pokoje, odstrčila jí je Isis. Vyšla ven k ní, a sedla si vedle Sirie. Při pohledu na Isis jí došlo že chce jít s ní. Nepatrně jí pobídla svým pohledem, a vydaly spolu na tichý průzkum.
Siria šla dlouhou chodbou, až došla ke schodům. Ze shora se rozhlédla jestli tam na ní nečeká další uvítací výbor, a když zjistila že vzduch je čistý, pomalu schody sešla. Ocitla se v síni, kde byl onen stůl, na kterém málem zabila Daidaru. Byly tam troje dveře. Siria si vybrala ty naproti schodům. Opatrně je otevřela a vešla dovnitř. Nacházela se v místnosti, která vypadala nejspíš jako kuchyň. Popošla dovnitř, když najednou se před ní objevil Itachi.
„Itachi ….“ Nevěděla co říct.
„Hmm……Posaď se ke stolu. Nejspíš máš hlad,mám pravdu?“ Odpověděl ji Itachi nazpět otázkou.
„Siria nic neříkala. Jen se otočila a šla zpět do síně, kde si sedla za stůl.
Po chvilce přišel Itachi s talířem plným jídla, který jí dal na stůl.
„Myslím, že tentokrát už to zvládneš sama.“ Řekl jí sám od sebe.
Siria si všimla že se znova chová stejně, jako když se spolu viděly poprvé. Zas měl ten odměřený pohled, plný lhostejnosti. Ale nechápala proč. Na konec se tím přestala zabývat, jakmile ucítila tu vůni, která jí šla přímo pod nos. S chutí se pustila do jídla.
Itachimu přišlo divný proč když je tak hladová od pohledu, přestala v půlce jíst. Po krátké době pochopil.
Siria se sehnula i s talířem k zemi, a dala ho přímo před Isis, která tam seděla pod stolem.
Itachi se tomu potichu pousmál, Jenže Siria si toho všimla a řekla mu „Šla sem tě hledat, bála sem se kde si“
„Hmmm..“ Itachi chtěl pokračovat dál, ale do síně vešel zbytek Akatsuki.
Siria se trochu vyděsila, když viděla jak se na ni všichni dívají až s odporem a úmyslem zabít ji. Po tom co jim včera provedla ji měli chuť rozčtvrtit. Ale dbaly na rozkazy Paina. Nevěděla co má dělat, a proto se prudce zvedla, když Daidara prohlásil „Itachi….. co ta tady dělá??“ Měl sto chutí ji zabít.
Však Itachi jen „Co se staráš.“ A nahodil vražednej pohled.
Mezitím Isis vylezla zpod stolu, a postavila se do obrané pozice před Siriu.
Kisame na ni vyvalil oči, a potom se s údivem zeptal „Itachi!!To je ten vlk……co ten tady sakra dělá?? Neměla bejt takhle náhodou už dávno na talíři??? Hm?“
Všichni čekaly co odpoví.
Jenže Pain však nezůstal pozadu a přidal se k debatě „Heh,….koukám,že sis svojí zdivočelou kamarádku přece jenom ubránila. No…………nevadí, ale doufám že nám aspoň bude v boji k něčemu UŽITEČNÁ“ Zdůraznil.
Itachi se na všechny s klidem podíval, a pak všem odpověděl „Sílu má velkou, myslím že se nám v boji určitě hodí víc, než na jídelním stole. Stejně by zní toho moc nebylo“ Řekl to velmi chladně.
Po menší odmlce Pain dokončil diskuzi slovy „Jestli začne bejt na obtíž, tak na tom jídelním stole skončí“
Už se chtěli rozejít, když v tom se ozvalo „Nemusíte si dělat starosti. JÁ se o ni budu starat!“
Pain se jen lehce ušklíbl a tiše řekl „Jinak by to ani nešlo SIRIO“
Po té co všichni odešly, zůstal tam jen Itachi se Siriou a její novou společnicí. Protože Isis jí začala důvěřovat,začala se sní pohybovat úplně všude.
Chvíli se na sebe Itachi se Siriou jen tiše dívaly. Po chvilce se ale Siria na něj pousmála, a chtěla mu něco říct, když vtom ji …………………………………………………..............................................................................

______________________________________________________________

Nerada sama sebe hodnotím, protože to co si o sobě často myslíme,
ne vždy bývá pravdou.