Double Gravitation II - Odevzdáno moři - část 10

„Se.ru na policajty!" vztekám se dál. „Jsou k ničemu."
Kdybych aspoň věděl, kde jsou.
„Dej mi telefon," natáhnu ruku k Walterovi. Vytáčím z něho číslo na Stepana. „Budu volat Beckerovi, nevím, jak dlouho ho udržím na telefonu, tak se ho snažte za každou cenu najít," podávám zapnutý telefon Walterovi a na svém vytáčím Lukase.

„Já sám," zastavím jeho ruku a sundám si sako. Odhodím ho na střechu kajuty a pak si sundám i košili. Ofoukne mě teplý vítr a cítím, jak se mi postavily bradavky. Snažím se to zamaskovat promnutím svalu na rameni.
„Možná bych ochutnal ty příšery z moře," nadhodím. „Zajdu si pro ně..."
„Klidně tu zůstaň, přinesu je," otočí se Lukas na místě a vleze do kajuty.
Sáhnu rychle do kapsy a ťukám smsku: Mysterious beauty.
Víc toho nestihnu.

Lukas zvedne telefon až na páté zazvonění.
„Chci mluvit s Danielem," řeknu rovnou, když se Lukas ozve. „Chci mít jistotu, že je s tebou a že je v pořádku."
„Pořád si nepochopil, že jsem to teď já, kdo dává požadavky."
„To je mi jedno!" přeruším ho. „Je ti jasné, že nebudu s tebou o ničem diskutovat, pokud nebudu mít jistotu."
„Dobře, jak chceš. Daniel je tady se mnou a vypadá docela spokojeně. Už si dokonce sundal sako a košili."
Po těch slovech natáhnu vzduch nosem a snažím se nerozmlátit telefon. Walter přejde ke stolu a bere do ruky tužku. Naznačí mi, že mám mluvit, že ten krátký čas nestačí.
„Chci mluvit s Danielem," zopakuji znovu svou žádost. „Teď hned."
„No, jak chceš. Hned ti ho předám, ale nevím, jestli s tebou bude chtít mluvit. Docela si to tu užívá."
Slyším zvuk kroků. Čekám. Jen doufám, že je Daniel v pořádku.

„Chce s tebou mluvit tvůj šéf," mává mi před nosem Lukas mobilem a pak mi ho jen přistrčí k uchu. „Řekni mu, že jsi v pořádku."
„Jsem OK," vyhrknu.
„Slyšel jsi, nic mu nechybí," sebere mi telefon zpět ke svému uchu.

„Dobře, co ode mne chceš?" zeptám se Lukase a otočím se na Waltera. Ukáže mi palec nahoru. Našli ho.
Přejdu ke stolu a podívám se na papír. Jdou na mě mrákoty. Jsou někde na moři. Jak se tam tak rychle do prd**e dostali?
„Nachystáš mi všechny papíry, co jsem ti teď řekl,"probere mě ze zamyšlení Lukasův hlas. „Máš na to hodinu. Chci, aby všechno, co mám, zůstalo, tak jak je. Nemusím u tebe pracovat. Nestojím o to. Vydělal jsem si dost a mám už něco dalšího v plánu. S akciemi firmy. Pěkně těch pár procent přepíšeš na mě."
Kdyby stál přede mnou, jisto jistě bych ho zabil.
„Potřebuji na letiště. Dá se tu najmout vrtulník?" otočím se na Waltera, když ukončím hovor s Lukasem.
Podívám se ještě na mobil. Příchozí zpráva od Daniela. Rychle ji otevřu.
"Mysterious beauty"
Dívám se na telefon a přemýšlím, kde už jsem ty dvě slova viděl.

„Tak, zase tu máme naši krásnou hodinu," odhodí Lukas mobil na střechu. „Mohli bychom ji nějak smysluplně využít."
Jeho prsty kopírující mou vystouplou kost od ramene ke krku. Polknu.
„Zabije vás," řeknu přiškrceným hlasem.
„Nic ti přece nedělám. Chlapi se tak neberou. Nemůžeš při tom otěhotnět, jak ženská. Když mi ho jen vykouříš, nic tě to nestojí. A nikdo se to nedozví. Mám moc hezkej nástroj. Chtěl bys ho vidět? Minule jsi z toho nic neměl," a sjede si rukou do rozkroku.

Walter je prostě kouzelník. Pořád říkám, že mám ve firmě schopné lidi. Během deseti minut zajišťuje vrtulník. Odcházím z kanceláře a ještě se otočím na ostatní.
„Nenechte se rušit při práci ničím. Teď víc, než kdy jindy, potřebuji najít vše, co se týká pana Beckera."
Přikyvují hlavou a já na nich vidím, že jsou ochotni pro mne teď udělat cokoli. Už jsem skoro na chodbě, když se zarazím. Otočím se na patě a rozběhnu se zpátky ke stolu. Beru do ruky Lukasovu fotku, kterou jsem předtím položil, abych se na ni nemusel dívat.
Věděl jsem, že jsem ty slova někde viděl. Už na nic nečekám. I s fotkou v ruce se vracím k Walterovi a ukazuji mu to.
„Jsou tady na té lodi."
Za chvíli vyrážíme na letiště.

Chytnu se provazů a šlápnu na okraj lodi.
„Jestli mě chceš jako pojistku, měl bys být opatrný," řeknu a nahnu se nad moře. Vidím, jak vlnky olizují bok jachty. „Je mi jedno, jestli skončím jako potrava pro ryby...tobě nikdy patřit nebudu a tvýho ptáka do huby nikdy nevezmu."

Na letišti se hned připravíme k odletu. Už nás tam čeká Hans a Stepan. Jeff si opravdu umí vybrat dobré lidi i tady v Evropě. Ve vrtulníku je málo místa, proto Walter zůstává.
„Dejte zprávu," položí mi ještě ruku na rameno. Mírně mu ji stisknu, jako poděkování a nastoupím.
Absolutně zatím nevím, co udělám. Papíry jsem připravit nenechal, nesu jen složku s prázdnými listy. Nic víc. Nevím, jak se dostaneme na loď. Nevím, co Lukas ještě vymyslí.
A hlavně, nevím, jak je na tom Daniel. Pořád mám před očima ten obrázek z hotelu, kdy se na něj Lukas bez váhání vrhl.
Zatnu zuby a ruce v pěst a snažím se uklidnit.
Nejde to. ku**a nejde to.

„Mám už dost být pořád něčí rukojmí," zavrčím. „Měl bys tu loď rychle někde zakotvit, nebo opravdu skočím. Víš moc dobře, že Richard nikdy na tvé podmínky nepřistoupí a potopí tě i s tou tvou kocábkou ke dnu."
Jachta pluje rychle, do hlavní plachty se opírá vítr a je mírně nahnutá na pravý bok.
„Je úplně jedno, jak moc mě Richard miluje. Má svou hrdost a má rád svoje imperium, které získal zpět za bolestivých podmínek," podívám se na moře a pak zpátky na Lukase. „Měl by sis vymyslet rychle jinou pojistku, než mě. Protože jediný tvůj dotek na mém těle bude znamenat moji nulovou hodnotu."

Jen co přistaneme a vypne se motor, beru do ruky telefon.
„Mám to pro tebe nachystané,“ řeknu jen, co se ozve Lukas. Hans mezitím zajišťuje auto.
„To bylo rychlé.“ Lukas se na vteřinu odmlčí. „No ale o to lépe pro tebe, protože Daniel se chystá jít si zaplavat.“
„Jestli se mu něco stane, okamžitě končíme. Nebude o čem vyjednávat. k***a, už toho mám dost. Jseš stejný jako Bradley a já tě pošlu za ním.“
„Bradley? Tvůj milenec?“ uchechtne se Lukas.
„Řekni, kam mám jít,“ zatnu zuby, když Patrika zmíní jako milence.

„Tvůj Richard má ale pech na své milence, co?“ obrátí se na mě Lukas Becker. „Copak mu Bradley udělal? Není náhodou taky nějaký velký zvíře ve společnosti…?“
Můj pohár trpělivosti právě přetekl. Odrazím se od okraje lodi a skočím mu přímo do obličeje. Jestliže má Lukas Becker všechno od Richarda přislíbeno, můžu mu teď klidně zmalovat ksicht. Zavrávorá dozadu a oba spadneme na zem. Nestačí první ránu vykrýt, protože drží v ruce stále mobil. Mířím mu nekompromisně do obličeje, aby o něj už žádný chlap nikdy ani pohledem nezavadil. Mám v plánu rozmlátit mu hubu, aby ho ani ten nejlepší plastový chirurg nedal dohromady. Druhou ránu mi zadrží něčí ruka a vytáhne mě za vlasy zpátky na nohy. Zaskučím bolestí, když mě ta gorila v brýlích narve na dřevěné zábradlí a vyrazí mi dech. Becker si otře krev z úst a pak přiloží s úsměvem mobil zpět k uchu.
„Máš to ale opravdu divokou kočku, Richarde,“ řekne. „Dám ti čas do rána, sežeň si nějakou pěknou loď, sejdeme se na moři. Zítra v sedm hodin ti dám moje souřadnice. Za pár hodin bude tma a já si ještě hodlám za světla prohlídnout ty jeho drápky.“

Slyšel jsem v telefonu všechno a po posledních slovech se mi zatmí před očima.
Měl jsem ho v hotelu zabít.
Hans celou dobu telefonuje. Nastoupíme do auta a jedeme do přístavu zajistit loď.
„Je mi jedno, kolik to bude stát!“ vztekám se, když od pronajímatele slyším, že má k dispozici poslední loď a že byla rezervovaná a kdesi cosi.
„Zaplatím vám dvakrát tolik!“
Stepan mě vyhodí ven a zůstává, aby vyjednal zapůjčení lodi. Hans konečně odloží telefon.
„Kluci už monitorují pohyb krásky, měli bychom je najít. Ale nevím, za jak dlouho u nich budeme.“
Přemýšlím, co udělat. Musím je dostat zpátky, co nejblíže.
Volám Lukasovi.
„Změna plánu,“ řeknu jen, co mi zvedne telefon. „Máš čas mi to podepsat pouze dneska. Dávám ti dvě hodiny na to, aby ses se mnou spojil a vrátil se zpátky. Když tu nebudeš, obchod se ruší. Pokud se něco stane Danielovi, končíme taky. Pokud se neozveš, končíme. A počítej s tím, že si tě najdu, ať budeš kdekoli.“
Zavěsím telefon, aniž bych čekal na jakoukoli odpověď.

„Tvůj pobyt na slunci právě skončil,“ ušklíbne se Becker. „Svýho života si cením mnohem víc, než sexu s nějakým chudákem. Odveď ho, Kurte dolů a zařiď, ať se mi tady nepromenáduje. Za svůj pobyt v podpalubí potom poděkuj Richardovi. Mám tu pět kajut, ale myslím si, že si ani jednu nezasloužíš.“
Sedím na zemi, ruce svázané za zády a nohy za kotníky k sobě. Je tu tma, hrčí tu motor, jak jsme se dali do pohybu a je mi pěkná zima. Košili ani sako jsem nedostal zpátky. Mám ze svých pokusů dostat se do kapsy k telefonu už skoro vykloubené rameno. Richard nejspíš něco řekl, protože plachetnice se vrací zpět ke břehu.

„Jdeme!“ rozkáže Hans a směruje mě k jedné z lodí.
Nastoupíme a Stepan se chytá řízení.
Hans sedí na jedné ze sedaček a kontroluje údaje na svém ntb. Občas někam zavolá, aby si potvrdil údaje.
„Vrací se zpátky, měli bychom se s nimi setkat maximálně do půl hodiny.“
V kapse mi zazvoní telefon. Walter mi sděluje, že policie dostala všechny informace a už jsou na cestě. Nasazují i jednu loď pobřežní hlídky. Zatím nejsou v dohledu. Máme náskok.
„Kde máš zbraně?“ zeptám se Stepana. Ukáže na kufřík. Otevřu ho a vytahuji odstřelovací pušku.

Konečně mobil dopadne na zem a rozsvítí se displej. První, co na mě začne blikat, je docházející baterie. Sjedu na bok a nasunu se hlavou k telefonu. Nemůžu se jazykem trefit na místo, kam chci. Spustil jsem omylem tolik aplikací, že jsem ani netušil, že tam takové v mobilu mám. Chci jen zavolat Richardovi, vrčím. Konečně se mi ho podaří vytočit.
„Nic mi není,“ vyhrknu.
Místnost je náhle zaplavena světlem. Na schodech stojí Kurt, a několika spěšnými kroky je u mě. Podpatkem mi právě rozdrtil můj asi pátý telefon v tomto roce.
„To jsi nemusel, stejně mu došla baterka,“ zavrčím těsně před tím, než mě kopancem do břicha umlčí.

Srdce se mi rozbuší ještě víc, když uslyším Danielův hlas.
„Nic mi není.“
To bylo vše, co jsem slyšel, pak telefon ztichl. Začnu po palubě s puškou v ruce přecházet sem a tam a nemůžu se uklidnit.
„Uvědomuješ si, Richarde, že nejsi ve státech?“ zeptá se Hans a výmluvně se podívá na pušku.
„Je mi to úplně u pr**le, ten hajzl mi nebude diktovat žádné podmínky!“ vyletím na něho.
Kleknu si ke kufříku, zalomím pušku a nabiju ji.
„Mám je na dohled!“ ozve se Stepan.
Vypne motory a loď zpomalí. Zaměřím se přes puškohled na pohyb na protější palubě. Vidím Lukase a jde k němu nějaký vyšší chlapík. Nejraději bych je sejmul oba hned na místě, ale nevím, kde je Daniel. A oni ještě nevypnuli motory. Plují přímo k nám.
V kapse mi začne drnčet telefon.

Možná bych jich schytal víc a pozřít jídlo by mi dělalo několik dní problémy. Ten chlápek nejspíš nemá rád jiné chlápky. Protože já mu nic neřekl, neudělal, a tudíž mi není moc jasné, proč si na mě vylívá zlost.
„Kurte, pojď okamžitě nahoru,“ je pro mě záchrana v podobě Lukasova hlasu. Nikdy bych nevěřil, že ho rád uslyším.
Jen s tichými nářky slintám na zem a snažím se nedýchat, protože to sakramensky bolí. Přes hukot motoru nic neslyším, nevím, co se děje, a proč byl ten saditsta, tak rychle odvolán na palubu. V tuto chvíli jsem rád, že je tu zase tma, zima a jsem tu sám.

Hans bere dalekohled a pozoruje druhou loď. Vypadá to, že jsou tam jenom oni dva. Ale pořád nikde nevidíme Daniela. Jejich loď zpomaluje, až se úplně zastaví. Zvednu znovu pušku, když se i naše loď zastaví a zamířím.
„Richarde, ne!“ křikne Stepan a chce mi zabránit, abych vystřelil.
Pozdě. Mám v hlavě jen jednu myšlenku. Zrušit Lukase jednou pro vždy.
Ten vysoký chlápek, stojící hned vedle Lukase se jen stihne otočit po zvuku výstřelu, pak se už jen skácí k zemi.
Stepan po mně skočí a vyrve mi pušku z ruky.
Znovu se zaměřím na druhou loď. Lukas mizí v podpalubí.
„Okamžitě přirazte k lodi!“ křiknu na kluky a sám se hrnu k řízení.

„Ten haj.zl!“
Znovu to ostré světlo, které mě náhle bodá do očí. Lukas má potřísněnou košili od krve. Zírám vyděšeně na ty červené skvrny a v hlavě mi běží milion scénářů, co se stalo. Ve všech figuruje Richard jako hlavní postava. Ksakru. Ksakru, tlukot srdce v pohmožděném hrudníku je bolestivý.
Lukas v ruce svírá křečovitě pušku.
„Vstávej!“ křičí na mě a táhne mě v podpaží na nohy. „Jestli chce válku, má ji mít.“
Jedním pohybem mi rozváže nohy.
„Padej nahoru. Při sebemenším podrazu ti z fleku ustřelím palici.“

Jen k sobě lodě přirazí, na nic nečekám a šplhám na Lukasovu jachtu. Stepan byl ale rychlejší. Je mrštný jako kočka, to se musí nechat. Rozběhne se po palubě a rychle zkontroluje zadek lodi. Ukáže mi, že je to OK a schová se. Nestihnu ještě ani přelézt, když se rozletí dveře z podpalubí a Lukas táhne Daniela nahoru.
„Chceš zjistit, kdo z nás umí lépe střílet?“ zavrčí vztekle a já vidím v jeho ruce zbraň, mířící Danielovi na hlavu.

Klopýtám před Beckerem na palubu. Když uvidím Richarda, rozbuší se mi srdce strachem, že se něco stane. Proč vždycky nasazuje svůj krk? Může se cokoliv stát. Nechci, aby se mu něco stalo. Nechci, aby se komukoli něco přihodilo.
Jakmile se ujistím, že je i Lukas Becker na palubě, pošlu vážný pohled směrem k Richardovi, že ho miluji a pak se otočím, ramenem naberu Beckera do hrudníku, tlačím ho udiveného ke kraji jachty a pak oba ztratíme půdu pod nohama a zřítíme se do slaných vln moře. Voda je studená a táhne mě dolů. Pokouším se kopat nohama, ale k tomu, abych se dostal nad hladinu, mi to nestačí. Škubu rukama svázané za zády a doufám, že provaz povolí dřív, než mi dojde vzduch v plících.

Když vidím Danielův pohled, je mi jasné, že to není, jen tak. Z dálky už slyším sirénu, jak se k nám blíží policejní loď. Jen na moment se otočím, ale v šoku hned vracím pohled k Danielovi, když vidím, jak se zničehonic natlačí na Lukase a odtlačí ho na okraj paluby. Jen v setině vteřiny mě napadlo, že snad neudělá žádnou hloupost. Ale současně s touhle myšlenkou skopávám boty, rozběhnu se k okraji lodi a skáču za nimi.
Tlak vody mě na moment omámí, ale hned se vynořuji a hledám Daniela, jestli je nad vodou.
„Tam je!" křičí na mě Hans a ukazuje napravo ode mne a hází už do vody záchranný kruh. Ani nevím, kdy za námi skočil Stepan. Nemám čas se rozhlížet. Ponořím se v místě, kde Hans ukázal.
Voda mě táhne pryč od lodi, musím vynaložit dost síly, abych zůstal na místě a mohl se trochu rozhlédnout. Pode mnou vidím, jak se Danielova hlava noří do hloubky. Okamžitě zamířím k němu a jen pár vteřin trvá, než ho zachytím za vlasy jednou rukou a druhou za jeho paži.
Dochází mi dech. Potřebujeme oba hned nahoru.
Pustím jeho vlasy a táhnu ho směrem k hladině. Ještě kousek.

Richarde! křičí moje tělo.
Richarde! volá ho moje srdce.
Richarde! chci zašeptat jeho jméno.
Místo toho se snažím popadnout dech, kašláním dostat slanou vodu z plic a kopáním se udržet hlavu nad vodou.
„Moje... ruce...," říkám namáhavě mezi nádechy.
Zatraceně, takhle se oba utopíme.

Jednou rukou hrabu ve vodě, abychom se udrželi nad hladinou, a druhou rukou se snažím držet Daniela. Naše oblečení nasáklé vodou nás stahuje pořád dolů. Jeho kluzké tělo se mi vysmýkává z držení. Otáčím hlavu a hledám záchranný kruh. Je kousek ode mne. Snažím se k němu doplavat, ale Daniel je těžký a může tak maximálně kopat nohama. Hans skočí do vody, chytne záchranný kruh a doplave s ním za námi. Držím Daniela pevně v objetí aspoň jednou rukou, aby se mi nevysmekl a znovu neztratil ve vodě.
Hans se mu snaží rozvázat ruce, ale nejde to. Z policejní lodi, která k nám mezitím doplula, skáče jeden z policajtů za námi do vody a pomáhá Daniela vytáhnout na loď.
Dívám se za nimi. Je nahoře. Cítím velkou úlevu. Je v pořádku. Bude v pořádku. Málem jsem ho ztratil. Po kolikáté už. Neustále ho něco ohrožuje a můžu za to já.
Pod tím zjištěním a ze všeho toho vypětí se mi silně rozbuší srdce. Nemůžu popadnout dech. Ještě jednou se podívám na Daniela, pak se mi zatmí před očima a udělá se mi mdlo.
Mé sevření povoluje a záchranný kruh mi vykluzuje z ruky.

Snažím se neztratit s Richardem oční kontakt a netrpělivě čekám, kdy vytáhnou i jeho. Nemůžu stále popadnout dech, a proto vyloudím jen bolestivé zasípání, když se Richard pouští kruhu a odevzdává své unavené tělo oceánu. Srdce mi náhle buší až někde v krku a marně zápasím jak se svými spoutanými zápěstími, tak s mužem, který mě pevně drží za ramena a nedovolí mi skočit zpátky do vody. Něco na mě křičí, ale nerozumím mu. Nejsem schopen se uklidnit ani poté, co Hans mizí pod vodou.

Tma a ticho. Ničím nerušen. Možná spím. Pokud ano, proč se mi nic nezdá? Přál bych si sen o Danielovi. Stál by přede mnou a přitiskl se ke mně.
„Miluji tě,“ natáhl bych k němu ruce, abych ho objal.
„Taky tě miluji, Richarde.“
Pak ho uvidím. Rozbuší se mi srdce.
Chci ho obejmout. Ale uniká mi. Nedosáhnu na něj ani konečky prstů. Chci promluvit, ale jen naprázdno pohybuji rty. Mizí mi.
„Danieli!“
„Miluji tě, Richarde… Richarde!“

Jen nečině stojím a modlím se. Pozoruji, jak se jiná ústa dotýkají jeho rtů, ale v ten okamžik nežárlím. Nevadí mi cizí ruce masírující jeho hrudník v místě, kde by mělo tlouct srdce touhou po každé, když jsme spolu. Vím, že to ode mne bylo neodpustitelné, když jsem toho muže, co právě vdechl zpět život mému Richardovi, odstrčil. Padám na kolena a stahuji si Richarda do klína, abych mohl třít jeho prochladlou kůži všude tam, kde dosáhnu.
Děkuji, děkuji, opakuji dokola.

Cítím příjemné teplo rozlévající se mi kolem srdce. Tak hřejivé. Tak známé. Otevírám oči. Dívám se přímo do těch jeho. Natáhnu ruku, abych se ho dotkl. Není to sen. Je to on. Je to můj život.
„Miluji tě,“ chci říct, ale místo toho se začnu dusit.
Otočím se na bok a tisknu se k němu, dokud se moje plíce aspoň trochu neuklidní a neuvolní se mé křečovitě stažené tělo.

„Idiote! Proč jsi pro mne skákal, když neumíš plavat?!“ vyhrknu a zabořím mu obličej do mokrých
vlasů a nepřestávám mu masírovat ztuhlé tělo. „Přece víš, že tě potřebuji! Moje srdce mi dávno nepatří. Dal jsem ti ho, pamatuješ? Je tvojí povinností ho chránit. To znamená ne mně, ale sebe, rozumíš?“
Přitáhnu si ho pro polibek na tvář, na bradu, nos, vyhýbaje se ústům, aby mohl dýchat.
„Víš přece, že tě miluji víc, než svůj život,“ zašeptám.

„Hrozně moc jsem se o tebe bál,“ odpovím a stále se držím Daniela, jako bych měl strach, že mi ho někdo vezme. „Mrzí mě, že jsem tě zase ohrozil. Někdy si říkám, že...“ zmlknu a otočím hlavu, abych se mu nemusel dívat do očí. Myšlenku, že by mu bylo beze mne možná lépe, jsem raději zasunul do nejspodnějšího šuplíku v mé mozkové kartotéce.
Přestanu Daniela objímat a posadím se. Dostávám deku přes ramena. Hans je taky na palubě. Ohlédnu se po ruchu na kraji paluby. Vytahují nahoru Lukase a za ním se šplhá Stepan.
Postavím se a vydám se k nim. Policie Lukasovi nasazuje pouta. Dojdu až k němu. Vidím jasně krvavou podlitinu pod okem. Asi mu Stepan dal co proto už ve vodě.
Nejraději bych ho na místě zabil. Místo toho jen se zaťatými pěstmi řeknu: „Říkal jsem ti, že jsi u mě skončil a pošlu tě za Bradleym. Doufám, že v base budeš hnít pěkně dlouho. A ještě jedna věc. Jseš moc hezkej. Počítám, že si tam pěkně užiješ. Konečně budeš mít milenců víc než dost.“

Jsem tak rád, že mu ni není. Klečím na zemi a sedím si na patách, přikrytý dekou. Zase jsem do něčeho spadl a stáhl Richarda sebou. A to doslova. Nevím, co bych měl udělat, aby se to už nikdy neopakovalo. Policista mi pomáhá na nohy a nabízí mi horký čaj, ale objímání teplého hrnku nepomáhá. Slunce už se dávno sklonilo k obzoru a ochladilo se. Za pár minut bude tma a my jsme někde uprostřed moře.

Trvá asi ještě hodinu, než se to uklidní a policie nás propustí. Chtěli nás odvést na břeh, ale odmítl jsem to. Slíbil jsem, že se druhý den budeme hlásit na stanici kvůli výpovědi. Podívám se na Daniela a na loď, kterou mám pronajatou.
„Na jak dlouho jsi to pronajal?“ zeptám se Hanse.
„Do zítra.“
To mi jako odpověď stačí. Kluci jen přelezou, poberou si své věci a nechávají se odvést policií ke břehu.
„Pojď,“ natáhnu ruku k Danielovi. „Pojedeme sami. Na hotel do Čech bychom to už stejně nestihli.“
Přelézáme na druhou jachtu, nahazuji motor a vyrážíme pryč od toho prokletého místa.
Jen my dva a moře.

Zatímco Richard připravuje loď, projdu kajuty, až konečně najdu sprchu. Potřebuji se nutně zahřát. Zapřu se rukou o stěnu a nechávám si proudy horké vody dopadat jen tak na krk a na záda. Jen se soustředím na dýchání a hlavu mám prázdnou. Tolik se toho za dnešek semlelo, že už toho víc moje mysl nezvládne vstřebat. Nechci už nad ničím přemýšlet, protože neschopnost vymyslet způsob, kdy by byl Richard v bezpečí, mi akorát způsobí bolehlav. Mohl jsem o něj přijít kvůli své blbosti a neuváženého jednání. Už nikdy bych mu nemohl říct, že ho miluji. Ta představa sama o sobě bolí. Chci mu to říct teď, nebo za chvíli. Při těch slovech se ho letmo dotknout na ruce a ujistit se, že se na mě nezlobí. A až pak bych si vynutil polibek s omluvou na rtech a nejspíš se pod celodenním vypětím a rychle narůstající touhou, zhroutil.

Zastavím loď. Jsme na dohled země, ale dostatečně daleko, abychom nebyli rušeni. Většina lodí už zakotvila a my tak máme klid, daleko od všech. Ještě na palubě ze sebe sundávám mokré věci a přehodím je přes zábradlí. Do kajuty vejdu jen ve spodním prádle. Beru si deku, abych se do ní aspoň na chvíli zabalil a zahřál. Chvíli se dívám na dveře, za kterýma se sprchuje Daniel a mám chuť za ním jít a zahřát se s ním v té teplé vodě.
Nechám ho, ať má na mytí klid a vyjdu na palubu. Osprchuji se později. Shodím polštáře ze sedačky a natáhnu se na ní. Zamotaný do deky pozoruji noční oblohu, vnímám kolébání lodi na vlnách.
To vše mě uklidňuje, začínají se mi zavírat oči.

Vyjdu ze sprchy a zamotám se do osušky. Uvědomím si až teď, že nemám nic na sebe. Že na pronajaté lodi nejspíš nemají žádné náhradní oblečení.
„Richarde?“ volám, abych zjistil, jestli je ještě na palubě, nebo někde v kajutách.
Zahlídnu ho, jak leží pod dekou na sedačce. Na jeho tvář a na odhalená ramena vrhá měsíc v úplňku matné světlo. Vypadá jak přízrak, jak lesní bludička, která svou září přitahuje pocestné a stačí jen ji následovat a zapadnout s úsměvem na tváři do močálu. Udělám krok a přemýšlím, jestli mám jít blíž. Jestli opravdu chci v tom močálu utonout. Druhý krok a osuška dopadá z mých beder na zem. Kapky z vlasů mi kapají na ramena a stékají dolů po mém těle. Je rozpálené z horké vody a z náhlého vzrušení, že jsem tu s Richardem sám, na lodi, uprostřed velkého prostoru, pod hvězdami.

Na obličej mi dopadne pár kapek vody. Nejsem si vědom, že by nebe bylo zatažené a mělo by pršet. Otevřu oči. Nade mnou se sklání Daniel. Dívám se přímo do jeho nádherných očí. Září stejně jako ty hvězdy nad námi. Vydržel bych se do nich dívat věčně. Zatají se mi dech nad jejich nádherou. Zvednu ruku a dotknu se Danielovy kůže na stehně, jako bych se chtěl ujistit, že je to opravdu on. Druhou rukou nadzvednu deku. Chytnu Daniela za zápěstí, stáhnu ho na sebe a deku přehodím zpátky přes nás oba.
„Jseš příjemně teplý,“ zašeptám. Omotám ruce kolem něj a přitisknu ho k sobě.
Chci cítit jeho teplo, chci cítit bušení jeho srdce, chci cítit jeho dech.

„Miluji tě,“ zašeptám tiše ty slova, která mu chci už tak dlouho říct.
Zkoumám dlaní jeho kůži a proplétám nohy mezi jeho kolena. Otírám se nártem o jeho lýtka a rty sbírám kapky na jeho rameni, které mu stékají po rameni. Toužím, aby moje tělo hořelo, bylo v jednom plameni a bolestivý žár touhy sežehl všechny špatné vzpomínky. Třu se o jeho pokožku a pokouším se zažehnout ten oheň.

„Taky tě miluji,“ odpovím na jeho vyznání.
Jeho doteky a tření mě rozehřívají a je to jako by se do mých žil vléval nový život. Chtěl bych mu oplácet jeho polibky, ale jsem jen schopen vnímat, co mi dává a svýma rukama hladit jeho záda. Jsem tak naplněn všemi city k Danielovi, celou tou láskou a touhou být jen s ním. Mám pocit, že mi moře vrátilo jen život a mou surovost odplavilo pryč. Chci se Daniela dotýkat. Něžně. S citem.
Chytnu ho do objetí a přetočím ho pod sebe.
Miluji tě. I kdybych ty dvě slova řekl milionkrát, nebylo by to dost.
Jen se je snažím vdechnout do jeho kůže svými horkými polibky na všechna místa, kde to má rád.

Buší mi srdce někde v krku z jeho jemných dotyků. Přejíždím prsty přes místa, které dělají Richarda Richardem. Jsem z jeho pozornosti rozhozený, jakoby to nebyl on. Všechny jizvy jsou však tam, kde mají být. Moje tělo na každý jeho polibek reaguje zachvěním a prohnutím směrem k němu. Jsem netrpělivý a nedočkavý, kdy v sobě probudí to zvíře. Sténám pod těmi mučivými impulsy, kterými trápí mé tělo. Otírám se mu o břicho svou erekcí, až to bolí. Polibky usazuje přesně tam, kde mě to silně vzrušuje a probouzí ve mně ještě větší touhu.

Sjíždím svými polibky jeho tělo níž a níž. Mapuji každičký sval, každou kost. Jeho tělo na to odpovídá třasem a jeho ústa tichým sténáním.
Zastavím se dole u jeho chloupků. Jemně je proberu prsty a zastavím se u jeho vzrušení Mírné prohnutí v zádech a hluboký nádech mi říká, jak moc na to Daniel čeká. Chytnu ho do dlaně, tisknu ho a dráždím, zatím co druhou rukou jdu níž na jeho stehno. Pohladím ho, chytnu pod kolenem a jemným tlakem donutím Daniela položit nohu víc od těla. Líbám jeho vnitřní stranu stehna a s těmi polibky se vracím zpět k ruce, která opečovává jeho erekci. Uvolňuji ji ze sevření ruky a nahrazuji teplem a vlhkem svých úst. Jemně ho laskám jazykem, svírám mezi rty.
Hladím jeho druhou nohu a také i ji pokrčenou pokládám bokem.

„Richarde,“ zasténám, když mi mapuje střed těla. Hrábnu mu na protest prsty do vlasů a sevřu je.
Rychle si uvědomím svou chybu a stáhnu ruku na sedačku, abych jí věnoval pár nesmazatelných rýh do potahu. V této pozici jsem v plné Richardově moci a můžu jen přijímat jeho vzrušující doteky. Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak umí využít každý milimetr mé kůže, jak ji dokáže zpracovat svými ústy či jazykem, abych se úplně ztratil a utopil v rozkoši.

Vlny jeho vzrušení se přelívají do mého těla. Už necítím žádnou ztuhlost, jen horkost prostupující celé mé tělo. Jediné místo, které nabírá svou pevnost, se teď bolestivě tísní ve spodním prádle. Zajedu si rukou dovnitř, abych ho promnul a ulevil od té stísněnosti. Na moment se zvednu a rychle si prádlo stáhnu dolů, a hned se vracím k Danielovi, abych pokračoval tam, kde jsem přestal.
Nenechám ho, aby ten úžasný pocit orgasmu prožíval sám. Chci tu chvíli vnímat společně s ním.
Propouštím jeho penis a jazykem zajíždím níž. Nešetřím slinami. Chci, aby po mně toužil tak moc, jako po něm teď toužím já. Útoky mého jazyka mají za cíl jen jediné. Aby mě Daniel chtěl teď hned, jako já jeho. Abych si ho mohl vzít bez dalšího otálení.
Vůbec nevím, kde se vzala taková náhlá touha po spojení, když ještě před pár vteřinami jsem chtěl být jemný a citlivý.

Moje touha se ho dotknout je silnější, než strach z toho, že se ode mne Richard odtáhne. Posadím se a rukou mu přejedu po chloubě, abych se ujistil o jeho tvrdosti. Chci ho, hrozně moc. Chci jeho ruce na svých hýždích. Změním polohu a kleknu si před Richarda. Neodvažuji se mu dát polibek, jen se na něj roztouženě dívám, znovu promnu jeho erekci.
„Chci tě... takhle,“ zašeptám opatrně a otočím se k němu zády. Dopadnu dlaněmi na sedačku a doufám, že mě Richard neodmítne.

Klečím za ním a pozoruji jeho tělo. Roztoužené, vyzývající, chtivé. Stejně jako moje. Chytnu do dlaní jeho boky a nakloním se k němu, abych ho mohl políbit na všech místech, které mi teď dobrovolně dává. Rukama se přesouvám výš a polibky zkoumám jeho hýždě, jeho páteř až nahoru ke krku, jako bych chtěl zjistit, zda stihl všechno smýt, nebo na něm zůstala aspoň stopa po slanosti moře. Zastavím se až u jeho krku. Přivoním si k jeho vlasům a rukama přitlačím na jeho vystouplá žebra.
Přilehnu mírně na jeho záda, abych se mohl aspoň trochu otřít o jeho horkou kůži a cítit trochu toho vzrušení, přes mé vztyčené bradavky.
Erekcí se otírám mezi jeho hýžděmi. Ale víc už tohle otálení nesnesu. Jednou rukou zajedu pod jeho břicho a znovu stisknu v dlani jeho vzrušení. Druhou rukou polaskám to své a nastavím se proti Danielovi, abych vzápětí spojil naše těla v jedno.
Ten první nájezd šel do maxima, co mi Daniel mohl poskytnout. Naléhám na jeho záda, rychle oddychuji a pár vteřin čekám, abychom si oba zvykli na ten nový, a přitom pořád stejný pocit našeho spojení.

Všechny ty doteky. Pálí. Moje kůže na sobě musí mít desítky vypálených značek. Tiché steny doprovázející každý jeho polibek. Doufajíc, že ta bolest přejde. Vnímám tak všechno do hloubky. Všechny jeho otěry o má záda. Ruka na mé erekci, které by stačilo udělat pár tahů a jsem v koncích. Jeho tvrdost mezi mými stehny. Srdce se nejspíš naklonovalo, protože tíživé bušení cítím snad úplně všude. Když se ode mne odkloní, zalapám nedočkavě po dechu. Nemůžu se dočkat, až si mě vezme. Nabízím se mu v mírných prohybech pánve, a i když jsem připraven, ten první okamžik vniknutí mi vždy sebere vzduch v plících, snažím se ho nabrat z okolí přidušeným výkřikem.

Pár opatrných pohybů jen doplní krev v mé erekci a zpevní ji natolik, že si můžu bez problému vzít vše, co mi Daniel nabízí. Moje pohyby již nejsou opatrné. Nejsem schopen se věnovat jeho erekci. Ještě párkrát ji promnu, pak ale obě ruky přesunu na jeho boky, narovnám se a nutím Daniela pohybovat se proti mým výpadům.
Slyšet jeho vzdechy, výkřiky a sténání mi vždy dodá energii a tu vkládám do všech těch pohybů, které nám přináší tolik uspokojení. Přirážím už tak, jak mi velí můj chtíč, bez ohledu na to, jak to prožívá Daniel. Nedokážu se ovládat. Nejde to. Jsem z něj úplně mimo, a tohle všechno mě vždy zcela pohltí až tak, že nevnímám, co se děje kolem.

Mít zpátky svého Richarda je tak opojné. Trvá mi jen několik vteřin, než si na ten tlak zvyknu a pak proti němu vyjíždím svým pozadím, aby si mě bral, v co největší hloubce, abych slyšel to pleskání kůže o sebe. Poklesnu na jednu ruku a druhou si jdu na pomoc k mé erekci, abych jí dopřál lepší prožitek z našeho spojení. Zvyšuji rychlost svých proti přírazů spolu s narůstajícím vzrušením, které mě drtí a svírá na hrudníku a v oblasti břicha. Nic v sobě nedržím, ventiluji to pnutí přes ústa, všechno sděluji sedačce pod sebou, která mě odevzdaně poslouchá jak kněz ve zpovědnici.

Postupné zkracování mých výpadů je předzvěstí mého blížícího se konce. Opět a stále dokola prožívám všechno, co mi přináší uspokojení ze sexu s Danielem. Tak silný prožitek, že jsem nucen zavřít oči a nechat se tím vším pohltit. Už neovládám ani své pohyby. Silně tisknu Danielovy boky a rychlost a intenzita přírazů jde ruku v ruce s přicházejícím orgasmem. Zvednu hlavu ke hvězdám, když mě pohltí ta největší vlna. S hlasitým zasténáním otvírám oči a hledím na ty zářící body na obloze. Počítám. Počítám všechny, na které dohlédnu, ale nemůžu zastavit ten příval, který mě zlomí v pase, a já nakonec naléhám Danielovi na záda. Jen v posledním okamžiku, kdy ještě nejsem zcela mimo sebe, přesouvám ruku pod jeho břicho a společně s ním tisknu jeho erekci. Pak už jen zavírám oči a bořím obličej do jeho vlasů.

Moje ruka kopíruje pohyby Richardova přirážení. Zatím co on zvedá hlavu k nebi a prohýbá se v zádech, moje vlna orgasmu mě drtí pod sebou k zemi, pokládám hlavu na sedačku, otírám si tvář o její drsný povrch. S prvním přicházejícím uvolnění jen sevřu prsty kolem erekce a už nejsem schopen ničeho, jen překotného dýchání a útržkovitých výkřiků, jak nejsem schopen se rozhodnout vykřičet to do prostoru nebo to v sobě všechno udusit. Nevnímám už ani Richardovu ruku, která mi přišla na pomoc, protože svět kolem mě právě přestal existovat.

Váha mého těla zatlačí Daniela do sedačky úplně. Uvězní naše ruce pod sebou. Ještě jednou stisknu jeho ruku na jeho erekci, pak je nechávám svému osudu.
Vůně jeho těla a jeho vlasů je tak omamná, že nejsem schopen přinutit můj mozek, aby začal fungovat. Posunu hlavu trošku bokem, abych se polibkem mohl dotknout jeho rozpálené kůže. Stále se nemůžu uklidnit. Ač jsem to původně nechtěl, nakonec se zakusuji Danielovi do ramene a napnutí jeho svalu a jeho výkřik, vynucený tímto útokem, mě konečně přivádí k plnému sebeovládání.
Povolím stisk čelisti a znovu ho už jen políbím.
Jak jemně a opatrně jsem začal, tak chci i skončit. Zanechávám otisky svých rtů všude, kam jsem schopen se dostat.

Dopadám na břicho pod Richardovou váhou těla. Brání mi v dýchání a uvolnění se, intenzita orgasmu odeznívá pomalu, a když obtiskne své zuby do mého ramene, vyplavím ze sebe poslední zbytky vzrušení mezi prsty a pod následnými polibky se už jen chvěji, tiše sténám a nechávám se Richardovými doteky uklidňovat.

Když se aspoň trochu uklidním, vysunu se z Daniela a nadzvednu se. Donutím ho otočit se na záda a opět na něj nalehnu. Zasunu ruce pod něj a položím hlavu na jeho prsa. Zaposlouchám se do tlukotu jeho srdce. Je to tak uklidňující.
Vytáhnu zpod něj jednu ruku, chytnu ho za zápěstí a položím jeho ruku na mou hlavu, aby se jen lehounce probíral mými vlasy. Pak sám vjedu rukou do jeho vlasů a nechávám jí prokluzovat jednotlivé prameny, abych je vzápětí mohl zachytit zpět mezi prsty.

Miluji tyhle chvilky po drsném a vášnivém sexu, kdy spolu můžeme jen tak ležet, mlčet a bez vytyčeného cíle zkoumat kůži. Mít své prsty v jeho vlasech je tak intimní, pro mě nemyslitelné a zakázané. A najednou mi mou ruku sám vkládá na hlavu a já to gesto s vděkem přijímám. Jsem tím tak rozrušený, že netoužím po polibcích, jen si zapamatovat každý jeho vlas, jeho pevnost či ohebnost.

„Teď v noci se už nemůžeme vrátit, takže tu budeme do rána,“ ozvu se po chvíli, když už mě hraní s mými vlasy neuklidňuje, ale spíš mi místy proběhne mráz po těle. Chytnu Danielovu ruku, stáhnu ji z vlasů. Políbím ho na klouby prstů.
Sesunu se z něj na bok, aby mohl dýchat. Lehnu si vedle něho na záda a dívám se do nebe.
„To nebe je úplně jiné, než u nás doma.“

Podívám se stejným směrem, jako Richard. Líbí se mi jakékoliv nebe, když jsem s ním. Je mi jedno, jestli na něm svítí hvězdy, nebo zda je úplná tma, že si člověk není ani jistý, zda tam nějaká obloha je. Může být zatažené plné těžkých mraků nebo modré, až je vám z té jednolité barvy špatně. Otočím se na bok a položím mu ruku na břicho. Nechávám ji jen tak volně ležet, bez náznaku pohybu, a přes pravidelné nádechy a výdechy uklidňuji svoje dýchání.
„Miluji tě,“ zašeptám pouze, protože nevím, co bych mu měl říct. V tuto chvíli je to jediné, co se mi honí hlavou a pro jinou myšlenku už tam není místo.

Zasunu jednu ruku Danielovi pod hlavu a přitáhnu si ho blíž k sobě. Druhou ruku položím na tu jeho na mém břiše. Teplá, vysílající impulsy citů přes kůži. Nemusí mluvit. Vím to. Vím to z jeho pohledu, vím to z jeho chování… Miluje mě a já miluji jeho. Neumím to říct nahlas jako on. Ale doufám, že to z mých gest pochopí stejně, jako to chápu já z těch jeho.
Díváme se na ty hvězdy společně. Tiše, beze slov, v objetí. Nevím, kolik jsem jich spočítal. Ale určitě víc, než před chvílí, kdy jsem prožíval jednu z těch nádherných chvílí s Danielem.
Jeho teplo, pravidelné oddechování, mírné houpání lodi, pozorování hvězd. Zavírají se mi oči.
„Miluji tě,“ rozhodnu se to nakonec vyslovit nahlas.
Nevím, jestli jsem to stihl. Nevím, jestli se mi to už jen nezdálo.