Nejsem ten pravý 03

James
Sakra tahle jsem už nebyl dlouho vytočený. Co si do háje myslí? Za tu odpověď bych dal nevím co. Já mu všechno trpět nebudu a tohle byla poslední kapka.
Prohrábl jsem si vlasy a nechal jsem nohy, ať mě nesou, kam chtějí. Nakonec jsem stejně skončil v obýváku na gauči. Otevřel jsem si nějakou rozečtenou knížku a začal jsem číst.

Dan
Bože to není možné, proč mám ten pocit viny, že jsem byl na Jamesa hnusný, vždyť to on řval na mě! Ale já ho vyprovokoval. Choval jsem se jako nevděčnej spratek, nakonec možná bych měl být rád, že je tu semnou James kdybych něco takového ukázal Kamile, usmažila by mě zaživa. Možná se zdála jako hodná matička, ale jinak byla ďábel.
Takže asi bych se měl Jamesovi omluvit...
Sešel jsem dolů a našel ho jak je rozvalený na gauči a čte si nějakou knížku. No super. Sedl jsem si na kraj gauče, kde končili jeho nohy, ale on mi vůbec nevěnoval pozornost. Bože mám já tohle za potřebí?
„…Víš, chtěl jsem se ti omluvit…,“ začal jsem nejistě. Čekal jsem, že mě bude dál ignorovat, ale on se naopak naproti tomu napřímil a odložil knížku, čímž mi to udělal ještě horší. „Opravdu?“ řekl se zájmem a jedno obočí měl mírně zvednuté. Teď když jsem se na něho díval tak jsem si připadal jak malý školáček. Vypadal starší, sice mi přesně neřekl kolik, je mu let, ale teď mi rozhodně připadal navíc, než jsem ho odhadoval. Stejně jako Adrian měl vyšší štíhlou postavu. Měl na sobě bílou košili, u které měl rozepnuté dva knoflíčky a tmavě modré ryfle. Měl středně dlouhé vlasy tak akorát možná o odstín tmavější než já a hlavně měl hnědozelené oči, které v momentální době, byli docela dost podezřívavé.
„Choval jsem se hloupě…“ přiznal jsem. „Nejen to,“ potvrdil a nepřestával mě sledovat tím svým pronikavým pohledem. „Víš, dneska jsem měl divný den, a chtěl bych tohle mít vážně s krku… tak promiň, choval jsem se jako vůl,“ dořekl jsem a zadíval jsem se mu do očí, bylo v nich něco neurčitého, co jsem u něho dřív neviděl, kdyby to nebyl James řekl bych, že je to možná něha, ale nebyl jsem si jistý. Dlouho jsme si oba toho druhého měřili pohledem. Najednou mi přišel jiný, pořád to byl ten starý James, se kterým jsme se škádlili, dělali si naschváli. Ale ty jeho oči jakoby mě hypnotizovali a moje ruce najednou toužili ho obejmout. Ježiši co to blázním.

James
Bylo to docela zábavné ho pozorovat, jak se vykrucuje. „Choval jsem se hloupě…“ začal nejistě. Ne že bych ho chtěl vyloženě ztrapnit, ale tahle situace se mi líbila, protože pocit viny je někdy pěkná podpásovka. „Nejen to“ přerušil jsem ho. Oči se mu rozšířily a konečně se mi podíval do očí. V jeho očích jsem mohl vidět potupu, skrytý vztek a smíření. Můj pohled mi ale neoplácel dlouho a znovu sklopil zrak. „Víš, dneska jsem měl divný den, a chtěl bych tohle mít vážně s krku… tak promiň, choval jsem se jako vůl,“ dořek a znovu se mi odvážil pohlédnout do očí. Tentokrát neuhnul. Dlouho jsme si hleděli do očí a snažili se přijít na co ten druhý myslí.
V jeho očích byla obezřetnost, malinká bázeň a trochu ukřivděnosti. V duchu jsem se pro sebe usmál. Teď vypadal úplně jinak než ten nevychovaný spratek, kterého jsem viděl odpoledne. Teď mi spíš připomínal malého kluka, který si odřel koleno. Potom se mu oči rozšířili a ruce malinko rozechvěli. Na co myslel?
Než jsem se ho ale stihl zeptat, už byl na nohách. Znovu jsem ho zastavil, pokusil se mi vyškubnout ale marně.

Dan
Překvapeně jsem na něj hleděl. Když jsem si uvědomil, co chci vlastně udělat, hned jsem věděl, že musím pryč, ale to mi nedovolil. Znovu mě chytl za ruku a tentokrát si mě k sobě blíž přitáhl, abych mu neutekl. Absolutně jsem nevěděl co dělat. Moje srdce jako by se zbláznilo a rozum jasně říkal, jdi pryč a James tam jenom tak stál a zíral na mě. Co ode mě sakra chce?
Potom mě rozum asi zkolaboval, protože najednou moje rty byli přitisknuté na těch Jamesových. Ani nevím, jak se to stalo, ale začali, jsem se líbat, největší sranda na tom asi byla, že naprosto spontánně. Můj rozum na mě křičel, ať toho nechám a srdce říkalo kašli na to, naštěstí tyto dohady ukončil James, když mě uvěznil v pevném objetí, rychle sjel z mých úst a laskal mi krk svými něžnými polibky, které za sebou nechávali horkou stopu. Ale byl jsem za to rád, protože se mi konečně dostalo neocenitelného kyslíku a taky bohužel prostoru na uvažování.
Jemně jsem ho od sebe odtáhl a dal si tak prostor k dalšímu uvažování. Neprotestoval, jen tam klidně stál a dál mě hladil po zádech. Byl neskutečně něžný a přitom vášnivý stejně jako ten první polibek.
„Víš, tohle bychom neměli… jsme oba muži a tohle je zkrátka divné…“ řekl jsem a podíval jsem se mu váhavě do očí. Z příma na mě hleděl, v jeho očích nebylo ani stopy po zaváhání, byla tam jen něha spousta laskavosti a možná někde v zadu i láska. Nevydržel jsem ten jeho pohled a musel jsem se odvrátit, tentokrát mě nechal.
Pomalími kroky jsem došel ke dveřím. Pořád jsem nevěděl, co se vůbec stalo, ale jedno jsem věděl, po tom všem mi James spíš připadal bližší a než vzdálenější. A také mě hřálo na srdci s pomyšlení, že by se taková chvíle někdy mohla opakovat. I kdyby to třeba znamenalo, že jsem gay, homosexuál nebo bisexuál bylo mi to jedno.

James
Když Dan odešel tak jsem tam jen opařeně stál. V hlavě se mi přehrávali obrázky našeho prvního polibku a ani teď jsem nemohl uvěřit tomu, co se vlastně stalo. A i kdyby to bylo jen moje snění tak to stálo za to.
Když jsem ho chytil za ruku tak už jsem poznal, že se něco děje. Protože tentokrát jsem mu nedal prostor k úniku. Nechápavě na mě hleděl a snažil se z mých očí vyčíst, co zamýšlím, ale marně protože to jsem nevěděl ani já sám. Potom jsem se, k němu mírně naklonil a on se mi sám vtiskl do polibku. Ani jsem tomu nemohl uvěřit. Ale najednou jsme se líbali, navzájem jsme si opláceli něžné polibky a moje ruce bloudily po jeho těle. Potom jsem ho uvěznil v pevném objetí, s kterého jsem ho nechtěl nikdy pustit a svoje polibky jsem mu přesměroval na krk, kde jsem ho něžně laskal.
Mírně se odemně odtáhl, ale ne tak daleko abych se ho nemohl dotýkat. Asi si potřeboval utřídit myšlenky, protože bylo vidět, že svádí vnitřní boj. Nejdřív jsem ho hladil po zádech a pak jsem jednu ruku přesunul na jeho tvář a pohladil jsem ho stejným způsobem, jako tenkrát než jsem si uvědomil, že ho miluju. Možná to zní divně, ale líp bych to popsat stejně nedokázal.
Potom se ještě víc odtáhl a já nechal své ruce volně klesnout, věnoval mi poslední úsměv a byl pryč. I když byl teď pryč, tak ten jeho úsměv mi dal aspoň naději, že se mi nestraní. Že mu nejsem lhostejný a co je nejdůležitější nejsem mu ani odporný. Protože toho jsem se nejvíc obával. Ale jak je vidět zbytečně, vše co jsem mu nabídl, mi s chutí oplácel.
Potutelně jsem se usmál a znovu jsem se šel začíst do knížky.

Dan
Zamířil jsem do svého pokoje a hned jsem se rozvalil na postel. Srdce mi ještě divoce tlouklo. Upřímně nic podobného jsem ještě nezažil. Jasně už jsem měl pár holek, a že jich bylo. Ale nikdy to s žádnou nebylo takové. Natožpak s klukem.
Ještě jsem dlouho koukal do blba a pak jsem konečně usnul s myšlenkou na nevšední zítřek

James
Ani nevím, jak jsem včera usnul, ale probudil jsem se celý rozlámaný na gauči. Bože, jak tady někdo může spát to je mi teda záhadou. Ale mé spekulace přerušilo tiché pohvizdování z kuchyně. Při vzpomínce na Dana jsem se pousmál. Dneska jsem chtěl nastoupit do té jeho školy. Přihlášku jsem podal už včera večer a s malým popostrčením na mě čekalo volné místo v Danově třídě. Byl jsem celkem zvědavý, jak to tam bude vypadat a hlavně s toho plynulo, že budu s Danem skoro celý den.

Dan
Nachystal jsem si svačinu a mohlo se vyrazit. James na mě počkal u garáže, protože venku bylo zase hnusně a tentokrát jsme jeli jeho autem. Cestou jsme se bavili o všem možném. O škole o hudbě…
Když jsme dojeli ke škole, bylo za pět minut osm, takže ideální čas. Na chodbách bylo ještě pár lidí, co se smálo a povídalo, takže nám nikdo nevěnoval moc pozornosti. Do třídy jsme došli až se zazvoněním a všechny oči se hned upřeli na Jamese a hned na mě. Tak to bude den. James se na všechny přátelsky zazubil a přicházející učitel ho poslal na místo vedle mě. Sedl jsem si na své oblíbené místo k oknu. Kapuci jsem si stáhl do obličeje a jako obvykle jsem předstíral, že neexistuju.
Konec konců učitelé si už na to zvykli, takže jedinému komu to nebylo moc pochuti byl James, ale to mi bylo v celku jedno.

James
Už jsem se ani nedivil, proč má Dan tak špatné známky. Celou hodinu seděl opřený zády o okenní parapet, kapuci měl staženou do čela, takže mu s pohledu učitele nešlo vidět do tváře. Jinak nevykazoval žádnou aktivitu o učivo. Učitelé ho přirozeně přehlíželi jako by tam nebyl a nechali ho dělat, co chce. Většinou buď hleděl se zastřeným pohledem z okna, nebo si něco čmáral do sešitu nebo jednoduše spal.
Byl jsem otočený k tabuli, ale koutkem oka jsem ho tajně pozoroval. Byl tak neuvěřitelně klidný, jakoby ho mu dění kolem něho bylo úplně volné. Vůbec si nevšímal okolních pohledů, které směřovali naším směrem z řad našich spolužáků.
Ve škole byl úplně jiný, než jsem ho znal. Tady byl chladný a odtažitý. Bohužel i ke mně což mi dávalo pocit prázdnoty, ale přičítal jsem to spíš okolnímu prostředí. Když se ho náhodou mladá učitelka v zeměpisu zeptala na nějakou otázku, úsečně jí odpověděl správnou odpověď a jinak se dál věnoval „svým záležitostem“. Což mě přesvědčilo o tom, že není hloupý, jenom se mu nechce.
V odpolední přestávce se k nám nahrnul hlouček dívek a vyzvídal. Ale jedna s těch dívek se pořád točila okolo Dana. Už ve třídě jsem si všiml, že na něho tak nějak jinak dívá spíš chtivě a majetnicky, jako kdyby všem ostatním říkala: „Ten je můj“ což mě lezlo na nervy. Jak zazvonilo, hned k němu docupitala a začala ho obletovat. Potom se ze svých míst zvedli ještě dva kluci a navrhli společný oběd. Ten jeden kluk chytl Dana kolem ramen a něco mu říkal, neslyšel jsem přesně, co ale nelíbilo se mi to a té otravné holce taky ne, takže se hned vmísila mezi ně. Ten kluk ji hned uvítal a dali se spolu do řeči.
V té jejich jídelně bylo narváno, moc k chuti mi to teda nebylo, protože jsem měl rád své soukromí a takové místo mi nedělalo dobře. Naštěstí se Dan protlačil ke mně, takže jsem nemusel sedět vedle nikoho cizího, což mě uklidňovalo. Naštěstí obědová pauza rychle skončila a začla další hodina tělocvik.
Hráli jsme kolektivní hry kluci holky odděleně každý na své půlce. My jsme měli hrát basket. Učitel mě posadil na střídačku jako nováčka, ale Danovi hned hodil dres útočníka, celkem jsem si ho v té situaci dokázal představit. Ale překvapil mě. Čekal jsem spíš, že se moc aktivně nezapojí, že bude jen nahrávat a takové věci, ale tady jako by byl ve svém živlu. Pořád se zapojoval do hry, dribloval, nahrával, dával koše, ostatním klukům radil, kde se mají pohybovat. Byl jsem tím fascinován, ano takového Dana jsem znal sebejistého, přátelského, ochotného.
Těsně před koncem zápasu mě poslal tělocvikář hrát a Dana poslal na střídačku. Taky chudák měl toho plné zuby. Hra mě až natolik pohltila, že jsem si vůbec nevšiml té otravné holky, která hned využila příležitosti a nalepila se na Dana. To už jsem nesnesl. Jako by náhodou, jsem hodil balón jejím směrem. Nechtěl jsem jí ublížit, ale měl jsem prostě vztek. Balón přistál asi dva centimetry od ní. Ta pištěla. Naštěstí si nikdo nevšiml, že jsem ten míč hodil já až na jednu osobu, která jen převrátila oči nad mým ubohým gestem. Bohužel byl to Dan. Cítil jsem se trapně, když mě přistihl, jak žárlím na tu k***u. Do konce zápasu jsem se proto radši vyhýbal jeho pohledům. Když jsem šel do šaten tak jsem byl mezi posledníma a očima vyhledával Dana, ale nikde nebyl. Potom mě tělocvikář odchytil, ať jdu ještě zanést balóny do nářaďovny. Dveře byli otevřené, tak jsem nakoukl dovnitř. Tam jsem zůstal přimrazený, byl tam Dan a líbal se s tou k***ou.
To už jsem nevydržel a musel jsem vypadnout. Za sebou jsem s hlasitým, prásknutím zabouchl dveře a utíkal jsem, kam mě nohy nesly. Na parkovišti jsem zastavil, nasedl do auta a jel jsem domů ani jsem se neohlížel. Všichni na mě sice zírali jak na nějakého blázna, ale to mi bylo jedno, všechno mi bylo úplně ukradené.