ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (17.)

Dnes tu mám pro vás menší oddychovku, ve které se ale ani tak nudit (doufám) nebudete. Dozvíte se v tomto díle pár zajímavých věcí, keré ztvárňují celý děj, ale jen z povrchu. Hlubší objasnění děje se bude potupně vysvětlovat v dalších dílech.

17. díl Setkání s dávným přítelem

Už byli velmi blízko, a Takana tuhle reakci nějak nečekal. Proto jen pohlédl, jak se k němu blíží to lesklé ostří, které mu mělo zasadit smrtelnou ránu, až se najednou kunai mířící na smrtelné místo jeho těla velmi hladce zasekl do jiného kunaie, který držel v ruce Kakashi. Ve chvíli kdy Kakashi spozoroval kunai mířící do těla Takany , zavčasu zareagoval, a svým kunaiem odrazil tak ostří letící do Takanova srdce.
Ostatní nože ho ale plně neminuli. Jeden mu zasáhl nohu a druhý ho opravdu zle zasáhl do ramene. Takana ale jen trochu stáhl obočí od bolesti, a s velkou snahou udržet Sakuru v náručí šel dál.
Naruto se nechápavě podíval na Kakashiho, a zeptal se s menším rozkřiknutím: „Kakashi!…..Proč to děláte?“
„Uklidni se Naruto…..On není náš nepřítel. Sakuru zachránil, tak bys mu měl ještě poděkovat,“ odpověděl mu přísnějším hlasem Kakashi.
Naruto se ještě mírně zamračil s pohledem upřeným na Takanu, a pak se najednou zlehka pousmál.
Takana Naruta obešel, a položil Sakuru na Narutův spacák. Pak se postavil, a vytáhl si z nohy a ramene Narutovo kunaie. Naruto se na Takanu podíval trochu udiveně, až najednou promluvil: „Omlouvám se…… myslel jsem, že si něco Sakuře chtěl udělat.“
Takna na Naruta jen pohlédl, a tichým hlasem se ho zeptal: „Ty k ní něco cítíš??“
Naruta tahle otázka více méně dost zaskočila, a tak mu začal velmi koktavým hlasem odpovídat: „J…já???? Ne! Je..jen jsme si blí….blízcí, jako sourozenci. Mám jí…….mám jí rád jako svojí sestru, a nedopustil bych, aby se jí něco stalo.“
Takana se na Naruta jen ještě krátce ohlédl, a pak se rozešel zpátky směrem ke Kakashimu. Sai se zrovna probral, a jen udiveně se díval na výstup mezi Takanou a Narutem. Sice sám nevěděl co je zač, ale protože se proti tomu divnému chlapovi nikdo nestavěl, pochopil, že to nejspíš nepřítel nebude.
Narutovi ale ještě jedna věc nedala, a tak na něj křikl: „A jak se vlastně jmenuješ??“
Takana malinko pootočil hlavu do strany, a tichým hlasem mu odpověděl: „Jsem Takana z klanu Zyaku,“ pak se otočil zpět na Kakashio a šel dál.
„Z klanu Zyaku??? O tom sem ještě nikdy neslyšel,“ Naruto se ale nakonec po chvilce přemýšlení otočil k Sakuře, která se zrovna začínala probouzet.

Slyšel jak ještě s přivřenými oči říká něčí jméno. Ze zvědavosti se k ní přiblížil a sedl si k ní.
Sakura ještě stále v mírném spánku najednou vykřikla: „Takano!!“
Její oči se roztáhli doširoka, a s vyděšeným pohledem upřela svůj zrak na Naruta.
„Naruto !! Co se stalo?? Co je s Takanou????“ zeptala se ho z ničeho nic s vystrašeným hlasem a hned si zakrývala svou roztrhanou část oblečení.
Naruto se na Sakuru podíval trochu překvapeně, ale pak jí s klidným hlasem odpověděl: „Neboj se…..Takana je v pořádku…..no teda skoro,“ odpověděl jí trošku s bázlivým pohledem.
„Ty mi už věříš že žije??? A…… jak to myslíš ………skoro??!!“ vykřikla na něj Sakura.
„Mno….. víš já…….,“ začal velmi opatrně Naruto, když Sakura už to nevydržela a prudce vstala. Jenže její síla, byla ještě stále mizivá, a proto hned opět dosedla zpátky na zem. Se vztekem a strachem v očích se Naruta znova zeptala: „Naruto! Řekni mi co je s ním??!!“
„No….víš ….já ….Sakuro, myslel jsem, že ti chce něco udělat když tě nesl, a tak sem na něj vystartoval. Promiň mi to,“ řekl jí s velmi tichounkým, až bázlivým hláskem.
„Naruto! Ty jeden idiote!! A kde je teď?“ rozkřičela se na něj s uplatňujícími pohlavky přes jeho hlavu.
„Šel s Kakashim, tamtudy,“ ukázal prstem mířeným do nějakého hustého houští mezi stromy.
Sakura se znova pokusila vstát, a tentokrát se jí to už povedlo.
Pomalým krokem se rozešla směrem kam jí ukázal Naruto, až došla na místo odkud z houští vycházeli hlasy. Opatrně jej odhrnula, a prošla jím.

V dálce najednou spatřila Kakashiho jak mluví s Takanou:
„Vždyť jsem tě viděl, jak si spadl z té skály. Tak jak je možné že nejsi mrtví??“
„Musel jsem……………musel jsem sehrát svojí smrt. Nešlo to jinak Kakashi. Můj bratr…..on, přidal se k Orochimarovi už tenkrát. Když sem zjistil, kdo je ten co se každou noc vykrádá potají z naší vesnice, nemohl sem ho zabít. Už dlouho je s ním, jen o tom nikdo kromě mně nevěděl až do nedávna. Nedokázal jsem ho zabít, ani zastavit,“ řekl Takana s pochmurným hlasem hlavou svěšenou k zemi. Najednou ji ale opět pozvedl, a mluvil dál: „ Ten večer jsem ho sledoval, abych zjistil víc, ale netušil jsem, že o mně ví. Byl jsem tou dobou ještě moc neopatrný. Střetl jsem se s ním, a nakonec jsme spolu bojovali. Nechtěl jsem mu ale nijak ublížit, jen sem se ho snažil přesvědčit, ať to nedělá. Měl jsem ho rád, i když jsme nikdy nebyli jako vlastní bratři. Teď už je ale jeho srdce zkamenělé úplně,a není cesty zpět. Té noci nebyl ještě plně ovládán Orochimarovo rukou, proto nakonec z boje utekl a zmizel. Vrátil jsem se domů. Druhý den jsme měli tu misi, a byl si tam i ty, vzpomínáš?? Shida stále nešel, a ty už si byl Kakashi dost nervózní, protože i na tvou nedochvilnost to bylo na tebe dlouhý. Nakonec se ale ukázal, a já nebyl schopen ho prozradit.“
„Mmm……když tak na to vpomínám, zdáli jste se mi nějací oba divní“
„hmm……. Díval se na mně mile, jako kdyby to byl zase můj bratr, kterého jsem znával. A já si najivně myslel, že si to rozmyslel, a vrátil se zpět k nám, ale opak byl pravdou. Byl sem rád že je zpět, dokud mi nenapadl v lese při noční stráži. Chtěl mně zabít, a já se rozhodl, že budu předstírat smrt.Udělal jsem to tak, aby si všichni i Shida myslely že jsem mrtví. Při boji s ním jsem mu schválně nechával navrch. Až pak sem ho úmyslně dovedl k té skále, kde jsem se jím nechal úmyslně porazit, a pro všechny sem vytvořil iluzi, která předstírala můj pád dolů ze skály. Ve skutečnosti sem nespadl, jen sem se z povzdálí na všechny díval a pak odešel. Bylo to tak lepší. Měl jsem možnost tak víc zjistit o Orochimarově záměru, a nemusel sem se se svým bratrem střetnout hned v boji. Měl sem tak víc šance to zvrátit, a možná ho i dostat zpátky k nám. Omlouvám se Kakashi, ale jinak to nešlo.“
Kakashi mu na tohle nic neřekl, kromě jedné věty: „Musíme se vrátit do Písečné až najdeme Akatsuki. A….jsem rád že žiješ Takano, všem si hodně chyběl.“ Kakashi se na něj ještě usmál, a pak najednou řekl: „Už můžeš vylézt z toho křoví Sakuro. Ale odposlouchávat cizí hovory se nemá, od tebe bych to nečekal.“

V Sakuře to v tu chvíli hodně trhlo od studu, a ani nechápala jak o ní může vědět. No, byl to prostě Kakashi.
Pomalým krokem vyšla ven, a jen tiše promluvila: „Sumimasen Kakashi. Já….jen jsem slyšela hlasy, a tak sem se šla podívat. Měla sem strach o Takanu,“ jen co to dořekla se ale najednou trochu zavrávorala, a s náhlou ztrátou rovnováhy upadla těžce na zem. Oba na ni pohlédli s vystrašeným pohledem. A však než se Kakashi nadál, tak byl Takana u Sakury. Sakura pootevřela své oči,a jen se na něj mile usmála. Takana nedbal svých zranění, a i když s těží, zvedl ji a šel s ní k táboru. Donesl ji až do stanu, kde jí položil a chtěl opět odejít. Sakura ho ale zadržela svou dlaní slabým, ale i tak velmi neústupným stiskem kolem jeho zápěstí.
Pohlédl na ni, a s vlídným hlasem jí řekl: „Odpočiň si. Ještě stále máš ochablé tělo,“ po tom, co jí to řekl se chtěl zvednout a jít.
Sakura se ale nedala, a se stále svírající dlaní jeho zápěstí řekla: „Ne! Prosím………. už nikam nechoď. I ty jsi zraněný, a já už se cítím lépe. Nech mně ať ti to ošetřím,“ pohlédla na něj s tak prosícím výrazem, že jí nakonec nedokázal odolat.
Něžně si ho k sobě přitáhla, a zahleděla se mu do těch jeho pronikavých očí. Ani on se od ní nedokázal svým pohledem odpoutat, dokud se ho Sakura nedotkla jeho zraněného ramene.
Vytáhla si z brašny, kterou měla připnutou na svém boku obvazy s lahví alkoholu. Ještě jednou na něj pohlédla, a pak mu začala zraněná místa ošetřovat.
Když skončila, podívala se na něj velmi přívětivým pohledem, a řekla mu: „Chtěla bych, abys tu dnes zůstal semnou.“
Takana se ale od ní otočil a vstal. Sakura se na něj podívala velmi zklamaně, když najednou si všimla, jak Takana natáhl pouze ruku před sebe a zatáhl zip u stanu. Pak se otočil pohledem zpět na ni, a promluvil: „Dnes nás nikdo rušit nebude,“ Sklonil se opět k ní, a něžně jí pohladil přes její tvář.
Sakura se na Takanu usmála, a přitáhla si ho ještě blíž. On jí hladil po vlasech, a jeho rty se střetly s jejím sametovým krkem. Byla šťastná že je opět s ní, a tak si vychutnávala každou chvilku strávenou s ním, jako kdyby to měla být ta poslední.
Zbytek noci už patřil jenom jim, aniž by jim to někdo kazil.

Kakashi si vzal po zbytek noci hlídku, aby ostatní klidně spali dál. Nauto se odebral opět ke svému vytouženému spánku s čistým svědomím, že Sakura je v pořádku. A Sai, ten se šel opět klidně věnovat svému spánku.

Mezitím se ale Shida vrátil do Ororchimarovi skrýše. Jak procházel chodbou, setkal se s Kabutem, který mu sdělil jednu věc: „Ale, ale…….kohopak to tu konečně máme. Orochimaru už na tebe nedočkavě čeká. Má pro nás úkol. A jak pak si dopadl s tm cizincem?? Lord Orochimaru už čeká velice dlouho na to jak si dopadl. A ty víš jak nerad snáší dlouhá opoždění, a k tomu ještě bez úspěchu,“ řekl mu Kabuto s výsměchem v očích.
Shida se na Kabuta jen zlomyslně usmál a šel chodbou dál, dokud…………………………

______________________________________________________________

Nerada sama sebe hodnotím, protože to co si o sobě často myslíme,
ne vždy bývá pravdou.