Někdo další? 2

Sasuke s Aiumi měli před sebou dlouhou cestu. I když se to moc Aiumi nelíbilo říkat někomu o svém životě cokoliv, neměla na výběr. Sasuke byl tak neodbytný, takže ji nezbylo nic jiného, než mu něco povědět.

Aiumi: „Tak dobře, ptej se.“ (ve tváři měla nechuď odpovídat, ba si jenom povídat)
Sasuke: „Jak je možné, že máš Sharingan???“ (tvářil se tázavě a i když viděl na Aiumi její nechuď odpovídat,
nevzdal se)
Aiumi: „Jsem z Uchiha klanu. Ale před dávnou dobou byl můj otec s celou rodinou vykázání z Konohy.“
Sasuke: „Jaktože o tobě nevím? Vždyť “ (dříve, než stačil dokončit větu, mu do řeči skočila Aiumi)
Aiumi: „O nás se nemluví a ty jsi moc mladý na to, abys o nás něco slyšel!“ (ve tváři měla pohrdavý výraz)
Sasuke: „Ale vždyť jsi stejně stará jako já?“ (ptal se zaraženě)
Aiumi: „A kolik ti je?“
Sasuke: „Mě-mě je teď sedmnáct! (odpověděl pyšně na svůj věk)

Sasuke se chtěl dál ptát, ale věděl, že mu stejně neodpoví. Doufal, že se jednou dozví celý příběh, jak to vlastně skutečně bylo. Nevěděl sice proč, ale něco mu na tom, co slyšel od Aiumi nesedělo – nevěřil jí. Pokračovali mlčky v cestě, něž dorazili ke starému a divně vypadajícímu lesu.

Sasuke: „Co je to za místo?“
Aiumi: „Je to velmi starý a také velmi vzácný les. Tento les má stejně starou historii, jako klan Uchiha. Tady se
poprvé setkali Kyubi s Mad...“ (zarazila se, uvědomila si, že se velmi nechala unést city a raději se zeptala
z jiného koutku) „Chci se tě na něco zeptat Sasuke.“
Sasuke: „Na co?“ (odpověděl trochu zaraženě)
Aiumi: „Chceš se něco naučit?“
Sasuke: „A co ty bys mě chtěla naučit?“ (díval se na ní tak jako by se ji smál do obličeje – přece on je TEN co zabil
legendárního sannina Orochimaru)
Aiumi: „Můžu tě naučit, jak ovládnout svého protivníka, bez použití jakéhokoliv jutsu, ale s pomocí tvých očí –
zvláštních očí – očí uchiha klanu – Sharinganu.“
Sasuke: „A co dál?“ (myslel si, že je to nemožné a že jen tak blábolí, ale ve skrytu duše věděl, že ona není jen tak
obyčejná ninja, že je v ní něco zvláštního)
Aiumi: „Pomocí Sharinganu můžeš vědět, co si protivník myslí, co je jeho slabina a můžu ti pomoci ovládnout
Mangekyou Sharingan.“
Sasuke: „Jak? Vždyť jediný způsob je zabít osobu tobě hodně blízkou, nejbližšího přítele – a to já odmítám.
Odmítám zesílit podle pokynů mého – mého bratra!“ (byl velmi rozhořčený)
Aiumi: „Ne- to není jediný způsob. Podařilo se mi vytvořit vlastní techniku, ale je velmi nebezpečná, ale jestli ji
ovládneš tak se staneš mnohem silnějším než je tvůj bratr Itachi.“
Sasuke: „Dokážeš mě ji naučit?“ (na slovo silnější než tvůj bratr slyšel, jak včely na med)

Aiumi se na Sasukeho hluboce zadívala, vypadala při tom, jako by nad něčím přemýšlela. Sasuke pořád nedokázal pochopit, jak je možné, že je ještě někdo další, stejný jako on – Uchiha.
Aiumi se šibalsky usmála a za zády si v dlani nahromadila spousty chakry. Nebyl to ani rasengan ,ani chidori, nevydávalo “to“ žádný zvuk. Tvar to mělo jako hvězdice obalená v bílé chakře.
Neuvěřitelnou rychlostí (asi tak 100x rychlejší než Maito Gai) a silou (5x silnější než princezna Tsunade) uhodila Sasukeho do hrudi.
Sasuke se skácel k zemi a umíral. V hlavě se mu promítl celý jeho život a hlavně smysl jeho bytí. Naposled se podíval na Aiumi. Ta se na něj usmála a něco mu řekla, ale to Sasuke neslyšel. Pomalu se mu zavírali oči, až je zavřel a najednou uviděl bílé dveře.
Šel k nim, ale bál se je otevřít, připadal si jako kdysi, když jeho bratr vyvraždil celý jeho klan. Když v tom na druhé straně uslyšel hlas.

„Pojď dále Sasuke.“ (hlas se chvíli odmlčel a pak dále pokračoval) „čekal jsem tě mnohem později“

Sasuke vešel dovnitř a uviděl zvláštní bytost. Nebyl to člověk, byl – bylo to něco zvláštního, něco, co nepochází (nebo si to alespoň myslel) z tohoto světa.

Sasuke: „Kdo jsi?“ (zeptal se rozpačitě)
Bytost: „Jsem ty! Jsem tvojí součástí.“
Sasuke: „Jak to myslíš?“
Bytost: „Klan že kterého pocházíš, není jen tak obyčejný. Nikdy tě nezajímalo, odkud máš Sharingan?