Complicated kapitola 1. Stěhování 1/2

~Amu~

Zaklapla jsem dveře od ledničky nohou, zatímco jednou rukou jsem držela plechovku limonády a druhou si odhrnovala svoje růžové vlasy z očí. Doplahočila jsem se zpátky do suterénu kde jsem sledovala film. V tuhle chvíli jsem na sobě měla kostkované kalhoty od pyžama v barvách růžové a červené a šedivé tričko s dlouhým rukávem s bílým nápisem HARDVARD UNIVERSITY. Vlasy jsem měla svázané do rozcuchaného culíku. Svalila jsem se na kožený gauč a zhroutila jsem se na polštář. Dívala jsem na Znovu 17. Vzdychla jsem. Zac Efron je atraktivní, ale škoda, že je to jeden z těch šílených nafoukanců co myslí jenom na sebe. Sedla jsem si a lokla si Pepsi z plechovky.

V tu chvíli moje máma sešla dolů. Můj otec zemřel když mi bylo pět. Pracoval jako fotograf divoké zvěře, a práce ho poslala do Afriky...a to je to poslední co jsem o něm slyšela. Pochopili jste to. Přesto, moje máma asi něco potřebuje a pak zase odejde, ale...neodešla. Rozešla se a zastavila se přímo před televizí, blokujíc mi výhled.

"Hej, nic nevidím." Postěžovala jsem si. Vzhlédla jsem směrem k ní. Vypadala vážně.

"Zlatíčko, musíme si promluvit" Řekla máma, a sedla si vedle mě. Poslouchala jsem.

"Co se děje, mami?" Zeptala jsem se a pak zamračila. Vzdychla, bylo zřejmě, že se jí nechtělo mluvit.

"Máš mě ráda, že ano?" Zeptala se.

"Jistě že ano," Odpověděla jsem, skepticky. Na tohle se chtěla zeptat? Myslí to vážně?

"A víš jak moc zbožňuju svou práci, že ano?" Přitlačila. Pomalu jsem přikývla a bála jsem, že vím kam tahle konverzace směřuje.

"Mami...Co se děje? Řekni mi to," Řekla jsem. Na chvíli mezi náma bylo nepříjemné ticho.

"Stěhujeme se do Japonska," řekla. Musela vidět můj výraz tak rychle dodala. "Ale bude to jenom na pár roků! Vrátíme se do Ameriky, slibuju."

"Cože?" Zeptala jsem se. Můj hlas zněl vzdáleně.

Moje matka, Midori Hinamori, má práci, která vyžaduje, aby hodně cestovala, a když říkám hodně tak tím myslím fakticky hodně. Jako například před třemi lety jsme se musely přestěhovat z New Yorku sem, do Kalifornie.Zatím už jsem žila, ve Švédsku, jednou taky, v Brazílii. Tady v Kalifornii to mám ráda! Už tu žiju celý tři roky! To je nejdéle co jsme kde zůstaly. Tady mám přátele! Annu, Ninu, Yayu a Miyu! Všechny jsou moje nejlepší kamarádky! Třešničkou an dortě je, že mám kluka. Tadase by byl zničený kdybych ho opustila. A to taky neudělám! Ještě jsem ho ani nepolíbila! A navíc Japonsko! I kdybychom jsme se musely přestěhovat, rozhodně se nechci stěhovat do Japonska na bůh ví jak dlouho!

"Myslím že by jsi se měla jít sbalit, protože odjíždíme tuhle sobotu a-" Začala.

"Ne," Vyhrkla jsem.Moje máma přestala mluvit a šokovaně se na mě podívala.

"Půjdeš se mnou?" Zeptala se. Vzdychla jsem a pak jsem se hluboce nadechla.

"Nepůjdu, mami." Řekla jsem. "Mám to tady ráda. Mám tu přátele, kluka, a jsem ve třeťáku na střední. Mami, je mi šestnáct. Nechci se seznamovat s novými lidmi pokaždý kdy tě pošlou někam jinam."

Čekala jsem jak odpoví na můj malý proslov. Kousla se do rtu, a pak se usmála. Počkat, cože? Usmála?

"Věděla jsem, že se proti mě jednou vzbouříš." Zasmála se. "No, naštěstí mám alternativu."

"…Jakou?" Zeptala jsem, zatím co jsem se snažila zachytit trošku naděje.

"No, rozhodně tě nenechám úplně samotnou, takže jsem zavolala jedný mojí starý kamarádce a ona řekla, že u ní můžeš zůstat." Upřesnila to. Zajímalo by mě která...?

"Která? Která z tvých kamarádek?" Zeptala jsem se. Vypadala jakoby váhala. Jak zlý by to mohlo být?

"Souko a Aruto Tsukiyomi," odpověděla. Poklesla mi čelist. To si ze mě dělá srandu. Naposledy kdy jsem tam byla, bylo před desti lety a to mi bylo šest. Měli šest malých kluků, a asi za dva roky měli dalšího. To znamenalo sedum kluků.

"A-ale vždyť žijou na Floridě!" Řekla jsem.

"No, je to buď tohle nebo se mnou pojedeš do Japonska." Řekla. Upřímně jsem se na chvíli zamyslela nad Japonskem, ale pak jsem to nechala být, protože se mi nechtělo učit nový jazyk a nechtělo se mi stěhovat ze státu. V tom případě moje jediná možnost jsou Tsukiyomi...Hádám, že to bude v pohodě. Nebudu si muset hledat nové přátele...možná budou natolik vyspělí že mě tam provedou po škole...možná...jenom možná...bych mohla.

"U-um, hádám že nastěhovat se k Tsukyiomi nebude tak zlé..." Zamumlala jsem po dlouhé chvíli. Máma se usmála, zřejmě šťastná, že jsem netrvala na tom, aby mi tu koupila byt. Objala mě.

-Letiště: Odlet na Floridu-

"Jseš si tím jistá, Amu?" Zeptala se mě moje matka po milionté.

"Ano, mami. Přemýšlela jsem nad tím a stejně bych ti byla v Japonsko jenom na obtíž. Budeš neustále zaneprázdněná a nebudeš potřebovat plýtvat svůj volný čas na to aby jsi se o mě starala." Odpověděla jsem.

"Vždycky budu mít čas na to starat se o tebe, Amu," Řekla.

"Já vím, ale měla by jsi ho využívat na odpočinek." Odpověděla jsem. Pocítila jsem náhlé bodnutí strachu. Doopravdy nechám moji ztřeštěnou matku se starat o sebe? Co když vypadne z okna? Nebo co když její auto vybuchne cestou na letiště do Chicaga? Snažila jsem se uklidnit. Je dospělá. Bude v pořádku.

"Let 243 na Floridu bude brzy odlétat. Prosím nastupte si do letadla. Děkuji." Ozvalo se z rozhlasu. Vydechla jsem.

"To bylo na mě." Řekla jsem. Popotáhla.

"Amu! Bude se mi tolik stýskat!" Zakvílela, pak mě objala. Byla skutečně dospělá? Vypadala jako dítě. Odtáhla se, abych viděla že pláče.

"Mami, neplač." Řekla jsem. Otřela si slzy které jí unikly. Přikývla. Něco mě posedlo a tak jsem se k ní rozběhla a objala ji. Bude se mi stýskat. Už nebudu mít nikoho kdo by mi řekl 'Všechno bude v pořádku'. Vždycky byla moje kamarádka když jsem jednu potřebovala, a teď až ji budu potřebovat tak tam nebude, ale teď nebudu brát moje rozhodnutí zpět.

"Ahoj, Amu." Řekla, zatím co se odtáhla a políbila mě na čelo a tváře. Odhrnula mi vlasy z očí.

"Ahoj, mami." Řekla jsem.

Pak jsem se otočila a vešla do tunelu který vedl do letadla. Vešla jsem do letadla a sedla jsi na své určené místo, které naštěstí nebylo vedle někoho divného nebo nechutého. Seděla jsem vedla ženy ve středním věku která na sobě měla společenský oblek. Vypadala tak profesionálně ve srovnání s mými černými šortkami, sexy růžovým topem, a černými Converskami. Aby toho nebylo málo, mám růžové vlasy svázané ve vysokém culíku, které mi normálně sahají pod ramena a na hlavě mám posazené sluneční brýle.

Tohle bude dlouhý let.

-Letiště: Přílet na Floridu-

Sedla jsem si na nejbližší sedadlo, a pila ledový čaj. Čekala jsem až mě vyzvedne Souko. Říkám jí tak, protože odmítla abych jí říkala paní Tsukyiomi.Je trošku divná, ale perfektní nejlepší kamarádka pro moji mámu. Kéž bych mohla najít takovou kamarádku. Lokla jsem si a pak jsem ucítila jak mi teplé ruce zakrily oči.

"Hádej kdo?" Zeptal se ženský hlas. Obrátila jsem oči vsloup, hypoteticky samozřejmě.

"Vím že jsi to ty, Souko," Řekla jsem. Zasmála se, a já vstala, zatím co ona mě těsně objala.

"Nemůžu...dýchat..." Zalapala jsem po dechu. Pustila mě a znovu se zasmála.

"Stýskalo se mi, zlato. Vypadáš tak vyspěle a roztomile! Jinak, jak jsi se měla?" Zeptala se.

"Skvěle. Vlastně přesně jak si předpověděla mám kluka." Řekla jsem, a pak jsem se trochu zachichotala.

"Fakticky? Koho? Jak se jmenuje?" Zeptala se. Já jsem se začala smát.

"Řeknu ti to cesotu domů." Řekla jsem pak jsem si pobrala svoje věci a rozešla se směrem pryč z letiště.

Vlezly jsem do černého Hummeru. Aktuálně jsem měla docela strach. Byl fakticky obrovský. V takových chvílích,si přeju abych tu měla moje žluté Lamborghini které jsem dostala od mámy k šestnáctinám. Moje věci byly v kufru a zatím co ona řídila povídaly jsme si o všem možném.

"Jmenuje se Tadase Hotori. Je ve čvrťáku a je mu sedumnáct. 29. března mu bude osumnáct." Řekla jsem.

"To zní skvěle! Můj nejstarší syn je v tom věku. V prosinici mu bude osumnáct." Řekla Souko. "Zdá se, že to asi bude dost dobrý kluk jeslti souhlasil se vztahem na dálku."

"Jo...Asi mám prostě štěstí." Odpověděla jsem a pak jsem nafoukla bublinu z mojí žvýkačky.

Pořád nemůžu uvěřit tomu, že s tím Tadase souhlasil. Je kapitánem fotbalového týmu a je extrémně populární. Navíc, je úžasný kluk. Nejdříve jsem se bála že mě podvede mezitím co budu pryč, ale pak jsem se cítila provinile jenom že jsem nad tím přemýšlela.

Celou jízdu jsme si povídaly. Brzo bychom tam měly být. A pak jsem ji uviděla zatočit na tu ulici.

"Jsme tady." Řekla. Zhluboka jsem se nadechla, a otevřela dveře. Bylo slunečno. Stáhla jsem si na oči svoje vleké černé sluneční brýle.

Uviděla jsem velký dům. Byl obrovský. Dobře, asi potřebujete velký dům když v něm má bydlet devět, no teď už deset lidí. Nemluvě o tom, že většina z nich jsou mladiství kluci. Potom jsem zaslechla křik. Otočila jsem se a uviděla jsem Tsukyiomi kluky, jak na dovře hrajou fotbal se svým otcem, Arutem. Poklesla mi čelist. Už to nebyli ti skrčci, které jsem znala. Ne, tihle kluci byli dokonalí.

Sledovala jsem jak si házejí s hnědým, ošoupaným míčem. Hráli na tými s tričky a bez triček. Trička a vážně dobře vypadající bez triček. Jeden ze starších s hnědými vlasy a smaragdově zelenýma očima dostal míč pak se rpzběhl a smál se, zatím co další po něm šel. Ten další, který mimochodem, hrál bez trička, měl rozcuchané tmavě modré vlasy jako půlnoc. Měl na sobě obnošené džíny a vypadal neuvěřitelně krásně. Svaly na břichu se mu leskly potem, měl perfektní tvář, a všdechno ostatní. On je prostě pan Perfektní, co? Podle všeho ten kluk s hnědými vlasy dal gól, a vyhodil ruce do vzduchu, pokřikujíc v triumfu.Poplácal toho s modrými vlasy po zádech. Potom si mě všimnul, a ukázal na Hummer. Otočil se směrem ke mně. Zalapala jsem po dechu, a odvrátila pohled, pak jsem zčervenala.

"A je to tady." Řekla Souko a vypnula motor. "Um, Amu?"

Pokřiveně se na mě usmál. Rozšířily se mi oči a znovu jsem...zčervenala.

"Amu? Amu, je ti špatně?"

Někdo mě šťouchl do ruky.

"Aha! Aha, to jsi ty." Řekla jsem. Souko vypadala pobaveně. Cítila jsem se strašně trapně.

"Budeš mít svůj vlastní pokoj. Dala jsem na něho dva zámky, ale stejně si k tobě najdou cestu." Řekla.

"Uh...Fakticky?" Zeptala jsem se trochu vyděšeně.

"Neměj strach. Řekla jsem ji aby se chovali jak nejlépe umí nebo je všechny seřvu." Zasmála se. Zachichotala jsem se společně s ní. Porozhlédla jsem se okolo a všimla jsem si že pan Perfektní jde ke mně. Zadrhl se mi dech.

"Amu Hinamori, jseš to ty?" Zeptal se mě hluboký hlas. Otočila jsem se abych věděla kdo to byl. Aruto Tsukiyomi.

"Ach, ahoj, pane Tsukyiomi. Jak se máte" Zeptala jsem se.

"Řekl jsem ti, abys mi říkala Aruto." Řekl, měníc tón. Vzdychla jsem. Co je s touhle rodinou?

"Promiň, um...Aruto..." Řekla jsem. Bylo nepříjemné mu tak říkat. I když se Souko to bylo v pohodě. Zajímalo by mě proč. Možná protože jsme obě ženy? I tak, Aruto se začal smát.

"Mám se fajn. Rád tě vidím, Amu." Řekl. Usmála jsem se. A on mě objal. "Naposledy co jsem tě viděl, jsi sebou vždycky táhla to vycpaný zvíře. Co to bylo? Modrá kočka? A jak se to jmenovalo?"

Kluci se hihňali. Já jsem Zčervenala. Tohle se může stát jenom mě.

"Um...to si nepamatuji." Řekla jsem, a snažila jsem se mu nesešít pusu sešívačkou.

"Ale jistě že ano! Nepustila bys to ani kdyby ti šlo o život! Jak to jen bylo? Inky? Coco?" Řekl.

"Aruto…" Varovala Souko.

"Vážně si to nepamatuji."Řekla jsem a držela jsem se svého chování chladná a ostrá. Všichni na mě zírali.

"Binky? Je to ono? Nah to si nemyslím. No tak…Boogie? Be—" Řekl.

"Iku." Vyhrkla jsem.

Smích byl ohlušující.

"Iku! To je ono! Máš to ještě?" Zeptal se.

"Proč bych měla?" Lhala jsem. Iku byl bezpečně uvnitř mého kufru.

"Dobře, to by stačilo." Řekla Souko. Zbožňovala jsem tu ženu.

Rozešla jsem se ke kufru Hummeru. Aruto mě zastavil.

"Ani na to nemysli. Postarám se o to." Řekl. Usmála jsem se a příkývla.

"Kluci! Pojďte se představit!" Zaječela Souko. Kluci zasténali a shromáždili se kolem mě. Okamžitě jsem pocítila klaustrofobii. Všichni z nich vypadali moc dobře. Rozhodla jsem se, že si upravím vlasy. Po tom letu musí být rozcuchané. Problém byl, že kdykoliv jsem se pohla, můj to se nadzvednul, takže když jsem se natáhla abych si upravila vlasy...no, chápete to. Vyndala jsem si z vlasů gumičku a dala si ji do pusy. Upravila jsem si vlasy, a jak jsem to udělala, pár očí se přesunulo na moje holé bříško. Pár z nich zapískalo. Zamračila jsem se. Perverzáci. Dokončila jsem si vlasy, a upravila jsem si tričko.

"Amu Hinamori. Ráda vás poznávám." Řekla jsem,zatím co jsem si jednu ruku dala v bok a opřela se o jednu nohu. Naklonilaj sem hlavu na stranu a nafoukla jsem bublinu z mojí žvýkačky. Udělalo to hlasitý praskající zvuk. "Vy?"

Pár z nich nadzvedlo obočí, a ostatní se divoce zazubili.

"Kukai," Řekl ten s těmi hnědými vlasy. Podívala jsem se na něj. Byl roztomilý. Musí být sportovec. Jsem si dost jistá, že zbožňuje nějaký sport...co to bylo? Fotbal? "Myslím že jsem ve stejném ročníku. Třeťák?"

"Jo," Řekla jsem.

Dodatek autora:: 

Amu, studentka 3. ročníku na střední škole, se přestěhuje k nejlepší kamarádce její mámy, Tsukiyomi, a k jejich 7 klukům. Možná, že když je naposledy viděla, taky to byli neviní spratci, ale to bývalo. Co se stane když se do jednoho z nich zamiluje? AMUTO (Amu a Ikuto)

http://www.youtube.com/watch?v=Sq8Hu0qISO8&feature=related

Další díl: 

Stěhování 2/2