ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (22.)

Tak, je tu další díl. Tentokrát už de do tuhýho tak se těšte. No a možná to bude ještě nákejch pár dílků, no nevim, uvidim jak to vyčaruju Tak se nechte i vy překvapit

22. DÍL Konečná bitva se blíží

Gaara se ale však ujal odpovědi a spustil: „Vypadá to opravdu zle. Dnes jsme se dozvěděli, že na Konohu chystá útok Orochimaru. Hned po tom, co sem poslal zprávu, že jste tady, z listové přišlo tohle. Máte se hned neprodleně vrátit zpátky,“ jen co to Gaara dořekl, podal listinu se zprávou do rukou Takanovi.
Takana si to přečetl, a pak se zbledlým výrazem všem řekl: „Musíte hned jít. Já půjdu s vámi,“ a pohlédl na Gaaru. Gaara se na Takanu jen podíval, ale nakonec souhlasně kývnul.
„Tak tohle měl Orochimaru v plánu. Proto se tak rychle vzdal boje,“ řekla najednou se zamyšleným pohledem do zdi Sakura.
I Naruto s v ten moment nad její větou zamyslel, a všem hned došlo jaký má před nimi Orochimaru náskok. Nikdo už na nic nečekal, a hned se vyrazilo. Ještě než ale odešli z písečné, každý si šel připravit své věci. Měli na to přesně hodinu.
Ve dveřích se ale ještě Sakura zastavila, a zeptala se Gaary: “Co se stalo s Shidou?? Neviděl sem, že by nesli jeho tělo.“
„Dva shinobi se pro něj vrátili. Už ho pohřbili, ale jen je mi divné, že ti o tom Takana neřekl.“
„Mmmm….. možná ani nechtěl, protože má výčitky svědomí,“ odpověděla Sakura, a víc už tím nezabývala.
Gaara se ale k ní když už byla k němu zády, připravená k odchodu tiše přistoupil, a jednou rukou se dotkl té její a řekl: sakuro…. Já už dlouho sem ti chtěl něco říct. Víš, vím, že když jsme byli tenkrát mladší, tak si mnou pohrdala, za to jaký sem byl. Nenávidělo mně hodně lidí. Já …… už nejsem takový, jen sem chtěl, abys to věděla, a odpustila mi…,“ a jen co jí to dořekl, políbil jí velmi opatrně, ale přesto velice něžně z boku na tvář.
Sakura z toho celá ztuhla, protože tohle opravdu nečekala ani za hrob. Chvíli ji ještě držel, ale když zjistil, že nijak nereaguje, pustil ji a otočil se k ní zády se slovy: „Vidím, že mi asi nedokážeš odpustit. Promiň, že sem tě zdržoval.“
Sakura se ale najednou probrala z šoku, který právě zažila, a hned se n Gaaru otočila a řekla mu: „Ne…. Já ti ……já ti odpouštím, jen vlastně ….abych se přiznala, nečekala sem něco takového. Chci ti říct, že už dávno v tobě nevidím nikoho, kým si býval. Nemohl si za to,“ a mile se na Gaaru usmála, pak ale řekla, že už musí jít a s posledním úsměvem jemu věnovaným se otočila a odešla.
Gaara se pak otočil k oknu a jen si nahlas povzdychl s menším, až tichým dovětkem: „Ach Sakuro…. Kdybys jen věděla, co já cítím.“

Takana se chtěl jít ještě rozloučit ze svou matkou, ale když dorazil do domu, nikde po ní nebylo ani stopy. Přišla mu poslední dobou svým chováním velice divná, a možná i jiná, ale nenapadlo ho nic, proč by najednou zmizela. Šel se po ní rychle podívat po písečné, ale nikde nebyla. Nakonec to ale musel vzdát, protože Sakura i s ostatními už měli všechny věci připravené, aby mohli vrazit.
Nakonec se tedy s nimi Takana sešel před branami písečné a vyrazili.
Při pomyšlení, jak moc velké opoždění oproti Orochimarovi mají, byla cesta velmi úmorná a dlouhá. Každý byl nesvůj, a obzvlášť Sakura s Takanou. Sakura měla problémy se svým zraněním, a aby si toho hlavně nikdo nevšiml. Takana měl zase naopak plnou hlavu starostí s tím jak je na tom Sakura a se strachem o ni. Co ho ale ještě navíc v tu chvíli trápilo, bylo že nevěděl přesně co se děje s jeho matkou.
Oba byli jak duchem nepřítomní, a při pohledu na ně, když se zrovna Kakashi ohlédl jejich směrem, pomyslel si, že tu jistě ještě není něco v pořádku, jak vidí. Proto s pohledem na ně najednou po cestě řekl: „Myslím, že už nám nezbývá mnoho času, pokud tam chceme být dřív než Orochimaru.“
Sakura se ale jen letmo po Kakashim ohlédla a odpověděla mu: „Hmm………doufám, že ne….nebude pozdě,“ uprostřed věty se jí hlas zasekl od bolesti, kterou právě prožívala při doskocích ze stromu na strom. Kakashi si toho všiml a hned řekl: „Tady se zastavíme, chvilku si musíme odpočinout, že ano Sakuro???“ a podezíravým pohledem se na ni podíval.
Sakura svůj pohled od Kakashiho hned odtrhla a rázně řekla: „Ne. Nesmíme se teď přece zastavovat Kakashi, já to zvládnu, opravdu. Musíme jít dál,“ naléhala na něj.
Kakashi se na Sakuru podíval trochu zamračeným pohledem, ale nakonec jí odpověděl slovy: „Je to na tobě. Rozhodni se sama. Nemůžu ti bránit, ale ber na vědomí, že zraněná ani když budeš chtít sebe víc, platná v boji moc nebudeš,“ odpověděl jí a pak se otočil na ostatní a zavelel: „Změna plánu, jdeme dál, dokud nedojdeme do Konohy. Už zbývá jen půl dne cesty, takže by jsme to měli zvládnout.“
Hned na to se opět všichni vydali dál.

Byl zrovna večer, takže když už byly téměř u Konohy schylovalo se tou dobou k ránu.
„Už tam budeme, Kakashi myslíte si že………“ řekl nahlas Naruto, když najednou se uprostřed věty doslova zarazil od toho, co uviděl.
S otevřenou pusou jen pohlédl do dálky, kde kdysi bývala jejich nádherná vesnice. S prstem ukazujícím tím směrem se zastavil, a jen dál beze slov hleděl před sebe.
Na to se hned zastavili i ostatní, a když spatřili to, čím se kdysi tato vesnice nazývala Konohou, od hrůzy se všem zvětšili panenky a zůstali nehybně stát.
„Kakashi……to nemůže být přeci…,“ Zaskočeně ze sebe dostala jako první Sakura.
„Ale ano, myslím že je Sakuro. Přišli jsme pozdě,“ odpověděl jí. Chvíli se rozhlížel po okolí a pak všem řekl: „Ještě se tam stále bojuje. Myslím, že bude dobré když se tam dostaneme nějak zezadu a co nejnenápadněji. Ty Sai půjdeš semnou po levý straně, Sakura s Takanou půjdou zprostředka, a Naruto…..ty půjdeš zprava.“
Všichni jen kývli, že rozumí, a pak vyslechli Kakashiův plán.
Když už se rozcházeli do stran, Sakura se ještě krátce ohlédla, jak zdálky vypadá teď její bojem a krví prolévající se vesnice. Uviděla jak celá Konoha leží div ne v troskách, a do oblak se z ní žene na různých místech kouřovitý dým od ohně. Některé domy byl i skoro zřícené, a uprostřed toho všeho se odehrávala ta krvelačná bitva s nepřítelem. To všechno měl na svědomí ten slyzkej had Orochimaru s jeho pomocníky.

Když se Sakura s Takanou dostali na místo určení, pomalu se vplížili do města. Ovšem dalo se čekat, že je přece jen někdo uvidí.
Zrovna když se Sakura plížila za Takanou, najednou na ni ze zadu někdo vyskočil .Blesku rychle ji chytl rukou přes pusu a odtáhl ji nepozorovaně od Takany. Takana se zrovna otočil na Sakuru nějakou větou co jí chtěl právě říct, ale když zjistil, že s ním není, píchlo ho u srdce
V tu chvíli se Sakura ocitla i s zahaleným ninjou v nějaké temné a ouzké uličce. Pustil ji a odhodil na stěnu, která za ní byla, a pak na ni promluvil: „Máš ho hodně ráda?“
Ten hlas byl ženský, což Sakuru dost vyvedlo z míry a zeptala se: „Co?? CO ŽE ?? Co si sakra zač?!! „
Ta kunoichi se jn ozvala: „Neměli jste sem chodit!!“ hned jak to dořekla, tak Sakuru prudce praštila do boku, kde byla zraněná a pak zmizela.
Sakura se od bolesti svalila k zemi, a povšimla si jak se jí téměř zacelené místo opět rozevřelo. Rychle si to začala léčit, ale podařilo se jí to jen zacelit aby nekrvácela. Nakonec ses těží postavila a ještě chvíli tam stála celá omámená, až najednou za sebou uslyšela jí velmi povědomý hlas: „Sakuro!! Jsi v pořádku?? Co se stalo??“
Pomalým pohybem se otočila a pohlédla do očí Takanovi. Viděla jak se o ni bojí, a protože tušila, že kdyby mu teď řekla co se jí stalo, nenechal by jí jít s ním dál, a tak mu zalhala: „Jsem v pořádku. Nějaký Orochimarův pomocník mi napadl a pak zmizel.“
Takana se na ni chvilku díval nedůvěřivě, a celou ji sjížděl očima, až najednou se k ní prudce přitáhl a objal ji se slovy: „Tohle mi už nikdy nedělej. Měl sem o tebe hrozný strach.“
Jenže jak jí objal, sevřel jí svým silným objetím i kolem jejího zranění. Sakura se pod tím bolestivým dotykem zamračila a z bolesti aby to nedala nahlas najevo se kousla do spodního rtu.
Takana se od ní pak odklonil a pohlédl na ni. Všiml si, jak jí teče menší pramínek krve od úst a se strachem se na ni podíval. Sakura ale nečekala než něco řekne, a hned ho předstihla větou: „Pojď , musíme si pospíšit než bude pozdě,“ jen co mu to řekla, chytla ho za ruku a táhla ho směrem kam měli jít.

Mezi tím už se Naruto dostal na místo bodu, kde měl proběhnout tichý útok na nepřátele. Ovšem i on cestou potkal nějaké ty shinobi co usilovali o jeho život, ale lehce je zvládl. Když se ocitl na místě , v dáli spatřil bábi Tsunade, jak se právě utkává s Orchimarem. Žilami mu proběhl obrovský hněv, při pohledu na tu zrůdu s podobou člověka. Své ruce zaťal v pěst, a s úmyslem jít n pomoc už se chtěl rozeběhnout, když se za ním nečekaně ozval Saukeho hlas: „Říkal jsem, že se zřejmě ještě setkáme Naruto. Proč ji chceš z každou cenu ubránit?? Konoha není taková, jak se ti zdá!!“
Naruto se na jeho slova otočil a křikl na něj: „Jak to můžeš jen tak říct! Je to pořád i tvůj domov, i když si to nepřipouštíš!!!! Konoha je … vždy jím byla,…… tvým domovem Sasuke!!!!“
„Heh…. Ne Naruto.. už dávno ne. A ani kdyby mohla , nechtěl bych už nikdy patřit mezi něco, co se je plné lží!!!“
Naruto se ale na Sasukeho rozkřikl: „Já ti ale nedovolím aby si pomáhal ji zničit Sasuke!!“
Sasuke se najednou na Naruta velice zamračil a odpověděl mu: „Už posledně sem ti řekl, ať se mi nepleteš do cesty!! Pořád věříš, že jsme přátelé??“ jen co to dopověděl, tak vytáhl sou chidori prosátou katanu a rozběhl se na Naruta.
Naruto se ale tentokrát nezmohl se mu postavit. Hlavou mu proletěli všechny vzpomínky na chvíle spolu ještě jako přátelé strávený, a jen sledoval jak se k němu blíží.
Najednou viděl jak je Sasuke už přímo u něj, a s posměšným pohledem napřažený na Narutovo tělo. Velmi rychlý záblesk odlesku ostří jeho katany, a pak najednou jen tma, a pak …………………………………

______________________________________________________________

Nerada sama sebe hodnotím, protože to co si o sobě často myslíme,
ne vždy bývá pravdou.