SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (20.)

No a tady je další pokračování. Ale upozornuji, že k hlavnímu boji ještě dojde, protože toto byla jen předehra Wink Tak se do budoucých dílů budete mít na co těšit Smile

20. díl Podivuhodný ústup

Už se téměř dotýkala špička Sasoriho ocasu Sakuřiny krku, když najednou se jeho loutkový bodec zprudka odrazil od jejího těla.
Sakura svůj pohled mírně pozvedla, a pohlédla směrem odkud byl bodec odražen.
Její oči od údivu do široka roztáhli a z úst teď už mírně pootevřených a plných slov co měla v en moment na srdci jí vyšlo: „Ta……..Takano. Ty žiješ!“ vykřikla tu poslední větu s ohromou radostí a pohledem směrovaným jen na něj.
Sasori se na něj jen krátce podíval, pak se ale ohlédl na zbytek Akatsuki a řekl: „Hmm……….rád bych si ještě popovídal, ale bohužel asi až někdy příště,“ jen co to dořekl tak zmizel.
Takana se ještě chvilku díval do prázdna, kde před chvílí ještě stál ten, co chtěl připravit Sakuru o život, a pak když najednou uslyšel Sakuřino lehké zasténání, tak se k ní hned sklonil se slovy: “Vydrž ještě chvilku.“ Jen co to dořekl, začal si vytahovat ze své jedné kapsy nějakou ampuli s modrou vodou.
Sakura už jen hodila letmý pohled na místo boje, kde se její tým ještě stále utkával v boji s nepřáteli a pak opět vrátila svůj pohled na Takanu.
Zpozorovala ho, jak něco s tou modrou vodou namíchává a pak jen jak na ni mluví: „Vypij to prosím,“ s velmi důvěryhodným pohledem na už jen kývl aby se ničeho nebála.
Poslechla, a vypila tu divnou látku. Bylo jí ale divné proč najednou Sasori zmizel, ovšem s tím jak jí nebylo nejlépe se této myšlence dál už ani moc nevěnovala.

Při boji, hned po tom co se Sasori záhadně vypařil. Akatsuki se také nečekaně stáhli. Nikdo tomu v ten moment moc nerozuměl, dokud nebyli z povzdálí slyšet mnohačetné zvuky. Po menší chvilce bylo vidět jak se k místu boje blíží shinobi z písečné.

V tu dobu Sasuke na Naruta stále si navzájem hledíc do očí promluvil: „Pořád si myslíš, že všechny můžeš zachránit Naruto?! To nejde, každej má svou vlastní cestu životem, a já si vybral tuhle. Nepotřebuju od tebe zachraňovat!! Můj život má jen jeden hlavní cíl, a to je POMSTA!“
Naruto se na Sasukeho podíval velmi rozhněvaně, a řekl mu: „A co obnovení tvého klanu Sasuke??! Jak chceš toho docílit? Copak to taky nebyl tvůj cíl Sasuke??! Jak ho chceš uskutečnit, když si všechny ve svém domově znepřátelíš???“
Sasuke se na Naruta zhluboka zahleděl, a po menší chvíli na něj promluvil: „Já už nemám domov. Můj život začne až dosáhnu své pomsty Naruto,“ bylo poznat že se mu v hlavě bouří myšlenky, protože jeho hlas teď byl už poněkud pochmurnější.
Naruto na něj ale ještě promluvil slovy: „A co Sakura?? Na ní ti už ani trochu nezáleží Sasuke??? Pořád patříš do našeho týmu, i když si to nechceš připustit.“
Sasuke už chtěl něco říct, když najednou se ozvala velká rána z levé strany. Sasuke i Naruto se otočili tím směrem a pohlédly na jakýsi velký oblak kouře, vystupující z místa, kde bojoval Kakashi s Kabutem.

Kabuto se totiž při boji snažil Kakakshiho zasáhnout svou chakrou, kterou vpouštěl do své pravé ruky, ale Kakashi byl rychlejší, a použil na něj své kopírovací ohnivé jutsu. Před Kabutem se objevil obrovský dým ohně, letící přímo na něj s Kakashiovo hlasem: „Už to ukončíme. Nemám na tebe celý den,“ pronesl otráveným hlasem.
Než se Kabuto nadál, tak ho ohnivá koule zasáhla přímo doprostřed těla, a odmrštila ho do jednoho stromu kus za ním.
Kabuto nebyl schopný se v tu chvíli bránit, a když už šel Kakashi směrem k němu, někdo za jeho zády zvolal úlisným hlasem: „Myslím Kakashi, že si to budeš muset nechat na dýl. Je mi to opravdu líto, ale už musíme jít,máme ještě nějakou práci,“ pronesl s velkým posměchem za jeho zády Orochimaru.
Kabuto se na Kakashiho jen letmým pohledem ještě podíval, a pak se postavil a s úsměvem na rtech mu řekl: „Škod, škoda, zrovna jsem si chystal jedno menší překvapení. Hold až příště Kakashi,“ a s touto větou zmizel i s Orochimarem.

Najednou se Orochimaru i s Kabutem objevili u Sasukeho s Narutem a z úst toho slizkého hada vyšlo: „Moc nerad vám ruším vaše dojemné chvíle, ale Sasuke…….je čas. Neboj se Naruto, ještě se spolu brzo uvidíte,“ řekl Orochimaru s pohledem nejdřív směrovaným na Sasukeho a pak na Naruta.
Sasuke se už jen letmě ohlédl po Narutovi, a pak mu s pohledem směrovaným do dáli řekl: „Vypadá to, že se ještě setkáme Naruto, ale příště ti radím, nepleť se mi do cesty!“ jen co to Sasuke dořekl, postavil se k Orochimarovi a jejich těla se v plamenném kouři vytratily.
Naruto se při jejich mizení ještě stihl rozkřiknout: „Sasuke!!!!!“ a pak už po nich nezbylo ani stopy.
Naruo se jen podíval na místo, kde ještě před chvílí stál jeho bývalý týmový partner, a pak jen tiše řekl: „Sasuke,“ v jeho hlase byl cítit smutek a obrovská zloba. Se zamračeným pohledem se nakonec otočil a pohlédl na ostatní. V dálce uviděl Sakuru jak leží v Takanově klíně, a pak jak jí bere do svého náručí. S velkou úlevou od toho, že je Sakura už v bezpečí si opravdu nahlas a zhluboka oddychl.

Jakmile dal Takana Sakuře vypít ten svůj přípravek, opatrně ji zvedl do svých dlaní a postavil se s ní.
Sakura mu ale řekla: „Nemusíš mi nosit. Já na tom nejsem tak špatně,“ najednou mu odsekla, až to ani Takana sám nechápal, proč se najednou tak chová.
Sakura se hned po své větě vzepřela z Takanova náručí, a snažila se postavit, ale jak se to pokusila, nebýt Takany, nejspíš by se znova ocitla na zemi. Nedbal jejích slov, a znova ji vzal do svých rukou, tentokrát už ale pevněji, a to s neústupným pohledem doprovázející jeho slovy: „Nevzpírej se, ublížíš si. Ještě nejsi plně v pořádku,“ víc už se s ní nebavil, a rozešel se s ní k místu jejích přátel.
Sakura se na jeho slova jen dalo by se říct nafoukla, a s mírným odfrknutím svůj pohled od Takany odvrátila.
Když s ní došel k ostatním,byli tam už i shinobi z písečné.

Kakashi přišel k jednomu z nich, nejspíš jejich veliteli a zeptal se ho: „ Jak jste nás tu našli?? Měla to být mise jen pro tým 7.“
Velitel Shinobi z písečné mu na to odpověděl: „Z Konohy přišel vzkaz, že zjistili, že se ne vás chystají i z mlžné. Poprosili nás, kdyby jste byli v nevýhodě, abychom vám pomohli, ale vidím, že už to stejně není zapotřebí.“
„Hmm……. Děkujem za vši pomoc, ale mám pocit že dneškem to neskončilo,“ odpověděl mu Kakashi.
Když Sakura zaslechla z dálky přibližující se s Takanou jejich rozhovor, vmísila se jim do řeči a křikla na ně: „Kakashi má pravdu. Mají ještě něco v plánu. Akatsuki by tak rychle nikdy nezmizeli, a hlavně Orochimaru……….on určitě bude ještě něco chtít, o co mu jde mnohem víc,“
Velitel na ni pohlédl, a pak řekl. „Ale tak proč by se tu vůbec střetávali?? Nedává to smysl.“
„Hmmm………To nikdo neví, možná v tom bylo ještě něco jiného. Je zvláštní, že se jen tak vzdali boje, hlavně jak říká Sakura obzvlášť Orochimaru,“ pronesl najednou Kakashi.
Najednou se ale velitel zeptal: „A kde je vlastně Shida??? Měl být s vámi,“ chtěl ještě něco říct, když teprve teď si uvědomil kdo celou dobu stojí před ním, v náručí držící Sakuru.
Velitel na něj ještě pohlédl s vyjeveným pohledem a pak zvolal: „Takano!! Ale vždyť vy máte být mrtvý!!“
Takan se na velitel jen vlídně pousmál, a pak mu odpověděl: „Taky tě rád vidím Katsubi.“
Velitel Katsubi se najednou prudce sklonil k zemi a promluvil n Takanu s pohledem upřeným do země: „Pane, je to tak dlouho….. odpusťte že jsem vás nepoznal, ale jak?? A co je s Shidou??“
Takana najednou svůj usměvavý výraz změnil, a smutným, až rozhořčeným pohledem vzhlédl k místu kde leželo tělo jeho bratra Shidi.
Katsubi tam také pohlédl, a pak nechápavě pohlédl na Takanu.
Kakashi Katsubiho ale zaskočil slovy: „Ukázalo se že je to zrádce spolčený s Orochimarem.“
Katsubi se jen podíval naposledy na Shidovo mrtvé tělo, a pak s rozhořčeným pohledem promluvil směrem na Takanu: „Pane, ale jakto že vy žijete??“
Takana se na Katsubiho jen malinko pousmál a odpověděl mu: „To je na dlouhé vyprávění Katsubi, ale koukám že jsi se musel za tu dobu hodně zlepšit, když jsi teď velitelem místo mne.“
Když tohle Sakura uslyšela z Takanovo úst mírně jí to zaskočilo, a v hlavě si řekla: „On byl velitelem?? Už nedivím že je tak dobrý,“ a s touto myšlenkou se nenápadně podívala na Takanu.
Stále jí ale štvalo, že byla oslabená, měla vztek hlavně na sebe.
Nakonec se po tomto rozhovoru Kakashi ještě ozval: „Musíme teď s vámi do písečné, aby ostatní věděli že Shida je mrtví a Takana žije,“ najednou ale Kakashi nasměroval svůj pohled na Takanu a tichým hlasem mu řekl: „Tvoje matky bude určitě moc šťastná, že si mezi námi.“
Takana se ale při této větě silně nadechl, a s hlubokým povzdechnutím odpověděl: „Ale může být matka šťastná na svého nevlastního syna, když jí zabil její pravou krev?? Jejího pravého syna??“ s touto větou svůj pohled sklopil dolů a pomalým krokem i se Sakurou se rozešel směrem do písečné.
Nikdo už na to nepromluvil, a odebrali se v jeho závoji s ním zpět do písečné.

Po tom co dorazili před bránu písečné, rozešli rovnou do kanceláře kazakageho kromě Takany, který celou dobu nesl Sakuru na svých rukou. Šel s ní k domu, který Sakura velmi dobře poznávala. Byl to dům té postarší paní, co na ni byla tak nepříjemná. Opatrně zaklepal na dveře, a když nikdo neotvíral, vstoupil dovnitř. Rozešel se rovnou do pokoje, kde před tím Sakura dočasně bydlela.
Když si toho všimla, promluvila po dlouhé době na Takanu: „Co tady děláme?? A proč mi neseš zrovna sem???“
„Víš, byl to dřív můj pokoj,“ odpověděl jí velmi krátce.
V ten moment jí to všechno došlo a řekla: „Tak proto jsi tu noc byl v tomto pokoji. To proto jsi mi řekl, že by si se mně měl spíš ptát ty co tu dělám. Chodil si sem po nocích, aby sis připomínal svou minulost, a nezapomněl. Pozoroval jsi svou matku a hlídal jí jestli je vše v pořádku, mám pravdu???“ s tázavým pohledem na něj pohlédla.
Takana se jen zamyšleně na její slova rozhlédl po pokoji, a pak jen odpověděl frází: „Mmmm……“
Sakura se ještě chvíli dívala jen na něj, dokud zrak nespočinul na tom nočním stolku, z kterého si tenkrát přečetla ten zápisník, nebo spíš jen tu jednu stránku co v něm zůstala a najednou řekla: „Už chápu…….. ten zápisník…..“ Takana na ni v ten moment co vyřkla toto slovo pohlédl velmi zaujatě, a Sakura pokračovala dál: „To ten zápisník, víš já ho našla a přečetla jsem ho. Tedy jen ten útržek co v něm zůstal. Psal si do něj o svém bratrovi, že ano?? Nechtěl si aby to někdo četl, tak si ty listy vytrhal. Ale proč? Proč jsi to tedy psal??“
„Nejdřív jsem to chtěl nahlásit, ale zjistil sem, že pro mě znamená mnoho, a já ……. Nedokázal sem to. Tenkrát ještě ne. Měl jsem ho moc rád, i když nebyl vlastní. Proto sem to nakonec neudělal.“
„Ale on tě zradil, a jen tě využíval??? A……a jak to vlastně myslíš…. Nevlastní?????“
Na toto jí už ale Takana neodpověděl, jen se po ní sotva ohlédl a pak ji položil na posel a řekl: „Odpočiň si. Později přijdu,“ s touto poslední větou jí tam nechal samotnou s hlavou plnou nezodpovězených otázek a odešel někam pryč.
Sakura byla nějak stále unavenější po tom, co jí dal vypít tu protilátku, až nakonec usnula.

Mezitím se Kakashi i s ostatními dostavili do kanceláře kazakageho tedy Gaary, kde vedli diskuzi.
Řekli mu vše co se stalo, a uprostřed řeči najednou někdo zaklepl na dveře. Vstoupila dovnitř ta starší paní, a řekla Gaarovi: „Gaaro, potřebovala jsem s tebou mluvit. A kde je můj syn???“ zeptala se s pohledem na všechny.
Gaara se na ni jen smutně podíval a řekl jí: „Tvůj syn už na tebe čeká doma, ale není to ten kterého bys čekala.“
Nerozuměla Gaarovo slovům, a tak se na něj jen nesrozumitelně podívala a pak rychle odešla se strachem v očích k sobě domů.
Když došla před dům, poznala, že se v něm svítí, a tak se s radostí očekávající Shidu rozešla dovnitř. Spatřila jak někdo sedí na židli v kuchyňské místnosti přímo za stolem a radostně vykřikla: „Shido!! Jsi zpátky!“ když se ale na ní ta postava otočila, celá ztuhla, a s vyjeveným pohledem začala couvat zpátky se slovy: „Ne…ty nemůžeš…… Takano??????? Jsi to opravdu ty??? Kde je Shidaa?!!“ slzy se jí nalévaly do očí a celá se roztřásla.
„Matko…“ promluvil na ni Takana s vlídným hlasem a objal ji jak jen mohl.
Po chvíli se od ní odtáhl, a na stále nehybnou postavu své matky promluvil: „Odpust mi….musel jsem…..on nás zradil. Je mrtví matko,“ s velkou tíhou tyto slova zabodl přímo do jejího srdce, až se od této věty ta žena, která právě přišla o své jediné vlastní dítě celá ještě víc rozechvěla, a velkým pláčem se mu schoulila do náručí.
Po nějaké době, když se trochu uklidnila a Takana jí vysvětlil co se stalo, řekl jí, že je tu i ta dívka co tu u ní dřív bydlela. Bylo mu ale divné, že mu všechno tak naráz odpustila, i to že jí zabyl její jediné pravé dítě. Byl ovšem tak rád, že může být zase s ní, že to ani nebral v ten moment z důležité.

Sakura se zrovna probouzela, když se najednou dveře od pokoje otevřely, a dovnitř vstoupila ta žena, ku které bydlela.
V ruce držela šálek čaje a tichým hlasem jí řekla: „Tak už jsi vzhůru. Takan říkal, že si byla vyčerpaná. Přinesla sem ti trochu čaje, pokud neodmítneš,“ a mile se na ni usmála, až podezřele i pro Sakuru.
Sakura se však ale jen usmála, a s poděkováním čaj přijala. Po menší chvilce, když už chtěla ta paní odejít se jí najednou Sakura zeptala: „Prosím….mohu se na něco zeptat?? Takana není váš syn??“
Přichystaná už k odchodu se zastavila a odpověděla Sakuře: „Ne….on není můj vlastní syn, ale milovala sem ho vždycky jako by byl můj. Když ale vynechám to, že se mně ptáš na věci, které ti nemusím vůbec říkat, tak proč tě to ale tak zajímá??“
„Já…… to proto, že je velice někomu podobný.“
„Ach……jednou k tomu stejně muselo dojít. On není vůbec z písečné. Takana se narodil……………….........................................

______________________________________________________________

Nerada sama sebe hodnotím, protože to co si o sobě často myslíme,
ne vždy bývá pravdou.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)