NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 11.)

TAK,A TDY JE POKRAČOVÁNÍ. SNAD SE BUDE LÍBIT .TENHLE DÍL JE TAK TROCHU VÍC BOJOVEJ,ALE PATŘÍ TO TAM

11. díl
„Ale proč ji chcete zničit??“………….
Řekněme, že je to menší odplata za to, že nás připravily o jednoho moc dobrého člena týmu. Chtěly Jsme se s nimi kdysi uzavřít jistou dohodu, jenže rádci vůdce této vesnice nás chtěly podvést, a ji zabyly. Tahle vesnice není za nehet dobrá, věř že si nikdo z nich nezaslouží žít.“
„Tomu nevěřím, všichni nemůžou být viní“
„Věř si čemu chceš, ale tady jse se svým názorem pleteš“ Dokončil větu Pain a znovu pokračoval v chůzi.
Siria naopak zpomalila, a zamyšleně kráčela opět až za nimi. Pohladila svou Isis, a jemně se na ni usmála. Za to Isis jí to oplatila něžným olíznutím.
Najednou byla slyšet velká rána, a Siria se rychle podívala před sebe. Isis se postavila do obranné pozice.
Viděla před sebou jak někdo hodil po Konan kunai s výbušným papírkem. Viděla ji jak leží nehybně na zemi.
Protože ostatní napadly ninjové se zahalenými obličeji, nikdo se o ni nemohl v tu chvíli postarat. Boj byl na prvním místě. Ani sám Pain ji nemohl pomoct, protože měl proti sobě zhruba 6 ninjů. Ve skutečnosti tito útočníci byly velmi silní, takže s nimi měly dost práce.
Kisame na ně používal svá vodní jutsu, Deidara své hliněné sošky, Sasori je zabíjel svými loutkami, atd. No ninjů bylo opravdu velice dost, a stále jich přibývalo, tudíž měly opravdu všichni plné ruce práce.
Siria na to všechno přihlížela, a přemýšlela, jak může pomoct Konan. Ať ji nesnášela Konan jakkoliv, Siria sama proti ní nic vlastně neměla. Chtěla ji pomoct.
Rozhodla se, že jí odtamtud dostane. Prudce se zvedla a chtěla k ní běžet.
Jenže do cesty se jí postavil jeden ninja se slovy „Ale,ale,..kampak?? utéct se ti nepovede. Taková pěkná……..a ani by si se s náma nechtěla podělit o kousek sebe….kdepak, pěkně si s tebou pohraju a pak tě zabiju“ Řekl jí s výsměchem.
Itachi to zaslechl, a podíval se na ni. Viděl, jak se roztřásla.
Znepokojovalo ho to. Z neustálého poohlížení po ní, sám utrpěl pár lehkých, i hlubších ran. To ho ale nezastavilo, a bojoval dál. Chtěl jí pomoct, jenomže mu to nebilo dopřáno. Neustále mu někdo křížil cestu. Zbylo mu jen ji hlídat svým pohledem.
Mezi tím Siria stála naproti ninjovi, který ji bránil v cestě ke Konan.
Ninja na ni prudce vyběhl s katanou v ruce. A když už byl kousek od ní, Siria jen zahlédla jak ho něco srazilo k zemi. Shinobi při pádu dolů katanu upustil. Podívala se, a všimla si že to byla Isis. Chtěla ji ochránit.
Isis napadla ninju s plným odhodláním , že ochrání Siriu za každou cenu.
Jenže jak na něm Isis stála, Siria si všimla že ninja si nenápadně vytahuje nůž z vesty.
Začalo jí tlouct srdce strachy. V duchu si vzpomněla jak jí zabily její štěněčí přítelkyni, tenkrát, v tom vězení. Nemohla to dopustit znovu.
Chtěla jí pomoct. V tu chvíli zavřela oči a začala se soustředit. “No tak ! Musím to zvládnout, musím jí pomoct.“ S těmito myšlenkami stála na místě.
Najednou své oči otevřela, a rychle udělala nějaké znamení. Natáhla před sebe urku, a okolo ninjovi ruky s nožem, která se už téměř dotýkala Isisininy kůže aby ji probodla, vyrostl silný stromový kořen.
Itachi to i při boji z povzdálí sledoval, a když to viděl už byl o něco klidnější, ale zároveň také trochu překvapený.
Ninja se nemohl už dál hnout,a tak Isis vykonala rychlé, silné škubnutí v jeho krku.
Siria si uvnitř oddychla, a podívala se na Isis, která si pochutnávala na jeho krvi.(Přece jen to byl vlk )
Siria se při zjištění že jí už nic zlého nehrozí znovu rozběhla směrem ke Konan. Když byla téměř u ní, přiskočil ke Konan nějaký další Shinobi, a chtěl ji podříznout.Bylo mu jedno že byla v bezvědomí.
Siria neváhala. Sama nevěděla proč, ale přemohla se, vzala katanu co ležela poblíž jí na zemi, a v rychlosti ho probodla do zad.
Pain si toho všiml, ale nestihl nic udělat, ani říct, protože mu do cesty vběhly další protivníci.
Přišla k ní a vzala ji na záda. Potom Konan hned odtáhla přič od bojiště.
Opatrně ji položila na zem, a zjišťovala rozsah zranění. Vypadalo to že jen utrpěla silný otřes mozku. Proto ji hlavu opatrně podložila, a svůj zrak upřela na ostatní.
Bojovali bez menší přestávky. Jenže nepřátel bylo stále dost. Povšimla si i Itachiho, i jak má pár ran. Bylo jí to divný. Vždyť on se svým Sharinganem, by vůbec v takovýmto stavu nemusel být.Věděla že je jich hodně, a tak jim chtěla pomoct.
Opět se začala soustředit. Udělala všem členům Akatsuki velmi známý pohyb.
Přiložila si na čelo své dva prsty, a se zavřenýma očima jen stála.
Netrvalo dlouho, a její snaha se uplatnila. Z lesa vyšel onen vlk, s kterým se už jednou loučila. Byl to vůdce vlčí smečky kterým onoho večera nechala Siria napadnout zbytek jejího nového týmu.
Přišel až k ní, a Siria se k němu jen sklonila , a dala mu svou dlaň na čelo.
Chvíli se na sebe upřeně dívaly, a pak najednou vyskákaly zbylí vlci ze smečky na všechny jejich protivníky.
Vlci je napadli, a bez váhání hned zabíjely. Ani jejich vůdce nezůstával pozadu. Pustil se do boje s hlavním velitelem ninjů, kteří šli proti nim.
Všichni členové Akatsuki neměly rázem s kým bojovat. Ale taky byly hlavně zaraženi tím, co Siria udělala. Bylo vidět, že to všechny dost překvapilo.
Nechápaly důvod proč to pro ně udělala. Vždyť oni by jí nejradši zabyly, a ona to moc dobře věděla.Přesto jim teď pomáhá.
Po chvilce už nebylo s kým se bít, ani vlčí smečka už neměla do čeho si takříkajíc kousnout. Boj utichl, a jak se Siria na všechny dívala, uslyšela za sebou řev, a pak silné zavití.
Viděla jen, jak se na ni Itachi vyděšeně dívá.
Trhlo to v ní. Ohlédla se za sebe, a uviděla vůdce vlčí smečky, jejího věrného ochránce, pomocníka, a i přítele, jak nehybně leží na boku s kaluží krve pod sebou. Nad ním seděl jeden ninja držící v rukou katanu zabodnutou přímo do jeho těla. Byl to ten velitel.
Dívala se na něj jako bez duše. On jí ale řekl jednu větu která ji srazila málem až na kolena.
Řekl jí „Chtěl tě zachránit. Heh, měla si ležet na jeho místě. Ale to nevadí , teď tě zabiju.“ Zvedl se a šel rychle k ní.
Siria stále stála nehybně, a svůj zrak upírala jen na jejího bývalého společníka. Nemohla se hnout, ani když věděla, že už se proti ní napřahuje,s úmyslem ji zabít.
Najednou se před ní ale objevil Itachi, a protivníka blesku rychle odrazil. Nepřítel dopadl na zem v bezvědomí.
Itachi na Siriu pohlédl, ale co viděl ho překvapilo.
Začala se jí zmocňovat opět zloba, a bez jakýchkoliv slov, se pohledem odvrátila od mrtvého vůdce vlčí smečky a zadívala se na velitele ležícího u stromu. Ten se zatím vzpamatovával.
Přišla k němu, natáhla ruku, druhou si sundala kapuci a pohlédla mu přímo do očí. všichni byly zaraženi, z toho co viděli. To od ní nečekaly, kromě Paina a Itachiho. Ostatní si myslely jak je slabá , ale tohle je přivedlo v opak.
Viděly jak se okolo onoho muže začali obmotávat slabé lyánky, které se obtáhly okolo něj se stromem o který byl opřený. Při tom ho přiškrcovali tak , že se mu začaly zařezávat do kůže. V tu chvíli tam pro ni nikdo neexistoval. Jen ona a její oběť.
Přišla až k němu, a opovrhovačným hlasem mu řekla „Ty …………..zaplatíš tvrdou daň!!, za to co si provedl. Budeš pikat………. ještě před smrtí budeš prosit.“ Po těchto slovech ho pustila se sevření tenkých lián, kterého div nerozkrájely.
Nikdo z týmu Akatsuki nerozuměl tomu co dělá.Nechápali proč o teď pouští na svobodu.
Mezi tím se muž váhavě postavil, a stihl ji ještě s vykašláváním říct “To ty si měla chcípnout!...Dlouho si myslely že nežiješ, ale teď když už ví že jsi naživu půjdou po tobě“

Siria nechápala co jí to říká, ale když si vzpomněla na to proč tu před ní stojí, za to co udělal, tak na něj doslova vykřikla „Nerozumím ti co mi říkáš, ale jestli je ti život milej, tak teď utíkej jak jenom umíš, sem zvědavá kam až se dostaneš!!!“ Po téhle větě ho sekla do nohy a zakřičela „TAK BĚŽ!!“
Muž na ni jen podezíravě pohlédl, a pak se zvedl. Chtěl vyskočit na strom, ale zranění na noze mu nedovolilo ani pořádně utíkat.
Už byl asi 30 metrů od nich,když…………………….............................................................................

______________________________________________________________

Nerada sama sebe hodnotím, protože to co si o sobě často myslíme,
ne vždy bývá pravdou.