My Sweetness - Extra pokračování

Nečekala jsem, že se to bude tak líbit, ale jsem mile překvapená. Tudíž Vám vyhovím a tady máte pokračování
Hlavní postavy: Michio (31), Akio (23)

Ještě před týdnem se mohl Michio koukat na tmavovláskovu klidnou a roztomilou spící tvář. Nyní se ho marně snažil probudit z jeho noční můry, která se mu zdála už pár dní. Když na něho konečně pohlédly jeho oříškové oči plné strachu a zděšení, trochu si oddechl.
"Klid Aki, už je všechno v pořádku, byla to jenom noční můra." Odhrnul hnědovláskovi zpocené vlasy z čela. Ten k němu natáhl třesoucí se ruku. Michio si ho přitáhl k sobě a znovu mu zopakoval větu.
Akio se mu ještě nesvěřil, co tak hrozného se mu zdá, ale pořád se opakovalo to stejné. Pomalu mu docházelo, že to muselo souviset s ním. Akiovo chování vůči němu se za ty poslední dny změnilo.
"Myslím, že je na čase, aby ses mi se svou noční můrou svěřil." Jeho přítel odmítavě zakroutil hlavou a vyčerpaně si povzdechl.
"Jdu udělat snídani." Políbil tmavovláska na čelo a pak opustil místnost.

Michio posunul mladšímu tmavovláskovi jeho snídani a zaraženě se na něj díval. To mu nevěří? Nebo…to už ani nemají čas, si v klidu sednout a popovídat si? Zamyslel se. Ráno se spolu docela v klidu nasnídají, poté odchází Akio do práce, on zůstává sám doma a teprve v poledne jde on pracovat. Přichází něco po jedenácté v noci. Aki končí kolem osmé a tak ho vždy nachází, jak spí. Poslední dobou vždy, když přijde, netrvá moc dlouho a snaží se ho probudit z jeho noční můry, o které mu nechce říct.

"Kde je ten kluk, který mě před rokem dostal z ulice?" Když ho objímal, tak sebou Akio cukl. Nejspíš ho vůbec nevnímal a tak si nevšiml, že ho Michio starostlivě pozoruje a pak se zvedá ze svého místa a jde k němu. Mladší se na něho ani nepodíval. A ani neodpověděl. Jen se mu opřel o hruď.
"Dávej na sebe prosím pozor. Já musím do práce." Zamumlal a pak se vymanil z jeho objetí.

Tmavovlásek se už těšil, až znovu uvidí obličej Akia. Dneska se mu v práci moc nevedlo s kolegy a tak chtěl najít útěchu ze dne ve svém příteli. Sotva se k němu v posteli přitulil, začal sebou hnědovlásek škubat a křičel.
"Michi!!" Trhnutím se probral a když uviděl Michia hned ho objal.
"Ale teď už bys mi konečně měl říct, co se ti zdá!" Zvýšil na něj hlas starší. Už to bylo druhý týden a Akio mu to pořád odmítal říct.
"Ty mi nevěříš?"
"Tím t-to n-ne-ní" Zavzlykal mladší tmavovlásek.
"Tak proč mi to nechceš říct!" Měl podrážděný tón hlasu a naštvaně se díval na hnědovláska, který ho objímal. "Řekni mi to. Hned!!"
Mladší ho pustil a sklopil hlavu.
"V-víš…nechci ti to říct, asi bys byl naštvaný…"
"Proč bych měl být?" Nechápal. Chytl ho za třesoucí se ramena. "Souvisí ten sen se mnou?" Věděl odpověď předem, ale chtěl to slyšet od něho. Akio kývl hlavou.
"Já to věděl." Usykl starší.
"Umřeš…" Řekl skoro neslyšně Akio a pevně objal svého přítele. Ten ho vzápětí odstrčil a zmateně se na něj díval.
"V tom snu…To proto se o tebe tak bojím, to proto ti tolikrát říkám, abys na sebe dával pozor." Pokračoval. Michio si ho k sobě pevně přitiskl.
"To tě taková hloupost tak změnila?"
"Není to hloupost…" Zamumlal hnědovlásek.
"Je to jen sen."

"Copak, boučku?" Pozdravil svého přítele vesele do mobilu.
"Promiň, že ti zase volám…neruším?"
"Ráno jsem ti přece řekl, že mi můžeš volat kolikrát chceš, pokud tě to ubezpečí o mém bezpečí…už jsi doma?"
"Um…" Přitakal na souhlas.
"V ledničce máš jídlo, tak si to jenom ohřej, dobře?"
"Michi…"
"Ano?"
"Jsem rád, že jsem můžu slyšet tvůj hlas." Michio se pousmál a zamával rukou na šéfa, který ho sháněl.
"Uvidíme se večer, zlato."
Musel v práci zůstat déle, protože si ho jeho nadřízený vyžádal, aby osobně vyřešil jistý problém. Černovláskovi se déle v práci zůstávat nechtělo. Věděl, že pokud se zpozdí, Akio se o něj bude moc bát a další starosti o jeho osobu už mu nechtěl přidělávat. Ale neopovažoval se neuposlechnout nadřízeného. Bohužel to ani nemohl zavolat svému příteli. Ale možná to bylo dobře, ještě by ho vzbudil.

Na cestu zpátky domů si vzal taxíka, dost ho znervózňovalo velké množství zameškaných hovorů od Akia a navíc se mu vůbec nemohl dovolat. Seděl na zadním sedadle a snažil se nějak uklidnit, ale moc mu to nešlo. Ano, sice mu říkal, že mu může volka kolikrát chce, ale tohle nebylo normální. Byl ochoten přepadnout řidiče a řídit místo něho, aby se dostal co nejrychleji domů. Začalo pršet a tak si taxikář dával pozor na cestu.

Před dveřmi ze zarazil, když se náhle otevřely a v nich stál nějaký cizí muž. Michia začaly napadat nejhorší myšlenky a byl rád, že na muže hned nevrhl.
"Vy jste spolubydlící?" Černovlásek se na něho podezřívavě díval.
"Bydlím tady s Akim, je to můj přítel." Muž uvolnil dveře.
"Dobrá tedy, moje práce tady pro dnešek končí." Pak zamířil k výtahu. Michio absolutně nic nechápal a ihned co muž opustil jejich byt se vřítil dovnitř a zamkl za sebou dveře. Srdce měl až v krku a jediné co teď chtěl udělat, bylo vidět Akia.
Našel ho schouleného v obýváku. Obličej měl skrytý v dlaních a brečel. Přiklekl si k němu a políbil ho do jeho tmavě hnědých vlasů.
"Promiň Aki, já musel v práci zůstat déle." S mladším to ani nehlo, jako by ho ani neposlouchal. Jen si tiše něco mumlal. Teprve, když ho Michio vzal do náručí a odnesl do postele všiml si, že už je doma.
"Vo-lal…jsem t-ti…dokud s-se mi ne-nevybil mobil…"
"Já se moc omlouvám, ale už jsem doma, podívej, nic mi není." Akio se mu poprvé podíval zpříma do očí.
"Jsou…mrtví…" Snažil se to říct co nejvyrovnaněji, ale druhé slovo řekl tak potichu, že mu Michio rozuměl jen s obtížemi. Černovlásek si nemohl dát nic do souvislosti. Byl to zase nějaký sen? A pokud ne, kdo je mrtvý? A co tady dělal ten muž? Hnědovlásek se snažil uklidnit, aby mohl celou situaci vysvětlit.
"Čekal jsem na tebe, volal jsem ti, ale nebral jsi to. No a pak někdo zazvonil a za dveřmi stál nějaký muž-"
"Udělal ti něco?!" Skočil mu do řeči Michio. Mladší zavrtěl hlavou.
"Vysvětlil mi, že je od kriminálky a že…" Znovu se rozbrečel. Nedokázal sebrat tolik síly, aby mu řekl, co se stalo. Černovlásek byl úplně zoufalý. Nevěděl, co se stalo, ani jak by mohl pomoct své spřízněné duši. Ale byl ze dne až moc unavený a potřeboval sprchu. Zatlačil Akia mezi polštáře a přikryl ho až ke krku.
"Kam jdeš?!" Zeptal se vystrašeně mladší tmavovlásek, když postřehl, že se Michio zvedá z postele.
"Do sprchy."
"Nikam nechoď!" Starší se zarazil. Hnědovlásek mu křečovitě svíral zápěstí a jeho oči prosily, aby zůstal a dělal mu společnost.
"Prosím…nechoď nikam…jsi jediný, kdo mi zbyl. Mám strach, že přijdu i o tebe." Michio si k němu přisedl tak blízko, že se jemně dotýkali rty. Pokud to správně pochopil, tak to bylo opravdu vážné.
"Proč oni?" zašeptal Akio, byl rád, že má tak chytrého přítele a že to nakonec nemusel vyslovit. Černovlásek mu utřel slzy z očí a chytl ho za bradu. V této chvíli byl na tom hůř, než malé vystrašené štěně, které čeká v ten nejdeštivější den, v promočené krabici někde u silnice, zatímco všechny jeho sourozenci už si hrají v nových, teplých domovech. Ne rozhodně to tak nenechá!

Čekal, dokud neusne. Ale spánek z vyčerpávající a hlavně z celé probrečené noci ho dostihl až kolem desáté dopoledne. Michio se sebral a rychle se šel umýt, aby mohl být hnědovláskovi oporou, až se probudí.
Vypadalo to, jako by ho jeho noční můra opustila, ale díky tomu přišla krutá realita, která mu vzala hned dvě milované osoby.

Muž k kriminálky se stavil i dnes a když zjistil, že Akio spí, začal se vyptávat Michia. Ten mu pořád nedůvěřoval a odpovídal mu přiměřeně. Když po několika hodinách konečně odešel, šel zkontrolovat hnědovláska. Prospal už víc jak polovinu dne. Podle jeho výrazu usoudil, že se právě vzbudil a hledal ho.
"Právě tady byl ten chlápek z kriminálky." Obeznámil ho s dnešním dnem.
"Nejsi v práci?"
"Zavolal jsem šéfovi a omluvil se mu, že z rodinných důvodů si potřebuju vzít nutně volno."
"Půjdu do márnice…" vyslovil s obavami Akio. Michio ho objal kolem ramen.
"Budeš je muset identifikovat, ale neboj já půjdu s tebou."
"A pomůžeš mi zařídit…" Černovlásek si ho přivinul k sobě. Za poslední den toho nabrečel víc, než za celý čas, co ho zná.

Když viděl, že Akio stojí na místě, přišel k němu a vysvlékl ho z černého obleku, pak ho uložil do postele a lehl si k němu. Přál by si, aby se aspoň letmo usmál. Byl zvyklý na Akiovu zářivou tvář, místo toho tady měl duchem nepřítomného a zlomeného přítele.
Vraha jeho rodičů se ještě nepodařilo dopadnout a Michio už musel zítra jít do práce. Bude muset nechat Akia samotného doma. Kdyby mohl, našel by černovlásek vraha sám, ale když se o tom jen zmínil, hned to musel kvůli pohledům tmavovláska odvolat.
Mladší si položil na jeho hruď hlavu a snažil se vybavit si něco hezkého, co by aspoň částečně přebilo smutek z předchozích dnů.
"Zítra musíš do práce, co?" Zeptal se potichu Akio. Starší ho hladil po tmavých vlasech a souhlasně zamručel. Tak se mu nechtělo.

Michio se procházel temnými uličkami. Chtěl aby jeho chůze byla přirozená. Ale ve skutečnosti sledoval muže, kterého uviděl v baru. Měl velmi zajímavý prsten, který už viděl a zdobil prst jedné paní. Byl si jist, že muž ví, kdo prsten před ním vlastnil.
V ruce, kterou měl schovanou v kabátu držel pistoli, kterou si vypůjčil od svého přítele. Naštěstí si vymyslel dobrou výmluvu. Jediné čeho se bál bylo, aby ho neodhalil Akio.
Šel z práce dřív, protože ho jedna kolegyně pozvala na drink. Nejdřív se nenechával přemluvit, ale nakonec to byl nejlepší nápad. Kdo by si pomyslel, že vrah Akiových rodičů se tak lehce nechá prozradit? Divil se, že ho už nenašla policie, vždyť s tak krásným a drahým prstenem upoutává tolik pozornosti. Navíc co si pamatoval, popis taky docela přesně seděl.

Hrálo mu do karet, že muž šel přes opuštěnou čtvrť k jezeru. Michio si v duchu plánoval, jak to udělá. Samozřejmě bude problém, pokud to policajti odhalí.
Vrah si vůbec nevšímal okolí, prostě šel pořád rovně, až došel k jezeru. Místo, kde nikdo nechodil, nebyla tam jediná lampa. Michio se v duchu zaradoval, tady se stalo už tolik vražd. Opravdu si nemohl vybrat lepší místo na svou smrt. Pomyslel si a pomalu přistoupil za muže, přičemž vytáhl zbraň a přiložil mu ji k hlavě.
"Víš…vražda je těžký zločin a když se pak jedná o dvojitou, za to bys dostal pěknej trest. Ale to, že jsi ublížil Akimu, za to je trest smrti!"

"Kolik je hodin?" Michio se naklonil k hnědovláskovi a políbil ho.
"Trochu jsem se zdržel, jedna kolegyně mě pozvala na drink." Akio se k němu přitulil.
"Víš co z tebe cítím?" Starší se na chvíli zarazil. Přece ho tak rychle nemohl odhalit! Zavrtěl hlavou.
"Sladkosti! Že ty ses zase někde potuloval? A já tady umírám strachy!" Na tváři se mu objevil úšklebek a černovlásek byl rád, že ho konečně nevidí smutného. Ale byla to pravda a Michio si to ani neuvědomil. Opravdu z něj byly cítit sladkosti. Musel se nad tím zasmát. Ano, vždyť šel vrátit zbraň a jeho kamarád přece pracuje ve velkovýrobě sladkostí.
"A víš co bys měl ještě cítit?" Akio zavrtěl hlavou a položil si těsně hlavu vedle jeho.
"Měl by ses cítit bezpečně, já tě totiž vždycky ochráním."

Konečně po dlouhé době se mohl těšit, že bude přicházet z práce a znovu mu na jeho krásné spící tváři uvidí klid a úsměv. A když se pak probudí, přivítá ho jeho krásnýma zářícíma očima. Za tohle by klidně zabil další, kdyby musel. Pro tohoto člověka, který byl pro něj v životě vším, udělá cokoliv.