NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 6.)

TAKŽE LIDIČKY, ROZHODLA SEM SE,ŽE VÁM UDĚLÁM MALÝ PŘEKVÁPKO,další díl

6. díl

Siria se najednou probudí s výkřikem „Miushi!!!NÉÉÉ!!!“

S výkřikem se chtěla zvednout,ale zvládla se jenom posadit.Něco jí totiž zabránilo.Byla přivázaná k posteli.

Rozhlížela se okolo sebe,ale nikoho neviděla.Když najednou za sebou ucítila něčí dech,plynoucí ji na záda.

„Tak už si se uklidnila?“Ptá se hlas za jejími zády.

„Proč sem přivázaná?“

„Musel sem to udělat,nedala si se zkrotit.“

„Coooo??????“

„Řekněme,že si byla trochu mimo svoji kontrolu“

„ááá,Ano,už si vzpomínám.Vtom jí ale došlo co se stalo,a uvědomila si,proč se to stalo.

„Itachi!!Proč??Co si sní udělal?věřila sem ti.“

Tentokrát ale nebyla zuřivá,spíš nešťastná,z doprovodem velkého návalu slz,příliš moc,až to i Itachiho dalo by se říct zlomilo,a pomálu ji odpověděl
„Hmm,ty myslíš toho vlka??Nedala smi možnost ti to říct.Ale když to chceš vědět tak moc………………………………………………..Říkal,sem ti abys mi věřila,ale ty si se celá pomátla.Málem si se připravila o život.I tu fenu.Ale už je v pořádku,tedy prozatím.“

„Siria měla překvapený výraz ve tváři,a oči jí třeštily,od pochybnosti.Nechápavě se zeptala „ty si jí nezabyl??“

„Hmmm.Nebyla by z ní dobrá večeře,tak sem jí ošetřil.mohla by se ještě hodit“A mírně se na ni pousmál.

Siria byla stále zaražená,a aniž by si to uvědomovala,neustále plakala.

Itachi mluvil dál „Ted je v jedné místnosti,kam nikdo nechodí.Po tom co si zbytku týmu provedla,ji chtěly hned zabít i s tebou.takže o ni nevědí.“

„Itachi“ Jen to ze sebe dostala,a krásně se na něho podívala.

Itachi se na ni chvíli díval, a pak najenou zmizel.Siria se okolo sebe začala rozhlížet.Nikde ho neviděla.Až najednou se objevil přímo před ní.

Díval se na ni,a pak se zeptal „Kdo je Miushi??“

Začala si vzpomínat na svůj sen,a v mysli jí probíhaly otázky „Ten sen.Byl to jen sen??Tak živý.Né to nebyl jen sen.To byla skutečnost.“

Po asi 3minutovém přemýšlení,mu konečně odpověděla „Byl to můj bratr“Řekla velmi sklesle.Nechtěla o tom teď mluvit,a Itachi to pochopil.

Naklonil se k ní,a natáhl před její líce ruku.Na chvilku se zabrzdil,ale nakonec jí svou mohutnou a silnou dlaní setřel slzy ze rtů,které ji pomalu ztékaly po jejích nebesky krásných tvářích,a odkapávaly hořce na polštář.

Siria se na něj překvapeně zahleděla,ale teď už neviděla ten bezcitný pohled,který na sobě dával neustále znát.Ten pohled byl jiný,jakoby jemnější,soucitnější.Připadalo jí ,že ji konečně někdo začíná rozumět,že už není tak sama,jak ji její poslední milovaná osoba řekla.Dívala se na něj teď už i ona jinak.Už pro ni nebyl jen cizí,bezcitný,a zákeřný vrah.Viděla vněm snad nového přítele,a jednou možná i……..

Mezitím se Itachimu odehrávalo v mysli „Co je to semnou?!Proč mi tak přitahuje?Číííím??Ale né,je to jenom obyčejná holka,s kterou bych si mohl i užít.Krom toho,mám se jí přiblížit co nejvíc,aby mi věřila.I když tak přemýšlím,není až tak obyčejná,hmmmm,něco na tý holce je“

Po těhle myšlenkách se opět vzpamatoval,a nahodil zase ten jeho obvyklý výraz.

„Nemusíš mi to teď povídat,až budeš chtít,řekneš mi to sama.“

Itachi se zvedl ,odvázal jí od postele,a když už byl na odchodu,zastavil se ve dveřích a řekl klidným hlasem „Abych nezapomněl,……………musím tě tu zamknout,seš teď něco jako můj vězen.Měla si mě poslechnout,protože sou teď na tebe všichni pěkně rozčílení,obzvlášť Pain.Musel jsem se za tebe přimluvit,a říct že se o tebe postarám,jinak bys už asi ležela pod kytkama,za to cosi předvedla.Moc ti to nepřilepšilo.Takže se nepokoušej odsud vytáhnout nohy dokud se nevrátím,nebo už svojí novou kamarádku neuvidíš.Souhlasíš?“

Sirii zas poklesla tvář,a se sklopenou hlavou jen kývla a odpověděla mu „Itachi,………….Omlouvám se“

Itachi se ani neotočil,a odešel ven z pokoje.

Už jen slyšela jak zašramotilo v zámku,a pak už se jen dívala ke dveřím,kde před chvílí stál.Cítila se sama,moc opuštěná.Promnula si zápěstí,a dívala se dál do prázdna,čekajíc až se ty dveře otevřou,a on vejde.

Mezi tím se itachi vydal za svou skupinou.Sešel dolů,a šel rovnou k Painovi,který už se na něj tázavě díval.

Pain promluvil jako první „Itachi právě vhod.Za pár dní půjdeme na misi,a myslím si že by se nám ta holka mohla hodit.a mimochodem,jak si na tom?“

„Už je klidná,nehrozí nám od ní nic,ale myslím si že si začíná vzpomínat“

„Výborně,aspoň se brzo dozvíme co je zač.Na tu misi s námi půjde jenom protože se nám hodí její síla.Všiml sem si že nějak ovládá přes svou mysl zvířata.De z ní divná čakra.Je vidět že bezdůvodně nezaútočí,proto když ji budeme potřebovat,využijeme její slabé stránky.Přinutíme jí skrze její hněv.Ty víš jak to myslím.Zjisti na čem jí moc záleží.Na tuhle misi se nám hodí,a pak se jí klidně můžeme zbavit.“

„Hmmm…Myslím si že co předvedla,není zdaleka všechno.Je vní toho víc“S těmito slovy se Itachi otočil a zmizel.

Pain ještě dodal „mmm,Uvidíme“A malinko se pro sebe pousmál.

Siria neustále čekala,až bude zase u ní.Stále se nepřítomně dívala na ty dveře.Po dlouhé době se zvedla a šla pomálu k oknu,a zahleděla se ven.Měla ráda ten výhled.Uklidňoval ji.

Najednou se za ní ozval pro ni známý hlas „Z toho okna už se radši nedívej,nebo zase něco uvidíš,a…“

„Chtěla bych jí vidět“

„To teď ale nejde,dobře to víš“Přinesl sem ti něco k večeři.“Dořekl Itachi a položil jí talíř na noční stolek.

„Nemám hlad“ Ale ve skutečnosti by mu ten talíř nejradši vytrhla,a snědla všechno co v něm bylo(snad i ten talíř )

„Když nebudeš jíst,budeš nám k ničemu,bez síly.“

„Hmmm…………..Už sem myslela že nepřijdeš.Byl si dlouho pryč,a už je pozdě“Řekla až starostlivým hlasem Siria.

Náhle se ale otočila od okna směrem k němu a vřele se na něj usmála.Chtěla se k němu rozejít,když tu ale se ji nějak zamotala hlava,neudržela rovnováhu a padala k zemi se přivřenýma očima.Už se připravila na tvrdej náraz o zem,ale stále nic necítila.

Bylo jí to divné.Pomálu otevřela oči a viděla jak ji drží Itachi ve svém náručí.

Když si totiž všiml jak ztrácí rovnováhu,okamžitě zareagoval a zachytil ji na poslední chvíli.Sám nevěděl proč to udělal.

Siria na Itachiho pohlédla nechápajícím pohledem „Proč to udělal??“Zamyšleně na něj hleděla.

Byly u sebe velmi blízko.Cítila jeho dech,jeho vůni.A i když ji spaloval svým plamenným pohledem,cítila se v jeho obětí velice klidně,a taky chráněná.

Pomalu se sní zvedl,a beze slova jí nesl ve svém náručí k posteli.

Opatrně ji položil na stranu postele směrem k oknu.Zvedl se ,obešel ji ,a přisedl si vedl ní na opačnou stranu postele.

Siria nebyla schopna slova,byla jako v tranzu,jen se na něj dívala dál.I když by normálně měla mít z něj strach,tentokrát tomu tak nebylo.Tentokrát se ho nebála.Jen čekala co udělá.

Upřeně ho pozorovala co chce dělat.

Itachi se lehce naklonil a ………...............................................................................

______________________________________________________________

Nerada sama sebe hodnotím, protože to co si o sobě často myslíme,
ne vždy bývá pravdou.