Proběhli jsme skrz první domky. Jen na poslední chvíli jsme se vyhnuli skupině divokých vlků, kteří se na nás chtěli vrhnout, ale než se k tomu dostali, zaútočili na ně vyhnanci.

„Klid, Kenji,“ položil jsem na něj ruku, abych ho uklidnil.
Slyšel jsem, jak začal rychle oddechovat, a bylo mi jasné, že v tuhle chvíli dostal nefalšovaný strach ze svého otce.

Yakei udělal pár kroků a klekl si k nám. Urval kus látky z haleny a namočil ji do odvaru, co mi Isao připravil na pití. Nechal mě, ať Kenjimu ošetřím ty největší rány a sám se ujal těch menších.

Osobnost je systém, stejně jako tělo. Nikdo z nás si ani jedno bohužel nevybírá. Takže svobodná volba při narození odpadá. Což není dost fér, ale co zmůže jedinec jako já?