SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Literární

1. Seznámení s novou misí

" Naruto! Naruto! Vstávej! Volá nás Tsunade!" Naruto se vyhrabal z postele velice rychle, dlouho totiž nebyli na žádné misi. Fiasko se Sasukem zasáhlo celý tým, ovšem neztráceli naději, že ho přivedou zpět.
Sai již na oba dva čekal před budovou páté Hokage.
"Kakashi tu ještě není?" zívl Naruto směrem k Saiovi.
"Jako bys ho neznal. Chodí vždycky pozdě a navíc z ošetřovny ho pustili teprve nedávno. Jistě se zotavuje."
"Zotavuje? To určitě. Zase si čte tu hloupou knížku. Nechápu co na ní pořád má. Musí ji mít přečtenou nejmíň 30 krát."

POMSTA

[=15]Předem upozorňuju, že ti co nemají rádi verše a smutné či procítěné děje, tak si to radši ani nečtěte.V opačném případě, kdo má rád v takovýhto příbězích i nějaký ten verš, a prožívá všechno co čte ohledně představivosti do hloubky, tak ať si radši k této ff přistrčí kapesníčky.
Takže předem chci říct,že nepočítám S tím, že by tato má jednorázovka na někoho nějak zapůsobyla, protože se za ní docela i stydím. Ale na přesvědčení jisté osůbky jsem se jí rozhodla vydat veřejně.

Dodatek autora:: 

No jo....a je to tady
Takže právě se mi teď asi možná vysmějete za takovou melanholii, či špatné verše či nněco jiného...prostě že to byla naprostá slátanina.... No upřímně si to myslím alespoň já sma Já vím... je to blbí, když si o sobě autor sám myslí špátné věi, ale já měla opravdu 100 hutí to nejlépe smazat , protože je to má druhá jednorázovka a nejspíš i totální propadák. Takže se všem moc omlouvám a děkuju za porozumění. No byli to jen směsice některýh mýh poitů, skryté a upravené do této povídky takže přípAdně GOMEN

Naděje 3

[=15]Už sem skoro mrtví a propadám se ještě do větší temnoty než jsem doposud,
A najednou duch a tělo mé lásky se zjevilo nade mnou,
a ihned slyším ten hezký něžní hlásek, který tak miluji.

Naděje 2

[=15]Probouzím se v temnotě, vidím jen věci, které nejdou popsat.
Vstávám a hledám tě tam, kde nejspíš nejsi,
ale mé odhodlání najít tě mě nepřestává hnát dopředu.

Naděje

[=15]Proč jsi ode mne odešla?
Vždyť jsi nemusela...
Má smysl dál žít?
Bez naděje na lásku?
Má mysl se teď propadá do temnoty a já s ní,
nikdo mě nedrží a nikdo už nebude.

Syndikovat obsah