SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Chci cítit tvůj dotek...ale srdce ti nedám VII.

„Yurimi už jsi zpátky? Chyběl jsi mi…“ pronesl Takuzu s úsměvem a pokusil na mě skočit.
Naštěstí mé reakce byly pohotové a já včas uhnul, což způsobilo, že Taku tvrdě dopadl na zem vedle mých nohou.
„Co to děláš? Přestaň, blbnou“ řekl jsem dost unaveně a svlékl si kabát. „Co tu vlastně ještě děláš, bylo by dobré, abys šel už domů, pokud vím, tvůj otec má před volbami neměl bys ho teď podpořit a hrát hodného synka?“ zeptal jsem se ale skutečnost, že kdyby Takuzu navždy odešel a mě to mrzelo, jsem si momentálně nepřipouštěl.
Den za dnem pomalu utíkal a den kdy se ke mně nastěhoval Taku, byl v nedohlednu za námi.

„Asi ano, ale mě se vůbec nechce tady je mi líp“ Takuzu se lišácky usmál tak jak to uměl snad jenom on. Nad tím jsem jen protočil panenky a šel se posadit na gauč. Byla vážně pohodlná, což mi v tu chvíli udělalo dost dobře.
Takuzu po chvíli přešel za mnou a v ruce držel tašku s pivem. Rozložil je na stůl a jedno mi podal.

„Nemáš ani ponětí jaký je to strašný život být nemilovaný syn zbohatlého muže…" prohlásil Taku přiopilým hlasem a škytnul.
„Jo to teda představu vůbec nemám, ale makat od rána do večera kvůli posranejm pár vindrám taky není vůbec žádný med“ odpověděl jsem mu klopíc do sebe další plechovku s pivem.
„To by ses divil, fotřík je škrkna…“ dodá ještě na konec a nepatrný okamžik zavře oči.
Z nezištného důvodu můj pohled spočinul na něm a pomalu, důkladně si je prohlédl. Hebká pokožka, svalnaté tělo…
Lehce jsem vzdechl a zaklonil hlavu, oči se mi samovolně zavřely a já se zmohl pouze zhluboka dýchat.
Byl slyšet lehký šumot. Najednou jsem na svých ústech pocítil zvláštní pocit. Něco příjemně teplého a vlhkého. Lehce jsem pootevřel oči a v těsné mé blízkosti jsem spatřil ty Takuzovi.
Své rty měl přitisknuté na těch mých a pomalu se ke mně přitiskával.
„Co to-…“ dostal jsem ze sebe ale Takuzu mě přerušil vášnivým polibkem. Nebránil jsem se, což mne samotného udivilo.
Lehce jsem položil své ruce na Takuzovi ramena a pomalu se začal zapojovat jazykem do polibku. Jemu to dalo nejspíše znamení, že může jít i dál a přesunul své polibky na můj krk.
Začal jej laskat až lehce lepkavými ale při tom sladkými polibky a já opět oči zavřel.
Každé místo, kterého se dotkl najednou jako by začalo hořet. Dále pokračoval a rukou mi zajel pod tričko.
„Ne…!“Okamžitě mu moje ruce stiskly ramena a samovolně ho ode mě odtáhly. I když tento pocit byl příjemný, pořád cosi ve mně mě varovalo, abych mu ještě nevěřil.
Pořád jsem se bál, že opět budu jen jeho hračkou, kterou po noci sexu odhodí. Bylo o něm dost známé, že má doma snad celý harém a na každou noc jinou ženu. Jistě by mě pouze zasadil do seznamu svých trofejí.
Hleděl na mě mírně nechápavě a já se prudce zvedl.
„Promiň…ale nemůžu“ řekl jsem a zdrhal do svého pokoje. Takuzu se vrhnul okamžitě za mnou, ale naštěstí se mu nepovedlo mě dohnat.
Prudce jsem zabouchl dveře a opřel se o ně. Takuzu se sice do nich snažil dobýt, ale dřív než se mu je podařilo vůbec pootevřít, zamkl jsem je.

„Yuri-chan…pust mě dovnitř, už na tebe nebudu sahat. Prosím, neutíkej takhle přede mnou.“ Žadonil Taku a škrábal na dveře. Několikrát ještě zakňučel moje jméno a už jen bylo slyšet, jak pomalu sjíždí po dveřích na zem.
Odemkl a otevřel jsem dveře a Taku se mi sesunul na nohy, kde spokojeně spal. Několikrát ze spaní zamlaskal. Nemohl jsem se neusmát nad jeho výrazem. Chytil jsem ho za ruce a odtáhl ho k posteli na, kterou jsem ho stěží položil. Zakryl jsem ho dekou a chtěl odejít, ale najednou se posadil a stáhl si mě pod sebe.
I přes mou velkou snahu se zpod něj dostat se mi nepodařilo a já usnul také.
Asi kolem půl třetí ráno mě probudila bolestivá rána do mého břicha. Vražedně jsem kouknul na Takuzu a snažil se, ho od sebe odtlačil ale zase marně. Najednou se začal záhadně pohybovat a hlavu si položil do mého ramenního důlku. Neuvěřitelně mi při tom začal funět do ucha a slintat na rameno.
„Fuj…to je nechutné“ řekl jsem velice znechuceně a nespokojeně se pod ním zavrtěl.
„Tohle je vážně moc…Proč já? Jen co se ráno probudíš, stěhuješ se“ řekl jsem tiše a zavřel oči snažíc se tuto noční můru zaspat.
Ráno jsem už spal já na něm. To co mě však probudilo, nebylo i tak nijak příjemné. Cosi mě totiž tlačilo do rozkroku a já ve snaze se toho zbavit jsem několikrát zavrtěl pánví.
Účinek to však mělo zcela opačný.
Otevřel jsem oči a postavil se na všechny čtyři, pohlédl na Takuza a potom přejel pohledem na místo úrazu.
Jen co jsem tam dorazil, vyvalil jsem oči a nějakou dobu tam jen tak zíral.
„On mu stojí?“ vydal jsem ze sebe nevěřícně a hbitě z něj přelezl vedle.
„Co se zase tomu starému úchylovi zase zdá“ prohlásil jsem raději nechtíc odpověď. Ta se však k mému překvapení dostavila.

„Yurimi…ještě…to je ono…přesně tam…jo…“ začal sténat ze spaní a několikrát se převalil ze strany na stranu. Raději jsem se rychle oblékl a padal do kuchyně udělat něco na snídani a na spravení žaludku.

V lednici jako většinou nic moc nebylo a tak jediné co mě napadlo, byly tousty. Několik plátků jsem dal upéct do toustovače a čekal, než budou.

Takuzu nejspíše mezi tím už vyvrcholil, protože z mého pokoje se začalo ozývat hlasité sténání a já jen doufal, že mi moc nepošpinil postel.
„Ach jo…mám já tohle zapotřebí.“ Zaskuhral jsem si a začal potírat upečené tousty marmeládou. Nachystal jsem i vodu na čaj. Takuzu rozespale vylehl z mého pokoje a třel si oči.
Jen co si ale všimnul, že na něj koukám s pohledem „Jako by nic“ zalezl do koupelny.
„Vyspal ses dobře?“ začal náš ranní rozhovor Takuzu a hladově se zakousl do toustu.
„Hmm….vcelku jo…tedy kdybys mě nepraštil, neoslintal a nehorázně mi nefuněl do ucha tak bych se i dobře vyspal.“ Prohlásil jsem a ironicky se usmál. Lokl jsem si čaje a pomalu se prokousával do středu toustu.
„To jsem nedělal“ začal vzdorovat, ale z jeho pohledu bylo zcela jisté, že si vůbec není jistý.
„A jak ses vyspal ty?“ zeptal jsem se docela zvědavý na jeho odpověď.
„Skvěle…“široce se usmál:“ Rozhodně bys mi nevěřil, o čem se mi zdálo.“
„Že by o mě?“ pozvedl jsem obočí a vzpomněl si na tu poněkud trapnější chvíli ráno.
V hlavě se mi začaly přehrávat ty slastné vzdechy, co vydával a já ucítil lehké chvění na podbřišku. Okamžitě jsem zahnal onen pocit a zakousl se do toustu.
„Crrrrr…“ zazněl zvonek a já zkoumavě pohlédl na Takuzu.
„Jdu otevřít …“prohlásil jsem a pomalu došel ke dveřím, které jsem otevřel.
„Zdravím…doufám, že neruším, u vás v práci mi dali na vás tuto adresu a já si řekl, že se stavím“ prohlásila vysoká postava za dveřmi.

Dodatek autora:: 

Moooooooooc se omlouvám za to, že to opět tak dlouho trvalo ale opět toho bylo hodně. Dělala jsem přímačky takže jsem se co chvíli šrotila...naštěstí se mi podařilo dostat se na školu, kterou jsem chtěla a už vám více volného času

POZOR!!! ROZHODNĚ PSÁT NEPŘESTÁVÁM Laughing out loud

4.884615
Průměr: 4.9 (26 hlasů)