Double gravitation II - Jsi zpátky... - část 4

Oblíkám se do čistého trička a kalhot. Už jsem toho měl opravdu dost. Skoro jsem jim líbal ruce, když jsem je přesvědčil, aby mě to ráno pustili.
Jdu pěšky. Jsem po několika krocích zatraceně unaven, ale potřeboval jsem vzduch. Musel jsem si dát po cestě zastávku v kavárně a vychutnával si po dlouhé době pořádné kafe.
U Číňana koupím jídlo, co mi doporučili studenti. Prý je tady v okolí nejlepší.
Pořád mám tu VIP kartu k Richardovi do firmy. Na vrátnici je ten samý chlap, co si mě ale už nepamatuje. Jen mu zamávám kartou před nosem a vlezu do výtahu.
Můj vzhled není dostatečně uspokojivý. Jako bych zestárl o několik let. Vystouply mi na bledém obličeji drobné růžové jizvičky.
Richard ve své kanceláři není. Sednu si do jeho křesla a zatočím se dokola. Počkám tu na něj.
Ale s jídlem na něj čekat nebudu. Otevřu si krabičku s nudlemi a snažím se je nabrat přiloženými hůlkami. Tak tohle nedám. Nabírám si jídlo rukama, a rozhlížím se mu po kanceláři.
Nemá na stole žádnou moji fotku. Nemáme spolu žádnou fotku.
Jako bychom se za sebe styděli.

Daniel nakonec začal sekat dobrotu.
Nevím, jestli jsem na něj nebyl moc přísný.
Když byl trochu víc v pohodě, začal jsem chodit do práce. Ne na celý den. Jen na nezbytně dlouhou dobu, abych za ním mohl vždycky zajít na návštěvu.
Dneska jsem zrovna vyrazil do práce později.
Cestou jsem se zastavil v mé oblíbené restauraci a nechal si připravit jídlo sebou.
Nechtěl jsem se pak zbytečně zdržovat nějakým obědem, abych mohl co nejdříve za Danielem.
Vyjedu nahoru. Paní Thomsová je ještě tady a pomáhá mi, tak má přístup i do mé kanceláře.
Nedivím se proto, že jsou dveře pootevřené, když k nim dojdu.
Vejdu dovnitř se skloněnou hlavou, protože musím vyrovnávat balanc toho jídla, co mám v ruce. Málem mi ty krabičky popadaly. Dojdu ke stolu a zvednu hlavu. Zůstanu stát jako přimražený.
V mém křesle sedí Daniel
Otevřu pusu jako kapr na suchu. Chtěl jsem něco říct, ale nevím co.
To, že ho tu vidím, mi vyrazilo dech.

„Šéfe," unikne mi z úst. „Richarde, pustili mě dřív," opravím se rychle a vyskočím na nohy.
„Koupil jsi jídlo?" podívám se na jeho mega nákup a pak mrknu na stůl, kde se válí můj příspěvek ve formě pidi krabičky.
„Nevím, jestli mi nebude špatně, strava v nemocnici byla dost dietní..."
Odebírám mu jednotlivé boxíky z ruky a pokládám je na stůl. Když má ruce prázdné, vetřu se do jeho náruče a obejmu ho pod sakem, zastrčením svých dlaní pod pásek.
„Hrozně jsi mi večer chyběl," zašeptám a ukořistím jeho rty.
Jazykem zkoumám, jestli je uvnitř všechno v pořádku, jestli se nic nezměnilo. Odtrhnu se od jeho úst a zalapám po dechu. Proč jsem to udělal. Moje tělo se zbláznilo, všechno ožilo jemným chvěním a na okamžik jsem přestal ovládat svoje kolena. Vytáhnu ruce a poodstoupím.
„Promiň," skloním hlavu. „Já..."
Chci tě. Chci tě. Buší mi ve spáncích.
„Dáme si to jídlo, ať nám nevystydne?"

Překvapil mě svou rychlostí.
V momentě jsem místo jídla měl v náruči Daniela.
Tiskne se ke mně, rukama zasunutýma za mým opaskem a se svým jazykem, pátrajícím v mých ústech. Než se stihnu vzpamatovat, stojí zas krok ode mne.
Tak moc mi chybělo tohle objetí.
Zajdu ke dveřím a otočím klíčem.
Jdu zpátky k Danielovi. Chytnu ho za obě paže a tlačím ho pozpátku k sedačce, která nás tak už důvěrně zná.
Zaháknu mu nohy a donutím ho lehnout na záda. Kleknu si vedle něho na zem.
„Chci se podívat, jestli jsi v pořádku."
Vyhrnu mu triko a třesoucími prsty přejíždím po obvaze.

„Šéfe," jeho ruce na mém břiše.
Když jsem nervózní, vykám mu. Pořád se nemůžu přizpůsobit tomu, že jsme pár. Že mě konečně přijal jako partnera.
Srdce mi buší tak zběsile, až to bolí. Plíce nestačí vstřebávat ten náhlý přívod kyslíku, když se snažím rychlými nádechy posbírat všechen vzduch v místnosti. Dotknu se jeho ruky, která mi přejíždí po kůži. Jeho doteky mě tak vzrušují, že se nemůžu ubránit tichým vzdechům, které nedokážu zkrotit stisknutými rty. Tolik chci, aby slyšel, jak moc po něm moje tělo touží, aniž bych řekl jediné slovo.

Přejíždím mu prsty všude tam, kde nemá obvazy. Jeho kůže je stále jemná. Nic se nezměnilo. Pořád je to můj Daniel.
Nakloním se a políbím ho na klíční kost. Pomalu hrnu jeho triko nahoru přes hlavu. Svými ústy následuji ruce. Políbím ho na prsa, na klíční kost, na krk. Na vteřinu se zastavím na jeho rukách za hlavou, uvězněných v triku.
Chytnu jeho hlavu do dlaní, natočím ji k sobě.
„Moc jsi mi chyběl. Byl jsem doma tak sám."
Políbím ho.

Není třeba slov. Já už je nepotřebují. V každém doteku to moje srdce slyší.
Vymaním jednu ruku z trička a obejmu ho. Zajedu mu prsty na temeni hlavy do vlasů a nechci, aby propustil mé rty ze svého vlhkého sevření. Mazlit se s jeho rty. Masírovat mu krk a přejíždět mu prstem po obratlích, kam mi to jeho košile dovolí.
„Chci tě," a propletu se prsty po jeho knoflících od košile až dolů, ke sponě opasku a zůstanu na ni viset.

Zrychlí se mi dech.
Touha po Danielovi je velká.
„Nemůžeme. Nechci ti ublížit," zašeptám a položím ruku na jeho břicho. Na obvazy v místech, kde se skrývá jeho zranění.
„Víš, že se neovládám."
Zatnu zuby, když cítím jeho tělo, když mám jeho očí tak blízko.
„Nechci ti ublížit," zašeptám znovu, ale má ústa již mapují hrudní kost směrem dolů.
Jednu ruku nechávám položenou na jeho obvazech, druhou ho hladím po noze.
Svými polibky se dostávám níž, tam kde končí obvazy a začíná lem jeho kalhot.

„Jsem v pořádku," opakuji stále dokola a zbavuji ho pásku a knoflíku.
Nejsem schopen se pod jeho nájezdy polibků soustředit. Všechno mě pohlcuje. Moje ruka pátrá v jeho prádle automaticky. Nejsem schopen k němu být ani jemný. Jsem tak dychtivý, že ho třu nedočkavě, aby ani na chvilku nepochyboval o tom, že to myslím vážně.

„Jseš schopen své tělo udržet v klidu?" zeptám se mezi jednotlivými polibky.
Zaháknu prsty za okraj kalhot a pomalu mu je stahuji dolů i s prádlem.
Sjíždím ústy níž, na podbřišku, jemně se jazykem otřu o chloupky, vyhnu se jeho penisu, který se hned hlásí o slovo. Políbím ho ve slabinách.
Kalhoty mu přetáhnu přes kotníky.
Chytnu jednu nohu pod kolenem a položím ji na opěradlo sedačky. Druhou mu stáhnu dolů, aby se mohl chodidlem zapřít o zem.
Vidím, jak se mu hrudník nadzvedává pod zrychleným dechem.
Když ho znovu políbím na podbřišku, mírně se prohne v zádech.
„Udržet tělo v klidu, víš, co to znamená?"

Kývu chápavě hlavou. Zůstat v klidu.
Jeho ruka na mém stehně. Zatnu křečovitě prsty u nohou a zkontroluji, zda ta trhlina na stropě tam stále je.
Dotek na kotníku. Vzrušení mě donutí zavřít oči. Ztrácím s trhlinou kontakt.
Moje nohy v poloze, s výhledem na místo, které bylo tak dlouho nepovšimnuto. Zůstat v klidu. Uklidnit místa, tím, že na ně myslím. Stáhnu půlky k sobě a po břiše mi přeběhne mírný třas.
Ztišit srdce. Uklidnit plíce. Nádech, výdech. Začínám sténat, jak se zadržováním dechu připravuji o vzduch, jako bych měl Richardovu ruku na krku a snažil se mě právě teď, v tomto okamžiku, bez přípravy vzít.
Pnutí ve slabinách. Jazyk, který se obloukem vyhnul mému miláčkovi. Snažím se uklidnit rukou. Jako bych do něj napálil několik tisíc voltů. Erekce je bolestivá a touží po víc, po uspokojivém uvolnění od bolesti.
„Jsem klidný,“ sténám mezi rychlými nádechy. „Miluji tě. Potřebuji tě.“
Zakryju si paží oči, aby neviděl, jak moje oči planou touhou po něm.

Zvednu se, rychle svleču sako a odhodím bokem. U krku jen povolím kravatu a pár knoflíčků, aby mě neškrtily.
Opatrně zakleknu mezi Danielovy nohy. Chytnu Daniela pod zadek, nadzvednu ho a zasunu pod něj jeden z polštářů, aby byl trochu výš.
„Jsi v pořádku?"
Schovává svůj obličej pod svou paží. Jen mírně kývne. Stále rychle oddychuje a občas zasténá. Tak moc po tom touží.
Tak moc po něm toužím já. Musím být opatrný. Nevím, jestli to dám.
Vytáhnu z kapsy gel. Vždycky mi nadával, že nejsem připravený, tak ho od jisté doby nosím po kapsách. S tím, jak probíhá náš sexuální život, nikdy nevím, kdy právě něco bude.
Nanesu trochu gelu na prsty jedné ruky. Druhou rukou začnu třít jeho penis, který na to už dychtivě čeká a současně opatrně zasunu dva prsty do něj.
Moje erekce se taky hlásí o slovo. Ale musím si ho aspoň trochu připravit. Nechci mu ublížit.
Projíždím jeho penis po celé délce, prsty přejedu po jeho odhaleném žaludu a rozetřu jeho kapičky touhy.
Druhou rukou třu jeho konečník a prsty pootočím a mírně ohnu, abych pohladil jeho místečko, které ho vždy připraví o rozum.

Moje vzrušení už je na maximu. Položím si ruku na ránu, abych místo kolem ní uklidnil a přesvědčil ji, že se jí to vůbec netýká. Že nesmí ani ceknout, protože všechny ty pocity, co mě zaplavují, a dohání na pokraji šílenství, nutně potřebuji.
Jeho doteky, prsty otírající se o to správné místo, klouzající dlaň po mém miláčkovi.
Hrozně po něm toužím, chci ho v sobě, ale jeho pozornost je tak omamující, že vůbec netuším, jestli to vydržím do doby, než se rozhodne si mě vzít.
Nechci škemrat. Nechci, aby slyšel v mém hlase, jak moc jsem nadržený.
I když si myslím, že je úplně zbytečné něco skrývat. Moje tělo k němu vysílá čitelné impulsy nenasytné touhy. Dotknu se jeho kolene, odkrývajíc své oči, abych se přesvědčil, že je na tom stejně, jako já.
Že už nevydrží ani o minutu déle, doufajíc, že mě nebude šetřit a vezme si mě tak, jak to máme oba rádi.

„Jestli ti praskne jeden jediný steh, osobně ti to secvakám sešívačkou," upozorním Daniela na to, aby se opravdu snažil být v klidu.
Skloním se. Ke své ruce, která dráždí jeho erekci, přidávám ústa.
Drsné přejetí po jeho obnaženém žaludu, obkroužení jeho špičky a současný tlak mé dlaně je pro něj uzemňující.
Vidím, jak se snaží držet tělo v klidu. Ale jeho touha víc ovládá jeho tělo, než mozek.
Když to vidím, když cítím, jak se pode mnou třese a jeho snaha uklidnit se vychází naprázdno, začínám také cítit čím dál silnější touhu po něm.
Chtěl jsem uspokojit jen jeho, ale myslím, že to nedávám. Nedošel bych ani do sprchy. Neokecal bych to, proč se tam najednou nutně potřebuji zavřít.
Pouštím ho jen na moment, abych mohl propustit na svobodu svoji erekci. Promnu ji v dlani a osvěžím ji trochou gelu, abych aspoň tímto vpádem byl k Danielovi šetrný.
Jednou nohou se zapřu o zem a tu jeho, která visí dolů, si přes ni položím. Posunu ji co nejvíc k jeho tělu.
Předkloním se a jednou rukou se opřu vedle jeho těla.
Dvakrát se otřu mezi jeho půlkami, pak se nastavím proti jeho otvoru.
„Jediná kapička krve projde přes obvazy a končíme," upozorním ho z posledních sil a pak již můj mozek a mé tělo naplno ovládne má touha.

Pokládám mu dlaň doprostřed hrudníku, vnímám jeho zběsile tepající srdce.
Klid. Dýchej.
Soustředím se na pravidelné dýchání, i když jeho údery udávají úplně jiný rytmus. Sevřu mezi napnutými prsty jeho chloupky na prsou.
„Rozumím,“ zašeptám a ještě víc stisknu pod druhou rukou místo, kde to bolí, ale touha po něm je mnohem silnější.
Vzrušení má mé tělo pod kontrolou, odmítá jakékoliv klacky pod nohy. Usměji se roztouženými ústy a prohnu pánev proti němu. Ukořistím jen nepatrný kousek jeho erekce, přitahuji si ho za jeho srst blíž k sobě, aby už neváhal a dal mi všechnu svou touhu, kterou v sobě tak dlouho musel držet.

Tak moc jsem na tohle čekal, že první nasunutí mi okamžitě bere dech.
Rychle oddychuji a jedním okem kontroluji Daniela, jestli je v pořádku.
Táhne mě za chloupky na prsou k sobě a já nemám sílu ani sundat jeho ruku dolů. Nechávám se přitáhnout blíž a již nemůžu odolat ani jeho pootevřeným ústům. Polibkem si beru jeho dech, jeho vzrušení a jeho touhu.
Chytnu ho pod nohou, kterou má opřenou nahoře.
Víc nemůžu čekat.
Nejde to.
Všechen ten tlak z potlačujícího vzrušení se rozběhne po celém těle, avšak nejvíc to cítím v břiše. Kroutí se mi všechny vnitřnosti, šimrá mě to kolem žaludku.
Mé pohyby jsou zpočátku opatrné.
S navyšujícím vzrušením se ale začínám ztrácet a mé nájezdy nejsou již tak opatrné.
Zapírám se o ruku na sedačce, abych celou svou váhou nenalehl na jeho tělo. Nejsem ho schopen ani přestat líbat, jen svými polibky pokrývám jeho tvář, jeho krk.
Moje srdce vyvádí jako splašené.
Vlasy nekontrolovatelně padají do čela a schovávají kapičky potu, které pomalinku stékají ke spánkům a končí někde na krku u povoleného límečku.
Pod vlivem probíhajícího návalu ze všech těch podnětů přivírám oči.

Nechávám svůj obličej kropit polibky. Chtěl bych je oplácet, ale je tak rychlý, že jen otvírám ústa mezi jednotlivými steny a marně se snažím zachytit jeho rty. Jediné, čeho jsem schopen, držet svou dlaň vtištěnou do jeho kůže, usměrňovat jeho přírazy a hloubku zatlačením na jeho hrudník. Bolest v boku už dávno přehlušila vášeň, mrazení v těle a svírající pocit kolem srdce, kolem pupíku. Chci se zvednout a uvolnit to napětí, ale vím, že nesmím, tak se jen třesu a všechno to napětí se snažím uvolnit přes otevřené rty. Chci si ho vychutnat co nejdéle, ale je tak vášnivý, tak naléhavý. Ruka přestává tisknout obvazy a přesouvá se k mému penisu, aby nebyl sám. Přejedu mu dlaní přes bradavky, stisknu jeho rameno a svým zatnutím nehtů do kůže mu dávám jasně najevo, že ten pocit, co mě právě zachvátil, nade mnou bere veškerou kontrolu.

Přejetí jeho ruky přes mé bradavky mě donutí jen zhluboka se nadechnout. Při zatnutí nehtů do mého ramene stisknu zuby k sobě.
Tak dlouho jsem tohle všechno necítil, že ač to vždycky prožívám s mírnou nevolí, v tuto chvíli jsem za to rád. Jeho drásání mé kůže způsobí, že se mé vzrušení znásobí na maximum. Všechny ty malé střípky, co mi občas projdou tělem, se spojí v jednu velkou vlnu, která všechno stahuje z celého těla do břicha a posouvá ji níž.
Mé přírazy se zrychlily a již nejdou tak do hloubky.
Daniel se pode mnou třese a vidím na něm, jak se snaží své tělo udržet v klidu.
Myslím si, že mu to moc nejde, jak ho pohltí přicházející orgasmus. Pouštím jeho nohu a posouvám svou ruku na pomoc té jeho. Společně tiskneme a projíždíme jeho erekci, která každou chvíli propustí ven to, co už několik dní v sobě Daniel zadržuje.

Společné dráždění je pro mě vždy tak opojné. Miluji, když můžu cítit jeho ruku a vychutnává si mě celého. Když mě svými podněty dráždí všude tam, kde to potřebuji. Má zmapovaný každý kousíček mého těla, ví, kterým místům se může klidně vyhnout a kterým naopak věnovat pozornost. Miluji být v jeho moci, oddaný mu celým svým srdcem i duší a vědět, že jsem v jeho náručí bezmocný vůči jeho dotykům.
Musím zavřít oči, i když se je snažím vždy na pár vteřin znovu otevřít, abych ho mohl zkontrolovat pohledem, zda se mu to líbí.
Opustím jeho rameno a zadrápnu se do obvazu. Přitlačím na ránu vší silou, když se ve mě vše stahuje, do jednoho místa.
Musím se prohnout, pomoci tomu tlaku najít ten správný směr a jen v němém výkřiku otevřít ústa, na několik vteřin, a pak už jen několika krátkými výkřiky doprovodit orgasmus skrz moji erekci, do našich spojených rukou.
Podpořím stahy uvnitř mě, vynutím si tu hloubku, o kterou mě svými posledními krátkými přírazy ochuzuje, přitisknutím hýždí k jeho rozkroku.

Můj i jeho konec přichází skoro současně. Cítím, jak nám mezi spojenými prsty prochází jeho vyvrcholení. Vidím, jak Daniel neovládá své tělo a já se svým, mám taky hodně co dělat.
Projevy orgasmu nás plně ovládají. Narovnám se do kleku, ještě pár kratších a rychlých pohybů. Chytnu obě jeho nohy, zkřížím mu je na svých bedrech. Silně jeho stehna přitisknu ke svým bokům s posledním přírazem, až zcela na doraz. Veškerou svou energii probíhajícího orgasmu soustředím na stisk jeho nohou. Znemožňuji mu tak větší prohnutí jeho páteře a sobě nalehnutí na jeho tělo.
Zavřu oči a zakloním hlavu.
Vyšlu pár hlasitějších vzdechů nahoru ke stropu.
Snažím se zůstat při vědomí, abych na Daniela nenalehl.

I když bych ho chtěl v sobě celou věčnost, toužím po jeho těle. Ten několikavteřinový pocit nikdy nepředčí splynutí našich rozpálených těl ve vášnivém objetí třesoucích se odeznívajícím orgasmem. Hrozně nerad se od něj odtahuji, pouštím ještě jeho erekcí ztopořený penis ven, abych ho zaklesnutými lýtky přitáhl blíž, donutil ho povolit paže a i když to bolí, toužím po úderech jeho zběsilého srdce do mých žeber, aby se postupně synchronizovaly do poklidného tlukotu.
„Děkuji," šeptám a hledám rukou jeho kůži pod košilí. „Moc jsi mi chyběl, šéfe. Miluji tě, Richarde."

Překvapivě brzy mě pouští. Čekal jsem jeho sevření, které mi nikdy nedovolí se z něj vysunout hned, jak odezní orgasmus.
Otevřu oči a skloním hlavu, abych na něj viděl.
Poslouchám, co mi říká. Otevřu pusu, chci mu také říct, jak moc ho miluji.
Nejde to. Neumím to. Neříká se mi to tak snadno.
Přesto jsem láskou k němu tak naplněn, až se mi zdá, že se mi pod tíhou tohoto pocitu rozskočí srdce.
Skloním se. Zajedu rukama pod jeho záda a zvednu ho k sobě.
Dosednu na paty a opatrně ho k sobě přitisknu.
Naši miláčci se ještě o sebe otírají, jako by si chtěli navzájem poděkovat za příjemný zážitek.
Opřu se čelem o jeho rameno. Zavřu oči a mírně přitisknu hlavu k jeho krku, abych mu byl co nejblíž.

Polibek do vlasů.
Tiché „Miluji tě."
Obě moje dlaně na jeho pevných zádových svalech.
„Miluji tě," šeptám znovu.
Otření tváře o jeho ucho a polibek na odhalený krk.
„Miluji tě."
Mírné nadzvednutí a přisunutí se mu blíž do klína, aby neměl strach mě přitisknout k sobě silněji.
„Chci tě líbat," prosím.

Cítím jeho polibky a slyším jeho slova. Jako by je říkal za mne.
Chytnu ho pod zadek a mírně nadzvednu.
Zvednu se z kleku, otočím se a nohy spustím na zem. Opřu se do polštářů a znovu Daniela přitisknu k sobě. Nechávám ho, ať se o mne zapře svým tělem. Ruce omotám kolem něj ještě pevněji.
Cítím, jak se mu hrudník nadzvedává pod jeho ještě zrychleným dechem, cítím, jak mu buší srdce a to moje mu odpovídá. Zakloním hlavu. Podívám se mu do očí.
Miluji ho.
Jednou rukou mu zajedu do vlasů na zátylku a přitáhnu ho ke svým ústům.

Jednou. Dvakrát. Přestávám počítat naše spojení úst.
Polibek na horní ret.
Prstem se dotýkám jeho spánku, jeho pulsující žíly, která se nedokáže uklidnit. Shrnu mu pramínek vlasů na stranu a odhalené místo políbím.
„Měl jsem hrozný strach," řeknu tiše a položím mu dlaň na tvář. „Že už tě nikdy neuvidím."
Přičichnu mu do vlasů a prohrábnu jeho kadeře nosem.
„Že už nikdy neucítím tu vůni tvých cigaret."
Podívám se zpříma do očí.
„Bál jsem se, že už ti nikdy neřeknu, jak tě nesnáším," položím si hlavu na jeho rameno.

„Taky jsem se bál,“ pomyslím si v duchu.
Všechno to napětí z posledních dní, kdy jsem si myslel, že je konec, vyplulo na povrch.
Rukou v jeho vlasech si ho přitisknu na rameno, aby neviděl, že mi zvlhly oči.
Tak moc jsem se o něho bál.
Druhou rukou pohladím jeho záda až ke krku a pak si rychle otřu oči.
„Dáme si ty nudle?" zeptám se.
Sice moc Číňanovy nudle nemusím, ale chci mu udělat radost.

„Co jsi přinesl ty?" ohlédnu se přes rameno. „Zajímá mě, co máš rád."
Cítím z něj smutek. Nechtěl jsem ho svými slovy rozrušit. Sesednu z něj a natáhnu si na sebe triko i kalhoty. Přejdu bosky k jeho masivnímu kancelářskému stolu a přeskládávám otevřené krabičky na konferenční stůl před sedačkou. Sednu si na zem a položím před něj vidličku. Prohlížím si všechno to jídlo, nemám ponětí, na co se dívám. Chci se dívat na něj, ale nemůžu. I když se je snaží skrýt, vidím ty slané čmouhy pod očima.
„Vypadá to všechno skvěle. Máš pro mě nějaký typ, co bych měl ochutnat jako první?"

Trochu se nadzvednu v bocích a upravím si kalhoty.
Ukazuji Danielovi jednotlivé krabičky a vysvětluji co jak se jí.
Od každého si zobne kousek.
Chvilku ho pozoruji a začínám se usmívat. Cítím, že jsem o hodně klidnější. Je mi o dost lépe.
Vylovím z kapsy mobil.
„Prosím jeden stůl pro dva... za hodinu... na jméno Daniel Walker... děkuji..." zacvaknu telefon.
„Vstávej. Na tohle se vykašli. Slíbil jsi mi steak. Tak jdem na pořádný kus masa."
Vstanu a podám mu ruku.
„Vstávej a nazuj si boty. Skočíme se ještě domů osprchovat."
Pootočím se k sedačce. „Myslím, že mě paní uklízečka bude nesnášet. Asi tu budu muset donést nějakou deku," řeknu, když vidím ty fleky.

Čekám, až se osprchuje.
Přetáhnu si tričko přes hlavu a odhodím ho na židli. Odmotám si obvaz a pozoruji v zrcadle tu rozšklebenou jizvu na pravé straně břicha. Zaplaví mě vlna strachu, co všechno se mohlo stát. Svleču si kalhoty a vejdu do koupelny. Několik vteřin pozoruji siluetu jeho nahého těla přes zapařené skleněné dveře, pokryté kapičkami vody. Obtisknu svou dlaň na sklo a dotýkám se jeho stínu. Mohl jsem o něj přijít. Už nikdy to nebude jako dřív.
Otevřu dveře od sprchy a vejdu za ním. Netuším jak se tváří, nevidím mu do tváře. Jen se mu přitisknu na záda a obejmu ho. Rozmazávám proudy teplé vody po jeho břiše a jen se tak mazlím s jeho horkou pokožkou.

Ani jsem nepostřehl, kdy Daniel vešel do sprchy. Přitiskne se mi na záda a já se musím rychle zapřít rukama o stěnu.
Hlazení po mém břiše je tak omamné, že se musím zhluboka nadechnout.
Natáhnu jednu ruku za sebe a přitáhnu si Daniela blíž ke svému tělu.
Ani teplá voda nepřehluší jemnost a horkost jeho kůže.
Skloním hlavu a tiše si užívám jeho doteky.
„Měli bychom jít," procedím skrz zuby. „Jinak nám zruší rezervaci."

„Myslel jsem, že to tak uspíšíme, když se opláchnu s tebou," řeknu na omluvu a otočím se k němu zády.
Vezmu si šampon a nanesu si ho do dlaní. Otírám se jen o Richardův pevný zadek, aby mi sprška vody nesebrala ihned pěnu z vlasů. Masíruji si pokožku a soustředím se jen na sprchování. Malý prostor a několikaminutové objetí, kdy se mohl miláček otírat v parní lázni o jeho stehna, je mnohem silnější než nějaká myšlenka.
Zakloním hlavu a nechávám si proudem vody smývat pěnu. Nepoužiji ruce, Ať voda dělá, co umí.
Lopatkami se dotýkám jeho zad. Sjedu dlaněmi po jeho bocích, jen tak mimochodem, jako bych se netrefil na svoje tělo. Chvilku je tam nechám jen tak ležet, vychutnávat si kombinaci horké vody, proplétající se mi mezi prsty a horkost jeho kůže, slabě se chvějící.
Opustím jeho stehna pomalým pohybem v místech, kde dál už nedosáhnu, aniž bych se musel odlepit od jeho zad.
Stírám si dlaněmi moji zaschlou nadílku na břiše, jednou rukou omývám mou erekci a přesvědčuji ji, že zrovna teď je to ten okamžik, který tak důvěrně zná, netýkající se sexu, ale jen očisty. Je po vášnivém sexu tak citlivý, že se neubráním krátkému zaškubání a stisknu rty k sobě, když se moje chlouba o vzrušení podělí s celým mým tělem a vyšle do něj impuls naplněný jen čistou touhou.
Steak, Jídlo. Rezervace.

Otočený k němu zády, opřený rukama o kachličky čekám, až se Daniel umyje.
Jeho dotyky, hlazení a tření, kdy jeho ruce, jako by mimochodem, zabloudí na mé tělo, jsou strašně elektrizující.
Když mi mírné přejede přes slabiny, musím sklonit hlavu.
Rychle oddychuji. Tohle fakt nedávám. Myslím, že by stačilo pár správných dotyků a bylo by to.
Čekám, až se opláchne a půjde ven ze sprchy.
Tohle určitě moje mytí neuspíší.
„Danieli, potřebuji se pořádně opláchnout... mohl bys mi udělat místo?" snažím se ho z posledních sil vyhnat ze sprchy.

„Snažíš se mě zbavit?" zeptám se.
Podstoupím, abych mu dal možnost na pár vteřin uvěřit, že ho nechám na pokoji. Položím ruku na jeho půlku krásného zadečku, přejedu jemně přes kostrč, přes druhou půlku, postupně jak ho obcházím, kopíruji jeho boky, lehce se skloním pod jeho nataženými o obklady zapřenými pažemi a ocitnu se naproti němu. Zády se opřu o tu studenou plochu, jeho ruce mám těsně vedle hlavy.
„Už je to lepší? Máš už víc místa?"
Obě moje dlaně položené na jeho prsních svalech. Prsty kopírující proudy horké vody, přes bradavky, tvrdnoucí pod těmi náznaky dotyků.
„Dělal jsi to někdy ve sprše?"
Sleduji pohledem vodu, jak mu stéká přes břicho, přes nepřehlédnutelnou erekci, po stehnech dolů, na dlažbu.
„Víš, kolikrát jsem dopadl ve sprše na kolena, když jsem na tebe myslel?"
Nemůžu odtrhnout zrak od jeho boků. Odhrnu si mokré vlasy z čela, které se mi neustále voda snaží vehnat do tváře.
Neodolám. Aniž bych cokoliv naznačil, zaklekl jsem mu k nohám a ukořistil jsem ho do úst. Tak horký. Čistý. Bez chuti. Chytnu ho za stehna, aby mi nemohl uniknout. Přejíždím po nich zezadu naléhavě, sem tam si ho k sobě přitáhnu. Nedovolím ani jediné kapičce vody, aby se pomazlila s jeho údem, jazykem ho laskám uvnitř svých úst a beru si ho tak rychle, že mu nedovolím protestovat.

Byl jsem na sebe tak soustředěný, že jsem nestihl zareagovat, když si Daniel přede mne klekl.
Jen jsem zhluboka vydechl a ještě víc se zapřel o kachličky. Předklonil jsem se pod náporem slasti, kterou mi teď Daniel poskytl, hlavu jsem opřel mezi ruky na stěnu.
Trochu jsem ten první pocit rozdýchal a pak jednou rukou sjedu dolů a chytnu ho za mokré vlasy.
I když mi to dělá velice dobře, jeho slova se mi už tak moc nelíbila. Nevím, jak to myslel, ale pro mne to vyznělo, jako by mi něco vyčítal.
„Vyčítáš mi něco?" na sílu odtáhnu jeho hlavu od sebe a zakloním mu ji, aby se mi díval do očí. „Jestli ano, pak o tohle nestojím."
Pustím jeho vlasy a odstoupím o krok zpátky.
„Chceš slyšet, kolikrát já jsem měl problém při sprchování?"
I když nechci, otáčím se a chci odejít.
Mrzí mě to, ale tohle se mě vždycky dotkne.
Nemůžu si užívat, když mi to kazí pocit, že mi někdo něco vyčítá.
„Někdy bys měl trochu přibrzdit, než něco řekneš."
Do pr**le, tohle fakt nedávám. Jsem tak roztoužený a teplo jeho úst mi dost citelně chybí.
Tak moc chci, aby to dokončil.
Ale moje hrdost vždy přebere vládu nad vším.

Vůbec nechápu, co jsem udělal.
Co jsem řekl špatně.
Miluji ho.
Proč to udělal?
Tolik mě to bolestivě zasáhlo u srdce.
Odstrčím ho a proběhnu kolem něj ven. Shrábnu tričko ze židle a natahuji si ho na sebe. Ještě nikdy jsem na sobě neměl tak rychle kalhoty. Bez spodního prádla. Jen jsem prásknul dveřmi a bosky vyběhl ven.
Proč?
Nevšímám si lidí na ulici, kteří se za mnou otáčejí.
Bolí to.
Stírám si vodu z obličeje. Nevím, jestli jsou to slzy či voda z mokrých vlasů.
Můj zběsilý úprk přechází k pozvolným krokům, až se úplně zastavím.
Chytnu se za bok a rychle dýchám.
Proč mu nikdy nerozumím?

Slyším zabouchnutí dveří.
Rychle vyběhnu ze sprchy ven. Daniel tu není. Nakloním se z okna. Vidím ho běžet pryč.
Rychle se obleču, popadnu jeho boty a vyběhnu za ním.
Jdu směrem, kde jsem ho viděl odcházet.
Je tu jen jeden směr k parku. Nemá kam jinam odbočit.
Trochu zpomalím, když ho vidím opodál stát a držet se za bok.
Zatraceně. Jestli si něco udělal, tak ho vlastnoručně zabiju.
Pomalu k němu dojdu.
Položím mu ruku na rameno.
„Proč jsi utekl? Chceš si znovu ještě víc ublížit?"

„Nic mi není," zavrčím a ucuknu, abych se zbavil jeho ruky na rameni.
„O nic přece nešlo," zatnu pěsti. „Jen jsem chtěl být s tebou. Nevím, co po mě chceš. Všechno, co udělám, je špatně."
Otočím se a podívám se na jeho ruce, které svírají moje boty. Seberu mu je a pokleknu na jedno koleno, abych si je mohl obout a zavázat tkaničky. Sklouznu mu pohledem do rozkroku a pak rychle skloním hlavu zpět na zem.
„Nemám chuť na jídlo," zašeptám a zvednu se. „Chci být chvíli sám. Přijdu večer. Nemusíš na mě čekat."
Nečekám na jeho reakci a vběhnu mezi auta do silnice, zastavuji je napřaženou dlaní a přeběhnu na druhou stranu. Jen na vteřinu se zastavím na protějším chodníku, abych na něj pohlédl, a pak se rozutíkám pryč.

Někdy mu prostě nerozumím. Kolikrát něco řeknu, pak se stáhne a nemluví se mnou a já nevím, co jsem vlastně provedl.
Na druhou stranu, když se mi něco nelíbí, většinou mlčím, abych ho neranil. Když se ale ozvu, tak to taky dopadá takhle. Uteče a já nemám možnost mu to ani vysvětlit.
Ještě chvíli se za ním dívám, jak probíhá mezi auty, a v duchu se modlím, aby všechna stihla včas zastavit.
Prohrábnu si mokré vlasy. Ještě jednou se na něj podívám, pak se otáčím a jdu zpátky domů.
První co udělám, když se vrátím, odhlásím naši rezervaci. Nechávám si to všechno poslat domů.
Počkám, až nám kuchař nachystá stůl pro dva, pak mu zaplatím velké spropitné a nechávám ho odejít.
Vytáhnu láhev, sednu si do velkého křesla.
Je mi jedno, jestli mi to spálí vnitřnosti.
Sedím, hypnotizuji hodiny a čekám, kdy se Daniel vrátí.
Whisky povážlivě mizí a já už začínám místo dvou ručiček na hodinách vidět čtvery.
Myslím, že jsem usnul s flaškou v ruce.

Neměl jsem se vracet. Měl jsem přijmout nabízenou ruku z toho světla a všechno hodit za hlavu. Kdybych umřel, byl by šťastnější. Nemusel by měnit město, svou firmu. Nemusel by mít jizvu na noze. Mohl by být blíž své sestře.
Sevřel jsem pevněji lahev a přiťuknul si s chlápkem, co seděl vedle mě. Byla už tma a oba jsme celou dobu mlčeli. Takový skvělý společník. Nádherný výhled na řeku, na osvětlené město. Otřepal jsem se zimou a dopil poslední kapku, doufajíc, že mě alkohol zahřeje.
„Budeš tu spát?" zeptal se mě, když viděl, že se nemám k odchodu.
„Máte tu místo?" rozhlédl jsem se po papírových krabicích, rozházených u mostového betonového sloupku.
Chlápek pozvedl obočí a přihodil něco do ohně.
„Zdá se ti tu málo místa?" podává mi ošumtělý kabát. „Bude ti v noci zima."

Když se vzbudím, jen odhodím prázdnou lahev na zem.
Je tma.
„Danieli?" zavolám a rozhlížím se po potemnělém bytě.
Je ticho.
Říkal, že se do večera vrátí. Postavím se a povážlivě se zakymácím. Rychle se opřu jednou rukou o křeslo.
Hlava se mi točí a nohy mám jak z gumy. Dělá se mi zle.
To rozchodím. Jen musím na čerstvý vzduch. Projdu kolem prostřeného stolu. Vše tam je tak, jak jsem to nechal nachystat.
Půjdu najít Daniela.
Ještě se sunu podél stěny k jeho pracovně. Možná se přeci jen vrátil a zavřel se tam. Otevřu dveře.
„Danieli?" ozvu se do ticha.
Ticho.
Natáhnu se po vypínači, abych rozsvítil a měl jistotu, že tam opravdu není. Ruka se mi sveze po stěně.
Udělá se mi zle, zatmí se mi před očima.
Půjdu ho hledat později, pomyslím si, když se sunu k zemi.

Je mi zima. Myslím, že jsem největší lhář a zbabělec pod sluncem. Už chápu, proč mě šéf nesnáší. Protože ho vždycky zklamu. Jako třeba teď. Moc dobře vím, že mě bude chtít jít hledat. Je už takový. Sedím zachumlaný v kabátě a naslouchám hluku velkoměsta, který k nám doléhá přes řeku. Má prostě o mě vždy strach. Protože mě miluje.
„Díky za azyl a za pokec," řeknu do tmy a podám tomu muži zpět kabát. „Měl bych být dnes večer úplně někde jinde."
Jen zvedne ruku na pozdrav. Jdu rychle. Nejenom že je mi zima, ale mám silné výčitky svědomí.
V našem bytě se svítí. Chvilku stojím na chodníku a rozmýšlím se, jestli mám jít nahoru. Nejspíš mě zabije hned na chodbě, aby nezasvinil ten malý kobereček za dveřmi na chodbě.
„Richarde?" zavolám na něj z chodby a schovám boty do skříně.
Když ho zahlédnu složeného na zemi, sevře se mi hrdlo.
„Richarde!"
Snažím se ho nadzvednout, ale je těžký. Klečím u něj a přitáhnu si ho aspoň na kolena. Táhne z něj alkohol.
„Richarde?" zatřesu s ním.

Zdá se mi, že na mě někdo mluví.
„Nemám službu, Johne," zavrčím. Doufám, že to pochopí a nechá mě dospat. Rukou šmátrám kolem sebe, jestli jsem odevzdal všechny zbraně.
„Richarde!"
Zkroutím se a chytnu se za bok. Zatraceně, kdy a odkud to přiletělo?
Ztrácím se.
„Richarde!"
Otvírám na moment oči.
„Danieli!" vyhrknu. „Schovej se!"
Hlava mi padá zpět na zem.

„Jsi v bezpečí," hladím ho po tváři. „Jsem u tebe."
Políbím ho na čelo.
„Nikdo ti neublíží."
Chytnu ho v podpaží a táhnu ho do koupelny. Tam kde to začalo, tam to dnes i skončí. Sjedu pod něj, opřu se o kachličky a povytáhnu si ho k sobě. Hlavu má opřenou o mé rameno a pořád křičí, jako by byl pod palbou. Pustím si napřed vodu do dlaně a omývám mu vlažnou vodou obličej.
„Odpusť mi, prosím," šeptám.
Další hrstku vody mu vetřu do vlasů, mnu mu spánky a čelo. Pouštím mu vodu na ruce a masíruji, abych do nich dostal trochu tepla. Potřebuji, aby přišel trochu k sobě a sám sebe odpravil do postele.

Střelba ustává.
Rozhostí se zlověstné ticho.
Začíná pršet. Je to příjemné. Déšť mě chladí a bere pryč bolest.
Tisknu si bok a snažím se zhluboka dýchat.
Odvážím se otevřít oči. Opatrně se rozhlížím kolem sebe.
Nechápu, kde jsem.
Na hlavě ucítím něčí ruku. Otočím hlavu a dívám se do Danielových očí.
„Jseš v pořádku?" mumlám, co mi můj zlomený jazyk dovolí. „Nejsi zraněný?"
Udělá se mi špatně. Překulím se na všechny čtyři a začnu zvracet.

Jednou rukou mu držím vlasy a druhou rukou s růžicí sprchy smývám jeho zvratky do odtokového kanálku.
„Nic mi není," uklidňuji ho.
Pustím mu vodu na krk, stéká mu kolem uší, přes ústa, aby se mohl lehce napít, popřípadě vypláchnout ústa nebo je jen smočit.

Voda ze mě stéká a smývá všechnu nečistotu. Zírám na kachličky pod sebou.
Poznávám je. To je naše koupelna.
Slabé ruce se mi podlomí a já si málem rozbiju čelo o zem. Na poslední chvíli mě zastavilo škubnutí ve vlasech.
„Do pr.ele!" syknu, když to zabolí. Ztěžka zvednu jednu ruku a chci ji položit na hlavu. Ucítím něčí ruku.
Chytnu ji. Znám ji. Znám to teplo.
Otočím hlavu bokem.
Vzpomínám si. Dosednu opatrně na paty. Sundám jeho ruku ze své hlavy a přitisknu ji na svou hruď.
„Jseš doma," zašeptám. „To je dobře."
Mám problém udržet rovnováhu i v kleku. Kymácím se. Natáhnu ruku ke stěně, abych se opřel, ale nějak to nedávám. Myslím, že do pokoje budu muset po čtyřech. Aspoň to budu mít blízko k zemi.

Jsem rád, že je v pořádku. Vůbec netuším, jak ho dostanu do postele. Zastavím vodu. Využiji toho, že klečí na patách a svléknu mu mokrou košili. Chytnu ho v podpaží a táhnu do ložnice. Zůstává po něm mokrá cestička. Nechám ho opřeného o rám postele a sundám mu s námahou kalhoty. Je těžké z něj dostat mokré oblečení, když vůbec nespolupracuje. Vylezu na postel, kleknu si a znovu ho chytnu v podpaží a vytáhnu ho nahoru. Jakmile je aspoň z části na posteli, shodím ze sebe také mokré oblečení a složím mu nohy na matraci.
Je celý prokřehlý. Sednu si mu na stehna, jen lehce a přehodím přes nás deku. Třu mu jeho stehna, ruce, paže, masíruji svaly, abych do nich dostal trochu krve a zahřál ho. Pak se jen složím zčásti na jeho tělo, položím hlavu na rameno a zakryju nás oba až po bradu.
Tak jsem to zase zpackal.

Je mi zima. Drkotají mi zuby.
Otevřu oči a sleduji Daniela. Když se mi celý pokoj začne znovu roztáčet, raději oči znovu zavřu.
Cítím, jak se do mě pomalu vlévá teplo. Cítím Danielovo tělo, které na mě naléhá a přikrývá nás oba dekou.
Přemluvím své ruce, aby mě aspoň trochu poslouchaly, a obejmu ho.
Kašlu na to, že je mi blbě. Jsem moc rád, že je doma.
Objímám ho a zahříván jeho tělem pomalu usínám.

Nemám sílu na nic. Sám jsem mírně přiopilý laciným pitím. Tolik mě to mrzí. Přejíždím mu po hrudníku a stále ho zahřívám teplými dlaněmi. Jeho srdce bije poklidně. Dlouho jsem ho vedle sebe neměl tak klidného. Musím se nadzvednout, abych si ho prohlédl.
Šéf ve spánku.
Neznám krásnější pohled, než ten, co mám právě před očima. Nejspíš jsem zase utekl předčasně, aniž bych si nechal jeho obvinění vysvětlit. On nechápe mě, já nechápu jeho.
Miluji ho.
Najednou nemůžu spát. Ležím mu na rameni, probírám se jeho chloupky, snažím se zapamatovat každý detail jeho kůže. Věnuji jeden pohled do okna, kde se mezi žaluziemi prodírá ranní slunce. Tenký proužek světla přes zavřená Richardova víčka mě přesvědčil o tom, že je čas jít spát.