Nejsem ten pravý 01

Jenom pár slov než začtete, do tohoto příběhu. Je to o postavách z mé předchozí povídky Pro hrdost Tvého srdce o Jamesovi a Danovi. Tenhle příběh je yaoi a nemá nic společného s pokračováním s povídkou Pro hrdost Tvého srdce, jde jen o použití postav Dana a Jamese bohužel jsem se snažila je nějak upřesnit pro ty, kteří si Pro hrdost Tvého srdce nepřečetli, ale moc dobře se mi to nepodařilo. Pro čtenáře kterých se to týká, bych upozornila, že budete na začátku asi zmateni. Ale snažila jsem se, aby to bylo k pochopení, takže by to neměl být až takový problém.
Ještě jeden technický zádrhel James, Adrian, Kamila jsou upíři, Kate je polourírka dcera Kamily a Dan je člověk který se jakýmsi záhadným způsobem dostal do téhle zajímavé rodinky- pokud chcete vědět víc tak si přečtěte Pro hrdost Tvého srdce.

Dan
Seděli jsme s Jamesem na gauči a dívali se na hokej (jo konečně jsem si prosadil svou a díváme se na hokej). Hrála Sparta proti Slávii ale dneska se mi to zdálo nějak nudné. James seděl vedle mě a upřeně sledoval obrazovku. Odpoledne jsem mu totiž musel, vysvětlil pravidla, protože ten chudák vůbec nevěděl o čem je řeč, když jsem řekl slovo hokej. No taky se není čemu divit, když furt čumí s Adrianem na fotbal (ne že by na tom bylo něco špatného, ale hokej je přece jenom hokej).
Když už jsem pomalu začal usínat tak mě šťouchl ten mizera do břicha. „Ale no tak přece bys nám tady neusnul, vždyť ještě není ani polovina zápasu navíc tvůj tým prohrává“ dodal výsměšně a dál se věnoval utkání. Zvedl jsem se z gauče a zamířil jsem do kuchyně. No jo no s Jamesem jsme se vsadili, že ten, kterému prohraje tým, tak zítra bude umývat nádobí.
Opláchl jsem si studenou vodou obličej, abych se aspoň trochu vzbudil, sice nebylo ještě ani po desáté, ale dneska byl náročný den. Psali jsme pololetku z matiky a navíc to debilní posunování času. Dny se zkracovali a noci prodlužovali a já jsem byl v tomto období úplně nepoužitelný. Protože se mi chtělo pořád spát. Kate mi dokonce začala říkat medvídku. Ze začátku se mi tahle přezdívka líbila, ale pak mi prostě vysvětlila „co tím chtěl básník říci“. Že prej vypadám úplně, jak medvěd před zimou což by docela odpovídalo. Končil podzim. Dny nejenže se zkracovali, ale také ochlazovali třeba dnes ráno, jsem měl úplně zmrzlé ruce, když jsem jel na motorce.
Z ledničky jsem vytáhl pár piv a zamířil jsem do obyváku. Se skleničkami jsem se neobtěžoval, však otvírák bohatě stačí. Nabídl jsem jedno pivo Jamesovi, ale ten zdvořile odmítl. No jeho mínus já jsem si jednu flašku skromně otevřel a napil jsem se na jeho zdraví.
A tak to pokračovalo, z jednoho piva se stali dvě a šlo to dál… No jo no můj tým to zase nezvládl a skóre se jen obracelo v Jamesův prospěch tak aspoň si tu prohru zapiju.
Nakonec když skončilo utkání, začal jsem, pomalu usínal v sladkém opojení. Flašky se váleli různě postole a z krbu se ozývalo tiché praskání a vůně dubového dřeva které se míchalos zápachem lihovin. Ale, to už mi bylo jedno, hlava mi pomalu klesala, vlivem únavy a vypitého alkoholu. Nakonec ani nevím, jak moje hlava skončila Jamesově klíně. Chtěl jsem z posledních sil zvednout se, ale jeho teplá ruka v mých vlasech mě zastavila. V opilosti jsem to moc neřešil a usnul jsem. Poslední na co jsem si pamatoval, byla jeho hřejivá ruka v mých vlasech a letmé pohlazení po tváři. A potom jsem se, už odebral do říše snů.

James
Celý večer probíhal klidně, po pochopení té složité hry, které Dan říkal hokej, jejímž účelem bylo stejně, jako ve fotbalu dát nejvíc gólů jsme seděli celý večer u televize. Nevadilo mi to, ta hra sice nebyla až tak zajímavá, ale jak mi Dan popisoval, ale o to mi nešlo.
Nikdo nebyl doma. Kamila a Adrian si udělali zamilovaný výlet do Paříži a Kate už týden byla na nějakém jazykovém kurzu kdesi v tramtárii. Ne že by měla problém s jazykem, ale docela si užívala být v jiném prostředí, v cizí zemi, odkázaná sama na sebe. Brala to jako takové malé dobrodružství a Kamila jí to samozřejmě povolila. Popravdě myslel jsem, že s ní pojede i Dan ale ředitelství školy mu to nepovolilo. Nevím z jakého důvodu, ale asi se moc dobře neučí. Ale lhal bych, kdybych řekl, že mě to mrzí.
Na tenhle večer jsem se těšil. Ne s toho důvodu že se budem dívat na ten hokej, ale těšil jsem se na to, jak s Danem budeme sedět vedle sebe gauči a úplně sami. Protože většinou jsme drželi přes večery klučičí partu a dívali jsme se na fotbal. Tedy i s Adrianem. S mým skvělým tatíčkem. Ale v posledních dnech kdy jsme vlastně byli s Danem v celém baráku sami, mě to tady připadalo tak nějak lepší, klidnější a uvolněnější. Užíval jsem si ty chvilky, kdy jsme sami vařili, smáli se, dokonce jsem ho i doučoval, no abych pravdu řekl, žádný génius z něho asi nebude. V těch chvilkách mě Dan připadal jiný víc otevřený a víc se jevil spokojený. Pamatuju si, že po tom incidentu s Dantem byl takový uzavřený a celkově úplně jiný než teď. Nebo si to možná namlouvám.
Během toho utkání už byl takový ospalí, nechtěl jsem ho rušit, ale škodolibost mě nedala. Nakonec mě odbil a šel do kuchyně.
Najednou vedle mě bylo prázdno a všechna pohoda jakoby rázem vymizela a mě přepadl pocit osamění a sklíčenosti. Věděl jsem, že se za chvilku vrátí ale i tak jsem si připadal sám.
Když se vrátil, hned jsem se zahleděl na obrazovku, aby na mě nic nepoznal. Ale vypadalo to, že si ničeho nevšiml. V ruce měl pár piv a hned mi nabídl. Zdvořile jsem ho odmítl, protože mě taková vyhlídka na dnešní večer nijak nelákala. Radši jsem dál předstíral, že jsem zažraný do toho zápasu a po očku jsem ho sledoval. Pomalu pil pivo a oči se mu začali znovu zavírat, ale snažil se, aby to na něm nebylo moc poznat jeho tým na, který si vsadil, prohrával na plné čáře a tak odůvodnil svoje pití jako oslavu prohry. Moc jsem mu teda nevěřil a celkově se mi moc nelíbilo, že se takhle zbůhdarma opíjí. Protože s alkoholu nevěstilo nikdy nic dobrého už jenom kocovina jako by hlásila „na mě nesahej“
Nakonec mi usnul v klíně. Ale byl to roztomilý pohled, odhrnul jsem mu jeho hnědé věčně rozcuchané vlasy a naskytl se mi výhled na jeho zcela nevinnou tvář. Když spal, vypadal jako andílek. Jednou rukou jsem ho výskal ve vlasech a druhou ho pohladil po tváři. Najednou jakoby všechno kromě něj přestalo existovat. Naklonil jsem se k němu blíž a prsty přejel přes ty jemně tvarované rty, které byli ve spánku mírně pootevřené, takže jejich majiteli dodávali na vzhledu malého nemluvněte, což bylo ještě roztomilejší. Najednou mě přepadl pocit je ochutnat, jakoby to byla nějaká třešnička na dortu. Ale než jsem si stačil uvědomit, co dělám, moje tvář byla asi tak centimetr od té jeho. Panebože co to dělám? Vždyť je to kluk, jen obyčejný lidský kluk. A já upír navíc jsme, oba muži tak proč? Co se to dohře děje!
A znovu jsem se podíval na Dana. Nejdřív nechápavě a pak mě znovu přepadl ten pocit, že kromě jeho rtů neexistuje nic. A najednou mé rty byli přitisknuté na těch jeho. Jeho klidný pravidelný dech mi přes jeho pootevřené ústa vnikl přímo do mých úst, to mě probralo. Hned jsem se od něho odtáhl a nevěřícně na něj hleděl. Co jsem to proboha udělal, tohle není normální, tohle vážně není normální. Zrychleně jsem dýchal, i když jako upír jsem kyslík vůbec ani nepotřeboval.
Potom jsem dlouho jenom tak seděl a nevěřícně na něj koukal. A najednou si uvědomil, proč se v jeho blízkosti cítím tak dobře, proč nenávidím všechny, které se kolem něj moc blízko motají. Proč mi samotná Kate připadá jako největší běhna na celé té jejich škole protože se o ni Dan zajímá. Tahle skutečnost mě bolela, bylo to jako trn v krvácející ráně. Najednou jsem začal Kate tiše nenávidět a přát si aby se už nikdy nevrátila. Ale proč vlastně? Co je to za divný pocit v mém těle když se dotýkám Dana nebo když cítím jeho přítomnost? Někde jsem to slyšel, lidi tomu říkají… sakra jak bylo to blbé slovo… jo láska. Docela divné označení, ale není se čemu divit, když to celé kolem toho je postavené na hlavu.
Nakonec jsem Danovi donesl ze svého pokoje deku a uložil jsem ho v obyváku, protože kdybych ho vynesl do jeho pokoje, stejně by si ráno kladl, otázku, jak se tam vlastně dostal a potom by mu došlo, že jsem ho musel přenést a to by mu mohlo být docela trapné. No mně by to nevadilo, ale nechtěl jsem, aby se cítil kvůli mně trapně. Od té doby co jsem si přiznal, že k němu asi něco cítím, už jsem se na něj díval jinak.
Každý dotyk mě připadal jedinečný, protože jsem si musel přiznat, že by mohl být ten poslední, protože až se probudí, všechno se vrátí do starých kolejí. A já budu muset zapomenout. Protože on měl rád Kate ne mě. Pro něj jsem byl jenom vzduch, možná dokonce přítel ale nic víc. Smutně jsem si povzdych a znovu se zadíval do té nevinné tváře. On nikdy nebude cítit to samé, co cítím já k němu, ale i tak budu rád, že s Kate bude šťastný. Ona je pro něj ta pravá, já ne.
Naposledy jsem ho políbil na čelo a šel jsem si po své práci. Protože po dnešní noci bych asi už neusnul.

Dan
Ráno jsem se vzbudil celkem brzo navíc s parádní kocovinou, na stole se válely flašky a mně se z toho pohledu hned zvednul žaludek. Takže nejbližší štace bude asi záchodová mísa. Rychle jsem se zvedl z gauče a chvátal jsem ke dveřím, kde bylo napsáno: WC. Klekl jsem si k záchodu (naštěstí jsem zvedl prkýnko), a následně se s hlasitým bléééé vyzvracel. Když jsem tenhle cyklus asi třikrát zopakoval tak mi můj nevděčný žaludek umožnil konečně se zvednout.
Vratkým krokem jsem se dopotácel do kuchyně, kde voněla libá vůně slaniny. Pro můj nos to byla pochoutka mých hladových snů, ale můj žaludek s tím nesouhlasil a už jsem si znovu začal připadat jak na vodě. Ne teď ne když už jsem došel, až jsem… Pevně jsem se opřel o futra dveří a z hluboka dýchal. Naštěstí to pomohlo a můj zkrocený žaludek se vrátil do normálu (aspoň do takového normálu abych byl schopen něco požívat). Se zájmem jsem se dopotácel ke kuchyňské lince, kde stál James v květované zástěře a něco tam kuchtil. Nahlédl jsem mu přes ramena a podíval jsem se na tu krásu, co se mu smažila na pánvičce. Můj žaludek se znovu pokusil zaprotestovat, ale měl smůlu teď už jsem nemyslel na nic než na křehké vajíčka a opékající slaninu.
Sedl jsem si spokojeně za stůl a čekal jsem, až James naservíruje na stůl.

James
Dneska byl v celkem dobré náladě (tedy na to kolik toho včera vypil, ale bylo vidět, že to zvládá). Šel sice vratkým krokem, ale kocovina pro něj asi nebyla nic nového. Když se ke mně konečně dobelhal, malinko jsem ztuhl. Byl kousek odemě, potom se ke mně naklonil, a moje tělo jako by nebylo, mohl jsem cítit jeho dech na svém rameni a ještě zápach alkoholu z včerejší noci. Můj tep se zrychlil a čekal, co bude dál. Spokojeně se usmál na mou pánvičku a šel si sednout ke stolu. V hlavě jsem si oddechl a napomenul se za to.
Když se vajíčka jen rozsýpali a slanina byla dokonale osmažená vypl jsem sporák a začal jsem servírovat na stůl. Vypadalo to, že mu to docela chutná. Ládoval se tím jako by to bylo to poslední jídlo na světě. Pro sebe jsem se pousmál, těšilo mě, že aspoň taková maličkost mu udělá radost. A také hřálo mě u srdce, když jsem se na něj mohl dívat jak je šťastný z něčeho co jsem pro něj udělal já. Byl to nezapomenutelný pocit.

Dan
Ta snídaně byla prostě božská. Vajíčka byli tak křehké, že se rozsýpali na jazyku a ta slanina… Bylo to prostě božské, takže jsem to hltal, jak to bylo ani chleba jsem si k tomu nedal, abych nepřerušoval to božskou kombinaci. „Nehltej to tak bude ti špatně a dej si k tomu chleba“ hudroval James, ale bylo jasně vidět, že je sám sebou nad míru spokojený. Seděl naproti mně a díval se jak mi chutná. Omluvně jsem se na něho usmál a začal jsem poslušně přikusovat chleba. Spokojeně se pousmál a nalil mě hrnek černého čaje. Ještě s plnou pusou jsem mu poděkovala a zase jsem se vrátil k svému jídlu.
Po snídani jsem si dal ranní sprchu, abych aspoň vzdáleně připomínal člověka. Nechal jsem odtéct teplou vodu a začal jsem se vyslékat. Když tekla příjemně horká voda, začal jsem se sprchovat. Ranní sprcha je fakt blaho. Úplně mě zbavila toho nepříjemného zápachu a odbourala poslední známky mé kocoviny. Navíc horká voda po ránu, co víc si může člověk přát, no snad ještě báječnou snídani, takže když se to vezme kolem a kolem, vcelku příjemné ráno. Navíc James ani nebrblal kvůli tomu bordelu v obýváku a sám se nabídl, že to uklidí. No já jsem proti tomu nic neměl.

James
Po snídani jsem umyl nádobí a uklidil kuchyň. Dan vypadal opravdu spokojeně. Jeho úsměv se mi pořád přehrával v hlavě jako nějaká zaseknutá epizoda. Ne, to není dobrý, musím ho dostat z hlavy. Dan se šel zatím osprchovat a podle zkušeností mu to ještě nějakou dobu bude trvat, takže jsem měl dost času se uklidnit. Dal jsem se do uklízení v obyváku. Prázdné flašky jsem vyhodil a zmuchlanou deku, která ležela hozená na zemi, jsem úhledně poskládal, ještě voněla po Danovi. Byla to směs alkoholu a jeho přirozené vůně, která ho plně charakterizovala, byla tam sebejistota, síla, odhodlanost. Myslím, že každá žena by mu podlehla.
Protože on byl prostě dokonalý. Měl středně vysokou atletickou postavu, chodil vždy rovně a sebejistě jakoby svému okolí chtěl říct: já jsem tady ten hlavní. Vlasy měl kaštanově hnědé trochu delší a ofina, kterou měl sčesanou na bok, mu padala volně do čela někdy zvláště po ránu, ale vypadal jak rákosníček. Třeba dneska ráno vlasy mu trčeli do všech směrů a vypadal jako opelichané kuře, které se právě vylíhlo z vajíčka. Rysy měl ostře řezané jako by mu tvář vytesali sami andělé. Oči blankytně modré barvy byli vážné, ale přitom hravé a škádlivé.
Vzhledově Dan možná vypadal jako namyšlený frajírek, ale ve skutečnosti byl úplně jiný. Dokázal člověku pomoct, přidat ruku k dílu podržet ho když to nejvíc potřeboval a rozveselit když byl úplně nad ně. Měl vždy milou optimistickou náladu a přátelský úsměv.
Toho já si prostě nezasloužím. Povzdychl jsem si.